— Nejvyšší správní soud

Konf 3/2025- 21 - text  Konf 3/2025 - 23 pokračování USNESENÍ Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, složený z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Radovana Havelce, JUDr. Tomáše Rychlého, JUDr. Romana Fialy, Mgr. Víta Bičáka a Mgr. Jitky Zavřelové, rozhodl o návrhu Českého telekomunikačního úřadu, se sídlem Praha 9, Sokolovská 219, na rozhodnutí kompetenčního sporu mezi ním a Okresním soudem v Kutné Hoře, a dalších účastníků sporu vedeného u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. 1 C 256/2024, ve věci žaloby o zaplacení 9 051 Kč s příslušenstvím: žalobkyně O2 Czech Republic, a. s., IČO 60193336, se sídlem Praha 4, Za Brumlovkou 266/2, a žalovaného D. Č., takto: I. Příslušný vydat rozhodnutí ve věci vedené u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. 1 C 256/2024, v části týkající se zaplacení částky 99 Kč s příslušenstvím za výměnu SIM karty a doručení SIM karty kurýrem, je soud. II. Usnesení Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 8. 10. 2024, č. j. 1 C 256/202412, se zrušuje. Odůvodnění: [1] Návrhem doručeným dne 4. 2. 2025 zvláštnímu senátu zřízenému dle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů (dále jen „zákon č. 131/2002 Sb.“), se Český telekomunikační úřad (dále též jen „ČTÚ“) domáhá, aby zvláštní senát rozhodl spor o pravomoc vzniklý ve smyslu ustanovení § 1 odst. 1 písm. a) zákona č. 131/2002 Sb., mezi ním a Okresním soudem v Kutné Hoře ve věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 1 C 256/2024, v části týkající se zaplacení částky 99 Kč s příslušenstvím za výměnu a doručení SIM karty kurýrem žalovanému. [2] Z předloženého soudního spisu se podává, že žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, podaným u Okresního soudu v Kutné Hoře dne 2. 10. 2024, domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 9 051 Kč s příslušenstvím, jakožto (i) dlužné splátky za mobilní zařízení (telefon) ve výši 8 436 Kč s příslušenstvím, (ii) pojištění mobilního zařízení ve výši 516 Kč s příslušenstvím a (iii) poplatku za výměnu SIM karty a doručení SIM karty kurýrem ve výši 99 Kč s příslušenstvím. Okresní soud tomuto návrhu vyhověl dne 29. 8. 2024 vydáním elektronického platebního rozkazu č. j. EPR 214911/2024-5; usnesením ze dne 18. 9. 2024, č. j. EPR 214911/2024-7, byl elektronický platební rozkaz zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovanému. Následně okresní soud usnesením ze dne 8. 10. 2024, č. j. 1 C 256/202412, řízení co do částky 99 Kč s příslušenstvím (za výměnu a doručení SIM karty kurýrem) zastavil (výrok I.), rozhodl o postoupení věci v tomto rozsahu ČTÚ (výrok IV.) a ve zbytku rozhodl o nákladech řízení v této části (výroky II. a III.). Rozsudkem ze dne 26. 3. 2025, č. j. 1 C 256/2024-29, poté okresní soud rozhodl o zbytku žaloby. [3] Z odůvodnění usnesení ze dne 8. 10. 2024, č. j. 1 C 256/202412, se podává, že okresní soud považoval SIM kartu za technologický bod, bez kterého není možné čerpat služby elektronických komunikací. Výměna SIM karty je tedy dle názoru okresního soudu službou elektronických komunikací ve smyslu zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, neboť „žalobkyně se domáhá zaplacení úhrady za službu výměny SIM karty jako technologického bodu, který je v jejím vlastnictví, což je spor dle § 129 zákona o elektronických komunikacích mezi osobou vykonávající komunikační činnost a uživatelem, týkající se povinností uživatele stanovených v § 64 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích uhradit cenu za poskytnutou službu elektronických komunikací“. Na podporu tohoto závěru uvedl, že je-li podle usnesení zvláštního senátu ze dne 27. 6. 2013, č. j. Konf 17/2013-14, službou elektronických komunikací již pouhé dobití SIM karty, tím spíše je takovou službou její výměna. [4] ČTÚ s právním názorem vysloveným ve shora uvedeném usnesení okresního soudu nesouhlasí a podal proto zvláštnímu senátu návrh na rozhodnutí kompetenčního sporu. Úvodem připomněl, že podle konstantní judikatury zvláštního senátu je podmínkou vzniku rozhodovací pravomoci ČTÚ rozhodnout vzniklý spor kumulativní existence osobního i věcného předpokladu. ČTÚ nezpochybňuje existenci osobního předpokladu, neboť není pochyb o tom, že žalobce je poskytovatelem veřejně dostupných služeb elektronických komunikací a žalovaný je účastníkem (uživatelem) ve smyslu § 129 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích. Věcný předpoklad, promítnutý do povinnosti uhradit cenu za službu (ve smyslu § 64 