9 As 98/2025 — Nejvyšší správní soud

9 As 98/2025- 25 - text  9 As 98/2025 - 27 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Tomáše Herce v právní věci žalobce: Ing. L. H., zast. JUDr. Pavlem Zuskou, advokátem se sídlem Sokolovská 131/86, Praha 8, proti žalovanému: Krajský úřad Ústeckého kraje, se sídlem Velká Hradební 3118/48, Ústí nad Labem, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 10. 2023, č. j. KUUK/151251/2023, za účasti osoby zúčastněné na řízení: ČEZ Distribuce, a.s., se sídlem Teplická 874/8, Děčín, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. 6. 2025, č. j. 15 A 53/202341, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Rozhodnutím Městského úřadu Žatec ze dne 5. 12. 2022, č. j. MUZA 48864/2022, bylo na žádost osoby zúčastněné na řízení v souladu s § 190 odst. 3 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „stavební zákon“), § 81 a § 82 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění účinném do 30. 6. 2006 (dále jen „starý stavební zákon“), povoleno užívání stavby „Rekonstrukce vedení 22 kV Čeradice – Žatec ČSD, přípojka 22 kV, drůbežárna ČSSS, přípojka 22 kV Libočany I, přípojka 22 kV Libočany II, přípojka 22 kV ČSD Žatec – západ a to dílčí část stavby na pozemcích parc. č. XA, XB, XC v k.ú. X“. Žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí stavebního úřadu a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. [2] Žalobcem podanou žalobu krajský soud nyní napadeným rozsudkem zamítl jako nedůvodnou. Krajský soud se neztotožnil s poukazem žalovaného na zjevné zneužití práva žalobcem. Dále se zabýval nepřezkoumatelností rozhodnutí správních orgánů, přičemž obě shledal přezkoumatelnými. Z obou rozhodnutí je zřejmé, z jakých skutkových zjištění správní orgány vycházely a proč dospěly k závěru, že užívání stavby nebude ohrožovat veřejné zájmy, především z hlediska ochrany života a zdraví osob, životního prostředí, bezpečnosti práce a technických zařízení. Vzhledem k námitkám chybějícím ve správním řízení správní orgány nemusely výslovně uvádět, zda byly vady a nedodělky zjištěné v roce 1977 odstraněny či zda nebránily bezpečnému užívání stavby, a z jakých důkazů to zjistily. Tyto skutečnosti tak nemají vliv na přezkoumatelnost obou rozhodnutí. Navíc dle „Záznamu o provedené kontrole dle ŘPÚ ČEZ DISTRIBUDE, A. S.“ ze dne 1. 2. 2022 je zařízení (stožáry) schopno bezpečného provozu. Dle krajského soudu žalobce spíše než s absencí úvah správních orgánů nesouhlasí s užíváním stavby a požaduje přeložení sloupů elektrického vedení. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného [3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadá výše označený rozsudek krajského soudu kasační stížností z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), na základě kterých požaduje napadený rozsudek a spolu s ním i rozhodnutí žalovaného zrušit a věc vrátit žalovanému k dalšímu řízení. Eventuálně navrhuje zrušit pouze napadený rozsudek a věc vrátit krajskému soudu k dalšímu řízení. [4] Stěžovatel namítá, že stavební úřad měl ve svém rozhodnutí uvést úvahu, zda jsou jednotlivá hlediska realizace stavby v souladu s povoleními, tuto úvahu měl vysvětlit a své závěry opřít o důkazy. To však neučinil, a proto měl žalovaný rozhodnutí stavebního úřadu zrušit pro nepřezkoumatelnost. [5] Stěžovatel v odvolání namítal, že z rozhodnutí stavebního úřadu nebylo zřejmé, na základě čeho dospěl k závěru o dodržení podmínek stanovených v rozhodnutí o umístění stavby a v rozhodnutí o přípustnosti stavby. Žalovaný v napadeném rozhodnutí shledal odvolací námitku stran nedodržení podmínek nedůvodnou s odůvodněním, že stěžovatel netvrdil, která konkrétní podmínka nebyla ze strany stavebníka (osoby zúčastněné na řízení, pozn. NSS) dodržena. Stěžovatel se nicméně domnívá, že stavební úřad je povinen ex officio v řízení o žádosti o vydání kolaudačního rozhodnutí zkoumat naplnění podmínek § 81 starého stavebního zákona. Stavební úřad se měl z úřední povinnosti zabývat tím, zda došlo k odstranění vad a nedodělků zjištěných v roce 1977 a uvedených ve správě o revizi ze dne 26. 2. 1977 a 27. 2. 