6 As 108/2019 — Nejvyšší správní soud

63 A 18/2024- 52 - text  9 63 A 18/2024 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Terezy Kučerové a soudců JUDr. Michala Hájka, Ph.D., a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka, ve věci žalobce: M. M., narozený dne bytem zastoupen advokátem Mgr. Davidem Zahumenským sídlem tř. Kpt. Jaroše 1922/3, 602 00 Brno proti žalované: obec Dolní Novosedly sídlem Dolní Novosedly 55, 397 01 Dolní Novosedly o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem, spočívajícím v nečinnosti žalované, která nerozhodla o pořízení změny územního plánu a o jejím obsahu, neprojednala návrh na pořízení takové změny, a řádně nepostupovala při pořizování a vydání změny územního plánu tak, aby byl odstraněn nezákonný stav, v důsledku čehož je na pozemcích žalobce tzv. bílé místo, takto: I. Postup žalované, která v rozporu s § 55 odst. 3 zákona č. 183/2006 Sb. (§ 114 odst. 1 zákona č. 283/2021 Sb.), po zrušení části jejího územního plánu – rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 1. 9. 2021, č. j. 61 A 24/2021-286 - nerozhodla o pořízení změny územního plánu a o jejím obsahu, neprojednala návrh na pořízení takové změny, a řádně nepostupovala při pořizování a vydání změny územního plánu tak, aby byl odstraněn nezákonný stav, v důsledku něhož je na pozemcích žalobce tzv. bílé místo, je nezákonný. II. Žalované se zakazuje pokračovat v nezákonném zásahu spočívajícím v neprojednání změny územního plánu a nerozhodnutí o jejím pořízení, a to v rozsahu, kterým byl původní územní plán žalované zrušen rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 1. 9. 2021, č. j. 61 A 24/2021-286. III. Žalované se přikazuje, aby ve lhůtě 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku projednala a rozhodla o návrhu na pořízení změny územního plánu v uvedeném rozsahu a aby ve lhůtě 1 roku od právní moci tohoto rozsudku změnu územního plánu vydala. IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 25 476,70 Kč do 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho právního zástupce. Odůvodnění: I. Vymezení věci, obsah žaloby a vyjádření žalované 1. V projednávané věci je otázkou, zda žalovaná zasáhla do veřejných subjektivních práv žalobce tím, že po zrušení části územního plánu obce, týkající se pozemků ve vlastnictví žalobce, krajským soudem, nerozhodla o pořízení změny územního plánu v rozsahu této částečně zrušené regulace. 2. Právní mocí rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích (dne 27. 9. 2021) ze dne 1. 9. 2021, č. j. 61 A 24/2021-286, byl zrušen územní plán žalované vydaný usnesením zastupitelstva ze dne 29. 5. 2020, č. XB, a to v části týkající se pozemků žalobce - parc. č. XA a XB v katastrálním území XA. 3. V důsledku tohoto zrušení je dle žalobce na dotčených pozemcích tzv. bílé místo. Pozemky jsou nezastavitelné a fakticky se tak jedná o stavební uzávěru, která mu znemožňuje realizovat jeho plán tyto pozemky zastavět. K tomu žalobce již v minulosti podnikl příslušné kroky, kdy dne 14. 10. 2019 získal územní rozhodnutí, jímž na jeho pozemku byla umístěna stavba spočívající ve vedení elektrické energie. Nynější nečinnost žalované tak významně zasahuje do vlastnických práv žalobce. Ten nemůže se svými pozemky disponovat, jejich prodej, coby nezastavitelného území, by byl učiněn značně pod cenou. 4. Povinnost žalované v tomto směru konat a nezákonnost této nečinnosti žalobce dovozuje z judikatury Nejvyššího správního soudu. Konkrétně zmiňuje rozhodnutí ze dne 29. 10. 2014, č. j. 2 As 127/2014-32, č. 3180/2015 Sb. NSS, dle kterého zásahem může být nevydání akčního plánu dle § 7 odst. 11 zákona č. 86/2002 Sb., o ochraně ovzduší. Dále rozhodnutí uvedeného soudu ze dne 21. 6. 2018, č. j. 2 As 132/2016-86, kde byl jako zásah posouzeno nevydání regulačního plánu a rozhodnutí ze dne 4. 1. 2018, č. j. 10 As 322/2016-58, neaktualizace územního plánu. Zásahem je pak dle žalobce též nezahájení pořizování změny územního plánu po zrušení jeho části a nečinnost při pořízení a vydání takové změny. 5. Povinnost zastupitelstva v takové situaci konat žalobce dovozuje z § 55 odst. 3 zákona č. 183/2006 Sb., stavební zákon („stavební zákon z roku 2006“). V návaznosti na ni podal žalobce podnět ke Krajskému úřadu Jihočeského kraje, který starostu žalované v červnu roku 2023 vyzval k zajištění předložení návrhu na pořízení změny a k jejímu bezodkladnému projednání zastupitelstvem obce. Na tuto výzvu nebylo žalovanou reagováno. 