2 Ad 67/2011

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Marií Krybusovou v právní věci žalobce M. K., proti žalované České správě sociálního zabezpečení v Praze 5, Křížová 25, o žalobě žalobce proti rozhodnutí žalované ze dne 27.10.2011, č.j. X, t a k t o :

Žaloba se z a m í t á.

Žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

O d ů v o d n ě n í

/1/ Žalobou doručenou dne 1.12.2011 Krajskému soudu v Českých Budějovicích se žalobce domáhal přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 27.10.2011, č.j. X, kterým byly zamítnuty jeho námitky proti rozhodnutí České správě sociálního zabezpečení ze dne 1.9.2011 č.j. X, kterým Česká správa sociálního zabezpečení zvýšila žalobci výši invalidního důchodu pro invaliditu I. stupně na invalidní důchod pro invaliditu II. stupně.

/2/ Žalobce namítal, že jeho zdravotní stav nebyl dostatečně posouzen, zejména z hlediska plicního, onkologického, nervového i ortopedického a jeho pracovní schopnost nebyla hodnocena správně. Nedošlo totiž k ústupu jeho zdravotních potíží, ale naopak zdravotní stav se zhoršil. Po prodělaném onemocnění nemůže žalobce vycházet ven, byly mu zjištěny výrůstky na páteři, které působí dřevěnění končetin. Podle lékařů nesmí vykonávat těžší fyzickou práci. Je schopen pouze lehčí práce v bezprašném prostředí. Z toho důvodu nesouhlasí s posudkovým závěrem, žádá o přezkoumání zdravotního stavu, zrušení rozhodnutí a vrácení věci žalované k dalšímu řízení.

/3/ Česká správa sociálního zabezpečení navrhla žalobu zamítnout, neboť rozhodnutí bylo vydáno na základě odborných lékařských posouzení zdravotního stavu žalobce a v jejich intencích nelze požadovanou dávku přiznat.

/4/ Z připojeného posudkového spisu soud zjistil, že žalobce byl posuzován lékařkou Okresní správy sociálního zabezpečení v Táboře dne 17.12.2010, která při konstatované diagnóze bronchogenní Ca pravého dolního plicního laloku T1 NO MX, stav po dolní pravostranné lobektomii, CHOPN, stav po opak. pneumoniích, antrální gastropatie v anamnéze, nikotinismus, VAS, hypertrofie prostaty určila, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole II. položka 1c přílohy k vyhl.

č. 359/2009 Sb., pro které se stanovuje míra poklesu pracovní schopnosti 45 %. Vzhledem k dalšímu postižení zdravotního stavu se podle § 3 odst. 1 vyhlášky zvyšuje tato hodnota o

10 % na celkových 55 %. Česká správa sociálního zabezpečení rozhodnutím ze dne 1.9.2011 č. X rozhodla tak, že žalobci se podle § 56 odst. 1 písm. d) a § 41 odst. 3 zákona o důchodovém pojištění od 17.12.2010 zvyšuje výše invalidního důchodu pro invaliditu I. stupně na invalidní důchod pro invaliditu II. stupně. Žalobce podal proti rozhodnutí ze dne 1.9.2011 námitky. Česká správa sociálního zabezpečení rozhodnutím ze dne 27.10.2011

č. X námitky zamítla a rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 1.9.2011 potvrdila. Novým posudkem o invaliditě vypracovaným lékařem České správy sociálního zabezpečení na základě posouzení dne 12.10.2011 bylo zjištěno, že od 17.12.2010 se u žalobce jednalo o invaliditu II. stupně podle § 39 odst. 2 písm. b) zákona o důchodovém pojištění z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, kdy pracovní schopnost žalobce poklesla o 55 %. V rozhodnutí je uvedeno, že residuální postižení žalobce nelze hodnotit jako těžké či zvláště těžké, v klinickém nálezu není přítomno postižení ve smyslu svalových atrofií poruch hybnosti končetin a závažných poruch funkce svěračů. Posudkový závěr lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení ze dne 17.12.2010 byl potvrzen. K námitkám žalobce bylo uvedeno, že při určení stupně invalidity není podstatné, kolik operací pojištěnec prodělá, ale je nutno vycházet z objektivizovaných funkčních postižení. Závazná pro posudkového lékaře nejsou ani doporučení ošetřujících lékařů ohledně invalidizace.