1977. Stěžovatel tedy nebyl povinen v odvolání specifikovat konkrétní podmínky, které považoval za nesplněné. [6] Stěžovatel dále namítá, že krajský soud v bodě 27. napadeného rozsudku nesprávně konstatoval, že správní orgány nemusely výslovně uvádět, zda byly nedodělky a vady zjištěné v roce 1977 odstraněny či zda nebránily bezpečnému užívání stavby. Krajský soud pak vlivem vlastní nesprávné argumentace shledal rozhodnutí správních orgánů za přezkoumatelná. Zároveň tak nezákonně zúžil rozsah soudního přezkumu, jelikož se odmítl se stěžovatelem vznesenými námitkami zabývat, což je v rozporu například s usnesením rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 8. 2008, č. j. 7 Afs 54/200762, č. 1742/2009 Sb. NSS, dle kterého je žalobce oprávněn uvést v žalobě všechny důvody, pro které považuje napadené rozhodnutí za nezákonné, i ty, které neuplatnil v odvolacím řízení, ač tak učinit mohl. Na uvedený závěr navázala judikatura, která odmítla koncentraci námitek neuplatněných ve správním řízení. Stěžovatel též namítá, že krajský soud se nikterak nezabýval námitkou uvedenou v bodě 29. žaloby, že závěru o souladu stavby s vydanými rozhodnutími musela nutně předcházet úvaha o tom, zda jsou jednotlivá hlediska realizace stavby v souladu s povoleními. [7] Žalovaný navrhl ve vyjádření kasační stížnost zamítnout jako nedůvodnou. Ztotožnil se se závěry krajského soudu. Dále se vymezil proti argumentaci stěžovatele, že stavební úřad byl povinen detailně odůvodnit splnění každé podmínky z příslušných rozhodnutí. Jednalo by se totiž o nepřiměřený požadavek na rozsah odůvodnění rozhodnutí správních orgánů. Jelikož stěžovatel skutečně ve správním řízení nespecifikoval žádnou konkrétní nesplněnou podmínku, nelze správním orgánům vyčítat, že se takovou argumentací podrobně nezabývaly. Odůvodnění rozhodnutí správních orgánů odpovídá obecnosti stěžovatelových námitek. Stěžovatelem citovanou judikaturu žalovaný nepovažoval za přiléhavou, neboť jedinou žalobní námitkou týkající se nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí se krajský soud zabýval. [8] Osoba zúčastněná na řízení se ve věci nevyjádřila. III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu [9] Nejvyšší správní soud posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je podání kasační stížnosti přípustné, z důvodů, které zákon připouští, a stěžovatel je zastoupen advokátem (§ 102 a násl. s. ř. s.). Poté přistoupil k přezkumu rozsudku krajského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů. Ověřil také, zda netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.). [10] Kasační stížnost není důvodná. [11] Podle přechodného ustanovení § 190 odst. 3 stavebního zákona [u] staveb pravomocně povolených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se provede kolaudační řízení podle dosavadních právních předpisů. [12] Podle § 81 odst. 1 starého stavebního zákona [v] kolaudačním řízení stavební úřad zejména zkoumá, zda byla stavba provedena podle dokumentace ověřené stavebním úřadem ve stavebním řízení a zda byly dodrženy podmínky stanovené v územním rozhodnutí a ve stavebním povolení. Dále zkoumá, zda skutečné provedení stavby nebo její užívání nebude ohrožovat veřejné zájmy, především z hlediska ochrany života a zdraví osob, životního prostředí, bezpečnosti práce a technických zařízení. [13] Přestože bylo v projednávané věci kolaudační řízení zahájeno za účinnosti stavebního zákona (zákona č. 183/2006 Sb.), Nejvyšší správní soud věc posoudil v souladu s přechodným ustanovením (§ 190 odst. 3 stavebního zákona) podle starého stavebního zákona (zákona č. 50/1976 Sb.), neboť stavba byla pravomocně povolena před nabytím účinnosti stavebního zákona (zákona č. 183/2006 Sb.). [14] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval přezkoumatelností napadeného rozsudku i rozhodnutí správních orgánů. Ke konkrétnímu obsahu pojmu nepřezkoumatelnosti Nejvyšší správní soud odkazuje na svou ustálenou judikaturu (rozsudky ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Ads 58/200375, č. 133/2004 Sb. NSS, ze dne 14. 7. 2005, č. j. 2 Afs 24/200544, č. 689/2005 Sb. NSS, ze dne 29. 7. 2004, č. j. 4 As 5/200352, nebo ze dne 16. 12. 2008, č. j. 1 Ao 3/2008136, č. 1795/2009 Sb. NSS). K tomu kasační soud doplňuje, že pokud by navíc krajský soud přezkoumal nepřezkoumatelné rozhodnutí správního orgánu, zatížil by tím vadou nepřezkoumatelnosti i své r