10 A 44/2010

JMÉNEM REPUBLIKY

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Věry Balejové a soudkyň JUDr. Marie Krybusové a Mgr. Heleny Nutilové v právní věci žalobce OBCHODNÍ CENTRUM VLTAVÍN, s.r.o., se sídlem Krajinská 33/5, České Budějovice, zastoupeného JUDr. Václavem Junkem, advokátem se sídlem Tovární 14, České Budějovice, proti žalovanému Krajskému úřadu – Jihočeského kraje České Budějovice, odboru regionálního rozvoje, územního plánování, stavebního řádu a investic, U Zimního stadionu 1952/2 o žalobě žalobce proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5.5.2010 č.j. OREG 14840/2010/adka, t a k t o :

Rozhodnutí Krajského úřadu Jihočeského kraje v Českých Budějovicích ze dne 5.5.2010 č.j. OREG 14840/2010/adka se z r u š u j e pro vady řízení a věc se v r a c í žalovanému k dalšímu řízení.

Žalobci se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

O d ů v o d n ě n í :

Žalobce se domáhá přezkoumání rozhodnutí žalovaného, kterým bylo rozhodnuto o odvolání žalobce proti rozhodnutí o správním deliktu.

Magistrát města České Budějovice dne 1.2.2010 vydal rozhodnutí o správním deliktu, dle něhož byl žalobce vinen, že se dopustil správního deliktu dle § 180 odst. 3 písm. c) stavebního zákona tím, že přes výzvu stavebního úřadu ze dne 5.9.2008 nezastavil práce na stavbě na pozemku parc. č. 34/3 v kat. úz. České Budějovice, zjištěné při kontrolní prohlídce dne 31.10.2008, stavba byla ve fázi hrubé stavby, byly vybudovány nosné konstrukce 1. PP, 1. NP, 2. NP a 3 NP nového zděného objektu a rovněž byl vinen, že se dopustil správního deliktu podle § 180 odst. 3 písm. g) stavebního zákona tím, že provedl změnu stavby – stavební úpravy bývalého objektu octárny č. p. 486 za účelem nového využití na prostor na sklady a hygienické zázemí restaurace, která je již užívána v objektu Krajinská ulice č. 33/5, prodejny, kanceláře, komunikační propojení v 1. PP a 2. NP s objektem parc. č. 35/2 Krajinská ulice, České Budějovice v rozporu se stavebním povolením ze dne 21.5.2008 v chráněném území na pozemku parc. č. 34/3, od druhé poloviny července 2008 do 31.10.2008. V rozporu se stavebním povolením rovněž došlo k odstranění veškerých nosných konstrukcí stavby mimo západní obvodové zdi z cihel o výšce cca 3,8 m jak bylo zjištěno ke dni 11.7.2008. Jednalo se o stavbu o třech nadzemních podlažích a jedním podzemním podlaží, tj. podsklepená stavba o půdorysných rozměrech cca 13,5 m x 9,3 m a výšce cca 8,2 m nad úrovní 1. NP. Za toto jednání byla žalobci uložena pokuta ve výši 250 000,- Kč. Napadeným rozhodnutím bylo shora uvedené rozhodnutí změněno tak, že druhý výrok byl nahrazen zněním, že žalobce se dopustil deliktu dle § 180 odst. 3 písm. g) tím, že v době od druhé poloviny července 2008 do 31.10.2008 v rozporu se stavením povolením na změnu stavby ze dne 21.5.2008 odstranil veškeré nosné konstrukce budovy č. p. 486 na stavební parcele č. 34/3 (památkově chráněné území, nemovitá kulturní památka) v kat. úz. České Budějovice, mimo západní obvodové zdi z cihel o výšce cca 3,8 m a provedl novou stavbu o 3 nadzemních podlažích, jedním podzemním podlažím, tj. podsklepenou stavbu o půdorysních rozměrech cca 13,5 m x 9,3 m a výšce cca 8,2 m nad úrovní prvního nadzemního podlaží do fáze hrubé stavby, to vše v chráněném území.

V žalobě žalobce k výroku I. napadeného rozhodnutí, kdy se měl dopustit deliktu tím, že přes výzvu stavebního úřadu nezastavil práce na stavbě na pozemku parc. č. 34/3 kat. úz. České Budějovice a kdy bylo zjištěno, že dne 31.10.2008 je stavba ve fázi hrubé stavby, byly vybudovány nové nosné konstrukce 1. PP, 1. NP, 2. a 3. NP nového zděného objektu, uvedl, že postupoval v souladu s pokyny statika ing. N., jež se týkaly statického zajištění 1. PP, proto minimálně do úrovně stropu 1. PP nedošlo stavebními pracemi k vytýkanému deliktnímu jednání spočívajícímu v nezastavení prací přes výzvu stavebního úřadu. Statik ing. N. řešil zajištění pouze provizorně, které bylo před nadcházející zimou zcela nedostatečné zejména se zřetelem ke stavebnímu stavu objektu. Žalobce žádal o navržení opatření k zajištění sousedního objektu vhodným způsobem, přičemž stavební úřad byl ve věci zajištění nečinný, proto žalobce zvolil nejvhodnější způsob a vyzdil stavbu nad úroveň 1. PP.

