7 Afs 299/2015 — Nejvyšší správní soud

57 Af 10/2022- 32 - text  7 57 Af 10/2022 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Heleny Nutilové a soudkyň JUDr. Marie Trnkové a JUDr. Terezy Kučerové ve věci žalobce: Bohemia Trade CZ s. r. o., sídlem nám. Pražská 1813/3, 370 04 České Budějovice, zastoupeného korporací UNTAX, s. r. o. sídlem U Továren 256/14, 102 00 Praha 10 proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, 602 00 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 5. 2022 č. j. 19808/22/5100-41456-712955 takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 5. 2022 č. j. 1 9808/22/5100-41456-712955 se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 15 342 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet jeho právního zástupce. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobou napadeným rozhodnutím bylo žalovaným rozhodnuto o odvolání žalobce proti rozhodnutí Finančního úřadu pro Jihočeský kraj, Územní pracoviště v Českých Budějovicích vydaným dne 10. 3. 2020 pod č. j. 483008/20/2210-00030-305200, a to tak, že odvoláním napadené rozhodnutí finančního úřadu ze dne 10. 3. 2020 č. j. 483008/20/2210-00030-305200 ve znění rozhodnutí o opravě zřejmých nesprávností ze dne 16. 3. 2020 bylo změněno tak, že část textu výroku napadeného rozhodnutí ve výši 1 093 792/99 Kč bylo nahrazeno textem, který nově zní ve výši 1 102 772,89 Kč, když v ostatním zůstal text odvoláním napadeného rozhodnutí beze změny. 2. Ze správního spisu bylo zjištěno, že žalobci na základě daňové kontroly byla doměřena daň za zdaňovací období březen 2011 až prosinec 2013 v celkové výši 3 276 637 Kč včetně penále. Proti tomuto rozhodnutí se žalobce odvolal, jeho odvolání bylo odvolacím orgánem jako nedůvodné zamítnuto. 3. Dne 23. 2. 2018 uhradil žalobce na účet správce daně částku ve výši 1 367 256 Kč, když tato platba byla správcem daně použita na úhradu části doměřené daně za zdaňovací období březen 2011 až říjen 2012 a na část doměřené daně za zdaňovací období listopad 2012. 4. Dne 25. 2. 2018 podal žalobce daňové přiznání k DPH za zdaňovací období leden 2018 a za toto zdaňovací období vydal správce daně dne 14. 3. 2018 platební výměr na DPH a následně dne 28. 3. 2018 byl vydán exekuční příkaz na přikázání pohledávky z účtu u poskytovatele platebních služeb. Na základě tohoto exekučního příkazu byla z účtu žalobce připsána na účet správce daně částka 1 414 618,34 Kč. Tato částka uhradila DPH za zdaňovací období leden 2018 včetně úroků z prodlení a exekučních nákladů. Správce daně exekuci rozhodnutím ze dne 2. 5. 2018 zastavil, neboť nedoplatek byl zcela uhrazen. 5. Dne 23. 4. 2018 vydal správce daně exekuční příkaz na přikázání pohledávky z účtu k vymožení nedoplatku na příslušenství v podobě penále z doměřené DPH za zdaňovací období duben 2011 až prosinec 2013 v částce 546 092 Kč. Dne 30. 5. 2018 vydal správce daně rozhodnutí, kterým žalobci prominul 75 % penále z doměřené DPH. Dne 1. 6. 2018 pak vydal rozhodnutí, kterým povolil posečkání příslušenství daně, zbylého penále z doměřené daně a úroku z prodlení. Následně dne 4. 6. 2018 správce daně z důvodu posečkání zastavil daňovou exekuci zahájenou vydáním exekučního příkazu. 6. Dne 18. 7. 2018 Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem č. j. 50 Af 9/2018 zamítl žalobu proti rozhodnutí odvolacího orgánu, které potvrdilo rozhodnutí správce daně ohledně doměření DPH. Nejvyšší správní soud rozhodnutím č. j. 7 Afs 321/2018 dne 25. 4. 2019 toto rozhodnutí krajského soudu i rozhodnutí odvolacího orgánu zrušil. Odvolací orgán dne 17. 12. 2019 dodatečné platební výměry na DPH za zdaňovací období březen 2011 až prosinec 2013 zrušil a řízení zastavil. 7. V návaznosti na zrušení rozhodnutí správce daně o stanovení daně a zastavení řízení vydal správce daně dne 10. 1. 2020 rozhodnutí, kterým žalobci přiznal úrok z neoprávněného jednání správce daně ve výši 1 070 981 Kč. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dne 7. 2. 2020 námitku. Správce daně rozhodnutím ze dne 10. 3. 2020 částečně žalobcově námitce vyhověl a přiznal mu úrok z neoprávněného jednání správce daně ve výši 1 093 792, 99 Kč. Dne 16. 3. 2020 vydal správce daně rozhodnutí o opravě zřejmých nesprávností, kterým opravil nesprávné poučení o řádném opravném prostředku v rozhodnutí ze dne 10. 3. 2020. 8. Proti rozhodnutí o námitce se žalobce dne 8. 4. 2020 odvolal, když toto odvolání žalovaný rozhodnutím ze dne 16. 12. 