51 Af 4/2017

Žalobce podal daňová přiznání k dani z přidané hodnoty (dále též jen „DPH“) za zdaňovací období únor až květen roku 2013. Výzvami ze dne 19. 4. 2013, čj. 886991/13/2201-24806-301270, a ze dne 17. 5. 2013, čj. 1242333/13/2201-24806-301270, zahájil Finanční úřad pro Jihočeský kraj, územní pracoviště v Českých Budějovicích (dále jen „správce daně“) postup k odstranění pochybností dle § 89 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád (dále jen „daňový řád“) za zdaňovací období únor a březen roku 2013. Vzhledem k předpokládanému většímu rozsahu dokazování správce daně protokoly ze dne 19. 6. 2013, čj. 1401407/13/2201-05404-305031, a ze dne 10. 7. 2013, čj. 1469407/13/2201-05404-305031, zahájil u žalobce daňovou kontrolu na DPH za zdaňovací období únor až květen roku 2013.

Správce daně v průběhu daňové kontroly dospěl k závěru, že žalobce byl vědomě zapojen v řetězci plátců účastnících se podvodů na DPH. Neuznal proto žalobcem uplatněný nárok na odpočet DPH z přijatých zdanitelných plnění od společnosti BOKS line, spol. s r. o. spočívající v dodávkách balících fólií a úsporných žárovek Megaman Clusterline. Platebními výměry na DPH ze dne 18. 8. 2015, čj. 1691790/15/2201-51522-305052, čj. 1691933/15/2201-51522-305052, čj. 1691979/15/2201-51522-305052 a čj. 1692032/15/2201-51522-305052, správce daně vyměřil nadměrné odpočty za kontrolovaná měsíční zdaňovací období ve výši 74 567 Kč, 331 909 Kč, 98 824 Kč a 96 555 Kč.

Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím odvolání žalobce zamítl a napadené platební výměry potvrdil. Žalovaný ve shodě se správcem daně uzavřel, že v posuzované věci byly dány významné „nestandardnosti“, na jejichž základě žalobce věděl či vědět měl, že se účastní řetězce zasaženého podvodem na DPH; žalobce přitom nedodržel dostatečnou míru obezřetnosti.

Proti rozhodnutím žalovaného podal žalobce dne 14. 2. 2017 žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích.

Žalobce předně namítl vnitřní rozpornost a nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí spočívající v tom, že žalovaný v jeho výrokové části i samotném odůvodnění vícekrát nesprávně uvedl chybné datum vydání napadených platebních výměrů správce daně. Podle žalobcova názoru není postaveno najisto, zda žalovaný vůbec rozhodl o odvolání proti platebním výměrům v něm napadeným.

Žalobce vyjádřil nesouhlas s tím, že by odpočet DPH uplatnil podvodným způsobem, jelikož věděl o riziku napojení do řetězce podvodu na DPH, resp. že nedodržel dostatečnou míru opatrnosti a nepřijal příslušná opatření.

Žalobce následně shrnul skutkový stav věci: Podáním ze dne 25. 2. 2013 žalobce informoval správce daně o rozšíření své obchodní činnosti s tím, že v roce 2013 bude patrně vykazovat nadměrné odpočty, neboť zboží mělo být velkoobchodně nakupováno od tuzemských dodavatelů a následně dodáváno odběratelům registrovaným k DPH v jiných členských státech Evropské unie. Žalobce zboží nakupoval od společnosti BOKS line se sídlem v Praze a dodával je společnosti Solwent, s. r. o. se sídlem na Slovensku, a to na základě kupních smluv uzavřených s těmito subjekty dne 21. 2. 2013. Vlastní realizací obchodu byl pověřen zaměstnanec žalobce P. S., který sjednával konkrétní dodávky zboží. Pro účely realizace obchodů dále žalobce uzavřel smlouvu o poskytování služeb ze dne 21. 1. 2013 se společností Rutil Brasil, s. r. o., se sídlem v Ostravě, která pro žalobce zajišťovala ve svém areálu vykládku zboží, jeho převzetí jménem žalobce, kontrolu množství dovezeného zboží, shromažďování dokumentace k němu, uskladnění zboží, vyplňování mezinárodních nákladních listů CMR jménem žalobce a následnou nakládku a expedování zboží odběrateli s pořízením fotodokumentace. V průběhu vyměřovacího řízení bylo zjištěno, že společnost BOKS line nakupovala zboží v měsících únor a březen roku 2013 od společnosti PDG productions, s. r. o., se sídlem v Brně, a v měsících duben a květen roku 2013 od společnosti Borlika, s. r. o. se sídlem v Praze, a společnosti PRESTO PRO, s. r. o., se sídlem v Ostravě. Společnost Borlika pořídila zboží od společností Tarikson, s. r. o., se sídlem v Praze, a společnosti PRESTO PRO. Společnost PRESTO PRO pak zboží pořídila od společnosti OMEGA 2010, s. r. o., se sídlem v Brně. Společnosti PDG productions a OMEGA 2010 měly v rámci řetězce plnit roli „missing tradera“, tedy subjektů, které jsou pro daňovou správu nekontaktní.

Žalobce dále obsáhle citoval převážně z rozsudků Soudního dvora Evropské unie (dále jen „Soudní dvůr“) a Nejvyššího správního soudu. Z judikatury Soudního dvora žalobce poukázal konkrétně na rozsudky ze dne 12. 1. 2006, Optigen a další, C-354/03, ECLI:EU:C:2006:16, ze dne 6. 7. 2006, Kittel, ve spojených věcech C-439/04 a C-440/04, ECLI:EU:C:2006:446, ze dne 27. 9. 2007, Teleos a další, C409/04, ECLI:EU:C:2007:548, ze dne 21. 6. 2012, Mahagében a Dávid, ve spojených věcech C80/11 a C142/11, ECLI:EU:C:2012:373, a ze dne 22. 10. 2015, PPUH Stehcemp, C-277/14, ECLI:EU:C:2015:719; žalobce zmínil též stanovisko generálního advokáta Madura ze dne 7. 12. 2005, Federation of Technological Industries a další, C-384/04, ECLI:EU:C:2005:745. Z uvedené judikatury Soudního dvora a stanoviska generálního advokáta vyplývá, že správce daně musí v případě odmítnutí nadměrného odpočtu pro účast na tzv. karuselovém podvodu prokázat, že daňový subjekt věděl nebo musel (nikoli tedy mohl a měl) vědět, že jím uplatňované zdanitelné plnění v odůvodnění nároku na odpočet DPH bylo součástí podvodné činnosti spáchané některým ze subjektů v rámci dodavatelského řetězce; daňové orgány však důkazní břemeno v tomto směru neunesly. K otázce rozložení důkazního břemene žalobce poukázal na judikatorní závěry obsažené v rozsudcích ze dne 9. 10. 2007, čj. 9 Afs 81/2007-60, ze dne 29. 5. 2009, čj. 7 Afs 54/2009-90, ze dne 27. 3. 2012, čj. 2 Afs 60/2011-94. Žalobce citoval též rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 4. 2014, 22 Af 22/2012-247. V obecnější rovině žalobce popsal fungování zásady volného hodnocení důkazů vyložené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 7. 2006, čj. 2 Afs 83/2005-72.

