10 Afs 304/2019 – Nejvyšší správní soud

51 Af 5/2023- 120 - text  22 51 Af 5/2023 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka a soudců Mgr. Heleny Nutilové a JUDr. Michala Hájka, Ph.D., ve věci žalobce: SENESI, SE sídlem Budějovická 1228, Vodňany II zastoupen společností GT Tax a. s. sídlem Pujmanové 1753/10a, Praha 4 proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství sídlem Masarykova 427/31, Brno, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 3. 2023, č. j. 7762/23/5200-10421-712995, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Daňové orgány dospěly k závěru, že v případě žalobce ve věci daně z příjmů fyzických osob vybíranou srážkou podle zvláštní sazby daně za zdaňovací období let 2016 a 2017 byly naplněny znaky zneužití práva u tzv. korunových dluhopisů. Daňové orgány vycházely ze zjištění, které u žalobce učinily v případě daně z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2014 (DPPO 2014). Závěry daňových orgánů o zneužití práva v případě DPPO 2014 aproboval zdejší soud v rozsudku ze dne 9. 6. 2021, č. j. 63 Af 1/2020-92, jakož i Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 8. 6. 2023, č. j. 10 Afs 272/2021-85. V případě daně z příjmů právnických osob za zdaňovací období let 2015 až 2017 zdejší soud řízení o obdobné žalobě zastavil usnesením ze dne 21. 7. 2023, č. j. 63 Af 7/2022-93. 2. Žalobou napadeným rozhodnutím zamítl žalovaný postupem dle § 116 odst. 1 písm. c) zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, v rozhodném znění (dále jen „daňový řád“), odvolání žalobce proti dodatečným platebním výměrům na daň z příjmů fyzických osob vybíranou srážkou podle zvláštní sazby daně za zdaňovací období roku 2016 a roku 2017. 3. Dodatečným platebním výměrem ze dne 3. 8. 2021, č. j. 1755651/21/2211-50522-307417, byla žalobci podle zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, v rozhodném znění (dále jen „ZDP“), dodatečně stanovena k přímé úhradě daň z příjmů fyzických osob vybíraná srážkou podle zvláštní sazby daně ve výši 10 588 232 Kč a penále ve výši 2 117 646 Kč. 4. Dodatečným platebním výměrem ze dne 3. 8. 2021, č. j. 1755786/21/2211-50522-307417, byla žalobci dle ZDP dodatečně stanovena k přímé úhradě daň z příjmů fyzických osob vybíraná srážkou podle zvláštní sazby daně ve výši 5 294 116 Kč a penále ve výši 1 058 823 Kč. II. Obsah žaloby 5. Žalobce úvodem vymezuje dva základy sporu v tomto řízení. 6. Zaprvé je třeba posoudit, zda nakládání s majetkem žalobce sledovalo racionální účel, nikoli samoúčelné snížení daňové povinnosti obcházením daňových zákonů (rozsudek NSS ze dne 17. 12. 2007, č. j. 1 Afs 35/2007–108). Podstatou sporu je, zda žalobce zvolil z více smysluplných alternativ tu daňově nejvýhodnější, což je legitimní postup, nebo zda jediným cílem transakce s dluhopisy bylo získání nelegitimního daňového zvýhodnění (tamtéž). Žalobce tvrdí, že legitimitu postupu prokázal, zatímco správce daně neunesl důkazní břemeno k prokázání zneužití práva. 7. Zadruhé, zda jsou daňové orgány oprávněny v důsledku tvrzeného zneužití práva neakceptovat platnou právní úpravu a postupovat v jejím rozporu. Tvrdí-li, že kvůli zneužití práva nelze přiznat daňovou výhodu dle přechodného ustanovení zákona č. 192/2012 Sb., a proto byl úrokový výnos panu K. za roky 2016 a 2017 zdaněn bez tohoto zvýhodnění, je takový postup dle žalobce nezákonný. Navíc podle něj nejde o žádnou daňovou výhodu. II.A Historický vývoj, základ 8. Žalobce poté podrobně představuje vývoj společnosti. 9. Společnost SIKO CB, a.s., právní předchůdce SENESI SE, od roku 2003 spolupracovala se společností SIKO KOUPELNY, a.s., využívala značku SIKO. V roce 2013 bylo zřejmé, že dojde k rozchodu se značkou SIKO, což vyvolalo potřebu zajistit kapitál pro rozvoj vlastní značky, sítě prodejen a financování zásob. Rozhodnutí SIKO KOUPELNY, a.s., spolupráci bylo prokázáno interním zápisem z porady. 