Zajištění stavby, jež bylo realizováno na základě doporučení statika, neřešilo zajištění sousedního objektu, proto žalobce zajišťovací práce provedl vhodným způsobem a není na závadu, že tyto zajišťovací práce a objem vybudovaných konstrukcí se shodoval se stavebními konstrukcemi, jak původně povolené stavby, tak stavby povolené dodatečně. Jednalo se tak o formální pochybení žalobce bez dopadu na veřejný zájem či vlastníky sousedních objektů. Žalobce postupoval dle pokynů statika a tyto zásahy nesnesly odkladu s ohledem na umístění stavby a jejího napojení na sousední objekty. Jednalo se proto o havarijní stav a bylo nutno postupovat bez zapojení techniky postupně a šetrně. Žalobce má vědomost o tom, že skutečnou památkovou hodnotu dotčený objekt neměl a naopak překročením rozsahu stavebních prací došlo k umožnění záchranného archeologického průzkumu s objevem památkově hodnotných nálezů. Žalobce nikdy netvrdil, že překročil rozsah stavebních prací primárně z důvodů archeologického výzkumu. Důvodem překročení rozsahu stavebních prací bylo statické narušení zdiva a základů. Archeologický průzkum byl vedlejším pozitivním produktem odhalené statické poruchy základového zdiva. Žalobce nepostupoval svévolně s cílem urychlit stavbu bez ohledu na zákonem stanovené povinnosti. Zcela nesprávně žalovaný vycházel při stanovení výše pokuty z dobré finanční situace žalobce. S tímto posuzováním majetkových poměrů žalobce nesouhlasí. Nesprávně správní orgán učinil závěr, že žalobci byla v minulosti uložena pokuta za obdobné jednání, které by předcházelo posuzovanému skutku v tomto řízení. Žalobce za žádné jednání, jež by předcházelo nebo se časově překrývalo s jednáním v této věci, postižen nebyl. Nesprávně byl proto učiněn závěr, že žalobce byl v minulosti za obdobný delikt postižen pokutou. Jediná pokuta, která mu byla stavebním úřadem udělena, byla pokuta ze dne 7.9.2009 za jednání z roku 2009, jehož se žalobce dopustil řádově mnoho měsíců po jednání, jež je postiženo v napadeném řízení.

Žalobce má za to, že nebyly provedeny všechny potřebné důkazy v zájmu úplného zjištění skutkového stavu věci. Ze strany správních orgánů došlo k porušení zásady správního řádu uvedené v § 2 odst. 1, 4, rovněž byla porušena zásada uvedená v ustanovení § 3, § 6 správního řádu, správní orgány nespolupracovaly se stavebníkem v zájmu dobré správy a nedbaly vzájemného souladu ve smyslu § 8 správního řádu. Správní orgány se nevypořádaly dostatečně s návrhy a námitkami účastníků ve smyslu § 68 odst. 3 správního řádu. Žalobcem je navrhováno, aby napadené rozhodnutí bylo zrušeno a věc byla vrácena žalovanému k dalšímu řízení.

Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Žalovaný nerozporoval, že zabezpečovací práce stanovené ing. N. byly pouze provizorní a postačující k momentálnímu zabezpečení stavby i sousedních objektů. Jakékoliv další práce podléhaly opatření ze strany stavebního úřadu. Nebylo povinností stavebního úřadu navrhovat způsob zajištění, to je povinností žalobce stejně jako povinnost oznámit navržená opatření stavebnímu úřadu. Za zcela účelové je považováno obvinění stavebního úřadu z nečinnosti a označování provedení třípodlažní budovy za statické zajištění sousedního objektu. Předmětem řízení o správním deliktu bylo jednání žalobce v rozporu se stavebním zákonem, proto se žalovaný nezabýval vhodností různých postupů při zajišťování sousedních objektů. V daném případě se nejednalo o havarijní stav vyžadující bezprostřední zásah. Takový stav zjištěn nebyl ani při místním šetření, ani to nevyplývá z odborného posudku. Žalobce nedisponoval stavebním povolením ke stavebním zásahům, které prováděl. Nejedná se ani o situaci spadající pod ustanovení § 177 odst. 2 a 3 stavebního zákona. Argumentace žalobce, že stavba nemá památkovou hodnotu, není pro naplnění skutkové podstaty deliktu relevantní. V odůvodnění napadeného rozhodnutí bylo konstatováno, že k majetkovým poměrům žalobce při určení výše sankce bylo přihlédnuto. Žalovaný odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20.4.2010 č.j. 1 As 9/2008-113. Stavební úřad přihlédl k majetkovým poměrům a k dispozici měl údaj od žalobce o jeho základním kapitálu a dále údaj o částce, kterou žalobce vložil do fúze obou společností. Jiné relevantní údaje žalobce neposkytl. Z katastru nemovitostí lze zjistit, že žalobce má ve vlastnictví více nemovitostí, a proto si stavební úřad učinil úsudek z informací, které měl k dispozici. Žalovaný má za to, že pokuta byla uložena ve výši odpovídající jak závažnosti deliktu, tak majetkovým poměrům žalobce. Žalobce se dopustil dalšího deliktu, za který byl postižen v lednu 2009, rozhodnutí o tomto deliktu bylo vydáno dne 7.9.2009 a nabylo právní moci dne 17.10.2009. Rozhodnutí, které je předmětem tohoto řízení bylo vydáno 1.2.2010, tedy po nabytí právní moci rozhodnutí ze dne 7.9.2009. Dle žalovaného se nejedná o okolnosti vypovídající o spáchání deliktu, ale o okolnosti ovlivňující stanovení výše sankce, tedy okolnost, kterou správní orgán posuzuje v době rozhodování o sankci. Navíc se jednalo pouze o jedno z kritérií, ke kterému žalovaný stejně jako stavební úřad přihlížel. Skutkový stav byl řádně zjištěn. Žalovaný poukázal na skutečnost, že žalovaný pouze uvádí, že skutkový stav nepovažuje za dostatečně zjištěný a zdokumentovaný, přičemž žalobce žádné další důkazy neoznačil, stejně tak nesdělil, jaké skutečnosti nebyly prokázány. Rovněž žalobce neuvádí, s jakými konkrétními námitkami se žalovaný v rozhodnutí nevypořádal a v čem spatřuje nesprávnost právních závěrů žalovaného.

Ze správního spisu byly zjištěny tyto rozhodné skutečnosti:

Stavební úřad dne 21.5.2008 vydal stavební povolení na stavbu „stavební úpravy bývalého objektu octárny č.p. 486 za účelem nového využití na prostor se sklady a hygienické zázemí restaurace, která je již užívána v objektu Krajinská ulice č.p. 33/5, prodejny kanceláře včetně komunikačního propojení v 1. PP a 2. NP s objektem parcely č. 35/2 Krajinská ulice. Dle tohoto povolení byl tedy žalobce oprávněn provést stavbu (změnu stavby budovy č.p. 486) nikoliv demolici. V 1. PP měl provést nové komunikační propojení s objektem na parc. č. 35/2, vybourat stávající schodiště a příčky za účelem využití prostoru pro sklady a hygienické zázemí, restaurace a zazdít stávající otvor do dvora. V 1. NP měl vybourat stávající vnitřní zdivo včetně schodiště, provést komunikační propojení s 1. PP se vstupem do restaurace dále prosvětlení a zpřístupnění prostorů ze dvora, zřídit nové prodejní plochy a propojit ocelovým kruhovým schodištěm s 2. NP, kde budou kanceláře včetně sociálního zařízení.

Stavební úřad dne 25.7.2008 obdržel sdělení od vlastníků sousedních nemovitostí, že v zadním traktu domu Krajinská č.p. 31/9 probíhají bourací práce.

Stavební úřad vykonal dne 6.8.2008 státní dozor za účasti orgánu státní památkové péče a Národního památkového ústavu za účelem zjištění skutečného stavu objektu. V protokolu ze stavebního dozoru je uvedeno, že žádost o změnu stavby je bezpředmětná, neboť objekt č.p. 486 je po demolici, stavba je odstraněna, demolice byla provedena žalobcem v druhé polovině července 2008.

