7 Afs 104/2004 — Nejvyšší správní soud

51 Af 2/2020- 40 - text  11 51 Af 2/2020 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Trnkové a soudců JUDr. Michala Hájka, Ph.D., a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka ve věci žalobkyně: J. B. bytem zastoupena advokátem JUDr. Petrem Vaňkem sídlem palác YMCA, Na Poříčí 1041/12, Praha 1 proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, Brno v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 11. 2019, č. j. 45547/19/5100-31461-701836, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci a obsah žaloby 1. Shora uvedeným rozhodnutím žalovaný dle § 116 odst. 1 písm. c) zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“), zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí správce daně – Finančního úřadu pro Jihočeský kraj ze dne 20. 3. 2019, č. j. 589187/19/2203-00460-304718 - platební výměr na daň z nabytí nemovitých věcí, pozemku, jehož součástí byla rozestavěná stavba rodinného domu, ve výši 39 484 Kč, přičemž rozdíl mezi daní stanovenou tímto výměrem a daní tvrzenou v daňovém přiznání činil 30 794 Kč. 2. Orgány finanční správy vyšly z toho, že ke dni právního účinku vkladu do katastru nemovitostí 18. 10. 2017 žalobkyně nabyla do svého vlastnictví pozemek, jehož součástí byl rozestavěný rodinný dům. Tento rozestavěný dům nebyl ve smyslu s § 7 odst. 1 písm. a) zákonného opatření senátu č. 340/2013 Sb., o dani z nabytí nemovitých věci, v rozhodném znění (dále jen „zákonné opatření senátu“) užíván ani zkolaudován (dokončen), a proto správce daně dle uvedeného ustanovení nepřiznal prvnímu úplatnému nabytí vlastnického práva k pozemku (podmínka splněna), jehož součástí byla nedokončená a neužívaná stavba rodinného domu (podmínka nesplněna), osvobození od daně. 3. Proti rozhodnutí žalovaného podala žalobkyně dne 8. 1. 2020 včasnou žalobu u Krajského soudu v Českých Budějovicích. 4. Žalobkyně namítá, že dle čl. VII. Kupní smlouvy ze dne 11. 10. 2017 a na ni navazující smlouvu o dílo z téhož dne se „stala vlastníkem stavby až poté, co zaplatila kupní cenu. A k zaplacení dle obou těchto smluv mělo dojít až po dokončení stavby. Přitom se stala vlastníkem stavby jejím zápisem do katastru. Do té doby ji pochopitelně též nemohla užívat. Z uvedeného důvodu se nemohla dříve stát vlastníkem rozestavěné stavby, když kupní cenu za celou stavbu (aniž by bylo rozlišováno mezi rozestavěnou stavbou a „dostavěným zbytkem“), zaplatila až po jejím dokončení. Nemohla jednu a tutéž stavbu nabýt do svého vlastnictví dvakrát.“ Z toho důvodu má žalobkyně za to, že se § 7 odst. 1 písm. a) zákonného opatření senátu se na ni vztahuje, nadto je přesvědčena, že není možné, „aby zákonodárce neosvobodil subjekt, který koupil rozestavenou stavbu a osvobodil od daně někoho, kdo ji koupil celou nebo ji celou sám vystavěl.“ 5. Jelikož žalobkyně nemohla nabýt jednu stavbu jako součást pozemku opakovaně, ale pouze jednou zápisem do KN, má dle zákonného opatření senátu a stanoviska Generálního finančního ředitelství k § 7 tohoto opatření nárok na osvobození dle daného ustanovení. 6. Dále žalobkyně namítá, že prokázala všechna tvrzení, která prokázat měla. Předložila kupní smlouvu, smlouvu o dílo a prokázala, že vlastníkem stavby se stala až úplným zaplacením kupní ceny, kdy také teprve byla celá nemovitost zapsána do katastru nemovitostí. Naopak správce daně neprokázal, že předložené důkazní prostředky by byly nevěrohodné. 7. Žalobkyně rovněž namítá, že správce daně neprovedl dokazování stanoviskem Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj k přechodu vlastnického práva ke stavbě, stanoviskem společnosti Vastbouw Czech, s. r. o., k přechodu vlastnického práva ke stavbě a znaleckým posudkem a výslechem znalce, aby bylo zřejmé, jakým způsobem postupoval při posouzení lokality a výpočtu srovnávací daňové hodnoty. 8. Na posledním místě žalobkyně namítá, že správce daně zahájil postup k odstranění pochybností opožděně, a proto byla daňová povinnost žalobkyně vyměřena podle § 140 odst. 1 daňového řádu. Vyjádření žalovaného a replika žalobkyně 9. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 14. 2. 2020 navrhl podanou žalobu jako nedůvodnou zamítnout. 10. Žalovaný s odkazem na § 506 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“), zdůraznil, že stavba rodinného domu byla součástí daného pozemku a nebylo tak možné sjednat výhradu vlastnictví pouze k této stavbě. Při posouzení nároku žalobkyně na osvobození bylo v souladu s § 980 odst. 2 občanského zákoníku vycházeno z údajů v katastru nemovitostí, kde mj. ani výhrada vlastnického práva u daného domu či pozemku evidována nebyla. 