5 Afs 151/2004 — Nejvyšší správní soud

64 Az 1/2025- 21 - text  11 64 Az 1/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Terezou Kučerovou, ve věci žalobce: V. K., narozený dne státní příslušnost bytem zastoupen advokátem Mgr. Petrem Zíkou sídlem Masarykovo nám. 225, 256 01 Benešov proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 1. 2025, č. j. OAM-14137-6/ZR-2024, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 1. 2025, č. j. OAM-14137-6/ZR-2024, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 10 140 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce. III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci a shrnutí žaloby 1. Rozhodnutím ze dne 8. 1. 2025, č. j. OAM-14137-6/ZR-2024 („napadené rozhodnutí“), žalovaný podle § 5 odst. 7 zákona č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace, ve znění do 10. 2. 2025 („zákon č. 65/2022 Sb.“), s odkazem na § 10 odst. 3 zákona č. 221/2003 Sb., o dočasné ochraně cizinců („zákon o dočasné ochraně“), žalobci odňal oprávnění k pobytu na území za účelem dočasné ochrany z důvodu sloučení rodiny („dočasná ochrana“), neboť zanikl důvod, pro který mu bylo toto oprávnění uděleno, a nebyl shledán jiný důvod hodný zřetele pro jeho ponechání. 2. Napadené rozhodnutí žalovaný odůvodnil tím, že dne 31. 3. 2023 uplynula platnost dočasné ochrany udělené dceři žalobce, V. K., narozené dne X, která nepožádala o její prodloužení. Protože byla žalobci dočasná ochrana udělena z důvodu sloučení rodiny, uplynutím platnosti dočasné ochrany jeho dcery zanikl důvod, pro který byla dočasná ochrana udělena jemu. 3. Proti napadenému rozhodnutí podal žalobce dne 26. 2. 2025 ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích žalobu, kterou se domáhá, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. 4. S napadeným rozhodnutím nesouhlasí, neboť dle jeho názoru důvod pro ponechání dočasné ochrany nadále trvá. Má za to, že žalovaný nesprávně posoudil existenci důvodů hodných zvláštního zřetele a neprovedl dostatečné zhodnocení jeho individuální situace. 5. V prvé řadě žalovaný nevzal v úvahu, že se žalobce plně adaptoval do české společnosti, našel si zaměstnání, do kterého dochází, nepobírá žádné sociální dávky a vede řádný život. Řádně hradí všechny své finanční závazky a aktivně se podílí na společenském a ekonomickém životě České republiky. 6. Připouští, že jeho dcera zahájila vysokoškolské studium na Ukrajině. Namítá však, že s ním stále udržuje úzký vztah a pravidelně jej navštěvuje. Nelze proto konstatovat, že důvod udělení dočasné ochrany spočívající ve sloučení rodiny zcela zanikl. Zároveň nelze vyloučit, že si v České republice v budoucnu nalezne družku, což by posílilo jeho vazby na místní prostředí a společnost. 7. Současně se domnívá, že se nemůže vrátit do země původu, neboť by mu hrozilo skutečné nebezpečí ve smyslu § 179 odst. 2 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů („zákon o pobytu cizinců“). Skutečné nebezpečí spatřuje ve skutečnosti, že by po návratu na Ukrajinu byl povolán do armády a donucen účastnit se bojových operací. Z veřejně dostupných zdrojů je zřejmé, že Ukrajina průběžně mobilizuje muže v bojeschopném věku, a to i přes jejich odpor. Jeho návrat by tak znamenal bezprostřední riziko vystavení vážné újmě, a to jak z důvodu účasti na válečných operacích, tak i případného postihu za odmítnutí vojenské služby. 8. Poukázal na to, že v regionu, odkud pochází, dochází k vážnému ohrožení civilistů v důsledku pokračujícího konfliktu, bombardování a válečných represí. Existují doložené případy, kdy osoby, které se vyhýbaly vojenské službě nebo projevily nesouhlas s válečným konfliktem, byly vystaveny krutému a ponižujícímu zacházení, šikaně či dokonce nezákonnému věznění. 9. Uzavřel, že žalovaný pochybil, pokud se omezil na formalistické posouzení otázky, zda důvod dočasné ochrany nadále trvá, aniž by se řádně zabýval otázkou skutečného nebezpečí v případě návratu žalobce do země původu. Zásada non-refoulement zakotvená nejen v § 179 odst. 2 zákona o pobytu cizinců, ale i v mezinárodním právu, zakazuje vyhoštění osoby do státu, kde by jí hrozilo vážné nebezpečí újmy. Žalobce je proto přesvědčen, že v jeho případě nelze rozhodnout o odnětí dočasné ochrany bez toho, aby byly pečlivě zváženy veškeré okolnosti jeho případu a možné důsledky jeho návratu do vlasti. 