— Nejvyšší správní soud

10 A 122/2015- 72 - text Pokračování - 13 - 10A 122/2015 10A 122/2015 - 72 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň Mgr. Kateřiny Bednaříkové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce P. S., proti žalovanému Krajskému úřadu Jihočeského kraje, se sídlem České Budějovice, U Zimního stadionu 1952/2, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 5. 2015, č. j. KUJCK 34033/2015/OREG, t a k t o : I. Žaloba s e z a m í t á . II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení n e p ř i z n á v á . O d ů v o d n ě n í : Rozhodnutím ze dne 18. 5. 2015, č. j. KUJCK 34033/2015/OREG (dále jen „napadené rozhodnutí“), vydaným podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) žalovaný zamítl odvolání žalobce a tím potvrdil územní rozhodnutí Městského úřadu Vimperk (dále jen „stavební úřad“) ze dne 10. 12. 2014, č. j. VÚP 25600/14-KLI-1092/10, kterým bylo podle § 79 a § 92 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“) vydáno žadateli J. B. rozhodnutí o umístění stavby „Vsakovací jímka na pozemku parc. č. 479 v k. ú. Svatá Maří“. Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce dne 27. 6. 2015 žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích. Žalobce v žalobě požadoval zrušení obou rozhodnutí správních orgánů. Přitom v žalobě uvedl, že v roce 2008 byla stavebním úřadem v rozporu se stavebním zákonem povolena stavba rodinného domu na pozemku parc. č. 479 v k. ú. Svatá Maří, a to bez územního rozhodnutí a stavebního povolení. Uvedený pozemek byl v rozporu se stavebním zákonem začleněn do vymezeného zastavěného území obce (toto vymezení zastavěného území bylo následně žalovaným zrušeno). Proti této výstavbě se žalobce tehdy bránil odvoláním. Žalovaný dne 4. 9. 2008 vydal rozhodnutí, kterým bylo konstatováno, že má být zrušen souhlas s prováděním stavby rodinného domu a má být zahájeno řízení z moci úřední o odstranění stavby. Toto rozhodnutí žalovaného nebylo zrušeno a je platné, přesto se jím Městský úřad Vimperk neřídil. Výstavba nadále pokračovala v rozporu se stavebním zákonem. Stavba měla být v budoucnu zlegalizována prostřednictvím pořízení územního plánu obce. Žalobce namítá, že řízení ohledně výstavby na pozemku parc. č. 479 bylo zmanipulováno tak, aby se žalobce nemohl k ničemu vyjadřovat a neměl možnost účinně hájit svá práva. Jelikož v podstatě žádné řízení neprobíhalo, nebylo možné jej napadnout zákonem předpokládaným způsobem. Žalobce poukázal též na průběh pořizování územního plánu obce, když po jím uplatněné námitce na veřejném projednání bylo toto řízení zastaveno a odloženo na neurčito. Žalobce poukázal na to, že podal podnět České inspekci životního prostředí, která konstatovala, že likvidace odpadních vod z rodinného domu na pozemku parc. č. 479 je prováděna v rozporu se zákonem č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vodní zákon“). Za účelem legalizace tohoto stavu vydal stavební úřad územní rozhodnutí ze dne 10. 12. 2014. Podle žalobce lze územním rozhodnutím schvalovat pouze navržený záměr. Podle žalobce nelze stavbu rozdělovat na vlastní stavbu a na způsob a účel, jakým bude stavba užívána. Napadeným rozhodnutím žalovaný potvrdil územní rozhodnutí na vsakovací jímku, u které však žalovaný není schopen sdělit, zda v této jímce bude povoleno vsakování. Žalovaný uvedl, že nemůže předjímat, zda bude vydáno povolení k nakládání s podzemními vodami. Žalobce to však chápe tak, že územní záměr nebyl dostatečně posouzen. V územním rozhodnutí má být posouzeno, zda je záměr v souladu s požadavky zvláštních právních předpisů, kterými jsou vodní zákon a nařízení vlády č. 416/2010 Sb., o ukazatelích a hodnotách přípustného znečištění odpadních vod a náležitostech povolení k vypouštění odpadních vod do vod podzemních. Podle těchto předpisů podle žalobce vsakování odpadních vod do vod podzemních není možné. Žalobce je přesvědčen, že povolením vsakováním odpadních vod do vod podzemních je porušeno jeho právo na příznivé životní prostředí podle čl. 35 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, neboť dochází a i nadále bude docházet k ohrožování životního prostředí nad míru stanovenou zákonem. V územním rozhodnutí se má posuzovat soulad s územně plánovací dokumentací. Tu obec Svatá Maří nemá, ale dříve ji měla. Územní plán obce Svatá Maří byl zrušen, a to podle názoru žalobce z důvodu snahy o zlegalizování nezákonné výstavby. Územní plán ani jeho návrh řešený v novém projednání takový způsob likvidace odpadních vod neumožňoval; čistírny odpadních vod mohly být budovány pouze se zaústěním do vodoteče. Žalobce poukazuje na to, že územní rozhodnutí je v rozporu s územním plánem. Dne 7. 