4 Ads 40/2003 — Nejvyšší správní soud

51 Ad 3/2023- 25 - text  8 54 Ad 3/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka a soudců Mgr. Heleny Nutilové a JUDr. Michala Hájka, Ph.D., ve věci žalobce: X bytem X zastoupený advokátem JUDr. Josefem Kopřivou sídlem Václavské náměstí 819/43, Praha 1 proti žalovanému: Ředitel Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje sídlem Lannova tř. 193/26, České Budějovice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 7. 2023, č. j. ŘKŘ-2914/2023, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci a shrnutí žaloby 1. Dne 19. 7. 1992 utrpěl žalobce služební úraz v důsledku dopravní nehody, při níž byl spolujezdcem ve služebním voze. Služební vůz během pronásledování pachatele při průjezdu zatáčkou vylétl z vozovky, několikrát se otočil přes střechu a přistál na kolech. Při této nehodě došlo ke zranění žalobce s následnou neschopností ke službě od 19. 7. 1992 do 16. 8. 1992. Úraz byl uznán jako služební dne 25. 9. 1992. V roce 2014 žalobce dle lékařského posudku pozbyl zdravotní způsobilost ke službě a byl dne 12. 12. 2014 propuštěn ze služebního poměru. Tuto ztrátu zdravotní způsobilosti dává žalobce do souvislosti s uvedeným služebním úrazem. 2. Krajskému soudu je z jeho úřední činnosti známo, že žalobce se řadu let neúspěšně domáhá náhrady za ztrátu služebního příjmu po dobu neschopnosti ke službě (dobu od 2. 1. 2014 do 1. 6. 2014 a od 2. 7. 2014 do 17. 12. 2014), náhrady za ztrátu na služebním příjmu po skončení neschopnosti ke službě (od 18. 12. 2014), náhrady za bolest a ztížení společenského uplatnění, jednorázového odškodnění. Negativní rozhodnutí o těchto nárocích žalobce krajský soud naposledy přezkoumával rozsudkem ze dne 30. 10. 2023, č. j. 63 A 21/2023-28, kterým žalobcovu žalobu zamítl. 3. V nyní projednávané věci dne 28. 8. 2019 žalobce požádal o náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s léčením služebního úrazu v celkové výši 14 450 Kč (6 185 Kč náhrady za pobyt ve Slatinných lázních Třeboň, 416 Kč léky, 7 849 Kč cestovní náklady) za období od 30. 11. 2017 do 20. 3. 2019. 4. Rozhodnutím náměstka ředitele pro ekonomiku ve věcech služebního poměru Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje ze dne 25. 5. 2023, č. j. KRPC-188902/171/ČJ-206-0200VO-PK, služební funkcionář požadované náhrady žalobci nepřiznal, neboť neshledal příčinný vztah mezi služebním úrazem a zdravotními potížemi, ze kterých žalobce uplatňuje náhrady účelně vynaložených nákladů spojených s léčením. 5. Žalobou napadeným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobce a rozhodnutí služebního funkcionáře potvrdil. 6. Žalobou ze dne 23. 8. 2023 žalobce navrhuje, aby krajský soud žalobou napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. 7. Žalobce úvodem podané žaloby popisuje průběh řízení před služebním orgánem a posudky, ze kterých bylo v rámci řízení vycházeno, včetně nesouhlasů, které proti těmto posudkům v rámci řízení vyjádřil. 8. Žalobce namítá, že žalovaný na jeho námitky k posudku nijak nereagoval, pouze závěry posudku konstatoval a přijal. 9. Posudek MUDr. B. není opatřen znaleckou doložkou a je pouze listinným důkazem, nikoli revizním posudkem. S tímto posudkem žalobce nesouhlasí, neboť je v rozporu s jeho zdravotní dokumentací, k čemuž plně odkazuje na podané odvolání. V části II. žaloby žalobce konkrétně uvádí, že s posudkem MUDr. B. nesouhlasí, vyjadřuje nesouhlas se závěry, a to že poukázal na některé vady, které jsou v rozporu s jeho zdravotní dokumentací. Ve vyjádření ze dne 21. 3. 2023 k posudku poukázal i na to, že MUDr. B. v posudku uvedl jeho zranění bederní páteře po skoku z výšky v únoru roku 2000, jednalo se však o seskok z 65 cm vysokého stolku na zahradě; dne 24. 7. 2020 uzavřel tuto událost MUDr. Š. jako neúrazovou. MUDr. B. dle žalobce nesprávně vylučuje, že by daná nehoda mohla mít charakter tzv. whiplash injury a zcela pomíjí samotný nehodový děj. Žalobce rozporuje, že by spadl na hrudník a bok, jedná se podle něj o fabulaci. Srovnání banálního seskoku ze stolku s danou nehodou považuje žalobce za nesprávné. Správný není ani závěr, že po nehodě neměl žalobce obtíže ani jak se neléčil, neboť od roku 1998 byl v péči MUDr. Š. opakovaně neurologicky vyšetřován a léčen; po roce 1992 trpěl bolestmi zad a hlavy, navštěvoval rehabilitační procedury, ve služební zdravotní dokumentaci u MUDr. N. a záznamy o opakovaných obtížích odpovídajících současným těžkým zdravotním problémům, a to bolesti svalů a kloubů, hlavy, slabosti, únavy, bez zvýšené teploty, což MUDr. N. uzavíral jako chřipku, přestože nikdy neměl zvýšenou teplotu. Ani zmínka krátké doby služební neschopnosti není správná, neboť žalobce následně čerpal celou dovolenou, aby mohl pokračovat ve službě. 