6 As 161/2013 — Nejvyšší správní soud

63 Af 3/2020- 117 - text  13 63 Af 3/2020 č. j. 63 Af 3/2020 - 117 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Terezy Kučerové a soudců JUDr. Marie Trnkové a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka v právní věci žalobce: Jihočeský zemědělský lihovar a.s. IČO 260 64 120, sídlem Temelín – Knín 14 zastoupeného advokátem JUDr. Vojtěchem Slówikem, se sídlem Praha 10, Soumarská 974 proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Brno, Masarykova 427/31, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 3. 2020, č.j. 9258/20/5200-10421-711070 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobou doručenou Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) dne 11. 5. 2020 se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 3. 2020, č.j. 9258/20/5200-10421-711070 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Finančního úřadu pro Jihočeský kraj (dále jen „správce daně“) ze dne 31. 1. 2019, č.j. 167689/19/2215-51524-303353, jímž byla žalobci za zdaňovací období roku 2014 dodatečně stanovena k přímé úhradě daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti ve výši 487 263 Kč a současně byla uložena povinnost k úhradě penále z doměřené daně ve výši 97 452 Kč. 2. K dodatečnému doměření daně z příjmů fyzických osob žalobci došlo na základě kontroly daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a z funkčních požitků za zdaňovací období let 2010, 2011, 2012 a 2013. V rámci této kontroly bylo zjištěno, že žalobce vyplácel předsedovi představenstva T. V. von S. (dále jen jako „T. V.“) jako mandatáři na základě mandátní smlouvy ze dne 1. 6. 2006 měsíční odměny, přičemž tyto odměny měly být vypláceny za činnost související s koordinací realizace projektu výstavby závodu na výrobu bioetanolu. Správce daně na základě shromážděných důkazů posoudil takto vyplacené příjmy T. V. jako odměny člena statutárního orgánu podle § 6 odst. 1 písm. c) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o daních z příjmů“). Z takto vyplácených příjmů byl žalobce dle správce daně povinen srážet a odvádět zálohy na daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti dle § 38h zákona o daních z příjmů. Správce daně dále vyhledávací činností zjistil, že i v průběhu roku 2014 žalobce T. V. zasílal bankovním převodem platby odpovídající platbám vyplaceným v letech 2010 až 2013. Dalším dokazováním bylo zjištěno, že T. V. vykonával pro žalobce činnost na základě mandátní smlouvy i v roce 2014. Dodatečné daňové přiznání za zdaňovací období roku 2014 žalobcem podáno nebylo. Správce daně na základě všech shromážděných důkazních prostředků dospěl k závěru, že činnost vykonávaná T. V. pro žalobce na základě mandátní smlouvy ze dne 1. 6. 2006 ve zdaňovacím období roku 2014 představuje závislou činnost dle § 6 odst. 1 písm. c) zákona o daních z příjmů a fakticky se tedy jedná o odměnu člena statutárního orgánu. Z tohoto důvodu byla žalobci za uvedené zdaňovací období dodatečně stanovena k úhradě daň z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti a funkčních požitků a penále z takto doměřené daně. K odvolání žalobce bylo rozhodnutí správce daně žalovaným potvrzeno. II. Shrnutí žaloby 3. K procesnímu postoji žalobce krajský soud uvádí, že žalobní verze doručená soudu dne 11. 5. 2020 byla podáním doručeným dne 22. 5. 2020 doplněna, žalobce současně na základě § 3 odst. 2 zákona č. 191/2020 Sb., o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru SARS Co V-2 požádal o prominutí lhůty k podání žaloby. Krajský soud usnesením ze dne 14. 9. 2020 č.j. 63 Af 3/2020-75 dle § 3 odst. 1 uvedeného zákona zmeškání lhůty pro doplnění žaloby žalobci prominul. 4. Žalobce v prvé řadě namítá nedostatečné zjištění skutkového stavu a z něj pramenící nesprávné právní vyhodnocení takto zjištěného skutkového stavu. Daňové orgány v projednávané věci nesprávně vyhodnotily odměnu za činnost poskytovanou žalobcem T. V. na základě mandátní smlouvy jako příjmy ze závislé činnosti dle § 6 odst. 1 písm. c) zákona o daních z příjmů. Tímto mělo být zasaženo do žalobcova práva na spravedlivý proces dle čl. 36 listiny základních práv a svobod. Tvrzení, že šlo o odměnu za činnost vykonávanou T. V. na základě mandátní smlouvy, žalobce opřel o skutečnost, že k výkonu dané činnosti využíval vlastní pracovní prostředky (počítač, telefon, osobní auto, vlastní smluvně zajištěné prostory pro účely výkonu mandátní činnosti a ubytování). Pracovní prostředky ani prostory žalobce T. V. coby mandatář nevyužíval, kromě výkonu funkce předsedy představenstva. Uvedené tudíž dle žalobce svědčí o tom, že funkce mandatáře a funkce předsedy představenstva byly T. V. vykonávány odděleně. 