9 Afs 8/2008 — Nejvyšší správní soud

60 A 7/2020- 162 - text  28 60 A 7/2020 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Hájka, Ph.D., a soudců Mgr. Heleny Nutilové a JUDr. Terezy Kučerové ve věci žalobce: J. B. (roz. L.), narozený dne bytem proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí se sídlem Vršovická 1442/65, 100 10 Praha 10 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 8. 2020, sp. zn. ZN/MZP/2017/510/43, čj. MZP/2020/510/1014, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Správa Národního parku Šumava (dále jen „správní orgán prvního stupně“) při výkonu státního dozoru dle § 85 odst. 1 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění do 30. 6. 2017 (dále jen „zákon o ochraně přírody a krajiny“), zjistila, že žalobce na pozemku st. parc. č. X v katastrálním území X prováděl změny rozporné s citovaným zákonem, přičemž svou činnost ani přes výzvu správního orgánu prvního stupně neukončil. Stavební úřad v Železné Rudě na základě podnětu správního orgánu prvního stupně konstatoval, že na pozemku vznikla nová stavba bez územního rozhodnutí a stavebního povolení či ohlášení a zahájil dne 4. 1. 2017 řízení o nařízení jejího odstranění. Správní orgán prvního stupně následně zahájil řízení o přestupku a řízení ve věci uložení přiměřených náhradních opatření k nápravě podle § 86 odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny; obě řízení správní orgán prvního stupně spojil ke společnému projednání. 2. Rozhodnutím ze dne 24. 5. 2017, čj. NPS 05038/2017, SZ NPS 02162/2017/5, správní orgán prvního stupně shledal žalobce vinným z přestupků, kterých se dopustil tím, že v období od října do listopadu roku 2016 a) na pozemku st. parc. č. X pokácel bez povolení skupinu dřevin rostoucích mimo les [§ 87 odst. 3 písm. d) zákona o ochraně přírody a krajiny]; b) závažně poškodil významný krajinný prvek registrovaný na pozemku parc č. X [§ 87 odst. 3 písm. m) zákona o ochraně přírody a krajiny]; c) neplnil podmínky výjimky správního orgánu prvního stupně ze dne 2. 9. 2016, čj. NPS 07171/2016, SZ NPS 06004/2016/3, udělené dle § 43 odst. 3 zákona o ochraně přírody a krajiny [§ 87 odst. 3 písm. l) zákona o ochraně přírody a krajiny] a d) vykonal činnost zakázanou a vykonal činnost, pro kterou je vyžadován souhlas orgánu ochrany přírody, bez tohoto souhlasu v I. zóně Chráněné krajinné oblasti Šumava na pozemku parc č. X [§ 87 odst. 3 písm. n) zákona o ochraně přírody a krajiny]. 3. Správní orgán prvního stupně žalobci uložil pokutu za nejpřísněji postižitelný přestupek ve výši 100 000 Kč, povinnost nahradit paušální náhradu řízení ve výši 1 000 Kč a provést přiměřená náhradní opatření k nápravě, a to konkrétně „vytvořit na st.p.č. X v k.ú. X takové prostředí, které povede k přirozenému i umělému obnovení původního (tj. z doby před spácháním přestupku) přírodě bližšího prostředí umožňujícího existenci předmětů ochrany I. zóny CHKO Šumava a významného krajinného prvku. V souvislosti s tím je jmenovaný J. L. povinen do jednoho roku po nabytí právní moci tohoto rozhodnutí odstranit ze st.p.č. X v k.ú. X všechny dodané prvky, zejména základovou desku, plastovou jímku, drenáže a objekt s pultovou střechou a poté uvést pozemek do původní nivelety, povrch překrýt 20 cm vysokou vrstvou ornice a vysázet na něm 20 ks dřevin na Šumavě autochtonních druhů. Péče o dřeviny se ukládá na dobu pěti let.“ 4. Žalovaný rozhodnutím ze dne 12. 9. 2017, sp. zn. ZN/MZP/2017/510/43, čj. MZP/2017/510/348, toliko formulačně upravil výrok rozhodnutí správního orgánu prvního stupně tak, že za nejpřísněji postižitelný přestupek označil přestupek dle § 87 odst. 3 písm. d) zákona o ochraně přírody a krajiny, a ve zbytku prvostupňové rozhodnutí potvrdil. 5. Rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 9. 2017 však následně zrušil krajský soud rozsudkem ze dne 26. 7. 2018, čj. 50 A 75/2017-79, a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Krajský soud předně přisvědčil žalobní námitce nedostatečného zjištění skutkového stavu ve vztahu k „druhému“ kácení, kterého se měl žalobce dopustit na pozemku st. parc. č. X. Z odůvodnění rozhodnutí správního orgánu prvního stupně není zřejmé, kdy se měl žalobce dopustit jakého kácení a v jakém rozsahu. Správní orgány taktéž procesně pochybily tím, že nevyčkaly rozhodnutí stavebního úřadu v jím vedených řízeních ve vztahu ke stavbě na pozemku st. parc. č. X, jelikož orgánům ochran přírody a krajiny nepřísluší posuzovat otázku zákonnosti žalobcovy stavební činnosti. 