Dle protokolu ze státního dozoru ze dne 5.9.2008 vyplývá, že na pozemku parc. č. 34/3 v kat. úz. České Budějovice jsou prováděny stavební a výkopové práce, jsou vyzděny betonové tvárnice do úrovně okolního terénu a betonové patky. Statik ing. N. navrhl rozsah zabezpečovacích prací s ohledem na možné poškození statiky sousedních objektů, a to zejména zalít mezery betonem do 1/3 výšky. Stavební úřad vyzval žalobce, aby práce zastavil. Opatřením ze dne 5.9.2008 byla žalobci zaslána výzva k zastavení prací, jež mu byla doručena dne 16.9.2008. Dne 8.9.2008 stavební úřad provedl kontrolní prohlídku rozestavěné stavby, stav stavebních prací v protokolu uveden není, byla pořízena fotodokumentace, ze které je patrno, že práce na stavbě pokračují. Žalobce uváděl, že stavba bude postavena v souladu s vydaným stavebním povolením s výjimkou odůvodněné změny části 1. PP. Ing. H. – statik uvedl, že sousední objekt Krajinská 5 není dostatečně zajištěný staticky, navrhoval za účelem statického zajištění provést uvedené práce do úrovně stropní konstrukce 1. NP.

Dne 31.10.2008 byla vykonána stavebním úřadem kontrolní prohlídka stavby a bylo zjištěno, že práce na stavbě dále pokračují, stavba se nacházela ve fázi hrubé stavby o třech nadzemních podlažích. Toto je doloženo i fotodokumentací.

Dle sdělení Jihočeského muzea ze dne 23.3.2009 při návštěvě vykonané dne 11.7.2008 (před započetím archeologického výzkumu) bylo nadzemní zdivo octárny odstraněno a bylo prováděno prohlubování podlahy do geologického podloží. Jihočeské muzeum odstranění žádných konstrukcí nepožadovalo, výzkum probíhal až v době, kdy byly veškeré nadzemní konstrukce odstraněny.

Správní spis obsahuje statické posouzení budovy. ing. J. H., autorizovaný statik, v technické zprávě z května 2008 uvádí, že svislé nosné konstrukce původního objektu budou v maximální míře zachovány. V sousedství s objektem Krajinská 5 musí být při realizaci postupováno s ohledem na stávající suterénní stěnu sousedního objektu, která byla sanována ze strany suterénu v Krajinské 5. Ve zprávě ze srpna 2008 ing. J. H. vyhodnotil práce při odstraňování původní nosné konstrukce objektu ke dni 10.8.2008, kde uvedl, že v průběhu prací byl stav nosných konstrukcí pravidelně vyhodnocován, při postupném odkrývání nosných konstrukcí bylo zjištěno, že stav svislých nosných konstrukcí je horší než se původně předpokládalo. Původní zdivo nemohlo plnit požadované funkce v nové dispozici, a proto postupně rozhodoval o jeho odstranění.

Opatřením ze dne 26.2.2009 stavební úřad oznámil zahájení řízení o správním deliktu dle § 180 odst. 3 písm. g) stavebního zákona, kterého se měl dopustit žalobce tím, že od druhé poloviny července 2008 do 31.10.2008 prováděl změnu stavby v rozporu se stavebním povolením ze dne 21.5.2008 a o správním deliktu podle § 180 odst. 3 písm. c) stavebního zákona, kterého se měl dopustit tím, že přes výzvu stavebního úřadu ze dne 5.9.2008 nezastavil práce na stavbě na pozemku parc. č. 34/3, přičemž výzva byla doručena dne 16.9.2008, skutečnost byla zjištěna dne 31.10.2008 při kontrolní prohlídce.

Dne 18.5.2009 stavební úřad žalobci uložil pokutu ve výši 250 000,- Kč za správní delikty dle § 180 odst. 3 písm. g) a c) stavebního zákona. Žalobce se odvolal proti tomuto rozhodnutí a žalovaný rozhodnutí stavebního úřadu zrušil a věc vrátil k novému projednání, důvodem zrušení byla okolnost, že žalobci nebyla dána možnost seznámit se se všemi podklady pro rozhodnutí a vyjádřit se k nim a dále nepřezkoumatelnost rozhodnutí pro nedostatečné odůvodnění.

Stavební úřad vyzval žalobce dne 6.1.2010 k seznámení s podklady a na vyjádření mu stanovil lhůtu 10 dnů. Žalobce se seznámil s podklady dne 11.1.2010 a následně zaslal vyjádření, kde vyslovil pochybnosti k průběhu zjišťování skutkového stavu, stanoviska statika ing. N. a pochybnosti ohledně otázek vysoce odborně technických. Namítal, že nedošlo k žádné škodě a s ohledem na blížící se zimu postupoval dle pokynů statika, se kterým věc konzultoval.

