6 As 161/2013 — Nejvyšší správní soud

57 A 11/2021- 55 - text  15 57 A 11/2021 Č.j. 57 A 11/2021-55 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Heleny Nutilové a soudců JUDr. Marie Trnkové a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka, ve věci žalobce: Vinařství Velké Bílovice s. r. o., IČO: 29301131 se sídlem Čejkovská 772, 691 02 Velké Bílovice proti žalovanému: Státní zemědělská a potravinářská inspekce se sídlem Květná 15, 603 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 10. 2020, č. j. SZPI/AA39915/2020 takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 10. 2020, č. j. SZPI/AA39915/2020 a rozhodnutí Státní zemědělské a potravinářské inspekce, inspektorátu v Táboře ze dne 6. 3. 2020, č. j. SPZI/AA39910/2020 se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 3 000 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. Odůvodnění: I. Vymezení věci a stručný obsah žaloby 1. Žalobou doručenou dne 21. 12. 2020 Krajskému soudu v Brně, postoupenou usnesením ze dne 26. 1. 2021, č. j. 29 A 208/2020-18 nadepsanému soudu coby místně příslušnému k projednání a rozhodnutí věci, se žalobce domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 10. 2020, č. j. SZPI/AA39915/2020 (dále též „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný zamítl dle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále též „správní řád“) žalobcovo odvolání potvrdil rozhodnutí Státní zemědělské a potravinářské inspekce, inspektorátu v Táboře (dále též „prvostupňový správní orgán“) ze dne 6. 3. 2020, č. j. SPZI/AA39910/2020. Prvostupňovým rozhodnutím byl žalobce shledán vinným, že v provozovně na adrese Horní 2233/6, 591 01 Žďár nad Sázavou: 1) dne 16. 4. 2019 nedodržel povinnost stanovenou v § 30 odst. 2 zákona č. 321/2004 Sb., zákona o vinohradnictví a vinařství a o změně některých souvisejících zákonů (dále též „zákon o vinohradnictví a vinařství“), jelikož v době kontroly na vyzvání nepředložil evidenční knihu k čepovaným vínům označeným v prvostupňovém rozhodnutí. Řádně vedenou evidenční knihu žalobce nedoložil ani na základě Opatření č. D012-31522/19 uloženého dne 16. 4. 2019 k odstranění nedostatků. Z důvodu, že předložené v evidenční knize za leden až duben 2019 nebyla uvedena čísla šarží vín, přestože se jedná o povinný údaj, žalobce porušil povinnost stanovenou v § 30 odst. 1 zákona o vinohradnictví a vinařství, čímž se dopustil přestupku podle § 39 odst. 6 zákona o vinohradnictví a vinařství. 2) dne 29. 4. 2019 při nabízení stáčených vín k prodeji uvedl v nabídkovém listě pro spotřebitele, umístěném na prodejním pultě, nepravdivou, tedy zavádějící informaci o původu vína. Žalobce u vína TRAMÍN ČERVENÝ-SLOVENSKO namísto údajů: „vyrobený v ČR z hroznů sklizených v Maďarsku s obsahem alkoholu 12% obj.“, uvedl pouze údaj „11% obj“. Tímto žalobce porušil čl. 7 odst. 1 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Radu EU č. 1169/2011 ze dne 25. 10. 2011, o poskytování informací o potravinách spotřebitelům (dále též „nařízení č. 1169/2011“). Tímto se žalobce dopustil přestupku podle § 39 odst. 2 písm. bb) zákona o vinohradnictví a vinařství. Za uvedené byla žalobci dle § 39 odst. 7 písm. c) zákona o vinohradnictví a vinařství v souladu s § 41 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále též „přestupkový zákon“) uložena úhrnná pokuta ve výši 40 000 Kč a povinnost k náhradě nákladů řízení ve výši 1000 Kč. 2. Žalobce úvodem žaloby obecně namítá účelovost argumentace žalovaného, která je dle žalobce nedostatečná a mnohdy vzájemně rozporná, což napadené rozhodnutí činí nepřezkoumatelným pro nesrozumitelnost i nedostatek důvodů. V podrobnostech se žalobce vztahuje k námitkám uplatněným v odvolání, přičemž ke konkrétním žalobním bodům uvádí následující. 3. Žalobce považuje za zcela účelovou argumentaci správních orgánů k uplatněné odvolací námitce nečinnosti prvostupňového správního orgánu, který byl nečinný po dobu 9 měsíců. Žalovaný se nevypořádal se žalobcovými námitkami odkazujícími na povinnosti správních orgánů plynoucí z § 71 odst. 1 správního řádu. Prvostupňový správní orgán nevydal rozhodnutí bez zbytečného odkladu; příkaz vydal až po 9 měsících nečinnosti. Žalovaný neučinil žádné opatření proti nečinnosti prvostupňového správního orgánu ve smyslu § 80 správního řádu. 4. Ve druhém žalobním bodě žalobce shrnuje námitky uplatněné v odvolání s tím, že žalovaný se k nim vyjádřil na str. 6 až 9 napadeného rozhodnutí. Žalobce namítá, že tvrzení žalovaného neodpovídají skutkovému stavu, neboť z kontroly ze dne 16. 