9 As 121/2012 — Nejvyšší správní soud

51 A 46/2020- 45 - text  8 51 A 46/2020 č. j. 51 A 46/2020-45 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Trnkové a soudců Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka a JUDr. Michala Hájka, Ph. D. ve věci žalobkyně: R. Ž. bytem zastoupena advokátem Mgr. Václavem Strouhalem sídlem Přátelství 1960, Písek proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje sídlem U zimního stadionu 1952/2, České Budějovice za účasti osoby zúčastněné na řízení: V. Ž. bytem toho času v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 6. 2020, č. j. KUJCK 67808/2020 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. IV. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: Vymezení věci a obsah žaloby 1. Žalobou doručenou Krajskému soudu dne 24. 8. 2020 se žalobkyně domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 6. 2020, č. j. KUJI 67808/2020 (dále též „napadené rozhodnutí“), kterým bylo dle § 90 odst. 5 zamítnuto žalobčino odvolání a potvrzeno rozhodnutí prvostupňového správního orgánu Obecního úřadu Čimelice ze dne 23. 4. 2020, č. j. 2/2019/EO. Prvostupňovým rozhodnutím byl pro splnění toliko jedné zákonné podmínky ve smyslu § 12 odst. 1 písm. c) zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o evidenci obyvatel“), a to neužívání objektu, jehož adresa je vedena v evidenci obyvatel, zamítnut žalobčin návrh na zrušení údaje o místu trvalého pobytu žalobčina bývalého manžela V. Ž. (osoba zúčastněná na řízení; dále též „bývalý manžel“) s tím, že žalobčin manžel je stále spoluvlastníkem daného objektu. 2. Po shrnutí skutkového stavu žalobkyně namítá nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí pro nedostatek důvodů. Žalobkyně s rozsáhlým odkazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu uvádí, že žalovaný se nevypořádal s odvolacími námitkami týkajícími se spoluvlastnického práva bývalého manžela, nepoužitelnosti katastru nemovitostí a zániku užívacího práva bývalého manžela na adrese Č. x (dále též „byt“), včetně důkazů a návrhů tento zánik prokazujících. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný vychází toliko z výpisu z katastru nemovitostí, kde není uvedeno, že bývalý manžel užívací právo měl a že jej nemohl pozbýt. Správní orgány nevycházejí z jiných důkazů, napadené rozhodnutí tudíž není náležitě odůvodněno. Stejně tak se správní orgány nevypořádaly s důkazními návrhy ohledně zániku spoluvlastnického práva bývalého žalobčina manžela. Odůvodnění napadeného rozhodnutí nesplňuje požadavky dle § 68 odst. 3 správního řádu, ani ústavně zaručené právo na spravedlivý proces. 3. Druhou skupinou námitek žalobkyně vytýká neúplně zjištěný skutkový stav. Správní orgány nezjišťovaly, zda v projednávané věci existuje užívací právo, přestože zánik užívacího práva žalobkyně tvrdila a uváděla návrhy k prokázání jeho zániku. Svým postupem správní orgány porušily základní zásady správního práva (§ 2 odst. 4, § 3 a § 4 odst. 2 s. ř.). Žalobkyně přitom k výzvě prvostupňového správního orgánu prokázala zánik užívacího práva k bytu u bývalého manžela, když správní orgán upozornila na odlišnosti v obsahu spoluvlastnického a užívacího práva. Správní orgány se k tomuto návrhu nevyjádřily, tudíž žalobkyni nepoučily, že neunáší důkazní břemeno a nevyzvaly ji k doplnění jejích tvrzení. Správní orgány se vůbec nezabývaly žalobkyní navrženými důkazy, čímž bylo zasaženo do práva na spravedlivý proces. 4. Správní orgány obou stupňů se dopustily nesprávného právního posouzení věci, neboť vycházejí pouze z údajů v katastru nemovitostí, do kterého se zapisuje pouze vlastnické právo, nikoli právo věc užívat. Tato práva nelze dle žalobkyně směšovat, obsah těchto práv je odlišný. Zákon o evidenci obyvatel váže rozhodnutí o zrušení údaje o trvalém pobytu na zánik užívacího práva, nikoli na právo vlastnické. To, že žalobkyně a její bývalý manžel jsou rozvedeni, bývalý manžel se odstěhoval, není sporné. Odstěhováním však dle žalobkyně došlo k zániku práva bývalého manžela byt užívat, což bylo doloženo četnými prohlášeními, jakož i navrženými výslechy. Na tyto důkazní návrhy správní orgány nereagovaly. 