9 As 39/2025 — Nejvyšší správní soud

9 As 39/2025- 52 - text  9 As 39/2025 - 57 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Tomáše Herce v právní věci žalobce: Ing. Peter Režnický, insolvenční správce, se sídlem Keltská 380, Statenice, zast. Mgr. Tomášem Zahumenským, advokátem se sídlem Josefa Václava Sládka 35, FrýdekMístek, proti žalovanému: Ministerstvo spravedlnosti, se sídlem Vyšehradská 424/16, Praha 2, proti rozhodnutí ministra spravedlnosti ze dne 12. 6. 2024, č. j. MSP7/2021ODKAROZ/18, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 2. 2025, č. j. 8 A 61/202462, takto: I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 5. 2. 2025, č. j. 8 A 61/202462, se zrušuje. II. Rozhodnutí ministra spravedlnosti ze dne 12. 6. 2024, č. j. MSP7/2021ODKAROZ/18, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v celkové výši 26 476,70 Kč k rukám zástupce žalobce Mgr. Tomáše Zahumenského, advokáta se sídlem Josefa Václava Sládka 35, FrýdekMístek, do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobce byl rozhodnutím žalovaného ze dne 11. 12. 2020, č. j. MSP9/2020OINSSRIS/6, uznán vinným ze spáchání dvou přestupků spočívajících v tom, a. že jako insolvenční správce v řízení sp. zn. KSUL 79 INS 7519/2016 vedeném u Krajského soudu v Ústí nad Labem s dlužníkem R. S., přinejmenším v období od 31. 3. 2017 do 11. 10. 2017, nepřistoupil ke zpeněžení pozemku par. č. st. XA jehož součástí je stavba Soutěsky č. p. x, a pozemku par. č. XB, vše v k. ú. x, okres x, elektronickou veřejnou dražbou dobrovolnou prostřednictvím společnosti GAVLAS, spol. s r.o., se sídlem Politických vězňů 1272/21, 110 00 Praha 1, IČO: 60472049, ač mu to bylo uloženo pokynem zajištěného věřitele Česká spořitelna, a.s., se sídlem Olbrachtova 1929/62, 140 00 Praha 4, IČO: 45244782, ze dne 25. 8. 2016, a usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 31. 3. 2017, č. j. KSUL 79 INS 7519/2016B12, čímž přinejmenším o 6,5 měsíce zpomalil proces zpeněžování majetkové podstaty, přisvojil si rozhodovací pravomoc, která mu nenáležela, a excesivně zatížil insolvenční soud, tedy závažně porušil povinnost zpeněžit věc, která slouží k zajištění pohledávky podle pokynu zajištěného věřitele, a respektovat pokyn insolvenčního soudu uložený mu v rámci dohlédací činnosti, stanovenou v § 293 odst. 1 a v § 11 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění účinném do 31. 5. 2019 (dále jen „insolvenční zákon“) (dále jen „skutek A“), b. že jako insolvenční správce v řízení sp. zn. MSPH 77 INS 8514/2016 vedeném u Městského soudu v Praze s dlužníkem T. R., podal dne 13. 2. 2018 Městskému soudu v Praze návrh na vydání výtěžku zpeněžení z pozemku par. XC, jehož součástí je stavba XD, a pozemku XE, vše v k. ú. x, patřících do společného jmění manželů dlužníka T. R. a jeho bývalé manželky J. R., zajištěným věřitelům, ačkoli o vypořádání společného jmění bylo rozhodnuto až rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 19. 2. 2019, č. j. x, který nabyl právní moci dne 6. 4. 2019, tudíž podal soudu návrh na vydání výtěžku zpeněžení z majetku, o němž neměl postaveno najisto, zda náleží do majetkové podstaty dlužníka, čímž neodborně nakládal s majetkovou podstatou dlužnice a excesivně zatížil insolvenční soud, tedy závažně porušil povinnost postupovat při zpeněžování majetkové podstaty svědomitě a s odbornou péčí stanovenou v § 36 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen „skutek B“), čímž spáchal přestupky podle § 36b odst. 1 písm. i) zákona č. 312/2006 Sb., o insolvenčních správcích, ve znění pozdějších předpisů, za což mu byla uložena podle § 36b odst. 4 písm. f) téhož zákona pokuta v úhrnné výši 160 000 Kč a povinnost nahradit náklady správního řízení paušální částkou ve výši 1 000 Kč. [2] Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce rozklad, který ministryně spravedlnosti rozhodnutím ze dne 8. 7. 2021, č. j. MSP7/2021ODKAROZ/4 (dále jen „původní rozhodnutí“), zamítla. Její rozhodnutí však zrušil Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 26. 10. 