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích), však naplněn není, neboť předmětná služba nevyhovuje definici elektronických komunikací ve smyslu § 2 odst. 3 písm. a) zákona o elektronických komunikacích. Z obsahu žaloby je zřejmé, že žalovanému byla vyúčtována služba dodání SIM karty za účelem její výměny. Nejedná se tedy z logiky věci o službu poskytovanou prostřednictvím sítí elektronických komunikací, ani o službu přístupu k internetu, interpersonální komunikační službu nebo službu spočívající v přenosu signálů. Jde o přidruženou službu za účelem možnosti efektivnějšího využívání zařízení, prostřednictvím něhož jsou teprve následně konzumovány služby elektronických komunikací. Tato zpoplatněná služba tudíž pouze předchází samotnému využívání služeb elektronických komunikací, které žalobce poskytoval žalovanému. Žalovaný měl částku ve výši 99 Kč de facto platit za zboží (novou SIM kartu) a jeho dodání (coby další službu), nikoli za poskytovanou službu elektronických komunikací (definovanou zákonem o elektronických komunikacích). Dle názoru ČTÚ tedy nejde o spor týkající se povinností uložených zákonem o elektronických komunikacích nebo na jeho základě. [5] Na podporu svých tvrzení odkazuje ČTÚ na judikaturu zvláštního senátu (usnesení ze dne 18. 1. 2005, č. j. Konf 53/2003-13, ze dne 15. 3. 2004, č. j. Konf 124/2003-5, a ze dne 13. 10. 2005, č. j. Konf 99/2004-5), kde zvláštní senát v obdobných případech (dodání a montáž, respektive demontáž, telekomunikačního zařízení či jeho zapůjčení) dovodil rozhodovací pravomoc soudů. Naopak závěry plynoucí z okresním soudem odkazovaného usnesení zvláštního senátu č. j. Konf 17/2013-14, nelze na danou věc aplikovat. V uvedené věci se jednalo o spor o zaplacení ceny za dobití SIM karty; tuto službu elektronických komunikací nelze připodobnit k fyzické výměně a doručení SIM karty, coby nosiče dat, jehož prostřednictvím teprve dochází k poskytování elektronických komunikací. [6] Na základě uvedených argumentů ČTÚ uzavřel, že jeho rozhodovací pravomoc ve smyslu § 108 odst. 1 písm. g) a § 129 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích není dána. Navrhl proto, aby zvláštní senát usnesení Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 8. 10. 2024, č. j. 1 C 256/202412, zrušil a zároveň rozhodl, že příslušným vydat rozhodnutí v dané věci je soud. [7] Okresní soud, žalobkyně ani žalovaný se k návrhu nevyjádřili. [8] Zvláštní senát o věci uvážil následovně: [9] Okresní soud v Kutné Hoře v předcházejícím soudním řízení popřel svou pravomoc věc v nyní řešeném rozsahu rozhodnout a rovněž navrhovatel (ČTÚ) popírá svou pravomoc ve věci rozhodnout poté, co mu byla postoupena. Zvláštní senát tedy shledal, že se jedná o negativní (záporný) kompetenční spor, ve smyslu § 1 odst. 2 věty druhé zákona č. 131/2002 Sb., k jehož projednání a rozhodnutí je zvláštní senát tímto zákonem povolán. [10] Podle ustanovení § 7 odst. 1 o. s. ř. v občanském soudním řízení projednávají a rozhodují soudy spory a jiné právní věci, které vyplývají z poměru soukromého práva, pokud je podle zákona neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány. [11] Podle ustanovení § 129 odst. 1 věty první zákona o elektronických komunikacích ČTÚ rozhoduje spory mezi osobou vykonávající komunikační činnost (§ 7) na straně jedné, a účastníkem, popřípadě uživatelem na straně druhé, na základě návrhu kterékoliv ze stran sporu, pokud se spor týká povinností uložených tímto zákonem nebo na jeho základě. [12] Podle § 64 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích, ve znění účinném do 30. 6. 2025, účastník, který je koncovým uživatelem, popřípadě uživatel veřejně dostupné služby elektronických komunikací, je povinen uhradit za poskytnutou službu cenu ve výši platné v době poskytnutí této služby. [13] Podle § 2 odst. 3 písm. a) zákona o elektronických komunikacích se službou elektronických komunikací pro účely tohoto zákona rozumí služba obvykle poskytovaná za úplatu prostřednictvím sítí elektronických komunikací, která s výjimkou služeb poskytujících obsah přenášený prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací nebo vykonávajících redakční dohled nad tímto obsahem zahrnuje tyto druhy služeb: 1. službu přístupu k internetu, 2. interpersonální komunikační službu, 3. služby spočívající zcela nebo převážně v přenosu signálů, například přenosové služby používané pro poskytování služby komunikace mezi stroji a pro rozhlasové a televizní vysílání. [14] Zákonem č. 23/2025 Sb. došlo s účinností od 1. 7. 2025 jednak ke změně § 64 odst. 1 zákona o elektronických