9 As 55/2025 — Nejvyšší správní soud

9 As 55/2025- 88 - text  9 As 55/2025 - 93 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Tomáše Herce v právní věci žalobce: JUDr. Mgr. Bc. P. K., Ph.D., zast. Mgr. Petrem Šmehýlem, advokátem se sídlem Polská 1282/16, Praha 2, proti žalované: Česká advokátní komora, se sídlem Národní 118/16, Praha 1, proti rozhodnutí odvolacího kárného senátu žalované ze dne 5. 9. 2023, sp. zn. K 46/2021, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 3. 2025, č. j. 10 Ad 14/202454, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalovaná kárným rozhodnutím ze dne 27. 5. 2022, sp. zn. K 46/2021 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) shledala, že se žalobce dopustil kárného provinění tím, že od roku 2013 nejméně do 12. 2. 2021 zastupoval společnost XA., se sídlem X (dále jen „XA“), jejímž jednatelem a společníkem byl J. K., na jejíž majetek byl dne 17. 2. 2015 prohlášen konkurz a byl jí ustanoven insolvenční správce, Ing. Jan Rippel, převzal právní zastoupení společností XB (dále jen „XB“), a XC (dále jen „XC“), obě společnosti se sídlem X, jejichž jednatelem byl J. K., a také J. K. a L. K. samotných, a to ve sporech proti insolvenčnímu správci XA. Dle kárné komise žalované žalobce neodmítl poskytnutí právních služeb, jelikož v související věci již poskytl právní služby jinému, jehož zájmy jsou v rozporu se zájmy toho, kdo o poskytnutí služeb žádá, nejednal při výkonu advokacie čestně a svědomitě a nepostupoval tak, aby nesnižoval důstojnost advokátního stavu. Žalobce tím porušil § 16 odst. 2, věty před středníkem, a § 19 odst. 1 písm. a) zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o advokacii“), a § 17 zákona o advokacii ve spojení s čl. 4 odst. 1 usnesení představenstva České advokátní komory č. 1/1997 Věstníku, kterým se stanoví pravidla profesionální etiky a pravidla soutěže advokátů České republiky (dále jen „etický kodex“). Žalobci uložil kárné opatření ve formě pokuty ve výši 32 400 Kč a rovněž povinnost zaplatit 8 000 Kč jakožto náhradu nákladů kárného řízení. Žalobce proti tomuto rozhodnutí brojil odvoláním. [2] Odvolací kárný senát žalované odvolání žalobce zamítl nyní napadeným rozhodnutím a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Žalobce proti tomuto rozhodnutí podal žalobu, kterou městský soud nyní napadeným rozsudkem zamítl. V odůvodnění městský soud poukázal na to, že některá žalobní tvrzení byla značně nekonkrétní. Dále shledal opožděnými žalobní námitky týkající se absence člena odvolacího kárného senátu, JUDr. V., při hlasování a nesprávného vedení správního spisu. Nedůvodné byly žalobní námitky brojící proti absenci předem stanovených pravidel pro jmenování členů kárné komise, změnu členů komise, posouzení podjatosti JUDr. V. a způsobu protokolace jednání před kárnou komisí žalované. Městský soud dospěl k názoru, že XA udělila žalobci generální plnou moc dne 17. 7. 2014, která zanikla dne 17. 2. 2015 prohlášením konkurzu společnosti. V průběhu insolvenčního řízení žalobce převzal právní zastoupení společností XB, XC, J. K. a L. K. v několika sporech o zaplacení částky ve prospěch majetkové podstaty XA zahájených jejím insolvenčním správcem. Tyto žaloby souvisely s insolvenčním řízením XA, nebylo tedy možné, aby žalobce zastupoval v rámci insolvenčního řízení dlužníka (XA) a následně žalované, které insolvenční správce žaluje v zájmu dlužníka. Takové jednání bylo v konfliktu se zájmy XA. Městský soud nepřisvědčil ani námitce týkající se údajného ujištění o neexistenci konfliktu zájmů ze strany žalované, její odlišné rozhodovací praxe ani upuštění od trestu či moderace výše uložené sankce. Žalobce neuspěl ani s námitkou upozorňující na údajné zneužití práva žalovanou. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalované [3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadá výše označený rozsudek městského soudu kasační stížností z důvodů dle § 103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), na základě kterých požaduje napadený rozsudek zrušit a věc vrátit městskému soudu k dalšímu řízení. [4] Stěžovatel v první kasační námitce uvádí, že popis skutku v napadeném rozsudku je zcela odlišný, než skutek popsaný v kárné žalobě a v napadeném rozhodnutí. V popisu skutku v prvostupňovém rozhodnutí je uvedeno, že stěžovatel XA zastupoval od roku 2013 do 12. 2. 