Žalobce též shrnul důvody, na jejichž základě žalovaný dospěl k závěru o vědomé účasti žalobce na karuselovém obchodu: - Žalovaný spatřuje nestandardní postup financování „opačným směrem“, kdy společnost Solwent nejprve zaslala platbu žalobci a ten teprve společnosti BOKS line. - Žalobce navázal obchodní kontakt se společností BOKS line na základě doporučení bývalého dodavatele společnosti Řempo LYRA, s. r. o., se sídlem v Olomouci (společnosti NZ – NET, s. r. o., se sídlem v Praze), jež je s žalobcem personálně propojená; žalovaný považoval za nestandardní zvolit si dodavatele na základě doporučení společnosti, s níž žalobce dle svého vyjádření neměl dobrou zkušenost. - Žalobce přitom nakupoval a prodával předmětné zboží za výrazně vyšší ceny, než za jaké byly v kontrolovaných zdaňovacích obdobích na trhu obchodovány, čímž žalobce nelogicky snižoval svůj zisk. - Nestandardní je též skutečnost, že společnost BOKS line v průběhu kontrolovaných zdaňovacích období změnila dodavatele ze společnosti PDG productions na společnost PRESTO PRO; obě společnosti měly přitom stejného jednatele. - Majetkové a personální propojení u společností Řempo LYRA a Měšťanský pivovar Olomouc, a.s., se sídlem v Olomouci, které existovaly vedle sebe, spolupracovaly, dělily se o odběratele, sdílely sklad společnosti Rutil Brasil; tyto skutečnosti dle žalovaného vzbuzují dojem účelového rozdělení dodávek na menší celky. - Přeprava, vykládka a převzetí „na sklad“ v areálu společnosti Rutil Brasil dle žalovaného nesouvisely s dodáním předmětného zboží; dodání zboží společností BOKS line bylo dodáním bez přepravy s místem plnění v tomto areálu. Zboží bylo dodáváno ve stejný den, kdy bylo vydáváno slovenské společnosti Solwent. Některým dodávkám byl přítomen zaměstnanec žalobce pan S., který dle žalovaného mohl vědět, že zboží fakticky dováží společnost PDG production a nikoli společnost BOKS line. Tuto domněnku žalovaný opírá o emailovou komunikaci, z níž má být patrno, že pan S. o existenci společnosti PDG production věděl již v listopadu roku 2012, kdy obchodoval v obdobném obchodním řetězci za společnost Řempo LYRA. - Pan J. O. zastupující společnost BOKS line a dříve též společnost NZ – NET, která se stejným zbožím obchodovala se společností Řempo LYRA, nebyl schopen při výslechu správce daně konkretizovat vlastnosti dodávaného zboží a není proto zřejmé, jak mohl s žalobcem o obchodu s ním kvalifikovaně vyjednávat. - Ve smlouvě o poskytování služeb mezi žalobcem a společností BOKS line nebyl ošetřen způsob, jakým by žalobce účinně působil na dodavatele při neplnění smluvních povinností. - O vědomé účasti žalobce na karuselovém podvodu svědčí již samotný charakter obchodní činnosti v daném řetězci. K plněním docházelo v Ostravě, tedy jinde než je obvyklé místo činnosti žalobce, a ve specifickém obchodním modelu, v němž docházelo k pořizování velkých objemů zboží od jediného dodavatele (společnost BOKS line) pro jediného a předem známého odběratele (společnost Solwent), přičemž jednotlivá intrakomunitární dodání zboží mnohdy bezprostředně navazovala na jeho pořízení. Žalobce v těchto obchodech plnil jen omezené funkce, neboť nezajišťoval přepravu ani nakládku zboží při expedici. Společnosti BOKS line a PRESTO PRO neměli na svých webových stránkách nabídku zboží a nebylo proto možné zjistit jejich sortiment. Společnost BOKS line nejenže nesídlila na adrese sídla uvedeném v obchodním rejstříku, ale ve sbírce listin neměla ani řádně založené účetní závěrky (poslední za rok 2009). - Žalobcem učiněná opatření nemohla pro svůj formální charakter jeho účasti v karuselovém podvodu nikterak zabránit. Konkrétně se jednalo o

Žalobce s poukazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 2. 2014, čj. 9 Afs 41/2013-33, č. 3015/2014 Sb. NSS, uvedl, že daňový řád upřednostňuje při stanovení daně hledisko materiální správnosti, nikoli hledisko fiskální (§ 1 odst. 2 daňového řádu). Hlavním účelem správy daní je pak vždy zabezpečení úhrady daně primárně u subjektu, jemuž tato povinnost vznikla. Žalovaný však odpovědnost za splnění daňové povinnosti jiného subjektu účelově přenáší na žalobce.

Žalovaný dle názoru žalobce neunesl své důkazní břemeno v otázce, že žalobce věděl či musel vědět o své účasti na kartelovém podvodu. Žalobce uvedl, že obchoduje prakticky s jakýmkoli zbožím, o které je na trhu zájem, které od jednoho subjektu nakoupí a jinému jej se ziskem prodá. Jeho činnost má velkoobchodní charakter, přičemž zpravidla nezkoumá kvalitu zboží (kromě zjevných vad), nekontroluje jeho výrobce ani prodávajícího a nezkoumá účel užití zboží u kupujícího. Žalobce nemá komerční zájem na tom, aby tyto skutečnosti zkoumal. V době uskutečňování obchodu ve výše popsaném řetězci byly žalobcovy znalosti o daňových podvodech zcela minimální.

Daňové podvody toho druhu, jaký je v nynějším případě posuzován, nebyly žalobci známy vůbec. Přesto si však od počátku uvedeného obchodu počínal jako obezřetný a racionální podnikatel. Žalobce v této souvislosti poukázal na některá z ustanovení obsažených v kupní smlouvě se společností BOKS line a k ní přiložené prohlášení této společnosti pro případ, že by tato společnost byla označena jako nespolehlivý plátce.

Žalobce dále uvedl, že neobchodoval se společností PDG productions a neměl proto žádný racionální důvod tento subjekt kontrolovat. Pokud by žalobce měl kontrolovat i dodavatele svých dodavatelů, bylo by to pro něj paralyzující. Obchodníci navíc své dodavatele zpravidla tají, aby při dalších dodávkách téhož zboží nebyli „přeskočeni“ a nepřišli tudíž o svůj zisk. Žalobce odmítl, že by se pan S. kdy při předávkách zboží v areálu společnosti Rutil Brasil setkal s jakýmkoli zaměstnancem společnosti PDG productions. Z žádného důkazu neplyne, že by si pan S. měl být této skutečnosti vědom. Žalobce neměl žádné podezření, že by se účastnil karuselového podvodu, a nebyl proto ani důvod, proč by pan S. měl kontrolovat, zda zboží určené pro žalobce ve skutečnosti nedodává jiný subjekt než společnost BOKS line. Nadto platí, že dovozce není synonymem pro dodavatele zboží. Úvahy žalovaného se v této souvislosti opírají o jediný e-mail, který měl panu S. odeslat pan O., v němž pan O. informoval pana S. o tom, že do skladu Rutil Brasil navezli zboží od PDG productions. Z této zprávy však nelze seznat, zda společnost PDG production měla být výrobcem, dodavatelem dodavatele, dodavatelem nebo dopravcem či subdodavatelem dopravce. Uvedený e-mail byl navíc odeslán společností NZ – NET a adresován společnosti Řempo LYRA, jež je s žalobcem personálně spojenou osobou v průběhu listopadu roku 2012. U společnosti BOKS line nadto mohlo ještě před zapojením žalobce do řetězce dojít ke změně dodavatele, což se ostatně stalo v dubnu roku 2013, neboť v obchodním světě nejde o nic neobvyklého.

Ani v případě, kdy by žalobce věděl, že zboží mu do skladu společnosti Rutil Brasil dováží jiný subjekt, nelze z této skutečnosti dovozovat vědomí žalobce o účasti na karuselovém podvodu. Nemá-li dodavatel vlastní vozový park, je běžné, že za něj dopravu realizuje jiný subjekt.

Uvedené úvahy žalované jsou navíc bezpředmětné též proto, že v období duben a květen roku 2013 již dle jeho názoru plnila roli „missing tradera“ společnost OMEGA 2010 a nikoli společnost PDG productions. Obě uvedené společnosti byly označeny za nespolehlivé plátce až poté, co žalobce obchodní činnost v předmětném obchodním řetězci ukončil.

Za velmi obezřetný žalobce označil postup, kdy od odběratele společnosti Solwent požadoval platbu za zboží předem. S uvedenou společností byl navíc domluven, že při bezproblémové spolupráci přejde na způsob úhrady kupní ceny po dodání zboží. K tomu však vzhledem k postupu správce daně již nedošlo. Odběratel navíc platil cenu bez DPH, přestože žalobce sám DPH při nákupu hradil. Žalobce proto musel vynaložit značné vlastní finanční prostředky.

Žalobce žádné další subjekty zapojené do řetězce neznal. Nezákonná není ani účast společností Řempo LYRA a Měšťanský pivovar Olomouc, které jsou s žalobce personálně propojeny. Důvod jejich účasti v předmětném řetězci je ten, že kvůli nedostatku finančních prostředků nemohly samy uspokojit poptávku společnosti Solwent.

