7 Azs 132/2021 — Nejvyšší správní soud

61 A 30/2024- 24 - text  5 61 A 30/2024 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Hájka, Ph.D., a soudkyň Mgr. Heleny Nutilové a JUDr. Terezy Kučerové, ve věci žalobce: T. M., narozen dne bytem zastoupen advokátem JUDr. Mojmírem Přívarou se sídlem Kovářská 1253/4, 301 00 Plzeň proti žalovanému: Městský úřad Jindřichův Hradec se sídlem Klášterská 135, 377 01 Jindřichův Hradec o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného spočívající v nevydání rozhodnutí po podání odporu v přestupkovém řízení vedeném pod sp. zn. 7127/2023, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Příkazem ze dne 29. 11. 2023, sp. zn. 7127/2023, čj. DOP/64772/23/Kp-69570/23, shledal žalovaný žalobce vinným ze spáchání přestupku v provozu na pozemních komunikacích dle § 125c odst. 1 písm. f) bod 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (zákon o silničním provozu). Žalovaný příkaz doručoval žalobci na adresu jeho tehdejšího trvalého pobytu, avšak žalobce si zásilku v úložní době nevyzvedl. Dne 12. 12. 2023 tak došlo k doručení fikcí. 2. Dne 26. 2. 2024 byl do datové schránky žalovaného doručen odpor, který žalobce podal proti shora označenému příkazu. Součástí odporu byla též (eventuální) žádost o prominutí zmeškání úkonu. 3. Žalovaný usnesením ze dne 26. 3. 2024 rozhodl tak, že se zmeškání lhůty k podání odporu nepromíjí, neboť žalobce neprokázal, že překážkou podání odporu byly závažné důvody. Krajský úřad Jihočeského kraje (dále jen „krajský úřad“) odvolání proti tomuto rozhodnutí zamítl rozhodnutím ze dne 29. 4. 2024 a rozhodnutí žalovaného potvrdil. Přípisem ze dne 26. 4. 2024 zároveň krajský úřad žalobce informoval, že neshledal důvody k zahájení přezkumného řízení. 4. Žádostí ze dne 20. 9. 2024 se žalobce domáhal přijetí opatření proti nečinnosti dle § 80 správního řádu. Krajský úřad usnesením ze dne 9. 10. 2024, sp. zn. OPZU-správ. 36065/2024/pere SO 10, čj. KUJCK 119896/2024, této žádosti nevyhověl. II. Shrnutí žaloby 5. Žalobce dne 23. 10. 2024 podal ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích žalobu na ochranu proti nečinnosti správního orgánu. 6. Žalobce namítl, že příkaz nebyl řádně doručen a podmínky fikce doručení dle § 24 odst. 3 správního řádu nebyly naplněny, protože nebyla zanechána výzva k vyzvednutí zásilky v domovní schránce ani na jiném vhodném místě. Poukazuje na to, že na adrese trvalého pobytu neměl schránku, a doručovatel uvedl, že adresát je na adrese neznámý. 7. Podle judikatury Nejvyššího správního soudu (např. rozsudek ze dne 6. 2. 2014, čj. 1 As 106/201344, a ze dne 28. 11. 2019, čj. 7 As 269/2019-19) musí být splněny všechny podmínky fikce doručení, což zde nebylo. 8. Podle žalobce správní orgány porušily § 84 odst. 2 správního řádu, který stanoví, že účastník, jenž se s rozhodnutím prokazatelně seznámil, se nemůže dovolávat jeho neoznámení. Žalobce argumentuje analogií s § 83 odst. 2 správního řádu. 9. Dále uvádí, že o příkazu se dozvěděl až dne 10. 2. 2024 od policisty a plný obsah příkazu zjistil až při nahlížení do spisu dne 14. 2. 2024. Odpor proto podal včas. Odkazuje také na odborný článek P. Matese s názvem Právo na poučení ve správním řízení publikovaný v Advokátním deníku (8. 12. 2020). 10. Žalobce poukazuje na absurdní důsledky vzniklé údajnou fikcí doručení. Tvrdí, že o příkazu, jímž mu byl uložen měsíční zákaz řízení, vůbec nevěděl, a proto jej nemohl vykonat, rovněž nemohl odevzdat řidičský průkaz. Následně, dvacet dní po skončení údajného zákazu, byl zastaven policií a obviněn z přestupku řízení bez řidičského oprávnění. Za tento přestupek mu byl v jiném řízení uložen trest zákazu řízení na 18 měsíců a pokuta 25 000 Kč. Žalobce poukazuje na nepřiměřenost situace, kdy nemohl splnit povinnosti vyplývající z prvního rozhodnutí, protože o něm nevěděl, a následně byl přísně potrestán za obdobné porušení. Tvrdí, že tato řetězící se opatření nejsou spravedlivá a odporují účelu institutu fikce doručení, který má zajistit předvídatelnost a spravedlnost, nikoliv neúměrné sankce. 11. Nynější žaloba dle žalobce řeší předběžnou otázku významnou i pro související řízení vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 60 A 9/2024. 12. Žalobce navrhl, aby krajský soud uložil žalovanému povinnost vydat ve shora označeném přestupkovém řízení rozhodnutí ve lhůtě 60 dnů od právní moci rozsudku krajského soudu. III. Shrnutí vyjádření žalovaného 13. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že doručení proběhlo v souladu s právními předpisy. Žalovaný příkaz zaslal na adresu žalobcova trvalého pobytu. Žalovaný popsal průběh dosavadního řízení a uzavřel, že se jedná o věc rozhodnutou. 14. Žalovaný proto navrhl, aby krajský soud žalobu zamítl. IV. Právní hodnocení krajského soudu 15. Krajský soud přezkoumal důvodnost žaloby v mezích uplatněných žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí (§ 81 odst. 1 s. ř. s.). Krajský soud ve věci rozhodl bez jednání dle § 51 s. ř. s. 16. Žaloba není důvodná. 17. Dle § 79 odst. 1 s. ř. s. platí, že „[t]en, kdo bezvýsledně vyčerpal prostředky, které procesní předpis platný pro řízení u správního orgánu stanoví k jeho ochraně proti nečinnosti správního orgánu, může se žalobou domáhat, aby soud uložil správnímu orgánu povinnost vydat rozhodnutí ve věci samé nebo osvědčení. To neplatí, spojuje-li zvláštní zákon s nečinností správního orgánu fikci, že bylo vydáno rozhodnutí o určitém obsahu nebo jiný právní důsledek.“ 18. Pro posouzení věci je klíčová otázka, zda žalovaný žalobci řádně doručil příkaz ze dne 29. 11. 2023. Krajský soud dospěl k závěru, že tomu tak bylo. 19. Předně krajský soud považuje za zcela správné, že žalovaný doručoval žalobci dle § 20 odst. 1 správního řádu do vlastních rukou na adresu jeho trvalého pobytu. Žalovaný reálně neměl ani jinou možnost. Z ničeho neplyne, že by žalobce měl zřízenu datovou schránku nebo že by snad měl uvedenou adresu pro doručování v evidenci obyvatel. Nic takového žalobce ostatně ani netvrdí. 20. Dle § 23 odst. 1 správního řádu platí, že „[n]ebyl-li v případě doručování podle § 20 adresát zastižen a písemnost nebylo možno doručit ani jiným způsobem přípustným podle § 20, písemnost se uloží.“ 21. Dle § 23 odst. 4 správního řádu dále platí, že „[a]dresát se vyzve vložením oznámení o neúspěšném doručení písemnosti do domovní schránky nebo na jiné vhodné místo, aby si uloženou písemnost ve lhůtě 10 dnů vyzvedl; současně se mu sdělí, kde, odkdy a v kterou denní dobu si lze písemnost vyzvednout. Je-li to možné a nevyloučil-li to správní orgán, písemnost se po uplynutí 10 dnů vloží do domovní schránky nebo na jiné vhodné místo; jinak se vrátí správnímu orgánu, který ji vyhotovil“ (důraz doplněn). Podle odstavce 5 téhož ustanovení „[z]ároveň s oznámením podle odstavce 4 se adresát písemně poučí o právních důsledcích, které by jeho případné jednání podle § 24 odst. 1, 3 a 4 vyvolalo nebo o možnosti postupu podle § 24 odst. 2. Toto poučení musí obsahovat i označení správního orgánu, který písemnost odesílá, a jeho adresu.“ 22. Dle § 24 odst. 1 správního řádu pak „[j]estliže si adresát uložené písemnosti písemnost ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byla k vyzvednutí připravena, nevyzvedne, písemnost se považuje za doručenou posledním dnem této lhůty.“ 23. Z obálky založené ve správním spisu plyne, že žalobce byl vyzván k vyzvednutí zásilky a bylo mu zanecháno poučení. Tomu nasvědčuje také skutečnost, že chlopeň obsahující toto poučení je z obálky odtržená. Od 2. 12. 2023 pak byla zásilka uložena k vyzvednutí. 24. Žalobcovo tvrzení, že na dané adrese nemá schránku, neboť tam již nebydlí, a nemá ani přístup k prostoru schránek, důvodnost žaloby nezakládá. S variantou, že adresát nemá na adrese pro doručování poštovní schránku (ať již z jakéhokoli důvodu) výše citovaná právní úprava výslovně počítá, neboť umožňuje zanechat oznámení o uložení včetně poučení na jiném vhodném místě. Že by se na adrese doručování takovéto vhodné místo vůbec nenacházelo, žalobce neuvedl. Za běžných podmínek ostatně takováto možnost není příliš pravděpodobná. Oznámení včetně poučení lze například i upevnit na domovní dveře (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 8. 2021, čj. 7 Azs 132/2021-31). V těchto případech není možné vhodit zásilku po uplynutí úložní doby do schránky adresáta, a tak nezbývá, než ji vrátit odesílateli (tomu odpovídá též zaškrtnutí políčka „adresát je na uvedené adrese neznámý“). 25. Shora uvedené pak představuje základní odlišnost od věci řešené v žalobcem citovaném rozsudku Nejvyššího správního soudu čj. 1 As 106/2013-44. V tehdejším případu se jednalo o doručování na adresu obecního úřadu (ohlašovny). Pro posouzení věci tak bylo podstatné, že na adrese ohlašovny nebylo možné výzvu spolu s poučením zanechat. Z tehdy platné zákonné úpravy nevyplývala povinnost ohlašoven [tj. obecních úřadů – viz § 2