10. Součástí žaloby byl též návrh na přiznání odkladného účinku žalobě. O tomto návrhu krajský soud rozhodl usnesením ze dne 28. 3. 2025, č. j. 64 Az 1/2025-15, tak, že žalobě odkladný účinek nepřiznal. II. Shrnutí vyjádření žalovaného k žalobě 11. Žalovaný v rámci vyjádření k žalobě navrhl, aby krajský soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 12. Úvodem zmínil, že žalobci neměla být dočasná ochrana z důvodu sloučení rodiny vůbec udělena. Dcera žalobce se narodila dne 7. 2. 2004. Žalobci byla dočasná ochrana udělena dne 3. 5. 2022. Dcera žalobce tak ke dni udělení dočasné ochrany žalobci již dosáhla 18 let věku. Důvod dle § 51 odst. 1 ve spojení s § 51 odst. 2 písm. b) zákona o dočasné ochraně [žalovaný měl zřejmě na mysli § 51 odst. 2 písm. c) zákona o dočasné ochraně - pozn. krajského soudu] se tak na žalobce nevztahoval. 13. Mimo to však v případě žalobce jasně došlo k zániku důvodu, pro který mu bylo oprávnění k pobytu za účelem dočasné ochrany z důvodu sloučení rodiny uděleno. Dceři žalobce zaniklo ke dni 31. 3. 2023 oprávnění k pobytu za účelem dočasné ochrany, neboť se neregistrovala k jeho prodloužení podle § 7b odst. 4 zákona č. 65/2022 Sb., v tehdy účinném znění. Uplynutím platnosti její dočasné ochrany odpadl důvod, pro který byla dočasná ochrana udělena žalobci. Dle slov žalobce přitom již jeho dcera nepobývala na území České republiky, ale na území Ukrajiny, kde pobývá i nadále. Fakt, že žalobce jeho dcera příležitostně navštěvuje v rámci tzv. bezvízového styku, jelikož je držitelkou biometrického pasu Ukrajiny a jako taková může na území České republiky krátkodobě pobývat, tuto situaci nijak nemění. Dcera žalobce stále není držitelkou dočasné ochrany v České republice, navíc již dávno dosáhla věku 18 let. 14. Vzhledem k tomu, že dle § 10 odst. 3 zákona o dočasné ochraně je žalovaný povinen dočasnou ochranu odejmout vždy, když odpadne důvod, pro který byla udělena, dočasnou ochranu žalobci odňal. 15. V této souvislosti podotkl, že žalobce není osobou, na kterou by se vztahovalo prováděcí rozhodnutí Rady č. (EU) 2022/382 ze dne 4. března 2022, kterým se stanoví, že nastal případ hromadného přílivu vysídlených osob z Ukrajiny ve smyslu článku 5 směrnice 2001/55/ES, a kterým se zavádí jejich dočasná ochrana („rozhodnutí Rady EU č. 2022/382“), a nemohlo tedy být vydáno oprávnění k pobytu za účelem dočasné ochrany podle § 3 zákona č. 65/2022 Sb. Žalobce totiž přede dnem 24. 2. 2022 nepobýval na Ukrajině, ale od 13. 11. 2021 pobýval na území států Schengenského prostoru, a to na základě dlouhodobého víza vydaného polskými orgány a platného od 2. 11. 2021 do 20. 4. 2022. Žalobce proto nepatří do okruhu osob uvedených v čl. 2 odst. 1 písm. a) rozhodnutí Rady EU č. 2022/382, a není proto osobou, na kterou se toto rozhodnutí vztahuje. 16. Vedle toho má žalovaný za to, že žalobce neuvedl žádné relevantní důvody, které by mohly být považovány za hodné zvláštního zřetele, a pro které by žalobci nemělo být odňato oprávnění k pobytu za účelem dočasné ochrany. 17. Fakt, že žalobce žije v České republice a nalezl zde zaměstnání, nepředstavuje důvod hodný zvláštního zřetele. Jde o normální průběh přemístění se do nového státu. Důvody hodné zvláštního zřetele představují situace, které jsou svým způsobem zásadním vybočením z normálu a závažné natolik, že by nebylo spravedlivé pobytové oprávnění žalobci odejmout a znemožnit mu na území pobývat z titulu dočasné ochrany. Stejně tak není důvodem hodným zvláštního zřetele ani možnost získání partnerky. Tato možná budoucí okolnost nijak nesouvisí se současným pobytem žalobce na území České republiky. 18. Válečný konflikt probíhající v zemi původu žalobce také nepředstavuje důvod hodný zvláštního zřetele. Žalobce byl ke dni 24. 2. 2022 držitelem víza dlouhodobého pobytu č. 101838596, které mu bylo uděleno v Polské republice s platností od 2. 11. 2021 do 20. 4. 2022. Žalovanému je z úřední činnosti známo, že Polská republika umožňuje držitelům dlouhodobých víz vydaných Polskou republikou pobyt na svém území, a to aktuálně až do 30. 9. 2025. Žalobce by tak nebyl nucen vycestovat do země původu, jelikož má možnost vycestovat do Polské republiky. Na místě tak není ani poznámka žalobce o porušení zásady nenavracení (non-refoulement). 19. Současně uvedl, že plnění branné povinnosti vůči vlastnímu státu a povinná vojenská slu