10 Ads 284/2017 — Nejvyšší správní soud

63 Ad 2/2020- 52 - text  12 63 Ad 2/2020 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Kateřiny Bednaříkové a soudců JUDr. Marie Trnkové a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka ve věci žalobce: PROFIMEX, spol. s r. o., IČ X se sídlem Vrbenská 2083, České Budějovice 5 zastoupen advokátem JUDr. Pavlem Dudákem se sídlem Karolinská 661/4, Praha 8 proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí se sídlem Na Poříčním právu 1/376, Praha 2 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 10. 2017, č. j. MPSV-2017/151080-421/1, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 27. 10. 2017, č. j. MPSV-2017/151080-421/1, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 11 228 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce JUDr. Pavla Dudáka. Odůvodnění: Vymezení věci 1. Dne 24. 4. 2017 podal žalobce u Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Českých Budějovicích (dále jen „úřad práce“) žádost o příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením na chráněném pracovním místě podle § 78 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění do 31. 12. 2017 (dále jen „zákon o zaměstnanosti“), a to mj. ve vztahu k zaměstnanci V.H., jenž byl u žalobce zaměstnán na základě pracovní smlouvy ze dne 1. 10. 2016. V.H. byl zároveň jediným společníkem a jednatelem žalobce. Za žalobce tuto pracovní smlouvu uzavřel jeho prokurista J.H. 2. Rozhodnutím ze dne 16. 6. 2017, č. j. CBA-T-184/2017, úřad práce výrokem II. podle § 78 odst. 1, 2, 3 a 8 písm. b) a e) zákona o zaměstnanosti neposkytl ve vztahu k pracovnímu místu V.H. příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením na chráněném pracovním místě za 1. čtvrtletí roku 2017: a) ve výši 28 500 Kč podle § 78 odst. 2 téhož zákona; b) ve výši 7 998 Kč podle § 78 odst. 3 téhož zákona (celkem ve výši 36 498 Kč) s odůvodněním, že pracovně právní vztah V.H. nesplňuje podmínku podle § 78 odst. 1 uvedeného zákona, neboť právní jednání směřující ke vzniku pracovního poměru mohla učinit jménem zaměstnavatele pouze stejná fyzická osoba, která je druhým účastníkem pracovněprávního vztahu jako zaměstnanec, tj. sám V.H. jako jednatel žalobce. S odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu úřad práce dovodil, že pracovní poměr nemohl vzniknout. 3. Proti rozhodnutí úřadu práce podal žalobce odvolání založené na tvrzení, že V.H. je zaměstnán na pracovní pozici prodejce, tj. pozici odlišné od jeho pozice jednatele. Pracovní smlouva mezi žalobcem a V.H. byla uzavřena prostřednictvím prokuristy J.H., který byl oprávněn takovou smlouvu uzavřít. 4. O podaném odvolání rozhodl žalovaný žalobou napadeným rozhodnutím, kterým podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), odvolání zamítl a výrok II. rozhodnutí úřadu práce potvrdil. Učinil tak s odůvodněním, že uzavřená pracovní smlouva ze dne 1. 10. 2016 je absolutně neplatná, neboť podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 17. 11. 1998, sp. zn. 21 Cdo 11/1998, nemůže jediný jednatel ve společnosti s ručením omezeným uzavřít pracovní smlouvu sám se sebou, pokud je obsah pracovněprávního vztahu shodný s obsahem činnosti jednatele společnosti, jakož i v případě, je-li jediným statutárním orgánem společnosti, neboť pracovní smlouva je dvoustranný právní úkon a v takových případech dochází ke střetu zájmů společnosti a jednatele jakožto potencionálního zaměstnance, k čemuž dospěl Nejvyšší soud i v rozsudku ze dne 4. 11. 2009, sp. zn. 21 Cdo 2708/2008. Dle § 437 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“), nemůže zastupovat jiného ten, jehož zájmy jsou v rozporu se zájmy zastoupeného, ledaže při smluvním zastoupení zastoupený o takovém rozporu věděl nebo musel vědět. Tuto výjimku je podle žalovaného možné uplatnit pouze pro smluvní zastoupení, zde nikoliv. Dle § 580 odst. 1 ve spojení s § 588 občanského zákoníku hodnotil žalovaný uzavřenou pracovní smlouvu jako absolutně neplatnou. K tomu s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2007, sp. zn. 29 Odo 1082/2005, kterým žalobce argumentoval, uvedl, že nelze užít plnou moc k obcházení zákonem stanoveného způsobu jednání právnické osoby. 