/5/ Soud doplnil důkazní řízení o posudek Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích. Posudková komise ve svém posudku určeném pro krajský soud ze dne 16.3.2012 uvedla, že rozhodující příčinou byl v době vydání napadeného rozhodnutí nemalobuněčný bronchogenní karcinom pravého dolního plicního laloku T1 NO MX po dolní pravostranné lobektomii a madiastinální lymfadenektomii v lednu 2010. Rozhodující příčina odpovídala v době rozhodné pro posouzení zdravotnímu postižení uvedenému v kapitole II. oddíl A, položka 1, písm. c) vyhlášky č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity v platném znění, kde je míra poklesu pracovní schopnosti stanovena v rozmezí 35 – 45 %. Komise tento pokles stanovila na 45 %. Komise zvolila horní hranici procentní míry poklesu pracovní schopnosti pro toto zdravotní postižení s přihlédnutím k tíži obtíží žalobce. S ohledem na další komorbiditu a dělnickou profesi žalobce komise využila § 3 vyhlášky č. 359/2009 Sb., v platném znění a zvýšila míru poklesu pracovní schopnosti o 10 % bodů na 55 %. U žalobce se nejednalo o stav odpovídající položce 1d). Výsledek posouzení byl shodný se závěrem posudku Okresní správy sociálního zabezpečení v Táboře. Závěr komise vyslovila na základě zpráv z odborných lékařských vyšetření, a to vyšetření žalobce v komisi dne 16.3.2012 za přítomnosti odborného onkologa, na základě zprávy z gastroenterologického vyšetření MUDr. Č., Nemocnice Tábor z 19.12.2011, z UZ vyšetření MUDr. P. D. Nemocnice Tábor z 19.12.2011 a propouštěcí zprávy z hospitalizace na onkologickém oddělení Nemocnice Tábor MUDr. V. N. od 12.9.-16.9.2011, zprávy z 8.2.2011, RTG vyšetření LS páteře MUDr. Ch.. Při jednání, které bylo ve věci nařízeno před Krajským soudem v Českých Budějovicích žalobce uvedl, že má za to, že jeho zdravotní stav nebyl posouzen komplexně a podle jeho názoru neobsahovala zdravotní dokumentace veškeré zprávy z odborných vyšetření. Navrhl soudu provedení srovnávacího posudku u Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Praze. Požádal o možnost být přítomen při jednání Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Praze, aby se mohl seznámit se všemi podklady, které bude mít komise při vypracování srovnávacího posudku k dispozici. Soud požádal Posudkovou komisi Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Praze o vypracování srovnávacího posudku. Současně sdělil komisi požadavek, aby žalobci bylo umožněno účastnit se jednání posudkové komise a vyjádřit se ke zdravotní dokumentaci z hlediska její úplnosti. Současně mělo být žalobci sděleno, které podklady podstatné pro posouzení jeho pracovní schopnosti jsou v dokumentaci založeny. Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR vypracovala srovnávací posudek dne 23.5.2012. Komise dospěla ke shodnému závěru jako Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích, že k datu vydání napadeného rozhodnutí byl žalobce invalidní podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. v platném znění, jednalo se o invaliditu II. stupně podle § 39 odst. 2 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb., nejednalo se o invaliditu III. stupně podle § 39 odst. 2 písm. c) téhož zákona. Druhý stupeň invalidity u žalobce vznikl dne 17.12.2010. V posudku je uvedeno, že byla prostudována spisová dokumentace Okresní správy sociálního zabezpečení v Táboře, dokumentace České správy sociálního zabezpečení, oddělení námitkové a odvolací agendy LSPS České Budějovice dokumentace Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích včetně vyšetření odborným onkologem přísedícím při jednání a zdravotní dokumentace praktické lékařky MUDr. T. J.. Žalobce byl pozván k jednání komise, ze kterého se omluvil. Komise uzavřela, že rozhodující příčinou byl stav po léčbě nádorového onemocnění bronchus chirurgickým odstraněním postižené části plíce bez metastáz, bez recidivy onemocnění, bez další onkologické léčby pouze dispenzarizace. Stav žalobce byl v remisi, stabilizovaný se středně těžkým funkčním omezením. Stabilizace byla doložena odbornými nálezy. Procentní míra poklesu pracovní schopnosti byla hodnocena podle kapitoly II., oddíl A, položka 1, písm. c) přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb. a činila 45 %. Horní hranici procentního rozmezí míry poklesu pracovní schopnosti komise zvýšila o 10 %, vzhledem k dalším zdravotním postižením, zejména k opakujícím se bolestem páteře, i když pozátěžovým, i s ohledem na pracovní zařazení na celkových 55 %. Hodnocení bylo v souladu s posouzením Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích. Komise nehodnotila podle písm. d), neboť pro takové hodnocení nebylo medicínské opodstatnění, lékařské nálezy tomuto závěru nesvědčily. V době vydání napadeného rozhodnutí 27.10.2011 se u žalobce nejednalo o invaliditu I. nebo III. stupně, ale invaliditu II. stupně. Komise uvedla i alternativy v případě volby jiné rozhodující příčiny dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, které nebyly pro žalobce příznivější. Komise uvedla pracovní rekomandaci, že žalobce je schopen vykonávat výdělečnou činnost s podstatně menšími nároky na tělesné schopnosti v podstatně menším rozsahu a intenzitě v důsledku snížení o polovinu. Není vhodné vykonávat práce s trvale velkou fyzickou námahou v nepříznivých klimatických podmínkách a v extrémně prašném prostředí. Komise zdůraznila, že žalobce měl možnost se jednání posudkové komise zúčastnit, nahlédnout do dokumentace, vyjádřit se k obsahu, avšak žalobce se z jednání komise omluvil.