Žalobce namítl, že tvrzení žalovaného, dle něhož měl nakupovat a prodávat fólie za výrazně vyšší ceny, než za jaké byly v daných zdaňovacích obdobích obchodovány srovnatelné BOPET a BOPP fólie na trhu, nemá oporu ve spise. Napadené rozhodnutí je v této souvislosti též nepřezkoumatelné, neboť jak plyne z šetření správce daně (viz výsledek kontrolního zjištění, resp. zpráva o daňové kontrole), v kontrolovaných zdaňovacích obdobích nebyly srovnatelné typy fólií na trhu vůbec obchodovány. Pokud měl žalobce zájemce o zboží, které mohl v dané cenové relaci zajistit, neměl důvod, zda se jedná o ceny srovnatelné s jinými. Žalovaný v tomto směru neprovedl žádné dokazování (přípisy jiných subjektů, resp. telefonáty lze za důkazní prostředky ve smyslu § 93 daňového řádu považovat jen stěží). Skutečnost, že žalobce neznal tržní cenu uvedených fólií v průběhu obchodování, mu přitom nemůže být kladena k tíži. Žalobce je prodával za cenu, na níž se se slovenským odběratelem domluvil.

K navázání obchodních vztahů v rámci řetězce nedošlo nahodile či dokonce účelově, nýbrž byly převzaty od jiných – s žalobcem personálně propojených – osob. Společnosti Solwent dodávaly zboží před žalobcem společnosti Řempo LYRA a Měšťanský pivovar Olomouc, které zboží odebíraly nejprve od společnosti NZ – NET (v případě společnosti Řempo LYRA) a posléze společnosti BOKS line. Žalobce tedy neměl důvod této spolupráci nevěřit. Ve vztahu ke společnosti BOKS line měl žalobce kladné reference. Se společností NZ – NET sice byly určité problémy ohledně fakturací, ale tato společnost reklamace vždy rychle a kladně vyřídila.

Žalobce poukázal na skutečnost, že společnost Řempo LYRA obchodovala se společností NZ – NET již od října 2012, přičemž správce daně jí nárok na odpočet DPH za zdaňovací období říjen a listopad roku 2012 a leden roku 2013 přiznal. Také s ohledem na to neměl žalobce pochybnost o legálnosti svého podnikání.

Žalobce neměl ani důvod zkoumat specifikaci obchodovaných fólií, resp. k jakému účelu slouží, neboť důležité pro něj bylo pouze uspokojení poptávky společnosti Solwent. Zboží nebylo nakupováno na skladovou zásobu, a není proto nic nestandardního, že bylo mnohdy bezprostředně po naskladnění expedováno. Nestandardní není ani skutečnost, že k obchodům docházelo v Ostravě, neboť právě tam má pan S., který sjednával a realizoval obchody se společnostmi BOKS line a Solwent, svou kancelář (srov. protokol o výslechu tohoto svědka ze dne 23. 4. 2014).

Žalobce uvedl, že správci daně předložil v souladu s § 73 zákona o DPH veškerou možnou dokumentaci a poskytl též požadovaná vysvětlení, která tuto dokumentaci potvrzovala. V průběhu realizace předmětných obchodů byl žalobce v dobré víře, že obchodní řetězec nebyl sestaven za účelem daňových podvodů. Učinil přitom v této souvislosti veškerá opatření, která byla v jeho silách a možnostech, a která po něm bylo vzhledem ke konkrétním okolnostem jeho obchodní činnosti možno rozumně požadovat. O existenci společností PDG productions a OMEGA 2010, které měly plnit roli „missing tradera“ žalobce vůbec nevěděl, neboť s nimi obchodní činnost přímo nevykonával.

Žalovaný nedostál své povinnosti v souladu s judikaturou Nejvyššího správního soudu specifikovat, v čem byla žalobcem přijatá opatření nedostatečná, a co konkrétně měl žalobce učinit, aby dostatečná byla. Jeho úvaha je proto v této souvislosti nepřezkoumatelná.

Za bezpředmětné označil žalobce výtky žalovaného, dle nichž nepostupoval s péčí řádného hospodáře, pokud si neověřil skutečné sídlo společnosti BOKS line a zda se jedná o zavedeného obchodníka s předmětným zbožím. Zároveň nedovodil žádné důsledky ze skutečnosti, že uvedená společnost neměla v obchodním rejstříku uvedeny (tehdy) aktuální účetní závěrky. Spolupráce s touto společností byla zcela bezproblémová a žalobce s ní komunikoval moderními komunikačními prostředky. Žalobce neměl žádný racionální důvod ověřovat skutečné sídlo této společnosti či to, zda-li je na trhu zavedeným obchodníkem. Chybějící účetní závěrky jsou v praxi běžný jev i u renomovaných společností a nelze z něj usuzovat na jakákoliv negativa.

Žalobce uvedl, že žalovaným navrhované opatření spočívající v tom, aby jednotlivé subjekty v rámci řetězce smluvně přistoupily k postupu zajištění daně podle § 109a zákona o DPH, není realizovatelný. K tomuto opatření byl žalobce oprávněn přistoupit pouze ve vztahu k dodavateli (společnosti BOKS line), jak ostatně učinil. Nenastaly však skutečnosti, které by umožnily institutu zajištění daně v posuzované věci využít. Ani kdyby tomu tak bylo, nepostihlo by takové opatření skutečné (nebo domnělé) pachatele podvodu, tj. společnosti PDG productions a OMEGA 2010. Nadto žalobce tyto subjekty neznal a zavedení postupu zajištění daně podle § 109a zákona o DPH vůči nim tedy nepředstavuje opatření, které by po žalobci ve smyslu judikatury Nejvyššího správního soudu bylo možno rozumně požadovat.

Žalobce zásadně nesouhlasí s výtkou žalovaného, dle níž měl přerušit obchodní činnost se společností BOKS line v momentě, kdy vůči němu dne 19. 4. 2013 správce daně zahájil postup k odstranění pochybností za zdaňovací období únor 2013. V té době žalobce neměl jakékoli indicie o tom, že by tato společnost mohla být zapojena do podvodného řetězce. Až teprve výzvou k odstranění pochybností ze dne 17. 5. 2013 za zdaňovací období březen 2013 sdělil správce daně žalobci, že u společnosti PDG productions eviduje značný nedoplatek na DPH (nicméně i v této době byla tato společnost evidována jako spolehlivý plátce). Až poté žalobce ukončil spolupráci se společnosti BOKS line, a to jednak z opatrnosti a jednak pro nedostatek vlastních finančních prostředků z důvodu nevrácení nadměrného odpočtu. Tím prokázal podnikatelskou obezřetnost, kterou od něj bylo možno očekávat, jakož i svou dobrou víru v účasti na uvedeném obchodování. Vystavil se tím zároveň riziku ztráty zisku, pokud by se podezření správce daně ukázala jako neopodstatněná. Pokud daňová správa včas neaktualizuje údaje o spolehlivosti plátců DPH, aby následně vytvářela hypotézy vedoucí k výběru DPH od jiného subjektu, jedná se o šikanózní výkon práva.

Žalobce dále uvedl, že jak plyne z výsledku kontrolního zjištění za zdaňovací období únor až květen roku 2013, společnosti PDG productions byla již místně příslušným správcem daně pravomocně vyměřena vlastní daňová povinnost k DPH za měsíce únor a březen roku 2013. Správce daně se nemůže domáhat zaplacení téže daňové povinnosti dvakrát (srov. rozsudek Soudního svora ve věci Teleos a další). Nic na tom nemění skutečnost, že společnost PDG productions doposud svou daňovou povinnost nesplnila. Totéž platí i u společnosti OMEGA 2010, které byla pravomocně vyměřena daňová povinnost k zaplacení DPH za druhé čtvrtletí roku 2013.

K prokázání svých tvrzení žalobce odkázal na obsah správního spisu. Výslovně pak žalobce jmenoval: - Všechny smlouvy o podmínkách prodeje zboží a listiny s těmito smlouvami související (dodací listy, daňové doklady, CMR apod.). - Protokol správce daně ze dne 24. 4. 2013, čj. 1022927/13/2201-05404-305031, o ústním podání Ing. K. K. (předsedy představenstva žalobce). - Protokol správce daně ze dne 4. 6. 2013, čj. 1306247/13/2201-05404-305031, o ústním podání Ing. K. K. - Sdělení žalobce k prokázání skutečností ze dne 12. 8. 2013. - Protokol správce daně ze dne 16. 10. 2013, čj. 1758664/13/2201-05404-305031, o výslechu svědka Ing. K. K. - Protokol správce daně ze dne 26. 11. 2013, čj. 1894340/13/2201-05404-305031, o výslechu svědka I. V. - Protokol správce daně ze dne 23. 4. 2014, čj. 1000459/14/2201-05404-305031, o výslechu svědka P. S. - Protokol správce daně ze dne 14. 5. 2014, čj. 1269947/14/2201-05404-305031, o výslechu svědka J. O. - Sdělení žalobce k prokázání skutečností ze dne 14. 10. 2014. - Sdělení žalobce k prokázání skutečností ze dne 23. 12. 2014. - Výsledek kontrolního zjištění ze dne 29. 4. 2015, čj. 1189974/15/2201-61561-305031. - Protokol správce daně ze dne 7. 8. 2015, čj. 1672454/15/2201-61561-305031, k projednání zprávy o daňové kontrole. - Reakce na výsledek kontrolního zjištění ze dne 15. 6. 2015.

