1 As 10/2003 — Nejvyšší správní soud

10 A 47/2012- 28 - text Pokračování - 7 - 10A 47/2012 10A 47/2012 - 28 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Krybusové a soudkyň JUDr. Věry Balejové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce rtn. O.S, zastoupen advokátem, proti žalovanému Veliteli Vojenského útvaru, zast. Ministerstvem obrany, odbor pro právní zastupování, sekcí legislativní a právní, Praha 6, nám. Svobody 471, poštovní přihrádka 154, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7.5.2012 č.j. 5-14/2012-2802/OsŠ, t a k t o : Žaloba se z a m í t á . Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení n e p ř i z n á v á . O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci (1) Žalobou doručenou dne 24.5.2012 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 7.5.2012, č.j. 5-14/2012-2802/OsŠ, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí velitele Vojenského útvaru ze dne 12.3.2012 č.j. 130-1/14/2011-4312 a toto rozhodnutí potvrzeno. (2) Žalobce v žalobě namítal, že žalobou napadeným rozhodnutím žalobci byla odňata náhrada platu přiznaná za dobu od 24.1.2012 do 10.2.2012 z důvodu dočasné neschopnosti ke službě pro úraz v plné výši, to je 100 % v částce 13.178 Kč a o vrácení této částky jako přeplatku náhrady platu přiznané z důvodu uvedené neschopnosti ke službě, neboť se ojediněle dne 3.2.2012 v době od 8.30 do 10.15 hod. zdržoval mimo svůj byt a nechal se odvézt ke složení zkoušky na vysoké škole do Českých Budějovic. Tím porušil svou povinnost zdržovat se po dobu pracovní neschopnosti ve svém bytě. Žalobce poukázal na znění ustanovení § 68 odstavec 5 zákona č. 221/1999 Sb., podle něhož náhrada platu může být snížena nebo odňata, a to vždy se zřetelem na závažnost porušení. Žalobce se sice po výše uvedenou dobu zdržoval mimo svůj byt, avšak neporušoval léčebný režim takovým způsobem, že by šlo o závažné porušení léčebného režimu nebo by došlo ke zmaření léčby. Žalobce neměl zakázáno se pohybovat, běžně musel zajišťovat provoz domácnosti, dostavovat se k lékařským kontrolám, nebyla mu zajištěna přeprava sanitkou. Takže pokud se nechal přepravit do Českých Budějovic a zpět, nešlo o nic výjimečného ohledně jeho pohybového režimu v době pracovní neschopnosti. Pohnutka, která vedla žalobce k porušení léčebného režimu, nezakládá závěr, že by se ze strany žalobce jednalo o nějakou hrubou svévoli. Podle názoru žalobce zákonná norma umožňuje vysoké rozpětí pro rozhodování, kdy správní orgán může i nemusí odejmout náhradu mzdy. Pro tento závěr obsahuje právní norma zákonné pravidlo „se zřetelem na závažnost porušení“ může odejmout. Správní orgán rozhodl v rozporu se zákonem, neboť náhradu odňal zcela. Řízení před orgánem prvého stupně neodpovídalo principům správního procesu, neboť bylo v písemné podobě připraveno ještě před projednáním věci, což vyplývá z časového kontextu, a proto žalobce navrhl soudu, aby žalobou napadená rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému správnímu orgánu k dalšímu řízení. II. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného (3) Žalovaný správní orgán navrhl zamítnutí žaloby. Uvedl, že žalobce nepopíral, že porušil povinnosti stanovené v § 56 odstavec 2 písm. b/ zákona o nemocenském pojištění, zdržovat se v době dočasné pracovní neschopnosti v místě pobytu, které sdělil ošetřujícímu lékaři. Bylo zjištěno, že se nacházel v Českých Budějovicích, kde skládal zkoušku. K tomu žalovaný uvedl, že zjistil, že žalobce neměl od ošetřujícího lékaře vypsány vycházky. Podle studijního a zkušebního řádu Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích ze dne 17.8.2007 po č.j. 17806/2007-30 s registrovanými změnami pod č. j. 37008/2011-30 ke dni 24.11.2011 se mohl z vážných důvodů, zejména zdravotních, omluvit, a to i dodatečně, nejpozději do pátého dne od určeného termínu pro konání zkoušky. Z lékařské zprávy, kterou vypracoval MUDr. S. K. vyplynulo, že žalobce byl v pracovní neschopnosti od 23.1.2012. Další kontrola byla plánována na 6.2.2012 a bylo potvrzeno, že vycházky nebyly doporučeny. Lékař uvedl, že žalobce neměl vycházky povoleny a zatěžování kotníku levé dolní končetiny mohlo ovlivnit průběh léčby. Pro rozhodnutí o snížení či odnětí náhrady platu služební orgán prvého stupně vzal v úvahu všechny skutečnosti, které byly podstatné pro rozhodnutí ve věci samé. Žalobce věděl, že opuštění místa, které uvedl jako místo pobytu v době pracovní neschopnosti, je porušením léčebného