5. Žalobkyně je přesvědčena, že v projednávané věci nelze vycházet z údajů obsažených v katastru nemovitostí, který práva nezakládá. Ani případné spoluvlastnické právo k bytu u žalobčina bývalého manžela nesvědčí o jeho právu nemovitost užívat. Tato skutečnost se nikde neuvádí a správní orgán měl k uvedenému provádět dokazování. Bývalému manželu žalobkyně náleží toliko holé spoluvlastnictví, bez práva byt užívat, tj. brát z něj požitky. Správní orgán koncepci spoluvlastnického práva nepochopil. Ustanovení § 12 odst. 1 písm. c) zákona o evidenci obyvatel váže zrušení pobytu toliko na právo byt užívat, nikoli na vlastnictví bytu. Užívací právo nemůže založit údaj zanesený v katastru nemovitostí, ani z něj takové právo nevyplývá. Žalobkyně trvá na tom, že užívací právo bývalého manžela k předmětnému bytu zaniklo jeho odstěhováním se z něj. Tuto skutečnost žalobkyně uváděla, což správní orgán pominul. K tomu žalobkyně opět odkazuje na rozhodnutí NSS (č. j. 3 As 38/2008-82). Pokud žalobčin bývalý manžel nevyužívá své právo k bytu, ani se jej nedomáhá, lze usoudit, že došlo k dohodě o užívání bytu žalobkyní, a tedy že mu zaniklo právo byt užívat, resp. že se ho vzdal. Správní orgán si je vědom, že žalobčin manžel se z bytu vystěhoval, přesto se s touto skutečností ve svém rozhodnutí nevypořádal. K tomu žalobkyně odkazuje na § 762 občanského zákoníku s tím, že k ukončení užívacího práva k bytu u žalobčina bývalého manžela, resp. k ukončení sporu mezi ním a žalobkyní, došlo jeho odstěhováním, aniž by o tom musel rozhodnout soud. Pokud by chtěl žalobčin bývalý manžel užívací právo obnovit, mohl by tak učinit pouze na základě dohody se žalobkyní, resp. rozhodnutím soudu. Účelem údaje o trvalém bydlišti je informovat o tom, kde daná osoba skutečně bydlí. S tím jsou spojeny další následky, které mohou mít vliv rovněž na žalobkyni, např. v oblasti exekucí. Zápis v evidenci obyvatel tedy není v souladu s veřejným zájmem, k čemuž správní orgán rovněž při svém rozhodování nepřihlédl. K tomu žalobkyně opět odkazuje na judikaturu NSS (rozhodnutí ze dne 6. 2. 2007, č. j. 2 As 64/2005-108), která dovozuje, že součástí veřejného subjektivního práva na zvolení trvalého pobytu je právo na to, aby na zvolené adrese místa trvalého pobytu nebyly evidovány osoby, které nesplňují, resp. přestaly splňovat zákonné podmínky. 6. Žalobkyně je přesvědčena, že v projednávané věci byly prokázány obě podmínky definované § 12 odst. 1 písm. c) a § 12 odst. 2 zákona o evidenci obyvatel, pročež by měl být údaj o trvalém bydlišti žalobčina bývalého manžela na adrese Č. x zrušen. Shrnutí vyjádření žalovaného 7. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě ze dne 15. 9. 2020 navrhl její zamítnutí. S odkazem na podrobnosti uvedené v napadeném rozhodnutí k žalobním námitkám uvedl, že v projednávané věci nebyly kumulativně naplněny obě podmínky uvedené v § 12 odst. odst. 1 písm. c) zákona o evidenci obyvatel, neboť předmětný byt byl až do vydání napadeného rozhodnutí ve společném, dosud nevypořádaném spoluvlastnictví žalobkyně a jejího bývalého manžela. Žalovaný se žalobčinými námitkami zabýval, přesto je s ohledem na nesplnění zákonné podmínky přesvědčen, že v projednávané věci není možné o zrušení údaje o místu trvalého pobytu žalobčina bývalého manžela rozhodnout. Žalobkyně nesprávně směšuje neužívání nemovitosti se zánikem užívacího práva. Žalobčin bývalý manžel je oprávněn předmětnou nemovitost užívat z titulu vlastnického práva, resp. spoluvlastnictví k dané nemovitosti. Správní orgán neměl při rozhodování pochybnost o nesplnění podmínky neužívání nemovitosti bývalým manželem žalobkyně, proto nebylo třeba učinit další dokazování svědeckou výpovědí. Důvod pro zamítnutí žádosti byl v odůvodnění napadeného rozhodnutí uveden. Právní hodnocení soudu 8. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.). Krajský soud rozhodl ve věci bez jednání, neboť byly splněny podmínky dle § 51 odst. 1 s. ř. s. 9. Žaloba není důvodná. 10. Na prvním místě se krajský soud zabýval námitkou nepřezkoumatelnosti žalobou napadeného rozhodnutí spolu s námitkou porušení § 68 odst. 3 správního řádu upravujícího náležitosti odůvodnění. Obecně rozlišujeme nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů a nepřezkoumatelnost pro nesrozumitelnost. Rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů tehdy, jestliže správní orgán neuvede konkrétní důvody, o něž se jeho rozhodnutí opírá, nevypořádá se se všemi odvolacími námitkami, či neuvede důvody, proč nepovažoval za důvodnou právní argumentaci účastníka řízení a proč námitky účastníka považuje za liché, mylné nebo vyvrácené či v případě, že správní o