6 As 49/2008 — Nejvyšší správní soud

51 A 3/2021- 25 - text  7 51 A 3/2021 č. j. 51 A 3/2021 - 25 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Trnkové a soudců JUDr. Michala Hájka, Ph.D., a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka ve věci žalobce: M. F. bytem zastoupen Mgr. Jaroslavem Čapkem, advokátem se sídlem Komenského 241/35, 500 03 Hradec Králové proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje sídlem U Zimního stadionu 1952/2, 370 76 České Budějovice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 11. 2020, č. j. KUJCK 141898/2020/4 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci a obsah žaloby 1. Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“ nebo též „zdejší soud“) byla dne 11. 1. 2021 doručena žaloba, jíž se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 11. 2020, č. j. KUJCK 141898/2020/4, kterým bylo podle § 92 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, (dále jen „správní řád“) zamítnuto odvolání žalobce jako nepřípustné. Žalobce podal odvolání proti rozhodnutí Okresního úřadu Tábor (dále jen „vodoprávní úřad“) ze dne 4. 3. 1996, zn. VH 5108/4/95-Pě (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), jímž bylo vydáno povolení k užívání vodohospodářského díla spočívajícího ve zvýšení jezu Veselý v Sezimově Ústí na řece Lužnici v ř. km 43,148 dřevěnými náplatky o výšce 20 cm za účelem zvýšení spádu pro provoz stávajících malých vodních elektráren. Prvostupňové rozhodnutí bylo vydáno podle tehdy platných právních předpisů, tj. dle § 9 odst. 4 zákona č. 138/1973 Sb., o vodách, ve znění účinném v době vydání prvostupňového rozhodnutí (dále jen „vodní zákon“) a § 82 odst. 1 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění zákona č. 43/1994 Sb. účinném v době vydání prvostupňového rozhodnutí (dále jen „stavební zákon“). Žalobce se stal vlastníkem malé vodní elektrárny situované proti proudu nad jezem Soukeník na řece Lužnici (dále jen „vodní elektrárna“), kterou koupil od společnosti W Delta v. o. s. (dále jen „předchůdce žalobce“ nebo jen „předchůdce“). 2. Žalobce namítal, že vodoprávní úřad nepředvolal jeho předchůdce a nezohlednil jeho postavení účastníka řízení v řízení o povolení k užívání vodohospodářského díla. S ohledem na tuto skutečnost nebyly žalobci ani jeho předchůdci sdělovány uskutečněné dílčí úkony ve vodoprávním řízení, rovněž nebyli informováni o průběhu a závěrech zkušebního provozu vodohospodářského díla a nemohli uplatnit námitky k důsledkům navýšení vzdutí na jezu Veselý v Sezimově Ústí, na řece Lužnici, jejím říčním km 43.148, pomocí 20 cm vysokých náplatků. 3. S ohledem na zmíněné skutečnosti žalobce namítal, že mu bylo ve vodoprávním řízení znemožněno vznést námitku, že v důsledku užívání vodohospodářského díla dochází při instalaci a vztyčení náplatků na koruně jezu Veselý ke snižování výroby elektrického proudu v jeho vodní elektrárně. 4. Žalobce rozporoval závěr žalovaného, že účastníkem kolaudačního řízení je pouze stavebník, případně uživatel, neboť měl za to, že udělení kolaudačního povolení se odvíjí od výsledků zjištěných při zkušebním provozu. Žalobce zdůrazňoval, že během zkušebního provozu se prokazuje, do zájmů jakých osob zkušební provoz zasahuje, přičemž každý, kdo tvrdí, že je provozem zasaženo do jeho zájmů, má být účastníkem řízení. Pouhý odkaz žalovaného na zákonnou dikci ohledně účastenství v kolaudačním řízení označil žalobce za bezhodnotovou aplikaci práva, která ve svém důsledku porušuje základní lidská práva, včetně práva na spravedlivý proces nebo vlastnické právo. II. Vyjádření žalovaného 5. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě shledal námitky žalobce nedůvodné a navrhl zamítnutí žaloby. Žalovaný uvedl, že § 78 odst. 1 stavebního zákona ve znění účinném od 21. 3. 1994 do 25. 2. 1997 vymezoval okruh účastníků kolaudačního řízení taxativně. Z toho důvodu nemohl být žalobce jako vlastník malé vodní elektrárny vzdálené 2,5 km od vodohospodářského díla účastníkem řízení, a to ani předchůdce žalobce, neboť nespadali do zákonem stanoveného okruhu účastníků kolaudačního řízení. III. Obsah správního spisu 6. Součástí spisové dokumentace byly podklady vztahující se ke kolaudačnímu řízení a řízení o povolení ke zřízení vodohospodářského díla, pro nyní posuzovanou věc však byly významné následující písemnosti: Do správního spisu bylo mimo jiné založeno povolení ke zřízení díla ze dne 13. 6. 