Nad rámec těchto listin žalobce z opatrnosti označil jako nový důkaz potvrzení o neexistenci daňových nedoplatků společnosti BOKS line ze dne 27. 6. 2013, čj. 3736053/13/2001-24903-108675, vydané Finančním úřadem pro hlavní město Prahu, územní pracoviště pro Prahu 1.

Žalobce navrhl, aby krajský soud rozhodnutí žalovaného, jakož i platební výměry správce daně zrušil.

Žalovaný ve vyjádření k žalobě předně uvedl, že žalobní námitky jsou v podstatě totožné s těmi, které žalobce uplatnil již v odvolání proti shora uvedeným platebním výměrům; žalovaný proto odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí, kde se těmito námitkami již zabýval.

Pokud jde o nesprávné označení platebních výměrů, jedná se nepochybně o pouhou chybu v psaní ve smyslu § 104 daňového řádu. Žalovaný proto přistoupil vydání rozhodnutí o opravě zřejmých nesprávností ze dne 10. 3. 2017, čj. 11142/17/5300-22441-712084, které bylo žalobci doručeno dne 11. 3. 2017.

Otázkou vědomé účasti žalobce na daňovém podvodu se žalovaný zabýval podrobně zejména v odstavcích 26 a 47 napadeného rozhodnutí. Žalovaný předně popsal fungování řetězce a následně přistoupil k tzv. vědomostnímu testu, v jehož rámci posuzoval jednak nestandardnosti předmětných transakcí (objektivní okolnosti) a jednak opatření přijatá žalobcem. Jako objektivní okolnosti byly zjištěny tyto: - Závislost financování obchodů žalobce na platbách odběratele a účelová koordinace finančních toků dodavatelům žalobce. - Způsob navázání obchodních vztahů. - Hodnota plnění (vyšší než obvyklá cena). - Propojenost v řetězci. - Kontrola a přebírání zboží. - Profesionální zástupce. - Nedostatečně ošetřená smluvní dokumentace. - Transakce zahrnující velký objem zboží byly realizovány v průběhu několika dnů několikrát denně.

Tyto skutečnosti ve svém souhrnu představují logický a ucelený soubor vzájemně se doplňujících a na sebe navazujících skutečností, které dostatečně prokazují, že žalobce věděl či minimálně vědět mohl (tj. měl alespoň nabýt podezření) o tom, že se účastní řetězce zasaženého podvodem na DPH. Nejedná se přitom o subjektivní nebo účelové domněnky, jak tvrdí žalobce, nýbrž o skutečnosti zjištěné v rámci daňového řízení. V odstavcích 40 až 45 se žalovaný dostatečně zabýval dostatečností žalobcem přijatých opatření. V posuzovaném případě nemohla být na základě zjištěných skutečností osvědčena dobrá víra žalobce v tom, že se účastí na předmětných obchodních transakcích nezapojí do podvodného jednání.

Žalovaný uvedl, že při interpretaci závěrů obsažených v judikatuře Soudního dvora a Nejvyššího správního soudu je nutno přihlédnout ke konkrétním okolnostem posuzovaného případu. Příslušné judikatorní závěry žalovaný vyložil zejména v odstavcích 5 až 23 napadeného rozhodnutí. K otázce rozložení důkazního břemena pak žalovaný poukázal na rozsudek Soudního dvora ve spojených věcech Mahagében a Dávid. Důkazní břemeno prokázání daňového podvodu leží na správci daně, přičemž k jeho přenesení na daňový subjekt dochází na základě tzv. vědomostního testu. Žalovaný v odstavcích 30 až 38 napadeného rozhodnutí uvedl skutečnosti, na jejichž základě považuje za prokázané, že žalobce věděl nebo mohl vědět, že se účastní podvodného řetězce a důkazní břemeno v otázce jeho dobré víry tedy přešlo na něj. Žalobce však své důkazní břemeno neunesl.

Žalovaný navrhl, aby krajský soud žalobu zamítl.

Žalobce v replice k vyjádření žalovaného setrval na svém tvrzení, že o zapojení do daňového podvodu nevěděl, přičemž žalovaný neprokázal, že o účasti na podvodném řetězci věděl nebo vědět musel. Žalobce poukázal na skutečnost, že sám Soudní dvůr se odklonil od dříve používaného spojení „věděl a měl vědět“ a v novější judikatuře používá přísnějšího spojení „věděl a musel vědět“. Tento judikatorní odklon však žalovaný v napadeném rozhodnutí i vyjádření k žalobě zcela pomíjí. Postup žalovaného označil žalobce v této souvislosti za pokus o hrubé zneužití práva. Žalobce zopakoval, že učinil veškerá opatření, jež po něm bylo možno rozumně požadovat. Žalovaný neuvedl, v čem byla tato opatření nedostatečná, ani to, co měl učinit, aby dostatečná byla. Žalobce poukázal na článek na serveru www.aktualne.cz popisující případ nákupu mobilních telefonů ze strany Generálního finančního ředitelství od společnosti zapletené do podvodů na DPH. Ani samotné orgány finanční správy tak nedbají na skutečnosti, které u daňových subjektů (vesměs účelově) považují za objektivní okolnosti, resp. nestandardnosti, jimiž odůvodňují vědomou účast těchto subjektů na daňovém podvodu. Uvedené skutečnosti proto svědčí o zjevně šikanózním výkonu práva vůči žalobci. Žalobce dále uvedl, že pokud je mu známo, nebylo doposud postaveno najisto, že společnosti PDG productions a OMEGA 2010 figurující v řetězci coby „missing trader“ se skutečně dopustily daňového podvodu a nejsou proto „pouhými“ daňovými dlužníky. Za této situace žalobce nemůže být označován jako subjekt, který „věděl nebo musel vědět“ o zapojení do podvodného řetězce.

V doplnění repliky se žalobce podrobněji vyjádřil k případu nákupu mobilních telefonů ze strany Generálního finančního ředitelství, které dle názoru žalobce v důsledku této kauzy zmírnilo svůj náhled na zachování náležité míry obezřetnosti a učinění opatření k zabránění účasti na daňovém podvodu; žalobce v této souvislosti poukázal na tiskovou zprávu Generálního finančního ředitelství dostupnou na http://www.financnisprava.cz/cs/financni-sprava/pro-media/nepresnosti-v-mediich/2017/financni-sprava-proveruje-sve-dodavatele-8463. Z vyjádření Generálního finančního ředitelství plyne, že plně postačují opatření spočívající v lustraci obchodních partnerů ve veřejných databázích, tj. obchodním rejstříku, insolvenčním rejstříku a seznamu nespolehlivých plátců DPH. Žalobce takto prověřoval jak svého dodavatele (společnost BOKS line), tak svého odběratele (společnost Solwent). Žalobce opakovaně uvedl, že společnosti PDG productions a OMEGA 2010 byly v seznamu nespolehlivých plátců vyznačeny 30. 9. 2013, resp. 25. 11. 2015, tedy až v době dávno po ukončení obchodní činnosti žalobce v předmětném řetězci.

Z obsahu předloženého správního spisu zjistil krajský soud následující pro věc podstatné skutečnosti:

Sdělením ze dne 25. 2. 2013 žalobce oznámil správci daně rozšíření své obchodní činností s tím, že vzhledem k prodeji zboží plátci DPH v jiném členském státě Evropské unie je dán reálný předpoklad, že žalobce bude vykazovat nadměrné odpočty.

Dne 26. 3. 2013 podal žalobce přiznání k DPH za zdaňovací období únor roku 2013, v němž uplatnil nadměrný odpočet ve výši 2 318 057 Kč. Přílohou tohoto daňového přiznání byly smlouvy se společnostmi BOKS line, Solwent a Rutil Brasil. Následně žalobce zaslal správci daně další listiny k celkem 16 obchodním případům v celkové hodnotě 11 225 388 Kč realizovaných na základě uvedených smluv ve dnech 22. 2. 2013 (2 dodávky), 25. 2. 2013 (3 dodávky), 27. 2. 2013 (3 dodávky) a 28. 2. 2013 (8 dodávek); jedná se konkrétně o faktury vydané žalobcem společnosti Solwent, mezinárodní nákladní listy k jednotlivým dodávkám, čestná prohlášení společnosti Rutil Brasil, dle nichž zboží splňuje podmínky pro osvobození od DPH dle § 64 zákona o DPH, dodací listy, fotodokumentace jednotlivých dodávek a faktury vydané žalobci společností BOKS line).