Stavební úřad dne 1.2.2010 vydal rozhodnutí, jímž byl žalobce uznán vinným správním deliktem podle § 180 odst. 3 písm. c) stavebního zákona neboť, že přes výzvu ze dne 5.9.2008 nezastavil práce na stavbě a při kontrolní prohlídce dne 31.10.2008 stavebním úřadem bylo zjištěno, že stavba byla ve fázi hrubé stavby, byly vybudovány nové nosné konstrukce 1. PP, 1. NP, 2. NP a 3. NP nového zděného objektu a rovněž se dopustil správního deliktu dle § 180 odst. 3 písm. g) stavebního zákona tím, že provedl změnu stavby za účelem nového využití od druhé poloviny července 2008 do 31.10.2008 a v rozporu se stavebním povolením došlo k odstranění veškerých nosných konstrukcí stavby mimo západní obvodové zdi a z cihel o výšce cca 3,8 m a za to mu byla uložena pokuta ve výši 250 000,- Kč. Toto rozhodnutí napadl žalobce odvoláním, o kterém bylo rozhodnuto napadeným rozhodnutím tak, že byl částečně změněn a částečně potvrzen výrok rozhodnutí správního orgánu I. stupně a ve změnou nedotčených částek bylo odvolání žalobce zamítnuto. Dle rozhodnutí žalovaného se měl žalobce dopustit správních deliktů podle § 180 odst. 3 písm. c), neboť přes výzvu stavebního úřadu ze dne 5.9.2008 nezastavil práce na stavbě, když bylo zjištěno dne 31.10.2008 při kontrolní prohlídce, že stavba byla ve fázi hrubé stavby, byly vybudovány nové nosné konstrukce 1. PP, 1. NP, 2. NP a 3. NP nového zděného objektu a rovněž se dopustil deliktu dle § 180 odst. 3 písm. f) stavebního zákona, neboť provedl změnu stavby, kdy v rozporu se stavebním povolením došlo k odstranění veškerých nosných konstrukcí stavby mimo západní obvodové zdi z cihel, jak bylo zjištěno ke dni 11.7.2008 a za tyto delikty mu byla uložena pokuta ve výši 200 000,- Kč a tento druhý výrok byl nahrazen zněním, že se žalobce dopustil správního deliktu dle § 180 odst. 3 písm. g) tím, že v době od druhé poloviny července 2008 do 31.10.2008 v rozporu se stavebním povolením na změnu stavby ze dne 21.5.2008 odstranil veškeré nosné konstrukce budovy mimo západní obvodové zdi z cihel o výšce cca 3,8 m a provedl novou stavbu o třech nadzemních podlažích, jedním podzemním podlažím, tj. podsklepenou stavbu o půdorysných rozměrech cca 13,5 x 9,3 a výšce 8,2 m nad úrovní 1. nadzemního podlaží do fáze hrubé stavby. Dle odvolacího orgánu tedy bylo chybně dovozeno, že odvolatel provedl změnu stavby, neboť z dokazování je zřejmé, že žalobce původní stavbu odstranil a provedl stavbu novou.

Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích daných žalobními body dle § 75 odst. 2 s.ř.s. a dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná.

Dle výroku napadeného rozhodnutí se žalobce dopustil správního deliktu podle § 180 odst. 3 písm. c) stavebního zákona tím, že přes výzvu stavebního úřadu nezastavil práce na stavbě na pozemku parc. č. 34/3 v kat. úz. České Budějovice, což bylo zjištěno při kontrolní prohlídce dne 31.10.2008 stavebním úřadem, kdy stavba se nacházela ve fázi hrubé stavby, byly vybudovány nové nosné konstrukce třech nadzemních podlaží.

Podle § 180 odst. 3 písm. c) se právnická nebo podnikající fyzická osoba dopustí správního deliktu tím, že odstraní stavbu, aniž by takový záměr byl ohlášen a nebo toto odstranění provede bez povolení, přesto, že stavební úřad sdělil, že k odstranění je třeba povolení. V dané záležitosti je prokázáno, že výzvou ze dne 5.9.2008 byl žalobce vyzván k zastavení stavebních prací na základě zjištění při státním dozoru dne 5.9.2008. Dle fotodokumentace i z protokolu sepsaného o kontrole státního dozoru, je patrno, jaké práce byly k tomuto dni v rozporu se stavebním povolením provedeny (vyzdění betonových tvárnic do výšky okolního terénu, provedení tří betonových patek). Uvedeného dne byl žalobce seznámen s pokyny statika ing. N. k provedení zabezpečovacích prací a s tímto postupem souhlasil. Jak vyplývá z fotodokumentace i ze zápisu z místního šetření ze dne 31.10.2008, žalobce pokračoval ve stavebních pracech i nad rámec zajišťovacích prací uvedených statikem a vybudoval nové nosné konstrukce 1. PP, 1. až 3. NP. Zcela účelově je žalobcem uváděno, že hrubá stavba byla dobudována za účelem zajištění stavby, kdy dle pokynů statika ing. H., bylo třeba provést zabezpečovací práce v širším rozsahu, neboť za zabezpečovací práce nelze považovat provedení stavebních prací do výše 3. NP. Za zabezpečovací práce je nutno považovat jen takové stavební práce, kterými je nutno zabránit ohrožení života, zdraví a znehodnocení stavby. Odkaz na pokyny statika H. je nepřípadný, neboť se jedná o návrhové jednání, o kterém výlučně rozhoduje stavební úřad. V případě, že žalobce na základě zjištění statika dospěl k závěru, že zabezpečovací práce provedené s vědomím stavebního úřadu na základě jednání ze dne 5.9.2008 jsou nedostatečné, bylo jeho povinností informovat o těchto skutečnostech stavební úřad. Žalobce ve vyjádření ze dne 8.9.2008 uvádí, že jsou prováděny práce dle pokynů statika, ale z formulace není zřejmé, že se jedná o jiné stavební práce než uvedené při místním šetření, kterému byl přítomen statik ing. N. Nebyla zjištěna žádná okolnost, jež by nasvědčovala tomu, že by nastal stav odůvodňující mimořádný postup ve smyslu § 177 stavebního zákona, dostavbu objektu do třetího podlaží nelze považovat za řešení havarijního stavu. Soud má proto za prokázané, že žalobce se deliktu dle § 180 odst. 3 písm. c) dopustil, neboť i přes výzvu stavebního úřadu práce nezastavil a pokračoval v dostavbě objektu.