11. Správce daně vyzval výzvou ze dne 31. 5. 2018 žalobkyni k předložení znaleckého posudku k pozemku a domu, který však žalobkyně nepředložila. 12. Žalobkyní navrhované dokazování bylo s ohledem na zákonnou úpravu a stav evidovaný v katastru nemovitostí nadbytečné. Co se týče důkazního návrhu znaleckého posudku a výslechu znalce, žalobkyně takový posudek, ač k tomu byla vyzvána a byl jí k tomu dán prostor, nepředložila. Ocenění nemovitostí provedl sám správce daně, a tudíž mu i bylo známo, jak bylo při stanovení zjištěné ceny v úředním ocenění postupováno. Zjištěná cena není žalobkyní rozporována. 13. Žalobkyně ve své replice ze dne 2. 3. 2020 setrvala na podané žalobě. Rozhodné skutečnosti zjištěné ze správního spisu 14. Z vyžádaného spisového materiálu plyne, že dne 26. 2. 2018 podala žalobkyně přiznání k dani z nabytí nemovitých věcí. Z předložených listin – kupní smlouvy ze dne 11. 10. 2017 plyne, že toho dne uzavřela žalobkyně jako kupující kupní smlouvu na daný pozemek s rozestavěnou stavbou rodinného domu. Dále žalobkyně uzavřela téhož dne smlouvu o dílo, jejímž předmětem byla dostavba dané rozestavěné stavby rodinného domu. Dle čl. VII. bylo pro zhotovované dílo – stavbu sjednáno, že vlastnické právo ke zhotovenému dílu přejde na objednatele až v okamžiku uhrazení celé smluvní ceny. 15. Z vyrozumění o provedeném vkladu do katastru nemovitostí ze dne 13. 11. 2017 plyne, že ke dni 18. 10. 2017 žalobkyně nabyla na základě uvedené kupní smlouvy vlastnické právo k danému pozemku se stavbou. Dále je založena faktura vystavená prodávajícím dne 26. 10. 2017 na základě uvedené kupní smlouvy. Ve faktuře se uvádí: „Potvrzení platby - Kupní cena byla uhrazena na základě kupní smlouvy ze dne 16. 10. 2017…“ Dále se zde uvádí: „Fakturujeme Vám dle kupní smlouvy ze dne 11. 10. 2017 pozemek x“. 16. V rámci komunikace mezi správcem daně a žalobkyní dne 2. 5. 2018 žalobkyně správci daně uvedla, že „Má-li správce daně za to, že okamžik vzniku vlastnictví k pozemku a stavbě nemůže být oddělen, pak by musela Kupní smlouva ze dne 11. 10. 2017 být neplatná. Na základě Kupní smlouvy ze den 11. 10. 2017 byl však proveden vklad vlastnického práva k pozemku ve prospěch mé klientky. Katastrální úřad proto shledal kupní smlouvu platnou, nikoli uzavřenou v rozporu se zákonem. Tedy nelze než uzavřít, že na základě kupní smlouvy ze dne 11. 10. 2017 se (žalobkyně) stala vlastníkem, pozemku, nikoli však rozestavěné stavby. Vlastníkem celé stavby se stala klientka až úplným zaplacením kupní ceny. Režim rozestavěné stavby tak z hlediska smluv uzavřených mezi mou klientkou a prodávajícím – zhotovitelem, tak nejde oddělit od režimu stavby dokončené. V opačném případě by byla klientka vlastníkem pozemku též až úplným zaplacením kupní ceny a osvobození by se tak vztahovalo nejen na stavbu, ale, jak správce daně správně uvádí, i na pozemek parc. č. x v k. ú. x.“ Tento názor v odpovědi ze dne 10. 5. 2018 správce daně odmítl s tím, že danou kupní smlouvou byl převeden pozemek, jehož součástí byla rozestavěná stavba. 17. Výzvou ze dne 31. 5. 2018 správce daně žalobkyni vyzval, aby odstranila pochybnosti spočívající ve svolení směrné hodnoty k určení srovnávací hodnoty u nemovitých věcí, u kterých to zákonné opatření nepřipouští, dále k předložení znaleckého posudku na daný pozemek včetně stavby, případně k prokázání toho, že stavba byla ke dni právních účinků vkladu užívána. Ve výzvě se uvádí, že stavba domu byla zapsána do katastru nemovitostí na základě kolaudačního souhlasu dne 7. 12. 2017. Rozestavěný dům správce daně považoval za součást pozemku. Výhradu vlastnického práva ve smlouvě o dílo považoval správce daně za rozpornou se superficiální zásadou. Dále správce daně uvedl, že jelikož stavba (rozestavěný dům) nebyla ke dni převodu vlastnického práva k pozemku užívána, nebylo možné uplatnit osvobození do daně dle § 7 odst. 1 písm. a) zákonného opatření senátu. 18. K této výzvě žalobkyně uvedla, že dle jejího názoru se stala vlastníkem stavby domu až po jeho dokončení na základě smlouvy o dílo, a proto jsou předpoklady pro osvobození splněny. 19. S odkazem na část stanoviska Generálního finančního ředitelství k aplikaci § 7 zákonného opatření, z kterého poukázala na to, že „Bude-li tedy nabýván