CS · EN DE FR brzy

1 As 96/2008 — Nejvyšší správní soud

ECLI: nss:id:670569
Datum: 2021-04-28
Z rozhodnutí: I. Rozhodnutí velitele vojenského útvaru 1762 ze dne 26. 5. 2020, č. j. MO 132652/2020-1762, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.…
62 A 5/2020- 39 - text  12 62 A 5/2020 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Bc. Petrem Jiříkem ve věci žalobce: des. M. Z. bytem proti žalovanému: Velitelství 4. brigády rychlého nasazení – velitel vojenského útvaru 1762 se sídlem Komenského Alej 1752, 438 01 Žatec v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 5. 2020, č. j. MO 132652/2020-1762 takto: I. Rozhodnutí velitele vojenského útvaru 1762 ze dne 26. 5. 2020, č. j. MO 132652/2020-1762, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen uhradit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 3 077 Kč, a to ve lhůtě 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám žalobce. Odůvodnění: I. Vymezení věci: 1. Žalobce se podanou žalobou domáhá zrušení shora uvedeného rozhodnutí žalovaného, kterým žalovaný služební orgán - velitel vojenského útvaru 1762 věcně a místně příslušný podle § 89 odst. 1 správního řádu a dále dle § 2 odst. 2 a § 57 odst. 2 zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, ve znění pozdějších předpisů a podle § 98 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „přestupkový zákon“), rozhodl o odvolání žalobce proti rozhodnutí velitele vojenského útvaru 6069 - 44. lehký motorizovaný prapor Jindřichův Hradec (dále jen jako „služební orgán prvního stupně“) ze dne 15. 10. 2019, č. j. MO 285958/2019-6069, ve věci přestupku podle § 27 odst. 2 písm. f) zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění předpisů platných v době řízení (dále jen zákon na ochranu proti týrání“) tak, že podané odvolání se zamítá a rozhodnutí služebního orgánu prvního stupně se potvrzuje v plném rozsahu. 2. Žalobce byl prvostupňovým správním rozhodnutím shledán vinným tím, že dne 24. 7. 2018 v době od 18:35 do 18:55 hod., jako majitel domácích zvířat dvou psů, neučinil nezbytná opatření k zamezení jejich úniku a volnému pohybu z pozemku patřícímu k domu č. p. x v obci x, kdy jeden z nich poranil krávu v ohradě na pozemku pana J. Ch., trvale bytem x, x (dále jen jako „poškozený“), tedy svým nedbalostním jednáním nezajistil dostatečná opatření proti úniku zvířat podle § 13 odst. 1 zákona na ochranu proti týrání, čímž spáchal výše popsaný přestupek. Za toto jednání byla žalobci uložena pokuta ve výši 3 000 Kč, povinnost uhradit poškozenému částku 6 728,83 Kč jako náhradu škody a povinnost uhradit náklady řízení stanovené paušální částkou 1 000 Kč. II. Shrnutí žaloby 3. Žalobce úvodem své žaloby uvádí, že je vojákem z povolání. Podanou žalobu pak žalobce kategorizuje do jednotlivých žalobních bodů, z důvodu přehlednosti jejich vypořádávání převzal krajský soud tuto strukturu. 4. Žalobní bod 1): nenaplnění skutkové podstaty daného přestupku. Žalobce uvádí, že po formální stránce byla učiněna opatření proti úniku zvířat, spočívající v řádném a pravidelném výcviku. Po materiální stránce - skutková podstata dopadá na situace, kdy se zvířata např. zaběhnou či se o ně chovatel nestará. Psi mají možnost pohybu po zahradě, ad absurdum by museli být psi vyjma prostoru obydlí chovatele vždy uvázáni. 5. Žalobní bod 2 a 3): nezákonnost a nepřezkoumatelnost (pro nedostatek důvodů) napadeného rozhodnutí. Žalovaný se mylně domnívá, že je v odvolacím řízení stanovena koncentrace řízení a že lze odvolání doplňovat pouze ve lhůtě, která byla žalobci stanovena. Žalovaný tak záměrně opomenul vypořádat odvolací důvody, které žalobce uvedl v doplnění odvolání ze dne 17. 2. 2020, což sám přiznává. Doplnění svého odvolání žalobce učinil po lhůtě, která mu byla stanovena. Tato lhůta však byla lhůtou dle § 82 odst. 2 ve spojení s § 37 odst. 3 správního řádu, nikoli lhůtou, po jejímž marném uplynutí již žalobce nemůže své odvolání doplnit. Žalobce navíc nedoplňoval své odvolání třikrát, ale čtyřikrát, což žalovaný též pomíjí. 6. Žalobní bod 4): žalobce žádal žalovaného (po vydání napadeného rozhodnutí) o korespondenční nahlížení do spisu, což mu nebylo umožněno. Žalobci bylo sděleno, že spis se nachází jinde. Žalovaný však měl v rámci principu dobré správy postoupit žalobcovu žádost tam, kde se spis nachází. Z rozhodnutí žalovaného není dále seznatelná osoba, která věc vyřizovala či vypracovala rozhodnutí, což jednak znemožnilo žalobci podání případné námitky podjatosti, jednak to dle žalobce vedlo k porušení zásady dvojinstančnosti řízení. 7. Žalobní bod 5): žalovaný se nevypořádal s výslovnou námitkou podjatosti Mgr. J. F., který vyřizoval rozhodnutí služebního orgánu prvního stupně, rozhodnutí je tak nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. 