Dalšího správního deliktu se žalobce měl dopustit tím, že v době od druhé poloviny července 2008 do 31.10.2008 v rozporu se stavebním povolením na změnu stavby ze dne 21.5.2008 odstranil veškeré nosné konstrukce budovy č.p. 486 na stavební parc. č. 34/3 a provedl novou stavbu o 3. NP, jedním podzemním podlažím tj. podsklepenou stavbu o rozměrech cca 13,5 m x 9,3 m a výšce cca 8,2 m nad úrovní 1. NP, do fáze hrubé stavby.

Žalobci bylo vydáno povolení dne 21.5.2008 na stavební úpravy, nikoliv na demolici, za účelem nového využití na prostor se sklady a hygienickým zázemím restaurace, která je již užívána v objektu, na prodejny, kanceláře včetně komunikačního propojení v objektu. Žalobce ovšem nepostupoval v souladu s uvedeným stavebním povolením, neprovedl změnu stavby, původní stavbu odstranil a provedl stavbu zcela novou, čímž naplnil skutkovou podstatu uvedeného správního deliktu. Tato skutečnost sporná není, neboť žalobce nerozporuje, že až na část západní zdi původní stavbu odstranil a postavil stavbu novou, byť v rozměrech stavby původní, což je zřejmé z fotodokumentace, kde je patrno odstranění původní stavby a provedení stavby nové. Dne 15.1.2009 bylo vydáno dodatečné povolení stavby, jež nabylo právní moci dne 17.2.2009, v tomto rozhodnutí o dodatečném povolení stavby je i použit termín, že se jedná o novostavbu. Žalovaný proto správně dospěl k závěru, že se nejednalo o provedení změny stavby, ale že došlo k odstranění stavby původní a provedení stavby nové. Nejednalo se o havarijní stav, který by ohrožoval sousední stavbu a nebylo proto na místě okamžité jednání vedoucí k zabránění bezprostředně hrozícím škodám. Dle § 177 odst. 2 stavebního zákona byl by žalobce i v případě havarijního stavu povinen neprodleně oznámit jaká opatření provádí, přičemž to žalobcem učiněno nebylo, stav byl zjištěn až na základě stavebního dozoru, k odstranění podstatné části zdiva došlo v polovině července 2008. Žalobce rovněž nesplnil svou ohlašovací povinnost vyplývající z § 12 zákona o památkové péči. Nejednalo o havarijní stav, což vyplývá i z vyjádření statika ing. H. ze srpna 2008 kde je jím uváděno, že došlo k postupnému odstraňování zdiva. Zcela neopodstatněně byla žalobcem podána žádost o povolení změny stavby před jejím dokončením dne 12.9.2008, v době, kdy již byly provedeny stavební práce spočívající v odstranění podstatné části stavby v rozporu s vydaným stavebním povolením na stavební úpravy, stavební úřad mohl za této situace postupovat podle § 129 odst. 3 stavebního zákona. Ze spisu je zřejmé, že dne 22.10.2008 bylo zastaveno řízení o změně stavby před dokončením, které bylo zahájeno dne 12.9.2008 na základě žádosti o změně stavby před jejím dokončením. Správný je proto závěr žalovaného, že předmětem stavebního povolení byly stavební úpravy, nikoliv její demolice a stavba budovy nové. Okolnost, že původní zdivo svislých konstrukcí se mělo v poškozených částech odstranit a nahradit zdivem novým, přičemž k zásahu mělo docházet dle pokynů statika, neznamená, že dojde k odstranění zdiva kompletně. V případě zjištění a závěru statika ing. H., že je nutné obvodové zdivo odstranit úplně, bylo povinností žalobce informovat o této skutečnosti stavební úřad a postupovat v intencích stavebního zákona.