Výzvou ze dne 19. 4. 2013, čj. 886991/13/2201-24806-301270, správce daně vyzval žalobce k prokázání oprávněnosti nadměrného odpočtu DPH uplatněného ve zdaňovacím období únor roku 2013. Vzhledem k tomu, že žalobce uskutečnil všech 16 intrakomunitárních dodávek pro jediného odběratele, všechny dodávky od dodavatele byly uskutečněny v ty samé dny, kdy žalobce uskutečnil dodání tohoto zboží na Slovensko, sortiment zboží a rozsah dodávek od společnosti BOKS line byl totožný jako sortiment zboží a rozsah dodávek uskutečněných žalobcem, přičemž žalobce dosáhl provize 4,79 %, resp. 4,31 %, pojal správce daně podezření o zapojení žalobce do podvodného řetězce. Žalobce doposud vykonával výhradně vnitrostátní obchodní činnost. Předmětné obchodní případy byly realizovány z jiného než obvyklého místa činnosti žalobce, od počátku byly uskutečňovány ve velkých objemech při velmi úzkém a nesourodém sortimentu (balící fólie a úsporné žárovky) a vícekrát během jednoho dne. Společnost Solwent platila žalobci z tuzemského účtu, který je však odlišný od toho, který deklarovala ve smlouvě uzavřené s žalobcem. Společnost BOKS line v letech 2008 a 2009 nevyvíjela žádnou činnost, a v letech 2010 a 2011 nevložila do sbírky listin účetní závěrku. Registrace k DPH jí již jednou byla zrušena dne 31. 3. 2009; k této dani se dobrovolně znovu přihlásila dne 5. 3. 2012.

Předseda představenstva žalobce Ing. K. K. do protokolu správce daně ze dne 24. 4. 2013, čj. 1022927/13/2201-05404-305031, k této výzvě mimo jiné uvedl, že mu není známo, že by se žalobce účastnil řetězce sestaveného za účelem daňového podvodu. Žalobce pro společnost Solwent dodával zboží, které tato společnost týdně poptávala. Společnost Solwent nejprve zaplatila žalobci zálohu a teprve potom žalobce expedoval zboží na Slovensko a zaplatil kupní cenu svému dodavateli. Jednání s dodavatelem žalobce zajišťoval zaměstnanec žalobce pan S. Ten byl fyzicky přítomen vykládce a expedici zboží a zkontroloval také existenci skladu odběratele. Dodávky byly uskutečňovány z Ostravy, neboť jak vlastník žalobce, tak dva členové představenstva jsou z Ostravska; žalobce zde má proto i zajištěný sklad. Povaha činnosti žalobce je spíše zprostředkovatelská. Nejedná se o výrobní činnost. Před 6-7 lety žalobce vyvážel zboží též do Maďarska. Výši obchodní marže účtované společnosti Solwent se žalobci jeví jako přiměřená a nevybočuje z jiných obchodních případů (žalobce dosahuje marže až 20 %). Skutečnost, že žalobce společnosti Solwent dodával stejný druh zboží vícekrát během jednoho dne je dána tím, co bylo poptáváno a co byl žalobce schopen zajistit. Ing. K. pověřil zaměstnance žalobce pana R. W., aby namátkové zvolené vozidlo sledoval až do skladu odběratele a ověřil, že zde zboží bylo vyloženo. Pan W. následně hovořil s řidičem dodávky i vrátným ve skladu odběratele a nezjistil o společnosti Solwent žádné podezřelé skutečnosti. Z jakého účtu tato společnost zasílala platby, žalobce nekontroloval. Neplnění zákonných povinností ze strany společnosti BOKS line by měl správce daně řešit právě s touto společností. Žalobce ověřil, zda je tato společnost řádně zapsána v obchodním rejstříku a zda je registrována k DPH. Součástí smlouvy s uvedenou společností pak bylo též prohlášení (pozn.: tyto listiny jsou taktéž ve správním spise obsaženy), že dodavatel nemá nedoplatky na DPH. Pro případ, že by dodavatel byl označen jako nespolehlivý plátce, byla ve smlouvě zakotvena jeho povinnost informovat o tom neprodleně žalobce. Žalobce si zároveň nechal od společnosti BOKS line vystavit bianco směnku pro případ, že by tato společnost neplnila své smluvní povinnosti. Ing. K. jednal ze společnosti BOKS line pouze s Ing. H. K. a J. O., a to obvykle v přítomnosti pana S. Ze společnosti Solwent pak jednal s M. K. S. (jednatelem a jediným společníkem uvedené společnosti). Jakým způsobem došlo ke kontaktu s těmito společnostmi ani detaily ohledně jednotlivých dodávek, Ing. K. nevěděl; byl to však on, kdo smlouvy s nimi jménem žalobce uzavřel.

Dne 25. 4. 2013 podal žalobce přiznání k DPH za zdaňovací období březen roku 2013, v němž uplatnil nadměrný odpočet ve výši 2 539 986 Kč. K požadavku správce daně na předložení podkladů k pořízení zboží a jeho následného dodání na Slovenko žalobce předložil typově tytéž listiny, jako v případě daňového přiznání k DPH za únor roku 2013. Konkrétně se jednalo o 15 obchodních případů v celkové hodnotě 11 015 153 Kč.

Výzvou ze dne 17. 5. 2013, čj. 1242333/13/2201-24806-301270, správce daně vyzval žalobce k prokázání oprávněnosti nadměrného odpočtu DPH uplatněného ve zdaňovacích březen roku 2013. Kromě již dříve uvedených důvodů zakládajících pochybnosti správce daně, z údajů týkajících se bankovních účtů společnosti BOKS line poskytnutých Československou obchodní bankou, a. s., správce daně zjistil, že tato společnost odebírala zboží od společnosti PDG productions coby jediného dodavatele, přičemž tato společnost má značné nedoplatky na DPH a plní nejspíše v řetězci roli tzv. „missing tradera“. Podezřelou okolností je též současné „objevení se“ nabídky a poptávky, která se od samého počátku týkala významného finančního objemu převyšujícího pětkrát obvyklý obrat žalobce. Díky dodání zboží bezprostředně navazujícímu na jeho pořízení, jakož i skutečnosti, že bylo opakovaně pořizováno a prodáváno stejné množství zboží stejného druhu, bylo žalobci umožněno zapojit se do řetězce s minimálními náklady spojenými s fyzickou dispozicí se zbožím. Zároveň byl zbaven nákladů na jeho přepravu. Přestože žalobce plnil v rámci transakcí pouze minimální funkce, náležela mu relativně vysoká provize ve výši 4,3 %. Na straně poptávky stojí společnost Solwent s minimální historií a dodavatelskou společností je BOKS line, která patrně „obživla“ až v době opětovné registrace k DPH (5. 3. 2012). V roce 2013 se do shodného řetězce zapojily společnosti Řempo LYRA a Měšťanský pivovar Olomouc, které byly skrze osobu Ing. M. K. s žalobcem personálně propojeny.

Předseda představenstva žalobce Ing. K. K. do protokolu správce daně ze dne 4. 6. 2013, čj. 1306247/13/2201-05404-305031, mimo jiné uvedl, že z důvodu nevyplacení uplatněných nadměrných odpočtů musel žalobce prakticky zastavit obchodování, které bylo financováno pomocí úvěrů. Zopakoval, že žalobci není známo, že by se účastnil pojistného podvodu a přijal proti tomu veškerá opatření. Společnost BOKS line nebyla vedena jako nespolehlivý plátce. Podezřelé okolnosti týkající se bankovního účtu společnosti Solwent, na který byly peníze na úhradu zboží vkládány v hotovosti, nebyly žalobci známy. Žalobce nevěděl ani to, že dodavatelem společnos BOKS line byla společnost PDG productions. Žalobce nezná význam pojmů „broker“ či „missing trader“, které nejsou obsaženy v české legislativě. V průběhu daňové kontroly u společnosti BOKS line nebyly shledány žádné nedostatky. Žalobce uvedl, že (s ohledem na výši obdržených úvěrů) jeho náklady na obchodování s předmětným zbožím nebyly malé. Žalobce si přitom společnost Solwent prověřil ze všech dostupných zdrojů. Ve vztahu k personálnímu propojení se společnostmi Řempo LYRA a Měšťanský pivovar Olomouc žalobce uvedl, že nejde zdaleka o jediný případ, kdy společnosti jeho vlastníka Ing. K. mají shodného dodavatele nebo odběratele, neboť úkolem Ing. K. bylo zajistit pro jeho společnosti nejlepší možné obchodní podmínky. Žalobce správci daně předložil vytištěné údaje o registraci společností BOKS line a PDG productions k DPH ze dne 3. 6. 2013, resp. 20. 5. 2013, dle nichž tyto společnosti nebyly vyznačeny jako nespolehliví plátci. Dále předložil čestné prohlášení zmocněnce společnosti BOKS line J. O., dle něhož tato společnost nemá žádné pohledávky vůči finančnímu úřadu, a auditorskou zprávu ve vztahu ke společnosti PROSPERITA holding, a. s., jejímž spolumajitelem je i majitel žalobce Ing. K.