5. Podle žalovaného byl v pracovněprávních vztazích za žalobce originárně oprávněn jednat pouze jednatel V.H.. Tato skutečnost měla podle žalovaného bránit tomu, aby odvolatel (žalobce) mohl s ohledem na § 437 odst. 1 občanského zákoníku uzavřít s V.H. pracovní smlouvu, jelikož ten jako jednatel by při uzavírání této pracovní smlouvy jednal v rozporu se zájmy žalobce. Oprávnění prokuristy J.H. jednat za žalobce v pracovněprávním vztahu není originární a je odvozeno z oprávnění jednatele, který však sám takový pracovněprávní vztah uzavřít nemohl. Žalovaný uvedl, že prokurista může uzavírat pracovní smlouvy, ale nemůže za žalobce uzavřít pracovní smlouvu s jeho jediným jednatelem V.H.. Takové jednání hodnotil žalovaný i jako obcházení zákona – pokus o zneužití práva (pro případ, že by byla pracovněprávní smlouva platná). Zároveň zde dochází ke střetu zájmů, kdy V.H. v pozici jednatele by měl přidělovat sám sobě jako zaměstnanci práci, v čemž absentuje základní pracovněprávní znak podřízenosti a nadřízenosti v pracovněprávních vztazích. 6. Dne 28. 12. 2017 podal žalobce včasnou žalobu k Městskému soudu v Praze, který usnesením ze dne 22. 10. 2020, č. j. 3 Ad 29/2017 - 33, postoupil věc Krajskému soudu v Českých Budějovicích jako soudu místně příslušnému k řízení. Shrnutí žaloby 7. Žalobce v žalobě zdůraznil, že V.H. vykonává v rámci zaměstnaneckého poměru činnost prodejce, což je pracovní pozice odlišná od jeho funkce jednatele. Tuto závislou činnost může V.H. vykonávat pouze na základě pracovní smlouvy, přičemž tato pozice je podřízena prokuristovi. Tím se pozice liší od pozice jednatele, která je obchodním vedením žalobce. 8. Svoji žalobní argumentaci žalobce zakládá na tom, že uzavřená pracovní smlouva nebyla absolutně neplatná, neboť prokurista společnosti byl k uzavření takové smlouvy podle § 490 občanského zákoníku oprávněn. Prokurista zastupoval společnost samotnou, nikoli jejího jednatele V.H., se kterým byla pracovní smlouva uzavírána. Argumentaci žalovaného o tom, že jediná osoba, která byla oprávněna za žalobce jednat, byl její jednatel, považuje žalobce za bezpředmětnou. Oprávnění prokuristy zastupovat společnost se nijak neodvozuje od oprávnění jednatele jednat za společnost. 9. Dle žalobce žalovaný pominul, jak plyne z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 17. 11. 1998, sp. zn. 21 Cdo 11/1998, že byť rozdílnost zájmů smluvních stran zpravidla vylučuje, aby jednatel uzavřel pracovní smlouvu sám se sebou, je nutné vždy zkoumat to, zda k takovému konfliktu zájmů skutečně dochází. Takový závěr je nutné učinit vždy z konkrétních okolností, za nichž k uzavření pracovní smlouvy došlo. Střet zájmů přitom v dané věci žalobce neshledává, z povahy věci k takovému střetu ani dojít nemohlo, když V.H. je nejen jednatelem žalobce, ale i jeho jediným společníkem. Nelze proto aplikovat ustanovení občanského zákoníku na ochranu zastoupeného (§ 437), neboť k žádnému střetu zájmů z principu dojít nemohlo. 10. I pokud by snad byl jakýkoli střet zájmů shledán, s ohledem na § 54 zákona č. 90/2012 Sb., zákon o obchodních korporacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o obchodních korporacích“), má žalobce za to, že toto speciální ustanovení vylučuje aplikaci § 437 občanského zákoníku (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. 29 Cdo 4384/2015). Pokud je jednatel společnosti taktéž jediným společníkem společnosti pak se informační povinnost o střetu zájmů podle § 54 zákona o obchodních korporacích vůbec neužije. 11. Žalobce se dále domnívá, že otázka neplatnosti pracovní smlouvy by byla neplatností relativní, ke které by podle § 586 odst. 1 občanského zákoníku nebyly správní orgány oprávněny z moci úřední přihlížet. Co se týče souběhu funkcí Václava Hrdličky, s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2013, sp. zn. 21 Cdo 3250/2012, žalobce upozorňuje na to, že pozice jednatele a prodejce jsou zcela odlišnými pracovními pozicemi, které se žádným způsobem nepřekrývají. Z toho důvodu je tento souběh možný. Žalobce rovněž odmítl, že by se snad mělo jednat o pokus o zneužití práva, neboť práci prodejce V.H. reálně jako zdravotně postižená osoba vykonával. 12. Za zcela absurdní považuje žalobce závěr žalovaného, že úřad práce byl oprávněn odmítnout žalobcovu žádost, neboť musí postupovat hospodárně, účelně a efektivně podle zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), ve znění pozdějších předpisů. Žalobce uvádí, že při splnění zákonných podmínek zákona o zaměstnanosti existuje nárok na poskytnutí příspěvku. Stručné shrnutí vyjádření žalovaného 13. Žalovaný ve svém vyjádření k