6. Kasační stížnost proti rozsudku krajského soudu ze dne 26. 7. 2018 Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 13. 5. 2020, čj. 2 As 288/2018-45, zamítl. Nejvyšší správní soud se ztotožnil s výtkou krajského soudu stran nedostatečně zjištěného skutkového stavu v otázce „druhého“ kácení dřevin. Korigoval závěr krajského soudu v tom směru, že orgány ochrany přírody byly oprávněny učinit vlastní úsudek o zákazu stavební činnosti žalobce. Jsou totiž příslušnými orgány k posouzení případného porušení zákazu umisťovat a povolovat nové stavby [§ 26 odst. 2 písm. a) zákona o ochraně přírody a krajiny], popřípadě povolovat a měnit využití území [§ 26 odst. 2 písm. b) zákona o ochraně přírody a krajiny]. Za tím účelem smí při respektování zásady jednoty a bezrozpornosti právního řádu uvedené pojmy autonomně vykládat a subsumovat pod ně skutkový stav v rozsahu své působnosti podle zákona o ochraně přírody a krajiny. Nejvyšší správní soud poukázal též na nedostatky ve výrokové části rozhodnutí správního orgánu prvního stupně ve smyslu usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2017, čj. 4 As 165/2016-46, č. 3656/2018 Sb. NSS). 7. Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím částečně nahradil výrok rozhodnutí správního orgánu prvního stupně ve vztahu ke shora uvedeným přestupkům dle § 87 odst. 3 písm. l), m) a n) zákona o ochraně přírody a krajiny, a to tak, že doplnil odkazy na příslušná zákonná ustanovení a popis jednotlivých skutků. Konkrétně se tak žalobce dle žalovaného dopustil - přestupku podle § 87 odst. 3 písm. m) zákona o ochraně přírody a krajiny tím, že „závažně poškodil významný krajinný prvek registrovaný na st.p.č. X v k.ú. X vyhláškou č. 2/95 Správy národního parku a Chráněné krajinné oblasti Šumava ze dne 10.4.1995 tím, že odstranil vegetační kryt z pozemku a změnil původní konfiguraci, strukturu a povrch pozemku jeho překrytím betonem v podobě základové desky a zapuštěním sklepního prostoru, plastové jímky, drenáží a objektu s pultovou střechou typu srubu“; - přestupku podle § 87 odst. 3 písm. l) zákona o ochraně přírody a krajiny tím, „že neplnil podmínku výjimky Správy č.j. NPS 07171/2016, SZ NPS 064/2016/3 ze dne 2.9.2016 povolené podle § 43 ZOPK, konkrétně v rozporu s podmínkou č. 2 provedl na st. p. č. X v k.ú. X úpravu původního povrchu, umístil novou stavbu (objekt s pultovou střechou typu srub) a základovou desku, částečně obnovil zaniklé části původních staveb a umístil pod povrch plastovou jímku a drenáže“; - přestupku podle § 87 odst. 3 písm. n) zákona o ochraně přírody a krajiny tím, „že v rozporu s ust. § 26 odst. 2 písm. a) a b) ZOPK vykonal činnosti zakázané na území I. zóny Chráněné krajinné oblasti Šumava, když na st. p. č. X v k.ú. X umístil novou stavbu (objekt s pultovou střechou typu srub) a změnil využití území z území ponechaného jako zeleň na území zastavěné novými stavebními prvky.“ 8. Za tyto přestupky žalovaný žalobci uložil pokutu ve výši 70 000 Kč. Ve vztahu k přestupku dle § 87 odst. 3 písm. d) zákona o ochraně přírody a krajiny žalovaný řízení zastavil. Ve zbytku žalovaný rozhodnutí správního orgánu prvního stupně potvrdil. II. Shrnutí žaloby 9. Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce dne 20. 10. 2020 žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích. II.A Námitky nedostatečně zjištěného skutkového stavu a porušení zásady materiální pravdy 10. Žalobce předně namítl nedostatečně zjištěný skutkový stav a porušení zásady materiální pravdy. Správní orgány své rozhodnutí založily na hypotézách a domněnkách. 11. Žalovaný žalobci přisoudil jednání, ke kterým nebyl v řízení shromážděn byť jediný důkazní prostředek. Pokud jde o přestupek podle § 87 odst. 3 písm. m) zákona o ochraně přírody a krajiny, žalobce opakovaně navrhoval ohledání ve smyslu § 54 správního řádu, avšak správní orgány jej neprovedly. Závěry žalovaného o odstranění vegetačního krytu, změně původní konfigurace, struktury a povrchu pozemku jsou tak zcela nepřiléhavé a neodpovídají výsledkům provedeného dokazování. Fotografie založené ve spisu byly pořízeny nezákonně a mají nulovou vypovídající hodnotu (žalobce k tomu odkázal na shora citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu čj. 2 As 288/2018-45). Některé fotografie dle názoru žalobce nezachycují jeho pozemek, nicméně ani z ostatních fotografií nelze dovodit, že by byl snad odstraněn vegetační kryt či dokonce změněna konfigurace a struktura p