režimu. Služební orgán hodnotil jednání žalobce z toho pohledu, zda vykonání zkoušky v termínu dne 3.2.2012 bylo pro žalobce nezbytně nutné, zda nejsou důvody hodnotit jeho porušení léčebného režimu jako méně závažné. Dospěl k závěru, že se nejednalo o porušení povinností, které by si vyžádala náhlá objektivní situace. Žalobce o termínu vykonání zkoušky věděl dopředu, termín si sám vybral a měl dostatek prostoru tuto situaci řešit, kupříkladu konzultací s ošetřujícím lékařem, zda by vycházka nenarušila léčebný režim nebo omluvou ze zkoušky. Tím, že by žalobce nevykonal zkoušku dne 3.2.2012 a vykonal ji v náhradním termínu, by mu nehrozila žádná nenapravitelná újma. Přesto žalobce žádnou z možností nevyužil a vědomě své povinnosti práce neschopného ke službě porušil. Spoléhal přitom na to, že jeho porušení nebude odhaleno. U žalobce jako vojáka z povolání je vyžadována vysoká úroveň discipliny a zajištění řádného plnění povinností. Při hodnocení závažnosti porušení léčebného režimu bylo přihlédnuto k tomu, že žalobce doznal porušení povinností stanovených v § 56 zákona o nemocenském pojištění, avšak jeho doznání nezakládalo žádný důvod pro zmírnění kvalifikace zjištěného porušení zákona. K další žalobní námitce, že rozhodnutí bylo připraveno v době před provedením dokazování, žalovaný uvedl, že toto tvrzení žalobce důrazně odmítá. Žalobce měl v průběhu jednání možnost podávat návrhy, důkazy či připomínky. Žalobce k předložené dokumentaci připomínky neměl, nežádal změnu provedených důkazů, ani nenavrhoval předložení důkazů. O svých právech byl řádně poučen. Konečná sumarizace důkazů vyústila v rámci ústního projednání ve vyhlášení rozhodnutí. Nad rámec nutného žalovaný uvedl, že by nepovažoval za porušení základních principů správního procesu ani postup, pokud by při formulaci jednotlivých pasáží rozhodnutí bylo použito již dříve připravených variantních konceptů či předem připravených citací zákonných ustanovení. Nic takového však v dané věci prokázáno nebylo. III. Obsah správních spisů (4) Ze správního spisu, který si v dané věci soud vyžádal, vyplynuly pro věc následující rozhodné skutečnosti: (5) Žalobce byl ošetřujícím lékařem uznán dočasně neschopným služby pro úraz dne 23.1.2012. Stalo se tak z důvodu úrazu a jako místo léčení byla uvedena adresa žalobce ve S., T. Dne 3.2.2012 proběhla u žalobce kontrola dodržování povinností pojištěnce – vojákem z povolání dočasně neschopným výkonu služby z důvodů úrazu. Kontrolu provedl pplk. Ing. P. P. a npor. Ing. J. P. Kontrola byla provedena v 8.10 hod. na žalobcem uvedené adrese opakovaným zvoněním na bytový zvonek a domovní zvonek a důrazným klepáním na bytové dveře. Žalobce nebyl kontrolní skupinou zastižen. Dále bylo zjištěno, že žalobci nebyly ošetřujícím lékařem povoleny vycházky. (6) Žalobce se dne 12.3.2012 vyjádřil v průběhu správního řízení k porušení režimu dočasně služby neschopného. Vyjádřil se k obvinění z porušení povinností a sdělil, že byl od 23.1.2012 neschopen výkonu služby. Dne 3.2.2012 však potřeboval složit zkoušku na Jihočeské univerzitě, která začínala v 8.30 hod. a trvala přibližně do 10.15 hod. V 11.00 hod. byl již nazpět na adrese, kterou uvedl lékaři. Vycházky od ošetřujícího lékaře vypsány neměl. Věděl, že jako neschopný výkonu služby z důvodu úrazu se měl zdržovat v místě, které udal ošetřujícímu lékaři a dodržovat léčebný režim. (7) Velitel vojenského útvaru zjistil a prokázal na základě výsledku šetření, že žalobce porušil v době trvání nároku na náhradu platu při neschopnosti ke službě režim dočasně práce neschopného pojištěnce stanovený v § 56 odst. 2 písm. b/ zák. č. 187/2006 Sb., proto mu byla stanovena povinnost vrátit částku 13.178 Kč, která mu byla vyplacena jako náhrada platu z důvodu neschopnosti ke službě. Stalo se tak rozhodnutím ze dne 12.3.2012 č.j. 130-1/14/2012-4312. Proti tomuto rozhodnutí se žalobce odvolal. O odvolání rozhodl žalovaný správní orgán dne 7.5.2012 pod č.j. 5-14/2012-2802/OsŠ tak, že odvolání žalobce zamítl a napadené rozhodnutí velitele VÚ ze dne 12.3.2012, č.j. 130-1/14/2012-4312 potvrdil. IV. Právní názor soudu (8) Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen s.ř.s.), v mezích daných žalobními body a dospěl k závěru, že žaloba důvodná nebyla. (9) V souzeném případě byl napaden postup žalovaného správního orgánu, kterým zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí, kterým mu byla odňata náhrada platu přiznaná za dobu od 24.1.2012 do 10.2.2012 z důvodu dočasné