/6/ V dané záležitosti soud postupoval podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona

č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního v platném znění /dále jen s.ř.s./ a při přezkoumání rozhodnutí vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Napadené výroky rozhodnutí soud přezkoumal podle odstavce druhého téhož ustanovení v mezích žalobních bodů a dospěl k závěru, že žaloba důvodná nebyla, a proto ji zamítl.

/7/ Podle ustanovení § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., ve znění platném od 1.1.2010, je pojištěnec invalidní, jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nastal pokles jeho pracovní schopnosti nejméně o 35 %. Podle odstavce druhého, jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla a/ nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu prvního stupně b/ nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu druhého stupně, c/ nejméně o 70 %, jedná se o invaliditu třetího stupně. Podle odstavce třetího pracovní schopností se rozumí schopnost pojištěnce vykonávat výdělečnou činnost odpovídající jeho tělesným, smyslovým a duševním schopnostem s přihlédnutím k dosaženému vzdělání, zkušenostem a znalostem a předchozím výdělečným činnostem. Poklesem pracovní schopnosti se rozumí pokles schopnosti vykonávat výdělečnou činnost v důsledku omezení tělesných, smyslových a duševních schopností ve srovnání se stavem, který byl u pojištěnce před vznikem dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Podle odstavce čtvrtého při určování poklesu pracovní schopnosti se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření; přitom se bere v úvahu, zda jde o zdravotní postižení trvale ovlivňující pracovní schopnost, zda se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, zda a jak je pojištěnec na své zdravotní postižení adaptován, schopnost rekvalifikace pojištěnce na jiný druh výdělečné činnosti než dosud vykonával, schopnost využití zachované pracovní schopnosti v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o