1994, č. j. VH 2287/94-Pě, povolení k prozatímnímu užívání ze dne 24. 4. 1995, č. j. VH 1978/95-Pě, jímž bylo na základě výsledků kolaudačního řízení konaného dne 6. 1. 1995 vydáno povolení k užívání vodohospodářské části tří MVE u jezu Veselý v Sezimově Ústí I., ř. km Lužnice 43,148 a také prvostupňové rozhodnutí. Dále bylo do spisu založeno odvolání žalobce ze dne 15. 7. 2020 proti prvostupňovému rozhodnutí a posudek vlivu náplatků na jezu Sojčák na výrobu elektrické energie vypracovaný 29. 1. 2018 Ing. N., CSc. Prvostupňovým rozhodnutím bylo na základě výsledku kolaudačního řízení konaného dne 12. 12. 1995 a předložených podkladů dne 21. 2. 1996 vydáno povolení k užívání vodohospodářského díla – zvýšení jezu Veselý v Sezimově Ústí I na řece Lužnici v ř. km 43,148 dřevěnými náplatky o výšce 20 cm za účelem zvýšení spádu pro provoz stávajících malých vodních elektráren - podle ustanovení § 9 odst. 4 vodního zákona a § 82 odst. 1 a § 120 stavebního zákona za předpokladu splnění stanovených podmínek. Vydání prvostupňového rozhodnutí předcházelo vyjádření předchůdce žalobce k návrhu na provedení dřevěných náplatků, k čemuž sdělil: „Proti tomuto provedení nemáme žádných námitek. Vzhledem k těmto skutečnostem nepředpokládáme zúčastňovat se vodoprávního řízení v této souvislosti.“ IV. Právní názor soudu 7. Krajský soud přezkoumal napadané rozhodnutí v mezích žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.). 8. Žaloba není důvodná. 9. Jedinou žalobní námitkou žalobce brojil proti tomu, že jeho předchůdce nebyl vodoprávním úřadem předvolán jako účastník řízení v řízení o povolení k užívání vodohospodářského díla, resp. kolaudačního řízení. V rámci kolaudačního řízení dochází podle § 76 odst. 1 stavebního zákona ke kolaudaci staveb, což spočívá ve vydání kolaudačního rozhodnutí, na základě něhož lze užívat dokončenou stavbu, popřípadě její část schopnou samostatného užívání nebo tu část stavby, na které byla provedena změna nebo udržovací práce, pokud tyto stavby vyžadovaly stavební povolení. 10. Krajský soud poukazuje na § 78 odst. 1 stavebního zákona, podle něhož platí, že účastníky kolaudačního řízení jsou stavebník, popřípadě uživatel (provozovatel), je-li v době zahájení řízení znám. Výčet účastníků řízení v citovaném ustanovení stavebního zákona je taxativní a odpovídá znění účinnému v době vydání prvostupňového rozhodnutí. Okruh účastníků řízení zákon stanovil za pomoci právních kritérií, nikoli skutkových kritérií, a to zcela jednoznačně a bez možnosti správního orgánu jej rozšiřovat. To je výrazná odchylka od úpravy účastenství v řízení územním a stavebním, u nichž zákonodárce volnější formulací přiznal nutnost zkoumat specifické skutkové okolnosti konkrétních případů při určování okruhu účastníků (§ 34 a § 59). Tvrzení žalobce, že do kolaudačního řízení má být přizván každý, koho se provoz vodohospodářského díla dotýká, se neopírá o žádné zákonné ustanovení. Okruh účastníků kolaudačního řízení je dán jednoznačným a taxativním výčtem v § 78 odst. 1 stavebního zákona a shoduje se s ním také judikatura Nejvyššího správního soudu (viz rozsudek NSS ze dne 31. 8. 2009, č. j. 8 As 8/2008 - 33; rozsudek NSS ze dne 26. 3. 2009, č. j. 5 As 24/2008 – 92, rozsudek NSS ze dne 13. 5. 2009, č. j. 6 As 49/2008 – 96 a jiné). Žalobce dále namítal, že předmětná zákonná dikce je reliktem minulosti a bezhodnotovou aplikací práva. K tomu krajský soud sděluje, že při posuzování předmětné žaloby bylo vycházeno z právních předpisů platných v době vydání prvostupňového rozhodnutí, jimiž je soud povinen se řídit i nyní, přestože se již jedná o právní předpisy neúčinné. Na této skutečnosti nelze ničeho měnit a námitky žalobce jsou proto zcela nedůvodné. 11. Zákonné vymezení účastníků řízení podle tehdejšího stavebního zákona je pro projednávanou věc zásadní skutečností a rozhodující pro meritorní posouzení žaloby. Předchůdce žalobce podle zjištěných skutečností nebyl stavebníkem či uživatelem (provozovatelem), ostatně existenci některé z těchto zákonných variant žalobce ani nenamítal. S ohledem na tuto skutečnost neexistují žádné zákonné důvody, aby žalobce či jeho předchůdce byli považováni za účastníky kolaudačního řízení. Je beze vší pochybnosti zřejmé, že žalobce nespadá do žádné ze zákonem vyjmenovaných okruhů možných účastníků řízení, a proto bylo žalovaným v napadeném rozhodnutí správně vyhodnoceno odvolání žalobce jako nepřípustné ve smyslu § 92 odst. 1 správního řádu. Jako nepřípustné