6. Žalobce navrhuje, aby krajský soud označil za nezákonný zásah postup žalované, která v rozporu s § 55 odst. 3 stavebního zákona z roku 2006, po zrušení části jejího územního plánu - rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 1. 9. 2021 č. j. 61 A 24/2021-286 - nerozhodla o pořízení změny územního plánu a o jejím obsahu, neprojednala návrh na pořízení takové změny, a řádně nepostupovala při pořizování a vydání změny územního plánu tak, aby byl odstraněn nezákonný stav, v důsledku něhož je na pozemcích žalobce tzv. bílé místo. Současně se žalobce domáhá toho, aby krajský soud zakázal žalované pokračovat v zásahu popsaném v předchozí větě a přikázal žalované, aby ve lhůtě 1 měsíce od právní moci rozsudku projednala návrh na pořízení změny a rozhodla o pořízení změny územního plánu a o jejím obsahu v návaznosti na citovaný rozsudek krajského soudu a ve lhůtě do 1 roku od právní moci rozsudku vydala takovou změnu územního plánu. 7. Žalovaná se k žalobě ve stanovené lhůtě nevyjádřila. II. Předchozí řízení před krajským soudem a Nejvyšším správním soudem 8. Krajský soud shora popsanou žalobu nejprve usnesením ze dne 18. 6. 2024, č. j. 63 A 18/2024-18, odmítl z důvodu absence plausibilního tvrzení zásahu do veřejných subjektivních práv žalobce. Konstatoval, že se pojmově o nezákonný zásah jednat nemůže, neboť na pořízení územního plánu ani na jeho změnu není právní nárok. To opřel o judikaturu správních soudů – rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 16. 6. 2021, č. j. 40 A 10/2020-99, rozsudek NSS ze dne 8. 3. 2023, č. j. 6 As 231/2021–30 a rozsudek téhož soudu ze dne 27. 7. 2017, č. j. 9 As 302/2016-68. Vyvrátil též tvrzení žalobce o vzniku tzv. bílého místa na jeho pozemcích po zrušení jejich územně plánovací regulace, když citoval judikaturu správních soudů, podle níž po zrušení změny územního plánu vstoupí v účinnost územní plán v podobě před zrušenou změnou - usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 12. 2020, sp. zn. 20 Cdo 2974/2020; rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 29. 5. 2012, č. j. 63 A 1/2012-54, publ. pod č. 2740/2013 Sb. NSS, kde tento soud dovodil, že „na pořízení nového územního plánu je nutno nahlížet jako na faktickou změnu územně plánovací dokumentace předchozí“; dále na rozsudek posledně uvedeného soudu ze dne 9. 9. 2014, č. j. 63 A 3/2014-137; jakož i na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 31. 8. 2015, č. j. 8 A 61/2014–161. Krajský soud argumentačně pokryl též situaci, kdy žádný předchozí územní plán vydán na území konkrétní obce nebyl. K tomu odkázal na § 2 odst. 1 písm. d) stavebního zákona z roku 2006, dle něhož nemá-li obec vymezené zastavěné území, je zastavěným územím zastavěná část obce vymezená k 1. září 1966 a vyznačená v mapách evidence nemovitostí. Zmíněno bylo též obdobné řešení vymezené v § 116 odst. 2 zákona č. 283/2021 Sb., stavebního zákona („nový stavební zákon“), dle kterého se při vymezení zastavěného území vychází z posledního účinného územního plánu. Krajský soud dále s odkazem na rozsudek NSS ze dne 25. 8. 2015, č. j. 6 As 135/2015–79 (územní plán Špindlerův Mlýn), doplnil, že popsaná pravidla se vztahují i na situaci, kdy správním soudem došlo ke zrušení územního plánu v části týkající se konkrétních pozemků: „Soud zrušil územní plán Špindlerova Mlýna, jen pokud jde o vymezení zastavěného území ve vztahu k pozemku p. č. 96/16. Na uvedený pozemek je tudíž nadále nutno nahlížet jako na pozemek, u nějž nebylo o jeho zařazení či nezařazení do zastavěného území územním plánem vůbec rozhodnuto. Otázku, zda do zastavěného území spadá, bude muset stavební úřad u tohoto konkrétního pozemku řešit individuálně podle § 2 odst. 1 písm. d) stavebního zákona. […]. Pozemek tedy byl z hlediska začlenění do zastavěného území rozsudkem krajského soudu ‚očištěn‘ od územně plánovací regulace a pohlíží se na něj jako na pozemek v obci, která nemá územní plán (srov. k tomu obdobně rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. ledna 2015 č. j. 6 As 155/2014–73, bod [37]).“ 9. Krajský soud v předchozím rozhodnutí uzavřel, že žalobce nemůže být nečinností obce při vydávání územního plánu jakkoli dotčen na svých veřejných subjektivních právech, neboť mu žádné právo na vydání územního plánu (a to ani ve vztahu k jeho pozemkům) nesvědčí. O žalobou tvrzené bílé místo (stavební uzávěru) se nejedná, neboť se přímo z dopadající právní úpravy (potažmo navazující soudní judikatury) podává, jaká regulace se po zrušení územního plánu v části týkající se konkrétních pozemků uplatní. 10. Nejvyšší správní soud se s u