Nejvyšší správní soud 9 Azs 19/2026

Podanou kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhal zrušení výše uvedeného rozsudku krajského soudu, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného. Žalovaný v záhlaví nadepsaným rozhodnutím rozhodl tak, že stěžovatel je podle § 46a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů, nadále zajištěn a doba trvání zajištění je podle § 46a odst. 5 téhož zákona stanovena do 10. 2. 2026.

Podáním doručeným Nejvyššímu správnímu soudu dne 8. 4. 2026 vzal stěžovatel svou kasační stížnost v plném rozsahu zpět.

V souladu s dispoziční zásadou, jíž je správní soudnictví ovládáno, disponuje navrhovatel (zde stěžovatel) řízením nebo jeho předmětem, a tedy může vzít svůj návrh zcela nebo zčásti zpět, dokud o něm soud nerozhodl [srov. § 37 odst. 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)]. Podle § 47 písm. a) s. ř. s. vzalli navrhovatel svůj návrh zpět, soud řízení zastaví.

Vzhledem k tomu, že projev vůle, jímž došlo ke zpětvzetí kasační stížnosti, je jednoznačný a nevzbuzuje žádné pochybnosti, Nejvyšší správní soud v souladu s § 47 písm. a) s. ř. s. ve spojení s § 120 s. ř. s. řízení o kasační stížnosti zastavil.

Výrok o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti je odůvodněn § 60 odst. 3 s. ř. s., ve spojení s § 120 s. ř. s., podle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byloli řízení zastaveno.