9 Afs 59/2007 — Nejvyšší správní soud

61 A 1/2023- 209 - text  18 61 A 1/2023 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Hájka, Ph.D., a soudkyň Mgr. Heleny Nutilové a JUDr. Terezy Kučerové, ve věci žalobce: Calla – Sdružení pro záchranu prostředí, z. s., IČO 62536761 se sídlem Fráni Šrámka 1168/35, 370 01 České Budějovice zastoupený advokátem JUDr. Petrem Svobodou, Ph.D. se sídlem Aranžérská 166, 190 14 Praha 9 proti žalovanému: Městský úřad Vyšší Brod se sídlem Míru 250, 382 73 Vyšší Brod zastoupený advokátem JUDr. Jakubem Svobodou, Ph.D. se sídlem Na Perštýně 362/2, 110 00 Praha 1 za účasti: I) Povodí Vltavy, s. p., IČO 70889953 se sídlem Holečkova 3178/8, 150 00 Praha 5 II) LUČNÍ JEZ, a. s., IČO 26079208 se sídlem Ratajova 1113/8, 148 00 Praha 4 III) Ing. M. K., narozený X bytem X zastoupený advokátkou JUDr. Olgou Strakovou se sídlem Radniční 489/7, 370 01 České Budějovice IV) Obec Lipno nad Vltavou se sídlem Lipno nad Vltavou 83, 382 78 Lipno nad Vltavou V) Nemomax Lipno, s. r. o., IČO 08543640 se sídlem Hvězdova 1716/2b, 140 00 Praha 4 zastoupená advokátem Mgr. Martinem Řandou, LL.M. se sídlem Truhlářská 13, 110 00 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 2. 2022, sp. zn. MEUVB 3444/2021-B, čj. MEUVB/1543/2022-ond, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. IV. Osoby zúčastněné nemají právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím rozhodl o umístění stavby s názvem „VIVA Lipno bytový komplex“. Proti tomuto rozhodnutí žádný z účastníků správního řízení nepodal odvolání. II. Shrnutí žaloby 2. Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce dne 3. 1. 2023 žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích. 3. Žalobce podal žalobu z pozice ekologického spolku, ačkoli nebyl účastníkem správního řízení. V této souvislosti poukázal na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího správního soudu. 4. Žalobce namítl, že rozhodnutí žalovaného je v rozporu s § 68 odst. 3 ve spojení s § 50 odst. 3 správního řádu, neboť je žalovaný opřel o tři vzájemně rozporná souhrnná vyjádření Krajského úřadu Jihočeského kraje (ze dne 6. 1. 2021, ze dne 15. 7. 2021 a ze dne 9. 11. 2021 – dále jen jako souhrnná vyjádření I., II. a III.) týkající se otázky, zda záměr podléhá zjišťovacímu řízení či nikoli. Žalovaný uvedený rozpor neodstranil a postupoval ve výsledku jen podle souhrnného vyjádření III. (ze dne 9. 11. 2021), když o umístění stavby rozhodl bez předchozího zjišťovacího řízení. V důsledku toho stavební úřad v otázce rekreační povahy areálu vzal – bez jakéhokoli vysvětlení či vypořádání v odůvodnění – za základ napadeného rozhodnutí skutkový a právní stav, který je v rozporu s obsahem jednoho důležitého podkladového aktu. Rozhodnutí žalovaného proto trpí vadou ve smyslu § 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s. 5. Souhrnné vyjádření III., podle kterého záměr nepodléhá zjišťovacímu řízení podle § 7 zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o posuzování vlivů na životní prostředí), trpí nepřezkoumatelností pro nesrozumitelnost. Krajský úřad se v něm zcela odchýlil od svého předchozího vyjádření ze dne 15. 7. 2021, podle kterého záměr podléhá zjišťovacímu řízení, byť přitom v závazné části vycházel ze stejné verze dokumentace. V odůvodnění pak neurčitě odkázal na „provedené změny využití staveb v rámci upravené dokumentace“, aniž by ovšem uvedl zejména to, o jakou verzi „upravené dokumentace“ se vlastně opřel. V důsledku nesrozumitelnosti souhrnného vyjádření III. a též v důsledku toho, že napadené rozhodnutí odkazuje pouze na dokumentaci zpracovatele ACREA Atelier, s. r. o. (číslo zakázky 2011, datum 10/2020) bez jakékoli zmínky o „úpravě dokumentace“, se lze důvodně domnívat, že napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě jiné verze dokumentace, než která byla základem pro vyjádření krajského úřadu. To taktéž způsobuje nepřezkoumatelnost rozhodnutí žalovaného pro nesrozumitelnost. 6. Souhrnné vyjádření III., podle kterého záměr nepodléhá zjišťovacímu řízení a ze kterého ve výsledku vyšel i stavební úřad v napadeném rozhodnutí, bylo vydáno v rozporu se zásadami objektivity a materiální pravdy ve smyslu § 2 odst. 4 a § 3 správního řádu. Vyvolává totiž významné pochybnosti ohledně skutkové otázky, zda záměr není ve skutečnosti areálem, který má sloužit rekreaci, tj. „rekreačním areálem“ ve smyslu bodu 116 přílohy č. 1 k zákonu o posuzování vlivů na životní prostředí. Uvedený pojem je třeba vykládat materiálně, tedy bez ohledu na jeho označení investorem. Je tomu tak mimo jiné proto, že tímto českým zákonným pojmem je prováděn obdobný evropský právní pojem podle přílohy II bodu 12 písm. c) směrnice 2011/92/EU, o posuzování vlivů některých veřejných a soukromých záměrů na životní prostředí (dále jen „směrnice EIA“): „Rekreační osady a hotelové komplexy vně městských oblastí a přidružená zařízení“. 