Zcela nedůvodná je výhrada žalobce, že svým jednáním nezpůsobil újmu na památkové hodnotě stavby, tato okolnost je z hlediska naplnění skutkové podstaty uvedeného správního deliktu nerozhodná. Žalobce v případě pokračování ve stavební činnosti v rozporu se stavebním povolením na stavební úpravy ohrozil veřejný zájem na nezbytné regulaci stavební činnosti prováděné stavebním úřadem.

Žalobce namítá, že minimálně do úrovně stropu 1. NP nedošlo pokračujícími stavebními pracemi k jednání spočívajícímu v nezastavení stavebních prací. Soud v souvislosti s tím odkazuje na výrok napadeného rozhodnutí, kde je uvedeno, v jakém stavu se nacházela stavba v době stavebního dozoru při kontrolní prohlídce dne 31.10.2008. I za situace, že by soud dospěl k závěru, že strop 1. PP je nutno považovat za zabezpečení stavby, v žádném případě nelze provedení stavby až do 3. NP hodnotit jako stavební práce na zabezpečení stavby. Stavební zabezpečovací práce uvedené ing. N. v rámci stavebního dozoru dne 5.9.2008 byly provizorní a postačovaly momentálnímu zabezpečení stavby i sousedních objektů, v případě zjištění dalších nezbytných stavebních prací bylo povinností žalobce jednat se stavebním úřadem a oznámit navržená opatření stavebnímu úřadu. V žádném případě není povinností stavebního úřadu navrhovat opatření k zajištění sousedního objektu. Rovněž provedení stavby do 3. NP nelze považovat za statické zajištění sousedního objektu, jedná se o zcela účelový výklad ze strany žalobce. Havarijní stav v dané záležitosti zjištěn nebyl, a to ani při šetření na místě samém, rovněž to nevyplývá z odborného posudku statika ing. H. a v případě, že došlo k demolici stavby a vybudování stavby nové, nelze to považovat za formální pochybení žalobce. Proto nebylo možno aplikovat ustanovení § 177 stavebního zákona, jež se vztahuje k živelným událostem a náhlým haváriím. V případě zjištění statika ing. H. bylo povinností žalobce podat návrh na povolení změny stavby před jejím dokončením, neboť rozhodovat o změně může stavební úřad pouze k návrhu stavebníka. Stavbu v rozporu se stavebním povolením totiž realizovat nelze.

Nedůvodně je i namítáno, že postup žalobce umožnil provedení archeologického průzkumu, neboť skutečnost, že v důsledku protiprávního jednání došlo náhodně k archeologickému nálezu, není důvodem pro zproštění odpovědnosti za uvedený delikt, dodržení zákona o ochraně památek při archeologickém nálezu není okolností, jež by mohla být zohledněna při uznání viny při naplnění skutkové podstaty uvedeného správního deliktu. Soud poznamenává, že ze stanoviska orgánu památkové péče není zřejmé, že stavba nemá žádnou památkovou hodnotu. Toto tvrzení žalobce je zcela irelevantní ohledně posouzení, zda se žalobce dopustil uvedených správních deliktů či nikoliv. Rovněž okolnost, že žalobce archeologický průzkum přes zvýšené náklady a zdržení řádně umožnil, jej nemůže zbavit odpovědnosti za správní delikt.

Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvádí, že při určení výše sankce bylo přihlédnuto k majetkovým poměrům žalobce, přičemž vycházel z jeho dobré finanční situace s poukazem na zvýšení základního kapitálu na částku 30 572 000,- Kč. Žalobce v odvolání proti prvostupňovému správnímu rozhodnutí namítal, že správní orgán nesprávně vycházel z předpokladu jeho velmi dobré finanční situace při určení výše pokuty, na jeho straně ovšem tomu tak není, aniž byly žalobcem blíže objasněny jeho majetkové poměry. Z odůvodnění rozhodnutí žalovaného vyplývá, že se žalovaný s touto jeho námitkou řádně nevypořádal, neboť v odůvodnění výše pokuty majetkové poměry žalobce uvedeny nejsou, žalovaný je nezjišťoval, ani nehodnotil. Uvedená výhrada žalobce je v této části nepřezkoumatelná. Bude proto na žalovaném, aby v dalším řízení řádně zjistil majetkové poměry žalobce a v poměru k výši pokuty je vyhodnotil. Pokud totiž žalobce v odvolání namítal výši pokuty s ohledem na jeho majetkové poměry, bylo na žalovaném, aby toto hledisko hodnotil, poté co jeho majetkové poměry budou řádně ověřeny a s námitkou se řádně vypořádal.

