2 As 34/2006 — Nejvyšší správní soud

54 A 2/2025- 50 - text  11 54 A 2/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Bc. Petrem Jiříkem ve věci žalobce: J. Š., narozený bytem zastoupen JUDr. Emilem Flegelem, advokátem, ČAK 16039 sídlem K Chaloupkám 3170/2 106 00 Praha 10 – Záběhlice proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje odbor právní a krajský živnostenský úřad sídlem U Zimního stadionu čp. 1952/2 370 76 České Budějovice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 1. 2025, č. j. KUJCK 1679/2025, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Návrh žalobce na upuštění od trestu nebo snížení trestu se zamítá. III. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. IV. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Rozhodnutím Městského úřadu Vimperk ze dne 13. 11. 2024, č. j. MUVPK-OD 159692/24-SVECH, sp. zn. 33417/2024 byl žalobce uznán vinným z přestupku fyzické osoby dle ustanovení § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, v rozhodném znění (dále jen „zákon o silničním provozu“), kterého se dopustil nedbalostním jednáním tím, že dne 29. 7. 2024 v 17:25 hodin jako řidič jízdní soupravy složené z vozidla Ford Transit, RZ: X a přívěsu PON, X, na 48 km silnice II. třídy č. 145, ve směru jízdy Vimperk – Husinec v rozporu s ustanovením § 5 odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu užil k jízdě přívěs PON, RZ: X, neboť jeho technická způsobilost nebyla ověřena pravidelnou technickou kontrolou, jelikož tato skončila dnem 26. 4. 2020. 2. Současně byl žalobce uznán vinným z přestupku fyzické osoby dle § 125c odst. 1 písm. e) bodu 1 zákona o silničním provozu, kterého se dopustil nedbalostním jednáním tím, že v téže okamžik řídil tuto jízdní soupravu v rozporu s ustanovením § 3 odst. 3 písm. a) zákona o silničním provozu, neboť nebyl držitelem řidičského oprávnění pro skupinu „B+E“, které by ho opravňovalo k jejímu řízení. 3. Za spáchané přestupky uložil správní orgán prvního stupně žalobci dle § 125c odst. 5 písm. a) zákona o silničním provozu pokutu ve výši 25.000 Kč a dle ustanovení § 125c odst. 6 písm. a) zákona o silničním provozu zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel v délce trvání 18 měsíců od nabytí právní moci tohoto příkazu. Dále byla obžalovanému uložena povinnost dle § 95 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „ZOPŘ“) nahradit náklady řízení spojené s projednáním přestupku v částce 2.500 Kč. 4. Žalobou napadeným rozhodnutím žalovaný postupem dle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, v rozhodném znění (dále jen „správní řád“) zamítl odvolání žalobce a rozhodnutí správního orgánu prvního stupně potvrdil. 5. Dne 12. 2. 2025 podal žalobce u zdejšího soudu blanketní žalobu proti rozhodnutí žalovaného, kterou k výzvě soudu doplnil včasným podáním ze dne 26. 2. 2025. II. Stručný obsah žaloby včetně jejího doplnění, vyjádření žalovaného k žalobě 6. Žalobce namítá nepřezkoumatelnost napadaného rozhodnutí, neboť žalovaný se nevypořádal s jeho námitkami, rozhodl urychleně a neakceptoval žádost žalobce ohledně vydání rozhodnutí s mírným časovým odstupem, a to zejména s ohledem na probíhající autoškolu s termínem složení závěrečné zkoušky dne 21. 1. 2025. Ve výroku rozhodnutí orgánu prvního stupně se hovoří nesprávně o příkazu, od jehož právní moci má plynout uložený zákaz řízení; jedná se o zmatečné určení počátku zákazu činnosti 7. S odkazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu žalobce poukazuje na absenci uvedení nejvyšší povolené hmotnosti tažného motorového vozidla či tažného nemotorového vozidla (přívěsu) v popisu skutku. Nedostatečný popis skutku ve výrokové části tudíž nelze dle žalobce nahrazovat popisem v odůvodnění rozhodnutí či zohledněním obsahu rozhodnutí založených ve správním spise. 8. Žalobce dále tvrdí, že nebyl naplněn materiální znak skutkové podstaty přestupku proti zákonu o silničním provozu. Žalobce je držitel řidičského oprávnění skupiny vozidel AM, B1, B, C1, C, T. Ačkoli řídil jízdní soupravu o „celkové váze“ resp. okamžité hmotnosti do 3 500 kg (nejvyšší povolená hmotnost do 4 700 kg), s řidičským oprávněním skupiny C mohl řídit nákladní automobil o celkové hmotnosti nad 3,5 tuny, resp. nad 12 000 kg, kategorie N3, jehož nejvyšší přípustná hmotnost převyšuje 12.000 kg. Dále žalobce popisuje, že jízdní souprava měla povolenou hmotnost 4 700 kg a okamžitá hmotnost jízdní soupravy přitom nepřekročila 3 500 kg, resp. 4 250 kg, kdy součástí spisu je i doložený vážní lístek č. 1/12031 z 29. 