35 % a nejvíce o 69 %, a v případě poklesu pracovní schopnosti nejméně o 70 % též to, zda je pojištěnec schopen výdělečné činnosti za zcela mimořádných podmínek. Za zdravotní postižení se pro účely posouzení poklesu pracovní schopnosti podle odstavce pátého téhož ustanovení považuje soubor všech funkčních poruch, které s ním souvisejí. Podle odstavce šestého je stabilizovaný zdravotní stav takový zdravotní stav, který se ustálil na úrovni, která umožňuje pojištěnci vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti; udržení stabilizace zdravotního stavu může být přitom podmíněno dodržováním určité léčby nebo pracovních omezení. Pojištěnec je adaptován na celé zdravotní postižení, jestliže nabyl, popřípadě znovu nabyl schopností a dovedností, které mu spolu se zachovanými tělesnými, smyslovými a duševními schopnostmi umožňují vykonávat výdělečnou činnost bez zhoršení zdravotního stavu vlivem takové činnosti.

/8/ V dané záležitosti podal žalobce námitky proti rozhodnutí ze dne 27.10.2011 č.j. X, kterým mu byly námitky zamítnuty a potvrzeno rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 1.9.2011 č. X, kterým u žalobce došlo ke zvýšení invalidního důchodu na invalidní důchod pro invaliditu II. stupně. Z rozhodnutí vyplynulo, že při novém posouzení zdravotního stavu žalobce byl potvrzen závěr lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení, že se u žalobce již nejednalo o invaliditu I. stupně, ale invaliditu II. stupně, neboť pracovní schopnost žalobce poklesla o 55 %. Zdravotní stav žalobce neodpovídal invaliditě III. stupně, neboť jeho postižení nelze hodnotit jako těžké či zvláště těžké. V klinickém nálezu nebylo přítomno postižení ve smyslu svalových atrofií, poruch hybnosti končetin a závažných poruch funkce svěračů.

/9/ Ke shodnému závěru dospěla Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích ve svém posudku ze dne 16.3.2012, o jehož vypracování soud důkazní řízení doplnil. Posudková komise uzavřela, že žalobce byl k datu vydání napadeného rozhodnutí invalidní podle § 39 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb. v platném znění. Jednalo se o invaliditu II. stupně podle § 39 odst. 2 písm. b) zákona o důchodovém pojištění. Komise hodnotila dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav žalobce tak, že odpovídá postižení uvedenému v kapitole II, oddíl A, položka 1 písm. c/ přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., v platném znění v době vydání napadeného rozhodnutí, kde je míra poklesu pracovní schopnosti stanovena v rozmezí 35 – 45 % nikoliv 40 %. Komise tento pokles stanovila na

45 %. S ohledem na komorbiditu a dělnickou profesi žalobce komise využila § 3 vyhl.

č. 359/2009 Sb. v platném znění a zvýšila základní míru poklesu pracovní schopnosti o 10 % bodů na celkových 55 %.