Nedůvodná je výhrada žalobce, že nebyly provedeny všechny potřebné důkazy v zájmu úplného zjištění skutkového stavu. Výslech statika ing. N. a ing. H. je soudem považován za nadbytečný, neboť jak znalec ing. N., který se vyjadřoval k zajištění stavebních prací a navrhl rozsah zabezpečovacích prací, tak autorizovaný statik ing. H., podali písemné odborné vyjádření, které není soudem ani účastníky řízení zpochybněno. Soud proto nepřistoupil k výslechu uvedených statiků a návrh na doplnění dokazování byl zamítnut.

Soud proto uzavřel, že skutkový stav byl dostatečně zjištěn a veškeré rozhodné skutečnosti svědčí pro závěr, že se žalobce uvedených správních deliktů dopustil. K porušení zásad správního řádu, jichž se žalobce dovolává, nedošlo, věc nebyla neúměrně protahována, došlo ke správné aplikaci stavebního zákona ohledně spáchání správního deliktu.

Žalobce namítá, že se správní orgány nedostatečně vypořádaly s návrhy a námitkami účastníků, aniž uvádí, s kterým návrhem a námitkami se správní orgán nevypořádal. Na takto obecně uplatněný žalobní bod nelze reagovat.

Žalobcem je důvodně namítáno, že mu nebyla v minulosti uložena pokuta za obdobné jednání, které předcházelo posuzovanému jednání, za které je postihován. Dle rozhodnutí o správním deliktu ze dne 7.9.2009 se žalobce měl dopustit správního deliktu tím, že v měsíci lednu 2009 provedl v rozporu s územním rozhodnutím o umístění stavby vydaným dne 15.8.2008 a v rozporu se stavebním povolením vydaným dne 17.10.2008 stavbu nového nebytového objektu a stavební úpravy zachovaného historického uličního průčelí původního objektu Krajinská č. 251/16, České Budějovice. Správního deliktu, jež je předmětem tohoto řízení, se žalobce měl dopustit v měsíci červenci 2008 – říjen 2008, proto je zcela nesprávný závěr žalovaného, že žalobce se dopustil uvedeného jednání opakovaně v případě, že dalšího deliktu se žalobce dopustil v lednu 2009. Z toho plyne závěr, že v době, kdy se žalobce dopustil uvedených správních deliktů, nejednalo se o opakování, ale o prvé porušení stavebního zákona. Zcela nesprávně žalovaný vychází při hodnocení ohledně opakovaného protiprávního jednání z data rozhodnutí, kdy bylo o jeho protiprávním jednání rozhodnuto. Proto je nesprávně vycházeno ze skutečnosti, že žalobce byl za obdobný delikt již postižen a byla mu za to uložena pokuta. Žalobce byl postižen rozhodnutím ze dne 7.9.2009, ovšem za jednání z ledna roku 2009, kterého se tedy dopustil několik měsíců poté, co porušil předpisy stavebního práva jednáním sankcionovaným napadeným rozhodnutím. Takový vadný úsudek o opakování správního deliktu mohl ovlivnit výši pokuty.

Soud napadené rozhodnutí zrušil pro vady řízení dle § 78 odst. 1 s.ř.s., neboť uvedené skutečnosti nemají oporu v odůvodnění napadeného rozhodnutí a bude na žalovaném, aby znovu rozhodl o výši sankce, když bude vycházeno z okolnosti, že se žalovaný opakovaně uvedených správních deliktů nedopustil.

Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení § 60 odst. 1 s.ř.s. a vychází ze skutečnosti, že námitky žalobce nebyly důvodné v celém rozsahu, žalobce byl úspěšný pouze s námitkou, že nebyl v minulosti postižen za deliktní jednání, soud proto žalobci náhradu nákladů řízení nepřiznal.

P o u č e n í: Proti tomuto rozsudku lze podat kasační stížnost do dvou týdnů

po doručení jeho písemného vyhotovení k Nejvyššímu správnímu

soudu v Brně, a to jen z důvodů uvedených v § 103 s.ř.s.

prostřednictvím soudu podepsaného ve dvou stejnopisech. V řízení o

kasační stížnosti musí být stěžovatel zastoupen advokátem. Podání

kasační stížnosti nemá odkladný účinek.

Krajský soud v Českých Budějovicích

dne 15. září 2010

Předsedkyně senátu:

JUDr. Věra B a l e j o v á v.r.

Za správnost vyhotovení:

Sládková Blanka