5. O separaci těchto funkcí svědčí taktéž počátek jejich výkonu, kdy činnost T. V. na základě mandátní smlouvy ze dne 1. 6. 2006 předcházela jeho činnosti předsedy představenstva, kterým byl zvolen dne 5. 6. 2007. Obě funkce pak byly souběžně vykonávány do poloviny roku 2015, poté již T. V. vykonával jen funkci předsedy představenstva. Jednalo se ovšem o dvě různé činnosti, které měly být daňovými orgány posouzeny s ohledem na obsah smluvních ujednání, na základě kterých byly tyto činnosti T. V. vykonávány, jak plyne z § 555 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v platném znění. Z obsahu mandátní smlouvy vyplývá, že hlavním předmětem činnosti T. V. jako mandatáře byla koordinace přípravy a realizace projektu výstavby závodu na výrobu bioetanolu v lokalitě obce Býšov. Naopak na základě smlouvy o výkonu funkce ze dne 2. 1. 2014 T. V. pro žalobce zajišťoval obchodní vedení společnosti (např. rozhodování o otázkách týkajících se vnitřních záležitostí společnosti). Tuto činnost T. V. vykonával za odměnu 1 000 Kč ročně a z této částky byly po celou dobu výkonu funkce řádně odváděny daně z příjmů. Správce daně tudíž nesprávně zjistil skutkový stav plynoucí z důkazů provedených v daňovém řízení, kdy nereflektoval obsah dotčených smluvních ujednání a činnosti vykonávané T. V. pro žalobce neposuzoval odděleně, ačkoliv se jednalo o činnosti odlišné, vykonávané na základě odlišných právních vztahů s odlišnými pracovními prostředky. 6. Rovněž právní hodnocení výše zmíněných smluvních vztahů bylo daňovými orgány učiněno nesprávně. Kromě již shora zmíněné rezignace na dikci § 555 odst. 1 občanského zákoníku se daňové orgány nijak nevypořádaly s otázkou závislosti činnosti T. V. na osobě plátce, tedy na žalobci. K tomu žalobce odkázal na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 3. 2016, sp. zn. 2 Afs 265/2015, v němž jsou vymezovány znaky indikující závislou činnost. V projednávané věci však daňové orgány neprokázaly, že by činnost T. V. pro žalobce byla činností závislou. Ničeho na tom nemění ani skutečnost, že se rozsah činnosti T. V. coby mandatáře od roku 2010 rozšiřoval, v důsledku čehož došlo k útlumu jeho dalších činností pro jiné klienty. Uvedené neindikuje, že by šlo o činnost závislou či o disimulovaný právní úkon. Daňové orgány byly v intencích ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu povinny respektovat svobodně projevenou vůli smluvních stran. V řízení nebylo prokázáno, že by předmětná mandátní smlouva byla disimulovaným právním úkonem. Uvedenému nasvědčuje i postup daňových orgánů v rámci kontroly žalobce za roky 2006 až 2010, kdy tato kontrola postihující i dotčenou mandátní smlouvu proběhla bez závad. Správce daně nerozporoval skutečnost, že nešlo o odměnu ze závislé činnosti. 7. Na základě veškeré výše uvedené argumentace je žalobou navrhováno napadené rozhodnutí zrušit a věc žalovanému vrátit k dalšímu řízení. 8. Dne 30. 6. 2021 krajský soud dále obdržel návrh žalobce na rozhodnutí ve věci podle § 76 s. ř. s. (doplněný dále podáním doručeným soudu dne 22. 7. 2021), přičemž důvody tohoto návrhu vycházejí z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 6. 2021 č.j. 3 Afs 82/2019 – 38, jímž bylo zrušeno rozhodnutí zdejšího soudu ze dne 31. 1. 2019, č.j. 57 Af 10/2017 – 39, o němž bude pojednáno níže. III. Shrnutí vyjádření žalovaného 9. Žalovaný navrhl žalobu jako nedůvodnou zamítnout, přičemž stran vyjádření k žalobě odkázal na obsah napadeného rozhodnutí, kde jsou stěžejní žalobní body vypořádány. 10. K charakteru činnosti vykonávané T. V. na základě mandátní smlouvy žalovaný poukázal na konkrétní judikaturu Nejvyššího správního soudu zabývající se příjmy jednatelů společností s ručením omezeným, které byly kasačním soudem vyhodnoceny jako příjmy ze závislé činnosti, a to přestože tyto osoby nebyly fakticky povinny dbát příkazů společnosti. Výjimku z tohoto pravidla pak dle kasačního soudu představují případy, kdy je činnost jednatele společnosti vykonávána na základě živnosti jednatele, jejíž předmět je odlišný od činnosti společnosti, která je provozována samostatně vlastními prostředky ve vlastních pro