7. Žalobce poukázal též na skutečnost, že dominantní část záměru má být dle územního plánu obce Lipno nad Vltavou umístěna na funkční ploše určené pro rekreaci – „Plocha rekreace s nižším procentem zastavitelnosti do 20 %/návrh“, zatímco územní plán zná a rozlišuje i odlišný typ funkční plochy určené pro bydlení, respektive pro výstavbu „rodinných domů“ a „bytových domů“ – „Plochy bydlení“. 8. Podle dokumentace zpracované společností ACREA Atelier (číslo zakázky: 2011, datum: 10/2020), která byla podkladem pro vydání souhrnného vyjádření II. i napadeného rozhodnutí, má záměr povahu „rekreačního areálu“. Krajský úřad ve zmíněném vyjádření vzal výslovně v úvahu i skutečnost, že osoba zúčastněná na řízení V) (dále jen „žadatel“) některé dílčí objekty formálně prezentuje jako rodinné domy nebo bytové domy, respektive jako objekty formálně určené k bydlení. Následně dospěl k závěru, že komplex bude sloužit k individuální pobytové rekreaci. V souhrnném vyjádření III. pak chybí konkrétní úvahy, na jejichž základě krajský úřad svůj závěr vyhodnotil. Blíže nespecifikovaná „úprava“ dokumentace, kterou žadatel předložil krajskému úřadu někdy po vydání jeho vyjádření II. je dle žalobce účelová a směřovala jen k tomu, aby záměr byl nově a formálně prezentován jako komplex k (trvalému) bydlení. 9. „VIVA Lipno – bytový komplex“ dle žalobce svojí povahou a funkcí zjevně odpovídá všem znakům areálu určeného k rekreačním účelům. Jeho urbanistickou podstatu tvoří tzv. apartmánové byty v celkem 10 bytových domech. Ty jsou charakteristické nejen v Lipně nad Vltavou, ale i v řadě ostatních českých i moravských horských či podhorských středisek či lokalit tím, že nejsou jejich vlastníky využívány k bydlení, ale k rekreaci. Záměr je umístěn v zalesněné volné krajině, podél přírodního břehu vodní nádrže Lipno, bez jakékoli významnější urbanistické vazby na intravilán obce Lipno nad Vltavou, od něhož je vzdušnou čarou vzdálený 3 km. Nejbližším sídelním útvarem je podobně izolovaná rekreační osada Kobylnice vzdálená asi 1,5 km východním směrem. Záměr obsahuje typické funkční prvky pro rekreaci: recepci, wellness s bazénem, restauraci, multifunkční sál (v centrálním společenském objektu Klub), venkovní bazény, napojení na 3 hlavní mola pro kotvení lodí a člunů atd. Zároveň neobsahuje prakticky žádné prvky důležité pro trvalé bydlení. To dle žalobce odpovídá metodickému výkladu Ministerstva životního prostředí ze dne 1. 10. 2018, čj. MZP/2018/710/3250. 10. Žalobce dále předestřel argumentaci, o niž opírá svou aktivní procesní legitimaci. V důsledku shora uvedených pochybení byl žalobce zkrácen na svých právech dle § 3 písm. i) bod 2, § 6 odst. 6, § 7 odst. 6 a 9 a § 9c odst. 3 a 4 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí. 11. Žalobce je v Jihočeském kraji zavedeným občanským sdružením s obecným právem „účasti“ na ochraně přírody a krajiny ve smyslu § 70 odst. 1 a 2 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, a sdružuje občany žijící v Jihočeském kraji. Napadeným rozhodnutím pak byli – v důsledku porušení svých procesních práv – on sám i jeho členové zkráceni na svém základním hmotném právu na příznivé životní prostředí. 12. K tomu žalobce poukázal na nálezy Ústavního soudu ze dne 30. 5. 2014, sp. zn. I. ÚS 59/14, a ze dne 13. 10. 2015, sp. zn. IV. ÚS 3572/14, a ze dne 26. 1. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 22/17, č. 124/2021 Sb., a dále rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 4. 2014, čj. 7 As 30/201426, ze dne 25. 6. 2015, čj. 1 As 13/2015-295, a ze dne 15. 7. 2015, čj. 2 As 30/2015-38. 13. Žalobce uvedl, že záměr má být umístěn v zalesněné, civilizačně nedotčené a esteticky krásné volné krajině, na dosud přírodním břehu vodní nádrže Lipno. Záměr předpokládá mj. zásah do významného krajinného prvku lesa v rozsahu 0,8325 ha a jeho vykácení (odlesnění). Lokalita je biotopem řady ptáků. Z hlediska ochrany krajinného rázu podle § 12 odst. 1 a 2 zákona o ochraně přírody a krajiny povede záměr k narušení do