2020 zamítl a rozhodnutí správce daně potvrdil. Žalobce nesouhlasil s rozhodnutím žalovaného, proto si proti tomuto rozhodnutí podal žalobu, které krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem č. j. 57 Af 4/2021 ze dne 21. 10.2021 vyhověl a rozhodnutí žalovaného zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Kasační stížnost žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích byla zamítnuta rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 5. 2022 č. j. 4 Afs 406/2021. Následně vydal žalovaný žalobou napadené rozhodnutí, kterým žalobci přiznal úrok z neoprávněného jednání správce daně dle § 254 odst. 2 daňového řádu, když k tomu byl zavázán právním názorem krajského soudu, a to za období od 29. 3. 2018 do 5. 4. 2018, a to z částky 1 412 785 Kč, tedy z částky doměřené, později zrušené daně včetně příslušenství. II. Obsah žaloby 9. Žalobce v žalobě uvádí, že předmětem sporu je délka úrokového období pro úročení touto dvojnásobnou úrokovou sazbou, kdy krajský soud rozsudkem č. j. 57 Af 4/2021 – 37 žalovanému přikázal, aby pro výpočet úroku z neoprávněného jednání správce daně náležejícího žalobci použil úrokovou sazbu v její dvojnásobné výši ve smyslu § 254 odst. 2 daňového řádu. Žalobce má za to, že daňovému subjektu úrok ve dvojnásobné výši náleží daňovému subjektu za celou dobu neoprávněné vedené exekuce, tzn., že mu náleží za časový interval vymezený okamžikem zahájení neoprávněného vedeného exekučního řízení dle § 178 odst. 1 daňového řádu, tedy okamžikem vydání exekučního příkazu a okamžikem pravomocného skončení tohoto řízení na straně druhé. V souvislosti s tím žalobce odkázal na rozsudek NSS č. j. 3 Afs 155/2019 – 40, a to zejména bod 22 a rovněž na rozsudek NSS č. j. 5 Afs 9/2020 – 34. V případě žalobce okamžik zahájení neoprávněně vedeného exekučního řízení připadá tedy na den 28. 3. 2018, kdy byl neoprávněně vydán exekuční příkaz na přikázání pohledávky z účtu u poskytovatele platebních sužeb a okamžik skončení tohoto řízení nastal dnem nabytí právní moci rozhodnutí o zastavení exekuce vydaného prvostupňovým správcem daně dne 2. 5. 2018. 10. Žalobce má tedy za to, že žalovaný stanovil délku úrokového období pro úročení dvojnásobnou úrokovou sazbou chybně, a to na pouhých 8 dnů, jakožto časový interval mezi 29. 3. 2018 a 5. 4. 2018. Žalovaný tedy chybně určil konec úrokového období, za který vzal den, kdy byly peněžní prostředky odepsány z bankovního účtu žalobkyně. Žalobkyně ovšem nemohla po toto dni volně nakládat s peněžními prostředky na jejím bankovním účtu, a to až do jeho okamžiku pravomocného skončení exekučního řízení. Žalovaný proto rozhodoval v rozporu s judikaturou NSS, a to rozsudkem č. j. 3 As 113/2014 – 47. 11. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby. Má za to, že závěr NSS v bodě 22 rozsudku č. j. 3 Afs 155/2019 nelze aplikovat bez dalšího na všechny případy, když v souvislosti s tím odkázal na bod 25 citovaného rozsudku, kdy účele ustanovení§ 254 odst. 2 daňového řádu je nutno kompenzovat daňovým subjektům zásah do vlastnického práva. V závěru bodě 25 citovaného rozsudku je dle žalovaného nutno rozumět takovým způsobem, že zahájení exekučního řízení je myšleno zahájení materiální, nikoliv formální, jak uvádí žalobce. Teprve materiálním zahájením exekučního řízení v případě žalobce tedy doručením exekučního příkazu na přikázání pohledávky z účtu dlužníkovi, totiž dochází k zásahu do vlastnického práva daného subjektu. Jestliže byl exekuční příkaz k přikázání pohledávky vydán dne 28. 3. 2018, následně až dne 29. 3. 2018 byl doručen bance, proto teprve tímto dnem mohl exekuční příkaz vyvolávat následky v podobě zásahu do vlastnického práva žalobce a nikoliv ode dne 28. 3. 2018. Samotné vydání exekučního výkazu nemůže vyvolat následky, které mají být žalobci jako daňovému subjektu dle úmyslu zákonodárce kompenzovány proto byl počátek doby úročení stanoven ode dne 29. 3. 2018. Žalobci pak náleží úrok dle žalovaného pouze do 5. 4. 2018, kdy tímto dnem, kdy byly odepsány peněžní prostředky z účtu žalobce v souladu s ustanovením § 306 odst. 3 o.s.ř. ex lege zanikl výkon rozhodnutí, který byl nařízen výše uváděným exekučním příkazem. Rozhodnutí o zastavení exekuce dne 2. 5. 2018 bylo již nadbytečné a nemohlo mít žádné dopady do majetkové sféry žalobce. Zcela nepravdivé je tvrzení žalobce, že nemohl až do vydání rozhodnutí o zastavení exekuce disponovat s peněžními prostředky na svém bankovním účtu. Závěrem uvedl, že exekuční řízení skončilo ze zákona odepsáním peněžních prostředků z banko