7. 2024, 8:45:14 hod. Okamžitá hmotnost jízdní soupravy (tj. motorového vozidla bez osob, přívěsu s nákladem činila k tomuto času 3 060 kg. Náklad vážil 400 kg. Okamžitá hmotnost jízdní soupravy proto nebyla dle žalobce vyšší než nejvyšší povolená hmotnost jízdní soupravy stanovená při schvalování technické způsobilosti tažného vozidla (3 500 kg). Užitečná (celková hmotnost) jízdní soupravy taktéž nepřekročila 3 500 kg. 9. Žalobce popisuje svojí sebereflexi, neboť se z kontroly a správního řízení poučil a zahájil výcvik v autoškole ILLE s.r.o. na oprávnění řidičské skupiny BE a CE (C+E) v kurzu č. 117/24 s pravděpodobnou závěrečnou zkouškou ke dni 23. 1. 2025, aby mohl následně požádat o rozšíření řidičského oprávnění i na skupiny B+E a C+E. 10. Žalobce rovněž namítá, že do 31. 12. 2023 činila spodní hranice délky u zákazu řízení motorových vozidel 12 měsíců, což je o půl roku méně než dle zákona č. 271/2023 Sb., který posléze nabyl účinnosti. Dále poukazuje na § 125c odst. 4 zákona o silničním provozu, dle kterého je možné uložit zákaz činnosti i pod dolní hranici zákonem stanovené sazby, pokud by byl vzhledem k poměrům řidiče nepřiměřeně přísný. 11. Žalobce popisuje, že v odvolání namítal, že zákaz činnosti musí být trestem, který je ukládán za přestupky, kterých se pachatel dopustil v souvislosti s výkonem nějaké konkrétní činnosti, pro kterou je třeba zvláštní způsobilost nebo oprávnění; podmínkou uložení takového správního trestu je, že byl přestupek spáchán v souvislosti s touto činností. Žalobce by proto dle svého názoru neměl být postižen zákazem řízení všech motorových vozidel. Tento trest považuje žalobce za nepřiměřený a nezákonný. Uvádí též jeho rozpor se zásadami pro ukládání trestu v souladu se ZOPŘ. Dle něj by mu mohl být uložen pouze správní trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení souprav motorového vozidla s přívěsem, a to i přes to, že k řízení oné soupravy je vyžadováno řidičské oprávnění skupiny B+E, které však ke dni 29. 7. 2024 nevlastnil. 12. Žalobce se rovněž vymezuje vůči tomu, že v době kontroly Policií ČR na místě nijak nerozporoval řízení soupravy bez patřičného řidičského oprávnění. Policisté ústně tvrdili, že se bude moci k věci podrobně vyjádřit v řízení před správním orgánem, včetně výslechu svědků, kteří s ním jeli ve vozidle. Policisté chvátali k nehodě a žalobce je nechtěl zdržovat. Prvostupňový správní orgán však v rozporu se zákonem a judikaturou ústní jednání nenařídil. Žalobce odkazuje zejména na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 3. 2014, č. j. As 63/2013-42, který popisuje zásadu rovnosti zbraní a ústnosti, a to v souvislosti s Ústavou, LZPS a Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod. Apeluje přitom i na znění Usnesení NS ČR, sp. zn. 8 Tdo 235/2015-19 ze dne 17. 3. 2015, které hovoří o právu obviněného na možnost vyslechnout klíčového svědka dle EÚOLP, které je upřednostněno před principy rychlosti trestního řízení dle § 2 odst. 4, druhá věta zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád. 13. Žalobce namítá, že správní rozhodnutí byla vydána na základě nesprávného postupu, a proto jsou stižena vadou. V této souvislosti odkazuje i na čl. 36 odst. 2 a 3 LZPS, které zakotvují přezkum zákonnosti rozhodnutí orgánu veřejné správy a náhradu škody, která byla žalobci způsobena nezákonným rozhodnutím orgánu veřejné správy či nesprávným úředním postupem. 14. Žalobce dále namítá, že žalovaný jako odvolací orgán měl hledat a využít všech možností, které mu ZOPK dává, zmírnit jeho tvrdost a nedržet se striktně své „šablony“ ohledně uložení správních trestů. Žalovaný v odůvodnění rozhodnutí tvrdí, že se řídil zásadou individualizace trestu, ačkoli postupoval v jejím rozporu. Dle žalobce se neřídil ani základními zásadami činnosti správních orgánů. Žalovaný tak dle žalobce nešetřil jeho práva ani jeho oprávněné zájmy v podobě řízení motorového vozidla pro podnikání, ani pro finanční potřeby blízkých, kdy tím došlo k zasažení do takových práv. 15. Žalobce navrhuje, aby krajský soud snížil uložený trest či od něj zcela upustil. Dle žalobce je na místě užití tzv. institutu zmírnění tvrdosti zákona. Mimořádné snížení výměry pokuty je také zakotveno v § 44 ZOPŘ; zákaz činnosti lze uložit na dobu kratší než zákonem stanovenou dle § 125e odst. 4 zákona o provozu na pozemních komunikacích. 16. Dále žalobce konstatuje, že před vydáním rozhodnutí žádal o