/10/ Při jednání před krajským soudem, které bylo ve věci nařízeno na 23.4.2012 žalobce uvedl, že jeho zdravotní dokumentace neobsahovala veškeré zprávy z odborných vyšetření, a tudíž jeho zdravotní stav nebyl posouzen komplexně. Neuvedl však, o jaké zprávy se jednalo. Z toho důvodu soud ve věci nařídil provedení srovnávacího posudku a dle dispozice žalobce požádal o vypracování srovnávacího posudku Posudkovou komisi Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Praze. Za účelem odstranění žalobcem vznesených pochybností soud požádal Posudkovou komisi Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Praze, aby umožnila žalobci účast při jednání posudkové komise, jakož i vyjádření se ke zdravotní dokumentaci z hlediska její úplnosti. Komise tomuto požadavku vyhověla, žalobce se jednání komise nezúčastnil, z tohoto jednání se omluvil. Komise v posudku dospěla ke shodnému závěru jako Posudková komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Českých Budějovicích, jako rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu označila stav po léčbě nádorového onemocnění bronchu s chirurgickým odstraněním postižené části plíce bez metastáz, bez recidivy onemocnění, bez další onkologické léčby pouze dispenzarizace. Zdravotní stav žalobce označila jako v remisi, stabilizovaný, se středně těžkým funkčním omezením. Stabilizace byla doložena odbornými nálezy. Procentní míra poklesu pracovní schopnosti byla z toho důvodu hodnocena podle kapitoly II, oddíl A, položka 1, písm. a) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb. a činila 45 %. Horní hranice procentního rozmezí míry poklesu pracovní schopnosti byla komisí zvýšena podle § 3 odst. 1 vyhlášky o 10 %, a to vzhledem k dalším zdravotním postižením, zejména opakujícím se bolestem páteře, i když pozátěžovým, a i s ohledem na pracovní zařazení. Výsledný pokles pracovní schopnosti žalobce byl stanoven na 55 %. Komise uzavřela, že v době vydání napadeného rozhodnutí se u žalobce jednalo o invaliditu II. stupně. Komise vysvětlila, že pokud by teoreticky zvolila rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu chronickou obstrukční plicní nemoc se středně těžkým funkčním postižením, pak by zdravotní postižení i po navýšení odpovídalo maximálně invaliditě I. stupně (kap. X, oddíl B, položka 1, písm. b) 30 % + 10% = 40 %), pokud by jako dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav zvolila vertebrogenní potíže a hodnotila podle kapitoly XII, oddíl E, položka 1, písm. b) pak by zdravotní postižení neodpovídalo žádnému stupni invalidity 20 + 10 % = 30 % poklesu pracovní schopnosti. Žalobci byla Posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Praze stanovena pracovní rekomandace, a to tak že byl schopen vykonávat výdělečnou činnost z podstatně menšími nároky na tělesné schopnosti v podstatně menším rozsahu a intenzitě v důsledku snížení o polovinu. Nebylo vhodné vykonávat práce s trvale velkou fyzickou námahou trvale v nepříznivých klimatických podmínkách či v extrémně prašném prostředí. Datum změny invalidity komise potvrdila k datu 17.12.2010.

/11/ Žalobce při jednání před krajským soudem konkrétní výhrady k posudkovému zhodnocení nevznesl. Jako důvod nepřítomnosti při jednání Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí ČR v Praze uvedl vyšetření magnetickou rezonancí. Zprávu z tohoto vyšetření předložil soudu pouze k nahlédnutí. Jednalo se o zprávu z vyšetření magnetickou rezonancí mozku dne 23.5.2012. Neučinil však žádné kroky k posunutí termínu jednání komise či odborného vyšetření z důvodu kolize termínu. Dlužno poznamenat, že vyšetření, které bylo provedeno, nebylo vyvoláno potřebou objektivizace zdravotního stavu žalobce v souvislosti s posudkovým hodnocením. Žalobce dále sdělil výhrady k systémovému způsobu zkoumání poklesu pracovní schopnosti, tento způsob označil za demagogický a nespravedlivý. Poukazoval na případy, kdy invalidní důchod III. stupně je přidělován osobám, jejichž zdravotní stav není zdaleka tak závažný, jako je jeho zdravotní stav.