Dne 25. 5. 2013 podal žalobce přiznání k DPH za zdaňovací období duben roku 2013, v němž uplatnil nadměrný odpočet ve výši 1 923 468 Kč. I v této souvislosti žalobce dále předložil typově tytéž listiny, jako v případě daňového přiznání k DPH za únor a březen roku 2013. Konkrétně se jednalo o 13 obchodních případů v celkové hodnotě 10 045 125 Kč.

Protokolem ze dne 19. 6. 2013, čj. 1401407/13/2201-05404-305031, zahájil správce daně u žalobce daňovou kontrolu na DPH za zdaňovací období únor až duben roku 2013.

Přípisem ze dne 24. 6. 2013, čj. 2312704/13/3003-05401-703787, sdělil Finanční úřad pro Jihomoravský kraj, územní pracoviště Brno III, správci daně, že společnost PDG production je nekontaktní a byly u ní zjištěny nedoplatky na DPH.

Dne 25. 6. 2013 podal žalobce přiznání k DPH za zdaňovací období květen roku 2013, v němž uplatnil nadměrný odpočet ve výši 210 462 Kč. Žalobce k němu opět předložil typově tytéž listiny, jako v případě daňového přiznání k DPH za únor až duben roku 2013. Konkrétně se jednalo o 2 obchodní případy v celkové hodnotě 1 557 182 Kč.

Protokolem ze dne 10. 7. 2013, čj. 1469407/13/2201-05404-305031, zahájil správce daně u žalobce daňovou kontrolu na DPH za zdaňovací období květen roku 2013.

Výzvou k prokázání skutečností ze dne 24. 7. 2013, čj. 1500813/13/2201-05404-305031, vyzval správce daně žalobce k doložení konkrétních okolností týkajících se obchodních případů mezi žalobcem a společnostmi BOKS line, Solwent a Rutil Brasil.

Na tuto výzvu žalobce reagoval sdělením ze dne 12. 8. 2013, v němž žalobce uvedl, že uskutečněné dodávky zboží byly ze strany společnosti BOKS line uskutečněny v souladu se smlouvou ze dne 21. 2. 2013. Nebylo přitom zapotřebí, aby dodavatel vydával jakékoli doklady na jméno žalobce, neboť ten měl jako místo určení stanoven sklad společnosti Rutil Brasil. Žalobce uvedl, že neví přesně, kdy a kým byla společnost BOKS line kontaktována. Smlouvu s touto společností připravil a podepsal Ing. K. Tuto společnost žalobce kontaktoval kvůli poptávce společnosti Solwent; tímto krokem bylo zahájeno obchodní jednání s posledně uvedenou společností. Jednatele společnosti Rutil Brasil pana F. konstaktoval osobně Ing. K. v lednu roku 2013. Povědomost o tom, že i společnost BOKS line využívá služeb společnosti Rutil Brasil, získal žalobce až 24. 7. 2013, kdy mu byla doručena shora citovaná výzva k prokázání skutečností. Žalobce riziko ve vazbě k možné účasti na podvodu s DPH žalobce ve vztahu k obchodování se společnostmi BOKS line a Solwent nehodnotil, neboť žádné takové riziko neshledal a neměl v této souvislosti žádnou pochybnost. Žalobce dle svých tvrzení dodává mnoha odběratelům více jak 10 000 položek zboží a nezkoumá přitom u každé z nich, k jakým účelům je zboží používáno. Žalobce zopakoval, že jeho údajnou účast na podvodném řetězci nemůže prokazovat skutečnost, že jiná společnost, s níž žalobce nemá žádné vazby, neodvedla DPH. Společnost PDG v době podání tohoto sdělení stále nebyla označena jako nespolehlivý plátce. Zadržování nadměrného odpočtu ze strany správce daně pak žalobce neoprávněně poškozuje.

Finanční úřad pro Olomoucký kraj, územní pracoviště v Olomouci, předložil v rámci odpovědi na dožádání správce daně ze dne 11. 9. 2013 dokumenty vztahující se k zapojení společností Řempo LYRA a Měšťanský pivovar Olomouc do předmětného obchodního řetězce. Jedná se především o smlouvy těchto společností o podmínkách prodeje zboží se společnostmi Solwent a BOKS line, smlouvy o poskytování služeb uzavřené se společností Rutil Brasil, jakož i faktury, dodací listy, mezinárodní nákladní listy a čestná prohlášení společnosti Rutil Brasil k jednotlivým plnění uskutečněným v rámci uvedených smluv. K odpovědi byla předložena mimo jiné též fotodokumentace jednoho vozidla převážející zboží společnosti Měšťanský pivovar Olomouc na Slovensko.

Finanční úřad pro hlavní město Praha, územní pracoviště pro Prahu I, předložil v rámci odpovědi na dožádání správce daně ze dne 16. 9. 2013 řadu dokumentů týkající se společnosti Borlika, která dodávala fólie společnosti BOKS line. Konkrétně se jednalo především o smlouvu o nájmu nebytových prostor uzavřenou mezi touto společností a společností Rutil Brasil, smlouvu o obchodní spolupráci mezi společností Borlika a společností BOKS line, smlouvy o podmínkách prodeje zboží mezi společností Borlika a společnostmi Tarikson a PRESTO PRO, od nichž společnost Borlika fólie nakoupila. K odpovědi byla přiložena též e-mailová komunikace mezi společnostmi Borlika a BOKS line a faktury za jednotlivá plnění plynoucí ze všech shora uvedených smluv.

Finanční úřad pro hlavní město Praha, územní pracoviště pro Prahu I, předložil v rámci odpovědí na dožádání správce daně ze dne 27. 9. 2013 a ze dne 7. 10. 2013 faktury jednotlivým obchodním případům týkajícím se dodávek balících fólií mezi společnostmi PRESTO PRO, PYROLINE TECHNOLOGY, s. r. o., a BOKS line.

Tentýž finanční úřad předložil v rámci odpovědi na dožádání ze dne 7. 10. 2013 správci daně týkající se zapojení společnosti BOKS line v předmětném řetězci. Konkrétně se jedná především o úřední záznam o provedeném místním šetření u jmenované společnosti ze dne 22. 8. 2013, vyjádření této společnosti ze dne 5. 9. 2013, smlouvy o obchodní spolupráci společnosti BOKS line se společnostmi PDG productions, PRESTO PRO, Borlika, smlouvy o podmínkách prodeje zboží mezi společností BOKS line a společnostmi PYROLINE TECHNOLOGY, Řempo LYRA, Měšťanský pivovar Olomouc, NZ – NET a žalobcem (přiloženy byly též faktury za jednotlivé dodávky balících fólií mezi těmito společnostmi), jakož i smlouvy o nájmu nebytových prostor a smlouvu o poskytování služeb mezi společnostmi BOKS line a společností Rutil Brasil (faktury za plnění plynoucích z těchto smluv zaslal uvedený finanční úřad správci daně v příloze přípisu ze dne 15. 10. 2013).

Finanční úřad pro Olomoucký kraj, územní pracoviště v Olomouci, sdělil v rámci odpovědi na dožádání ze dne 6. 11. 2013 správci daně, že společnost PDG production, jejímž jediným jednatelem a společníkem byl do 18. 9. 2013 občan Polské republiky pan M. A. B., je nespolehlivým plátcem DPH.