6. 2013 totiž vydalo zastupitelstvo obce Svatá Maří usnesení, v němž se uvádí, že se pořízení územního plánu odkládá na neurčito, přičemž zpracovaný územní plán, který byl vydán dne 26. 2. 2011 a poté zrušen krajským úřadem bude nadále sloužit jako podklad při rozhodování o umístění staveb podle § 188a stavebního zákona. Žalobce též poukázal na to, že se k jeho odvolání vyjadřovala též obec Svatá Maří, avšak žalovaný to ve svém rozhodnutí zatajil. Podle žalobce má každý právo na ucelené a objektivní informace a i nic neříkající vyjádření může leccos vypovídat o jeho podateli. Dále žalobce rozporuje závazné stanovisko ze dne 24. 10. 2014, č. j. ŽP 21185/2014-LAJ, neboť nerespektuje vodní zákon. Podle žalobce je v závazném stanovisku opomenut § 38 vodního zákona. Podle žalobce nelze vypouštět odpadní vody do vod podzemních, aniž by došlo k porušení daného ustanovení. Závazné stanovisko má dále obsahovat lživou informaci o tom, že stávající rozstřik odpadních vod z akumulační nádrže na pozemku parc. č. 479 byl povolen. Podle šetření České inspekce životní prostředí ze dne 24. 10. 2014 žádné takové povolení neexistuje a došlo tak k porušení vodního zákona. Na nesoulad mezi způsobem likvidace odpadních vod a vodním zákonem upozorňoval již žalovaný v rozhodnutí ze dne 3. 10. 2013, č. j. KUJCK 53821/2013 OZZL/2. Žalobce napadá i hydrogeologický posudek společnosti GESTEC, s. r. o. z roku 2008, který byl aktualizován společností GEOSAN, s. r. o. Žalobce je toho názoru, že k posudku jedné společnosti se nemůže vyjadřovat jiná společnost, aniž doloží, že je k tomu oprávněna. Posudek podle žalobce neobsahuje žádný výpočet, který by odůvodňoval závěr, že dosah ovlivnění kvality podzemních vod bude cca 15 m od vsakovací jímky. Z posudku není patrné, kam se vsákne každý den cca 300 až 400 l vypuštěných odpadních vod. Na základě jakéhokoliv posudku nemůže být povoleno něco, co nepovoluje zákon. Podle názoru žalobce dále žalovaný nerespektuje své dřívější rozhodnutí ve věci vydané dne 22. 7. 2014, č. j. KUJCK 42611/2014, v němž stavebnímu úřadu uložil, aby si od žadatele vyžádal doklady, ze kterých bude evidentní, jak navrhované řešení respektuje v současnosti dotčené území a oprávněné zájmy vlastníků sousedních nemovitostí. Napadené rozhodnutí podle žalobce potvrdilo územní rozhodnutí, které je fakticky zcela totožné s tím předchozím zrušeným. Jediný rozdíl je v tom, že byla doplněna „aktualizace“ hydrogeologického posudku, o který se však opíralo již předchozí rozhodnutí, a bylo doplněno závazné stanovisko, ze kterého však vyplývá, že i nadále bude porušován stavební zákon. Podle žalobce nejsou respektována práva a právem chráněné zájmy účastníků řízení. Žalobce tvrdí, že napadené rozhodnutí bylo vydáno, aniž by byl znám skutečný stav věci. Žalobce vytýká žalovanému, že nevyužil možnosti objasnit jím poukazovaný nesoulad stran typu jímky sám a nesvolal ústní jednání, popř. spojené s místním šetřením. Žalovaný by přitom měl být veden snahou o dobrání se materiální pravdy. Žalobce tvrdí, že pokud bude následně oficiálně zjištěno, že se na pozemku parc. č. 479 nenachází žádná jímka, která by byla schopná akumulovat odpadní vody, bude to dalším důkazem o lži žalovaného. Žalobce poukazuje též na lživé tvrzení žalovaného o tom, že stavebníci jsou schopni doložit faktury za likvidaci kalu a odpadních vod v obecní čističce odpadních vod. Žádné podobné faktury obec Svatá Maří není schopna žalobci doložit. Žalobce poukázal na to, že žalovaný uložil vodoprávnímu úřadu provést vodoprávní dozor, který byl proveden ve dnech 14. 7. 2014 a 5. 8. 2014 a kterého se zúčastnil zástupce žalovaného. Výsledkem tohoto vodoprávního dozoru bylo zjištění, že nedošlo k porušení vodního zákona. Porušení vodního zákona konstatovala až Česká inspekce životního prostřední k podnětu žalobce v říjnu 2014. Žalobce dále namítá, že dne 16. 4. 2015 se v rámci odvolacího řízení vyjádřil k podkladům řízení a k věci a tvrdil, že likvidace odpadních vod vsakováním na pozemku parc. č. 479 není možná. S touto zásadní námitkou se však žalovaný nevypořádal a nepřihlédl k ní. Uvedl toliko, že vyjádření žalobce ze