/12/ Soud zhodnotil podle § 77 odst. 2 s.ř.s. důkazy jím provedené jednotlivě i v jejich souhrnu i s důkazy, které byly doloženy a hodnoceny v řízení před správním orgánem. Žalobce v řízení před krajským soudem další zprávy z odborných vyšetření, které by se vztahovaly k posuzovanému období, tedy k datu vydání žalobou napadeného rozhodnutí nepředložil. Nesouhlas s posudkovým zhodnocením byl vysloven pouze v obecné poloze, neboť žalobce uváděl, že podle jeho názoru nebyl zdravotní stav hodnocen objektivně. Jeho výhrady se týkaly především toho, že nemůže vykonávat žádnou práci po celou pracovní dobu a rovněž nemůže žádnou práci sehnat. Komise měly zprávy z odborných vyšetření žalobce k dispozici při hodnocení jeho zdravotního stavu. V posudcích, které vyzněly ve svých závěrech zcela shodně, bylo uzavřeno, že u žalobce se jedná o stabilizovaný zdravotní stav, který je v remisi se středně těžkým funkčním omezením. Tento závěr našel odraz v stanovení procentní míry poklesu pracovní schopnosti, kdy veškeré posudkové orgány, které zdravotní stav žalobce hodnotily, uzavřely, že odpovídá kapitole II, oddíl A, položka 1, písm. c) přílohy k vyhl. č. 359/2009 Sb. a činí 45 %, který byl ve smyslu § 3 odst. 1 téže vyhlášky zvýšen o maximálně možných 10 % na výsledných 55 % poklesu pracovní schopnosti. Lze tedy uzavřít, že se komise zprávami z odborných lékařských vyšetření žalobce zabývaly, tyto závěry vzaly v úvahu a z nich vyslovily závěry, které korespondují se zprávami z odborných lékařských vyšetření, které jsou v dokumentaci založeny. Posudky uvedly diagnostický výčet onemocnění žalobce a vypořádaly se se všemi dokládanými onemocněními.

/13/ Soud proto uzavřel, že na základě podkladů, které jsou k dispozici, bylo lze vyslovit závěr, že zdravotní stav žalobce je dlouhodobě nepříznivý a odpovídá II. stupni invalidity, neboť pracovní schopnosti k datu vydání napadeného rozhodnutí činil 55 %. Pokud by došlo v současné době či do budoucna ke zhoršení zdravotního stavu žalobce, lze celou záležitost řešit podáním nové žádosti o předmětnou dávku, případně novým správním či soudním rozhodnutím, neboť pokud došlo k objektivizaci, případně jiného zdravotního omezení žalobce, v současně době pak již tato skutečnost se nemůže promítat do posuzování zdravotního stavu žalobce a poklesu jeho pracovní schopnosti k datu vydání žalobou napadeného rozhodnutí, musela by být řešena v novém posouzení.

/14/ Soud proto uzavřel, že žaloba žalobce důvodná nebyla, a proto podle § 78 odst. 7 s.ř.s. žalobu zamítl. Všechny posudkové orgány, které se zdravotním stavem zabývaly, dospěly totiž k závěru, že pokles pracovní schopnosti žalobce odpovídal II. stupni invalidity a tato dávka byla žalobci přiznána.

/15 Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 a 2 s.ř.s., podle kterého má právo na náhradu důvodně vynaložených nákladů účastník, který měl ve věci úspěch, přičemž správnímu orgánu ve věcech důchodového pojištění, důchodového zabezpečení, nemocenského pojištění a nemocenské péče v ozbrojených silách a sociální péče tato náhrada nenáleží. V souzené záležitosti žalobce ve věci úspěch neměl, a proto soud rozhodl tak, že žalované se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů ode dne jeho doručení. Kasační stížnost se podává ve dvou vyhotoveních u Nejvyššího správního soudu, se sídlem Moravské náměstí 6, Brno. O kasační stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud.

Lhůta pro podání kasační stížnosti končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty (den doručení rozhodnutí). Připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti nelze prominout.

Kasační stížnost lze podat pouze z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 s.ř.s. a kromě obecných náležitostí podání musí obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.

V řízení o kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen, který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.

Soudní poplatek za kasační stížnost vybírá Nejvyšší správní soud. Variabilní symbol pro zaplacení soudního poplatku na účet Nejvyššího správního soudu lze získat na jeho internetových stránkách: www.nssoud.cz.

Krajský soud v Českých Budějovicích

dne 18. června 2012

Samosoudkyně:

JUDr. Marie K r y b u s o v á v.r.

Za správnost vyhotovení:

Sládková Blanka