10. Tendenční vyjádření znaleckého posudku IPVZ (Institut postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví) a jeho absurdní závěry neexistenci nároku žalobce nesvědčí. 11. Žalobce rovněž poukazuje na to, že zákon o služebním poměru ukládá, aby důkazy byly hodnoceny ve vzájemných souvislostech a za přihlédnutí ke všemu, co v řízení vyšlo najevo (§ 180 odst. 2 ve spojení s odst. 4 zákona o služebním poměru, rovněž viz § 50 odst. 4 správního řádu). Znalecký posudek má být služebním orgánem hodnocen co do přesvědčivosti, úplnosti a bezrozpornosti, což služební orgány neučinily (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 9. 2011, č. j. 6 Ads 99/2011-43). 12. Žalobce rovněž popisuje, že dosavadní řízení trvá již 10 let a je z něho zjevná snaha upřít jeho právo na odškodnění služebního úrazu (pozn. soudu: srov. bod 2 shora). 13. Žalobce rovněž rozporuje závěry žalovaného o tom, že IPVZ je znaleckým orgánem na nejvyšší odborné situaci, neboť má v současné době pozastavenou činnost. II. Shrnutí vyjádření žalovaného k žalobě 14. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne 12. 9. 2023 navrhuje podanou žalobu zamítnout jako nedůvodnou. 15. Popisuje, že měl k dispozici dva znalecké posudky, které se rozcházely v odborných závěrech. Proto bylo potřeba vypracovat revizní znalecký posudek, který postaví najisto, zda pro účely posouzení žádosti žalobce existuje příčinná a časová souvislost mezi služebním úrazem žalobce a jeho zdravotním stavem v roce 2014. Žalovaný považuje revizní znalecký posudek za komplexní, nezávislý a přesvědčivý, proto odborné závěry z revizního posudku převzal a žalobci požadované náhrady nepřiznal. III. Posouzení věci krajským soudem 16. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobních bodů, vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (§ 75 s. ř. s.). O žalobě krajský soud rozhodl bez jednání za splnění podmínek § 51 odst. 1 s. ř. s. 17. Žaloba není důvodná. 18. Spornou otázkou z hlediska oprávněnosti nároku žalobce na náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s léčením služebního úrazu v celkové výši 14 450 Kč je existence příčinné souvislosti mezi dopravní nehodou služebního vozidla žalobce ze dne 19. 7. 1992 a jeho zdravotním stavem v souvislosti s nárokovanou náhradou léčebných výloh. 19. Prakticky totožnou argumentaci žalobce proti jeho zjištěnému zdravotnímu stavu se zdejší soud zabýval již ve svém rozsudku ze dne 30. 10. 2023, č. j. 63 A 21/2023-28, přičemž v této věci krajský soud neshledal žádných důvodů, pro které by se měl od svých závěrů odchýlit. Ostatně řešený revizní posudek, stejně jako všechny ostatní uváděné posudky, byly primárně obstarány právě v uvedené věci – viz výše bod 2 shora. V řízení o žádosti žalobce ze dne 28. 8. 2019 o náhradu léčebných výloh, kterým se krajský soud zabývá v této věci, bylo vycházeno z podkladů, které byly v uvedeném souběžném řízení shromážděny. Proti této skutečnosti žalobce podanou žalobou nebrojí. 20. Jak popsal krajský soud již úvodem tohoto rozsudku, žalobce utrpěl dne 19. 7. 1992 služební úraz v důsledku dopravní nehody, při níž byl spolujezdcem ve služebním voze. Průběh nehody byl popsán tak, že vůz během pronásledování pachatele při průjezdu zatáčkou vylétl z vozovky, několikrát se otočil přes střechu a přistál na kolech. Žalobce nebyl s ohledem na tehdy účinné služební předpisy při nehodě připoután bezpečnostním pásem. Bezprostředně po nehodě bylo žalobci diagnostikováno pouze zhmoždění levé poloviny hrudníku, levé paže a hlavy v oblasti týlní krajiny. Daný úraz byl uznán jako služební a odškodněn dle tehdy účinné právní úpravy. Žalobce byl po služebním úrazu hospitalizován do dne 21. 7. 1992, následně setrval v pracovní neschopnosti, poté vyčerpal dovolenou a vrátil se do služby s tím, že několik týdnů pracoval s úlevami. K plné pracovní zátěži se vrátil zhruba pět měsíců po úrazu. Postupem času, zejména od roku 2013, se začal zdravotní stav žalobce zhoršovat; v roce 2000 se objevily bolesti v bederní oblasti, na podzim roku 2012 bolest od kolen ke kotníkům, bolesti hlavy, zvýraznila se neobratno