2021. Městský soud v napadeném rozsudku však konstatoval, že stěžovatel XA zastupoval od 17. 7. 2014 do 17. 2. 2015, tedy do okamžiku, kdy generální plná moc zanikla v důsledku prohlášení konkurzu společnosti. Kárná odpovědnost stěžovatele byla založena souběžným zastupováním všech subjektů, přičemž jako první měl stěžovatel zastupovat XA a následně měl převzít právní zastoupení žalovaných v řízeních s insolvenčním správcem. Dle městského soudu se však výrok, pro který byl stěžovatel uznán vinným, nestal, napadené rozhodnutí tedy nemůže obstát. Stěžovatel v této souvislosti citoval § 35e odst. 1 a 2 zákona o advokacii a závěry z usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 15. 1. 2008, č. j. 2 As 34/200673, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2021, sp. zn. 8 Tdo 986/2021, a rozsudků Městského soudu v Praze ze dne 15. 11. 2020, č. j. 8 Ad 26/201737, a ze dne 28. 1. 2020, č. j. 10 Ad 3/201742. [5] Stěžovatel dále namítal, že napadený rozsudek byl překvapivý, jelikož jej městský soud v průběhu řízení poučil o splnění povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní, nicméně mu následně v bodě 18. napadeného rozsudku vytknul, že řádně netvrdil, proč a jak se mu měla žalovaná kárným řízením mstít a z jakého důvodu měl být vztah mezi JUDr. V. a stěžovatelem antagonistický, a žalobu zamítl. Městský soud neumožnil stěžovateli na jeho právní posouzení zareagovat. [6] V další kasační námitce poukazoval na vadu spočívající v porušení zásady plné jurisdikce soudu. Stěžovatel v žalobě namítal, že žalovaná nereagovala na jeho vyjádření ke kárné žalobě, resp. odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí. Městský soud měl dle stěžovatele na uplatněné námitky odpovídajícím způsobem reagovat v souladu se zásadou plné jurisdikce, kdy správní soud může sám zjišťovat skutkový stav v době rozhodování správního orgánu (viz rozsudek NSS ze dne 28. 3. 2007, č. j. 1 As 32/200699). [7] Dle stěžovatele měl městský soud přihlédnout k opožděné žalobní námitce vznesené při ústním jednání před soudem týkající se neúčasti JUDr. V. při rozhodování odvolacího kárného senátu žalované. Stěžovatel citoval z nálezu ÚS, který označil jako „nález Pl. ÚS 12/14-2 ze dne 3. 4. 2018“. Stěžovatel poukázal na skutečnost, že členové určitých orgánů žalované jsou „kamarádi“, kteří si vychází vstříc, stěžovatel musí být k žalované zdrženlivý, nemůže si být vědom všech nezákonností, kterých se žalovaná dopustila a nemá právo otevřít protokol o hlasování, aby upozornil žalovanou na to, že se jeden člen senátu hlasování neúčastnil – žalovaná by pak mohla tento důkaz zmařit. Navíc stěžovatel poukázal na vyjádření žalované před soudem, která tvrdila, že podpis JUDr. V. na příslušném protokolu existuje a že jej zástupce stěžovatele při nahlížení do spisu viděl. [8] Stěžovatel je nadále toho názoru, že za situace, kdy se na kárné řízení použijí pravidla zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „trestní řád“), přiměřeně, předseda odvolací kárné komise žalované, JUDr. S., který určuje, kdo bude o věci rozhodovat, nemůže určit sám sebe jako osobu oprávněnou o věci stěžovatele rozhodovat. Stěžovatel vyjádřil nesouhlas s posouzením této otázky městským soudem, jelikož určení členů kárného senátu probíhalo ad hoc, nikoliv formou nezávislého rozhodování. Navíc při hlasování nebyl přítomen JUDr. V. [9] Další kasační námitka se týkala posouzení namítané podjatosti JUDr. V. Městský soud pominul žalobní tvrzení a to, co uvedl při jednání před soudem. JUDr. V. žaloval klienta stěžovatele na zaplacení částky za poskytnutí právních služeb. Žaloba byla Okresním soudem v Písku zamítnuta, jelikož JUDr. V. odměnu za poskytování právních služeb přebral přímo u soudu v hotovosti a bez dokladu. V souvislosti s tímto se stěžovatel dozvěděl o protiprávních praktikách JUDr. V. Vzhledem k poučení městského soudu o unesení důkazního břemene dle stěžovatele nemůže obstát závěr městského soudu, že spor JUDr. V. o vlastní odměnu byl sporem klientským a tento spor nemohl založit podjatost JUDr. V. [10] Dále stěžovatel opakovaně poukázal na odlišný popis skutku v napadeném rozhodnutí a napadeném rozsudku, resp. délku zastoupení XA stěžovatelem. Dle stěžovatele měl městský soud poskytnout žalované návod, jak rozdělit „zmatečný kumulovaný skutek“ do jednotlivých skutků. Za skutek č. 1 považuje stěžovatel souběžné zastupování J. K. (od roku 2013) a XA (od