Finanční úřad pro Olomoucký kraj, územní pracoviště v Olomouci, předložil v rámci odpovědi na dožádání správce daně ze dne 20. 12. 2013 další dokumenty týkající se spolupráce společností zapojených v rámci posuzovaného řetězce (emailová komunikace, faktury apod.). Přílohou této odpovědi byl mimo jiné e-mail ze dne 30. 11. 2012, v němž pan O. jednající za společnost NZ – NET informoval pana S. a Ing. K., že „dnes nám volali ze skladu Rutil brasil v Ostravě – Kunčičky, že jim navezli od společnosti PDG productions s.r.o. materiál [pozn.: balící fólie]“, a dotázal se, zda má pro společnost Řempo LYRA toto zboží blokovat. Přiložena je též odpověď pana S. obsažená v e-mailu zaslaném panu O. z téhož dne: „[m]áme zájem o nabízené zboží, které pro nás zablokujte.“

Finanční úřad pro Moravskoslezský kraj, územní pracoviště Ostrava I, sdělil v rámci odpovědi na dožádání ze dne 20. 11. 2013 správci daně, že společnost Rutil Brasil není vlastníkem objektu na adrese Vratimovská 617/36, Ostrava – Kunčičky (pozn. jedná se o areál skladu, v němž byly realizovány obchody s potravinovými fóliemi); tento objekt má pouze v nájmu, a to od srpna roku 2012. K této odpovědi byly přiloženy smlouvy o podmínkách prodeje zboží, případně o poskytování služeb uzavřené mezi společností Rutil Brasil, a společnostmi Řempo LYRA, Měšťanský pivovar Olomouc, Solwent, NZ – NET, BOKS line, PEMAQ TRADE, s. r. o., Tarikson a žalobcem, smlouvy o podmínkách prodeje zboží mezi společností NZ – Net a společnostmi Řempo LYRA a BOKS line a další e-mailovou komunikaci mezi shora uvedenými společnostmi.

Další doklady týkající se spolupráce společností zúčastněných na posuzovaném řetězci (faktury, rozvahy, účetní uzávěrky, fotodokumentace apod.) zaslal správci daně též Finanční úřad pro Moravskoslezský kraj, územní pracoviště Ostrava II, v odpovědích na dožádání ze dne 6. 1. 2014, 4. 3. 2014 a 7. 3. 2014 (k posledně uvedené odpovědi byly přiloženy faktury vystavené společností OMEGA 2010 společnosti PRESTO PRO.

Dle protokolu o výslechu svědka ze dne 16. 10. 2013, čj. 1758664/13/2201-05404-305031, svědek Ing. K. vypověděl, že o společnosti Solwent slyšel poprvé v září roku 2012, kdy zhruba začala jednání mezi touto společností a společností Řempo LYRA. Ing. K. jednal s panem S.. Konkrétní okolnosti jednání a povahu dodávek si svědek nepamatoval. Před společností BOKS line nakupovala společnost Řempo LYRA zboží pro společnost Solwent od společností PEMAQ TRADE a NZ – NET. Spolupráci s posledně uvedenou společností dojednal vlastník společnosti Řempo LYRA. Spolupráce se společnostmi PEMAQ TRADE a NZ – NET byla přerušena, jelikož nedokázaly poptávku společnosti Řempo LYRA pokrýt. Svědek následně v prosinci 2012 dojednal spolupráci se společností BOKS line, o níž se dozvěděl od vlastníka společnosti Řempo LYRA. Sklad společnosti Rutil Brasil využívala společnost Řempo LYRA výhradně pro dodávky pro společnost Solwent. Vzhledem k tomu, že společnost Solwent vyžadovala navýšení dodávek zboží, bylo pro nedostatek prostředků společnosti Řempo LYRA rozhodnuto, že se na dodávkách budou podílet též další společnosti v rámci skupiny, a to Měšťanský pivovar Olomouc a Řempo CB.

Dle protokolu o výslechu svědka ze dne 26. 11. 2013, čj. 1894340/13/2201-05404-305031, I. F., jednatel společnosti Rutil Brasil, mimo jiné vypověděl, že společnost Rutil Brasil pro žalobce zajišťovala překládku zboží, jeho fyzickou kontrolu, uskladnění, vystavování přepravních dokladů a potvrzování. Prováděla též fotodokumentaci vozidel, jimiž bylo zboží přepravováno. Tyto činnosti vykonával buď svědek osobně nebo zaměstnankyně společnosti Rutil Brasil paní H. Pokud vozidlo odběratele přijelo dříve, tak řidič taktéž kontroloval, zda množství zboží souhlasí s tím, které je uvedeno v dodacím listu. Přepravu zboží společnost nezajišťovala. Na konkrétní okolnosti spolupráce se společností BOKS line si svědek nevzpomínal, avšak uvedl, že je může doložit. Společnost Solwent označil za odběratele žalobce. K otázkám týkajícím se povahy vztahu společnosti Rutil Brasil a společností PDG production, PRESTO PRO, PEMAQ TRADE, Borlika, Tarikson a PYROLINE TECHNOLOGY svědek uvedl, že neví. Pouze ve vztahu ke společnosti NZ – NET konstatoval, že u společnosti Rutil Brasil měla pronajatu kancelář, avšak v prvním kvartálu roku 2013 již odešla a stále dluží peníze za poslední nájemné.

Dle protokolu o výslechu svědka ze dne 23. 4. 2014, čj. 1000459/14/2201-05404-305031, P. S., zaměstnanec žalobce a s ním spojených společností Řempo LYRA a Měšťanský pivovar Olomouc, mimo jiné vypověděl, že zajišťoval krytí obchodních požadavků společnosti Solwent. V případě schválení nabídky ze strany společnosti Solwent svědek vystavil zálohové faktury a po jejich zaplacení zboží expedoval. Ze strany společnosti BOKS line jednal s panem O. nebo paní K. V případě společnosti NZ – NET pak jednal s panem J. Přesné důvody ukončení spolupráce s posledně jmenovanou společností si svědek nevybavoval, nahradila ji ovšem společnost BOKS line. Okolnosti spojené s navázáním spolupráce s jednotlivými společnostmi svědek neznal. Předmětem obchodů byly potravinářské fólie se speciální povrchovou úpravou. Zboží dodávala společnost BOKS line včetně dopravy do skladu v areálu společnosti Rutil Brasil. Svědek byl fyzicky přítomen kontrole zboží a jeho expedici, nikoli však při vykládce zboží při dodání. Svědek osobně navštívil provozovnu společnosti Solwent v Krásné nad Kysucou a v Čadci. Nikdy nebyl v kontaktu se společnostmi PDG productions, PRESTO PRO, Borlika, Tarikson nebo OMEGA 2010. Se společností PYROLINE TECHNOLOGY komunikoval ohledně likvidace nebezpečných odpadů.

Dle protokolu o výslechu svědka ze dne 14. 5. 2014, čj. 1269947/14/2201-05404-305031, J. C., zmocněnec a zaměstnanec společnosti BOKS line, mimo jiné vypověděl, že tato společnost obchodovala potravinové fólie se společnostmi, Řempo LYRA, Měšťanský pivovar Olomouc a žalobcem, k čemuž využívala sklad společnosti Rutil Brasil. Dodavatelem společnosti BOKS line byly společnosti PDG productions a NZ – NET. Konkrétní parametry obchodovaného zboží si svědek nepamatoval. Společnost PDG productions zboží dovezla do skladu společnosti Rutil Brasil. Svědek byl fyzicky při přebírce a expedování zboží, zpravidla však nikoli při jeho naskladňování. Svědkovy byl předložen k nahlédnutí e-mail ze dne 3. 6. 2013 odeslaný svědkem paní V. T., účetní společnosti BOKS line (pozn. tento e-mail je rovněž součástí spisu), dle něhož zboží bylo „naskladněno firmou PDG Productions“ na sklad společnosti Rutil Brasil, kde bylo přebíráno pracovníkem společnosti Řempo LYRA, který potvrzoval dodací listy, přičemž dodavatel a odběratel se při předávání zboží vždy osobně setkávali. K tomu svědek uvedl, že „[t]o je nesmysl, to se nikdy nestalo, nikdy Řempo CB nebylo s PDG.“ Svědek dále konstatoval, že se společností PDG productions byla ukončena spolupráce, jelikož tato společnost nedodala daňová přiznání za uplynulý rok. Na okolnosti navázání této spolupráce, jakož i spolupráce se společnostmi PRESTO PRO, Borlika a NZ – NET si svědek nevzpomínal. Spolupráce se společností Řempo LYRA byla navázána díky majiteli této společnosti Ing. K., s nímž se svědek setkal na tenise.