4. 2019 plyne, že ze strany kontrolních pracovníků nebylo zjišťováno ani deklarováno na základě jaké úvahy považují prodavačky za zástupce kontrolované osoby. Samotní pracovníci kontroly přitom věděli, že odpovědnou vedoucí provozovny je paní M. S. Dne 16. 4. 2019 bylo při kontrole rovněž doručováno prodavačce. 5. Žalobce dále namítá, že při kontrole nebylo možné považovat prodavačky za zástupce kontrolované osoby, přičemž pracovníci žalovaného provádějící u žalobce kontrolu věděli, že odpovědnou vedoucí provozovny je paní M. S., prodavačkám tudíž nemělo být doručováno. Prodavačka za daného skutkového stavu nebyla osobou, které by mohly být doručovány písemnosti Doklad o provedených kontrolních úkonech č. D012-31522/19 ze dne 16. 4. 2019 (dále též „Doklad o kontrole ze dne 16. 4. 2019“) a Opatření č. D01231522/19 ze dne 16. 4. 2019 (dále též „Opatření“) ve smyslu § 5 odst. 2 zákona č. 146/2002 Sb., zákona o Státní zemědělské a potravinářské inspekci a o změně některých souvisejících zákonů (dále též „zákon o SZPI“), neboť nebyla osobou oprávněnou k úkonům podle § 20 občanského zákoníku. Z uvedeného žalobce dovozuje, že doručovaná písemnost nebyla vůbec kontrolované osobě doručena. Žalobce rovněž ze stejného důvodu usuzuje, že nemohlo dojít k doručení na místě. Pokud by prodavačce bylo doručováno dle § 21 odst. 4 správního řádu, musela by souhlasit s tím, že písemnost adresátovi předá, což se rovněž nestalo, jak plyne z doručenky ze dne 16. 4. 2019. Dle žalobce bylo doručováno zaměstnanci podnikající právnické osoby přítomnému v době kontroly v provozovně, který je v postavení osoby povinné dle § 13 odst. 3 kontrolního řádu, a nelze ho považovat za osobu jednající v rozsahu § 430 odst. 1 občanského zákoníku, kterou je vedoucí provozovny M. S. 6. Téměř identická situace nastala při kontrole dne 29. 4. 2019, kdy protokol o kontrole převzala prodavačka I. T., přestože správnímu orgánu muselo být zřejmé, že ani ona není osobou ve smyslu § 430 odst. 1 občanského zákoníku, jelikož tou je pouze vedoucí provozovny M. S. Prodavačka I. T. byla opět toliko v postavení osoby povinné dle § 13 odst. 3 kontrolního řádu, tudíž nebyla oprávněna převzít protokol o kontrole. Současně na doručence ve smyslu § 21 odst. 4 správního řádu nestvrdila, že písemnost adresátovi předá. Správní orgány opětovně nesplnily povinnost doručit Protokol o kontrole č. P039-31522/19 ze dne 29. 4. 2019 (dále též „Protokol o kontrole ze dne 29. 4. 2019“) do datové schránky žalobce, tudíž se nedostal do sféry kontrolované osoby, jak plyne ze správního spisu. Protokol o kontrole ze dne 29. 4. 2019 byl přitom jediným podkladem k vydáním příkazu, jímž byla žalobci uložena pokuta za jednání označená ve výroku napadeného rozhodnutí. 7. S ohledem na uvedené žalobce dále namítá, že neměl v důsledku tohoto nezákonného postupu správního orgánu možnost se s protokolem o kontrole seznámit, tudíž nemohl podat námitky. Ve smyslu § 150 odst. 3 správního řádu lze protokol o kontrole jako jediný podklad pro vydání rozhodnutí použít právě tehdy, byl-li kontrolovaný s jeho obsahem seznámen. 8. Žalobce rovněž nesouhlasí s tvrzením žalovaného o zbytečnosti jím navrhovaného dokazování ohledně vztahu mezi osobou odpovědnou a povinnou a následným doručováním (str. 6-9 napadeného rozhodnutí). Argumentace žalovaného je v tomto ohledu dle žalobce účelová a rozporná s ustanoveními správního řádu, občanského zákoníku i kontrolního řádu. K tomu žalobce odkazuje na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 24. 2. 2020, sp. zn. 10 A 47/2017-66 a ze dne 14. 5. 2020, sp. zn. 8 A 47/2017-66, resp. Krajského soudu v Ústní nad Labem ze dne 24. 6. 2020, sp. zn. 65 A 91/2019. Ke shora formulované námitce žalobce shrnuje, že bylo povinností žalovaného o zahájení kontroly v obou výše označených případech žalobce informovat. 9. Dalším žalobním bodem žalobce namítá nesprávné posouzení předložení evidenčních knih bez zbytečného odkladu. Žalovaný považuje za nezákonnou argumentaci žalovaného, kterou na str. 9-10 napadeného rozhodnutí odkazuje na vysvětlení ředitelky inspektorátu v Táboře uvedené v rozhodnutí o odvolání proti Opatření ze dne 16. 4. 2019, resp. na odůvodnění uvedené na str. 4-6 prvostupňového rozhodnutí. Tím, že žalovaný odkazuje na jinou listinu, se napadené rozhodnutí stává nepřezkoumatelným. Žalobce rovněž rozporuje odůvodnění žalovaného uvedené na str. 10 napadeného rozhodnutí. Po