8. Žalobní bod 6): Mgr. J. F., jakožto osoba vyřizující rozhodnutí služebního orgánu prvního stupně, pokládal žalobci v rámci prvostupňového řízení sugestivní otázky. 9. Žalobní bod 7): skutkové závěry služebních orgánů se vzájemně vylučují, odporují si. Dle žalobce koliduje závěr o náhradě škody se závěrem přestupkového řízení. Zatímco poškozený (a jeho rodina) tvrdí, že žádné peníze od žalobce neobdrželi, služební orgány dospěly na základě skutečnosti, že žalobce v dobré víře uhradil škodu, k tomu, že žalobce se ke spáchání přestupku doznal. Žalobce tak nastiňuje dvě logicky možné varianty děje: · peníze byly předány, škoda uhrazena -> žalobce je vinný -> náhrada škody není možná (bylo by hrazeno podruhé) · peníze nebyly předány, škoda neuhrazena -> žalobce je nevinný -> náhrada škody není možná (žalobce přestupek nespáchal) Jelikož členové rodiny poškozeného rezolutně odmítají, že by došlo alespoň k částečné náhradě škody, je dle názoru žalobce namístě klonit se k druhé variantě a to i s ohledem na zásadu in dubio pro reo. 10. Žalobní bod 8) rozhodnutí o vině musí obsahovat přesně označení deliktu, místa a času jeho spáchání, což nebylo v rozhodnutích splněno. 11. Žalobní bod 9) nedostatečnému zjištění skutkového stavu dle žalobce svědčí i to, že rozhodnutí absentují jakéhokoli zdůvodnění časového vymezení, kdy mělo dojít k útoku na jalovici poškozeného. Žalobce při ústním jednání zmínil „časový test“, také poskytl mapu vzdálenosti místa jeho bydliště a místa domnělého spáchání přestupku, přičemž není možné, aby v nestřeženém okamžiku 60 vteřin se dostal pes žalobce, který byl v té době po velké operaci, na místo spáchání domnělého přestupku. Žalobce tuto námitku rozšiřuje o to, co k ní vypověděl v rámci řízení při své výpovědi, a to konkrétně v čase od jedné a tři čtvrtě minuty do dvou minut a dvaceti pěti sekund. 12. Na základě uvedeného navrhuje žalobce zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení. III. Shrnutí vyjádření žalovaného 13. Žalovaný se ve svém vyjádření k žalobě nejprve vyjádřil k dle jeho názoru nízké kvalitě žaloby, zrekapituloval průběh řízení a vyjádřil se k jednotlivým žalobním bodům. 14. Ad 1) Skutková podstata přestupku dle § 27 odst. 2 písm. f) zákona na ochranu proti týrání zahrnuje pouze porušení povinnosti učinit opatření proti úniku zvěře, k tomu žalovaný odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 8. 2014, sp. zn. 2 As 72/2014, či na vyjádření ministerstva zemědělství ze dne 4. 1. 2010, č. j. 231/2010-17210 k novele zákona na ochranu proti týrání. Z provedeného ústního jednání ze dne 21. 8. 2019 má žalovaný za prokázané, že skutková podstata tohoto ustanovení byla naplněna, k čemuž se žalobce sám doznal. 15. Ad 2 a 3) Žalovaný nesouhlasí s nepřezkoumatelností svého rozhodnutí. V § 82 odst. 4 správního řádu je stanovena koncentrační zásada pro odvolací řízení, kdy správní orgán nepřihlíží k novým skutečnostem a důkazům uvedeným v odvolání, mohl-li je účastník řízení uplatnit dříve. K tomu žalovaný odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 9. 2007, č. j. 5 As 81/2006-62. Žalovaný poučil žalobce o koncentraci řízení a stanovil mu lhůtu k doplnění odvolání. Jelikož žalobce zaslal dvě doplnění odvolání až po uplynutí této lhůty, žalovaný k nim dále nepřihlížel. 16. Ad 4) Žalovaný přihlédl k odůvodnění žádosti žalobce, když místo výkonu služební činnosti je zároveň sídlem služebního orgánu I. stupně, tedy VÚ x. Žalovaný postupoval v souladu s § 6 odst. 2 správního řádu tak, aby nikomu nevznikaly zbytečné náklady, a dotčené osoby co možná nejméně zatěžoval, tedy v souladu se zásadou hospodárnosti správního řízení. Z tohoto důvodu bylo žalobci sděleno, že kompletní spisová dokumentace, se nachází v sídle služebního orgánu I. stupně, tedy VÚ x, kde žalobce vykonává služební činnost. Pokud jde o námitku porušení zásady dvojinstančnosti, velitel služebního orgánu prvního stupně je přímo podřízený veliteli žalovaného. Žalobce byl v rozhodnutí služebního orgánu prvního stupně dostatečně poučen, kdo bude rozhodovat o jeho odvolání. K námitce podjatosti žalovaný uvedl, že žalobce nikterak neodůvodnil, z jakých skutečností vyvozuje podjatost osob, jejich zájem na výsledku řízení a ani, jakým způsobem by mohly ovlivnit výsledek řízení. Pouhé konstatování, bez uvedení okolností, pro které lze o

Citovaná ustanovení

§ 103 (150/2002 Sb.)§ 75 (150/2002 Sb.)§ 76 (150/2002 Sb.)§ 78 (150/2002 Sb.)§ 73 (200/1990 Sb.)§ 57 (221/1999 Sb.)§ 27 (246/1992 Sb.)§ 98 (250/2016 Sb.)§ 37 (500/2004 Sb.)§ 50 (500/2004 Sb.)§ 52 (500/2004 Sb.)§ 6 (500/2004 Sb.)
DomůŽivotní situaceOtázkyPrávní oblastiJudikaturaAnalýza dopisuVzory smluvCeníkMCP / APIWidget pro webyO násKontaktVOPGDPRReklamace

Provozuje Eucalypt 4 s.r.o., IČO 22103741, Jičínská 226/17, Praha 3 (kontakt). Zdroj dat: e-Sbírka / justice.cz (oficiální). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.