2023, č. j. 3 A 86/202162 (dále jen „zrušující rozsudek“), s odůvodněním, že ve vytýkaném jednání žalobce stran skutku B neshledal přestupek, který mu správní orgány kladly za vinu. Přitom se ztotožnil se žalobcem, že ne každé pochybení nutně zakládá porušení povinnosti postupovat při zpeněžování majetkové podstaty svědomitě a s odbornou péčí. Zároveň městský soud neshledal, že by žalobce excesivně zatížil insolvenční soud. Též zjistil pochybení při stanovení výše pokuty, jelikož správní orgány přihlédly k posléze zrušeným či zastaveným řízením o jiných přestupcích žalobce. [3] Ministr spravedlnosti následně rozklad znovu projednal a rozhodnutím ze dne 12. 6. 2024, č. j. MSP7/2021ODKAROZ/18, změnil výrok rozhodnutí žalovaného v části výše uložené pokuty tak, že žalobci její výši snížil na částku 100 000 Kč, a ve zbytku rozklad žalobce proti rozhodnutí žalovaného č. j. MSP9/2020OINSSRIS/6 zamítl. [4] Žalobce znovu brojil proti rozhodnutí o rozkladu správní žalobou, kterou městský soud jako nedůvodnou zamítl. Námitky proti skutku A neshledal stejně jako ve zrušujícím rozsudku důvodnými. Ve vztahu k námitkám stran skutku B se ztotožnil s názorem ministra spravedlnosti, který rozhodl s odkazem na závěry uvedené v rozsudku NSS ze dne 13. 6. 2023, č. j. 4 As 215/202244, kterým byla zamítnuta kasační stížnost jiného insolvenčního správce, avšak ve věci týkající se stejné nemovitosti a bývalé manželky výše uvedeného dlužníka. Dle městského soudu posledně citovaným rozsudkem NSS aproboval trestnost stejného jednání, a proto by bylo nesprávné, kdyby žalovaný tento judikatorní vývoj nezohlednil, a to i s ohledem na předchozí závazný právní názor městského soudu. Dle městského soudu se tak ministr spravedlnosti nemusel řídit závazným právním názorem uvedeným ve zrušujícím rozsudku. S ohledem na hospodárnost řízení městský soud nezrušil rozhodnutí ministra spravedlnosti. Nedůvodnými shledal městský soud i námitky proti výši pokuty, správní orgány odůvodnily výši uložené sankce přezkoumatelně a logicky s přihlédnutím ke všem relevantním skutečnostem. Žalobcova tvrzení o likvidační výši pokuty zůstala pouze v obecné rovině, žalobce své příjmy vůbec nekonkretizoval, nemohl proto účinně zpochybnit dle něj správními orgány chybně použitou konstrukci výše minimálního garantovaného příjmu. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného [5] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadá výše označený rozsudek městského soudu kasační stížností z důvodů dle § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), na základě kterých požaduje napadený rozsudek zrušit a věc vrátit městskému soudu k dalšímu řízení. [6] Stěžovatel namítá, že městský soud měl rozhodnutí ministra spravedlnosti zrušit pro nerespektování závazného právního názoru uvedeného ve zrušujícím rozsudku. Vlastní závazný právní názor nerespektoval ani městský soud. Namísto toho však městský soud aproboval postup ministra spravedlnosti, který se neřídil závazným právním názorem, dle nejž nebylo jednání v případě skutku B přestupkem, s odůvodněním, že v mezidobí došlo ke změně judikatury. Dle stěžovatele však městský soud dezinterpretoval závěry uvedené v rozsudku NSS ze dne 20. 5. 2024, č. j. 9 As 66/202372, č. 4615/2024 Sb. NSS. Předně vůbec nedošlo ke změně judikatury, jelikož městským soudem uváděný rozsudek NSS č. j. 4 As 215/202244 byl vydán dne 13. 6. 2023, zatímco zrušující rozsudek dne 26. 10. 2023, tedy až po vydání rozhodnutí, kterým mělo dojít ke změně judikatury. Navíc se NSS v rozsudku č. j. 4 As 215/202244 otázkou, zda jednání ohledně skutku B je či není přestupkem, nezabýval. Posledně uvedený rozsudek nepovažuje stěžovatel za podstatnou změnu judikatury, nýbrž za osamocené rozhodnutí. Neobstojí proto ani argumentace procesní ekonomií. [7] Proti skutku A stěžovatel namítá, že nebyl nečinný. Zpeněžování majetkové podstaty je postupné a nelze na něj nahlížet omezeně. Ostatně stěžovatel je přesvědčen, že činil kroky směřující ke zpeněžení majetkové podstaty. To dokládá komunikací s dražebníkem ohledně obsahu smlouvy. Městský soud chybně konstatoval, že by kroky stěžovatele mohly být považovány za kroky vedoucí ke zpeněžení majetkové podstaty pouze v případě, že by stěžovatel nemovitost nakonec zpeněžil. Tento závěr městský soud vyslovil s vědomím výsledku, navíc stěžovatel nemohl v době, kdy své kroky činil, znát celkový výsledek. Dle stěžovatele existovaly rozumné důvody, proč se s dražebníkem nedohodl na obsahu smlouvy, přitom zdůrazňuje, že neodmítal pokyn insolvenčního soudu. Stěžovatel dokonce postupoval tak, jak uvedl žalovaný ve svém rozhodnutí, a sice požádal insolvenční soud, aby dražebníkovi uložil povinnost akceptovat stě