Výzvami ze dne 31. 7. 2014, čj. 1656786/14/2201-05404-305031 a 1656892/14/2201-05404-305031, ze dne 9. 6. 2014, čj. 1425329/14/2201-05404-305031, ze dne 31. 7. 2014, čj. 1656772/14/2201-05404-305031, ze dne 29. 9. 2014, čj. 1803020/14/2201-05404-305031, čj. 1803047/14/2201-05404-305031, čj. 1803070/14/2201-05404-305031, čj. 1303098/14/2201-05404-305031, čj. 1803110/14/2201-05404-305031 a čj. 1803132/14/2201-05404-305031, vyzval správce daně společnosti Fatra, a. s., Bohemia Trade CZ, s. r. o., Manuli Stretch Česká republika, s. r. o., Dirmax, s. r. o., TECHNOPACK, s. r. o., OSKAR PLAST, s. r. o., FEIFER – kovovýroba, s. r. o., a EUROPLAST, s. r. o., obchodující s potravinovými fóliemi, mimo jiné ke sdělení cen, za něž byly fólie srovnatelné s těmi, s nimiž obchodoval žalobce (tj. fólie BOPET s obchodním označením PETLAIN BT 1011 C, resp. SUPEX 2011), prodávány v období leden až květen 2013. Přílohou uvedených výzev byla též technická specifikace předmětné fólie.

Podáním ze dne 13. 8. 2014 sdělila společnost Fatra správci daně, že srovnatelná fólie s označením Tenolan OASN 2100, resp. Tenolan OASN 2100, prodávala v uvedeném období za 1,95-2,45 €/kg. Společnost Bohemia Trade CZ sice v podání ze dne 14. 8. 2014 uvedla, že není schopna posoudit porovnatelnost jí prodávaných fólií s fóliemi specifikovanými ve výzvě správcem daně, avšak cena chemicky ošetřených BOPET fólií se v daném období pohybovala v relaci 22,15 €/kg. Společnost Manuli Stretch Česká republika v odpovědi ze dne 30. 7. 2014 uvedla, že dané fólie ani jejich alternativu v daném období nedistribuovala, jejich ceny se však tou dobou pohybovaly kolem 2 €/kg brutto (ceny netto není možné uvádět bez znalosti váhy dutinky a návinu). V podání ze dne 11. 9. 2014 tato společnost dále konkretizovala, že se jedná o obecnou cenu za výrobky BOPET užívané v potravinářském průmyslu, která je srovnatelná s folií s obchodním názvem PETLAIN BT 1011 C. V podání ze dne 22. 12. 2014 společnost Manuli Stretch dále uvedla, že nejvíce srovnatelná fólie s fólií obchodovanou žalobcem je fólie základní (standardní) řady společnosti Manuli Stretch; z přiložených ceníků vyplývá, že cena standardní fólie se pohybovala cca v rozmezí 1,8-2,2 €/kg, a to mimo jiné v závislosti na tloušťce fólie. Společnost FEIFER v podání ze dne 1. 10. 2014 uvedla, že dotazovaná fólie je pravděpodobně shodná nebo velmi podobná s těmi, které tato společnost distribuuje, přičemž z přiloženého přehledu cen těchto fólií vyplývá, že byly v daných měsících obchodovány za cca 56-72 Kč/kg. Společnost TECHNOPACK v odpovědi ze dne 8. 10. 2014 uvedla, že takovéto fólie nedistribuuje a k jejich cenám se proto vyjádřit nemůže. Společnost OSKAR PLAST dle odpovědi ze dne 10. 10. 2014 obchodovala srovnatelnou fólii s obchodním označením Tatrafan KXE v cenovém rozpětí 52-60 Kč/kg. Společnost Dirmax v podání ze dne 15. 10. 2014 uvedla, že obdobnou BOPP fólii obchodovala v únoru a březnu roku 2013 za cca 5962 Kč/kg. V podání ze dne 31. 10. 2014 společnost EUROPLAST uvedla, že v daném období obchodovala s fólií obdobné specifikace, jako fólie obchodovaná žalobcem, a to v cenovém rozpětí cca 50-100 Kč/kg.

Výzvou ze dne 29. 9. 2014, čj. 1808698/14/2201-05404-305031, správce daně žalobce vyzval, aby mimo jiné vysvětlil rozdíl mezi cenami srovnatelných fólií a cenou žalobcem obchodované fólie Thermo Rukav 1200 mb. Ve sdělení ze dne 14. 10. 2014 žalobce uvedl, že vzhledem k absenci znaleckého posudku je závěr správce daně o nákupní ceně fólií naprosto nepodložený a bez bližších informací se k této otázce nemůže vyjádřit.

Výzvou ze dne 8. 12. 2014, čj. 2067886/14/2201-05404-305031, správce daně žalobce opětovně vyzval ke sdělení racionálních důvodů pro takřka sedminásobný rozdíl mezi kupními cenami „PCV, PE, PPO balící fólie“, resp. „balící fólie FDP 6-1000“, za něž žalobce tyto fólie nakupoval od společnosti BOKS line, a cenami jiných BOPP fólií prodávaných v období únor až květen roku 2013, které zjistil správce daně. V odpovědi ze dne 23. 12. 2014 žalobce uvedl, že u něj společnost Solwent poptávala mimo jiné potravinářské fólie. Žalobce proto oslovil své obvyklé dodavatele, kteří však nebyli schopni dodávky uskutečnit. Žalobce proto kontaktoval společnost NZ – NET, na niž měl kontakt z dřívějších obchodů v rámci koncernu. Vzhledem k chybám v dodávkách a jejich fakturaci však tato spolupráce nebyla dobrá. Přímo společnost NZ – NET pak žalobci doporučila společnost BOKS line. Ke srovnání fólie SUPEX 2011 s jinými fóliemi se žalobce nemlže vyjádřit, neboť nezná jejich technické parametry; toto srovnání žalobce označil za neprůkazné. Společnost Solwent cenu žalobce akceptovala.

Ve spise je založen výsledek kontrolního zjištění ze dne 29. 4. 2015, čj. 1189974/15/2201-61561-305031, který obsahuje prakticky zcela odpovídá zprávě o daňové kontrole (viz níže).

V reakci na výsledek kontrolního zjištění ze dne 15. 6. 2015 již žalobce mimo jiné formuloval základní rysy argumentace, kterou následně přenesl do odvolání proti napadeným platebním výměrům, jakož i do žaloby proti rozhodnutí žalovaného; vzhledem k podrobné rekapitulaci žalobní argumentace uvedené shora není nutno obsah vyjádření žalobce ze dne 15. 6. 2015 blíže popisovat.

Ve zprávě o daňové kontrole ze dne 7. 8. 2015, čj. 1672440/15/2201-61561-305031 správce daně na základě shromážděných podkladů nejprve podrobně shrnul jednotlivé obchodní případy realizované žalobcem v kontrolovaných daňových obdobích. Správce daně popsal fungování předmětného řetězce, přičemž dopěl k závěru, že tři majetkově a personálně propojené společnosti, tj. žalobce, Řempo LYRA a Měšťanský pivovar Olomouc, byly zapojeny do obchodních transakcí se zcela identickým zbožím dodávaného jednomu slovenskému odběrateli (Solwent) a odebírané od stejného dodavatele (BOKS line). Správce daně dále přistoupil k porovnání cen, za něž předmětné fólie obchodoval žalobce (16,49-16,77 €/kg bez DPH) oproti cenám, za něž byly tyto nebo obdobné fólie obchodovány v dané době jinými subjekty (cca 2-2,45 €/kg bez DPH, resp. 49,6-101,59 Kč/kg bez DPH). Výrazně vyšší ceny žalobce dle správce daně svědčí o účelovém chování zapojených subjektů, jehož smyslem bylo získání daňové výhody. Nestandardní je též skutečnost, že žalobce navázal spolupráci se společností BOKS line na základě doporučení společnosti NZ – NET, s níž dle vlastních slov neměl dobré zkušenosti. Správce daně dále zrekapituloval shromážděné důkazní prostředky (ty nejdůležitější krajský soud již podrobně popsal výše).

Ačkoli žalobce tvrdí, že přijal veškerá možná opatření k prevenci účasti na daňovém podvodu, nezajímal se o subjekt dodavatele společnosti BOKS line (tedy o původ zboží obchodovaného opakovaně ve velkých objemech), ani o tržní cenu obchodovaného zboží; žalobcem přijatá opatření proto správce daně označil za účelová a formální. Účelovým je i žalobcovo tvrzení, dle něhož předmětnou obchodní činnost pozasta