10. Pan M. K. zahájil restrukturalizaci podnikatelské struktury s cílem: 1) Přípravy na prodej společnosti SIKO CB – vytvoření holdingové struktury (BIANCONERO) pro efektivní prodej, financování a posílení vyjednávací pozice. Potenciální investor preferoval evropskou právní formu a požadoval vyloučení volných finančních prostředků z kupní ceny. SIKO KOUPELNY, a.s. vyvíjela nátlak na prodej prostřednictvím smluvní nejistoty a hrozby konkurence. Přecenění majetku při přeměně bylo doloženo znaleckým posudkem č. 265-3957/2018. 2) Korporátní zjednodušení – zefektivnění řízení, financování, snížení nákladů, zvýšení prestiže a tržního podílu. 3) Příprava na samostatný rozvoj bez značky SIKO – právní forma vhodná pro expanzi na evropský trh (např. Španělsko), nastavení efektivního financování i bez daňového zvýhodnění korunových dluhopisů. 11. Restrukturalizace byla provedena ve třech krocích: 1) Nákup ASMAREA SE společností BIANCONERO, s.r.o. (14. 3. 2014) – základ pro budoucí holdingovou strukturu a příprava na akvizici SIKO CB. Zvolena forma evropské společnosti kvůli preferencím investora a plánované expanzi na evropský trh. 2) Nákup 100% podílu v SIKO CB, a.s. společností ASMAREA SE (17. 3. 2014) – financováno částečně prostřednictvím privátních dluhopisů, které měly zajistit flexibilní výplatu prostředků v případě prodeje, nebo financování expanze při neuskutečnění prodeje. 3) Fúze SIKO CB, a.s. s ASMAREA SE (zápis 1. 8. 2014) – dokončení restrukturalizace, nastavení holdingové struktury, právní forma evropské společnosti, využití úvěrových nástrojů pro případný prodej i další rozvoj. 12. Prodej společnosti SIKO CB SE se neuskutečnil, přesto byly získané prostředky využity k rozvoji na tuzemském i evropském trhu. II.B Žalobní body 13. Daňová kontrola daně z příjmů fyzických osob vybírané srážkou za období 2016–2017 byla zahájena dne 5. 6. 2019. Správce daně bez dalšího převzal závěry kontroly za rok 2014 (DPPO 2014) a nevedl žádné dokazování; zástupce žalobce kontaktoval až v říjnu 2020 kvůli sjednání termínu seznámení s výsledky kontrolního zjištění (dále také jako „VKZ“). Žalobce požadoval seznámení s VKZ formou ústního jednání; sjednané termíny 4. 11. 2020 a 5. 1. 2021 správce daně zrušil kvůli opatřením souvisejícím s COVID-19. Žalobce legitimně očekával nový termín, správce daně však dne 25. 1. 2021 zaslal za využití novelizovaného znění zákona VKZ do datové schránky, což žalobce hodnotí jako účelový postup v rozporu se zásadou vstřícnosti a součinnosti. Sjednání termínů na straně jedné a na straně druhé zrušení termínu vede žalobce k námitce, že správce daně porušoval základní zásady řádné správy daní, zejména zásadu součinnosti a bezprůtahovosti řízení. 14. Žalobce vytýkal správci daně, že zpráva o kontrole není přezkoumatelným podkladem platebních výměrů, neobsahuje zákonné náležitosti, nehodnotí důkazy, ignoruje argumentaci a námitky žalobce a závěry staví na subjektivních názorech. Námitky žalobce jsou vypořádány pouze odkazy na předchozí řízení týkající se jiné daně (DPPO) a na zprávy o kontrole za roky 2014 a 2015–2017. Zpráva tak nesplňuje náležitosti dle § 88a daňového řádu a není přezkoumatelná. 15. Žalovaný svůj postup vysvětloval v bodě 129 napadeného rozhodnutí, s jeho závěry ale žalobce nesouhlasí. Žalobce odmítá, že by si měl dohledávat reakce na své námitky ve zprávách o kontrolách z let 2014 nebo 2015-2017 či v rozhodnutí o odvolání z roku 2014. V rámci nynější daňové kontroly správce daně nevedl žádné dokazování a pouze převzal závěry kontroly DPPO za rok 2014. Ve zprávě o kontrole hodnotí jen důkazy neobsažené ve zprávě z roku 2014, případně cituje hodnocení odvolacího orgánu, aniž by provedl vlastní hodnocení v kontextu všech důkazů. Tvrdí-li žalovaný, že žalobce mohl polemizovat se závěry, pak jen proto, že si musel dohledávat odůvodnění v jiných dokumentech. To nijak nevyvrací námitku nepřezkoumatelnosti platebních výměrů. 16. Stejně tak žalobce nesouhlasí s bodem 165 napadeného rozhodnutí. Argumentace žalovaného míjí námitky žalobce, který netvrdil, že správce daně měl opakovat stejné úkony, ale že měl ve zprávě o kontrole jasně specifikovat převzaté důkazní prostředky z předchozí kontroly DPPO, provést jejich hodnocení v kontextu námitek žalobce a tyto skutečnosti řádně uvést, jak vyžaduje zákon. Závěry žalovaného 17. Žalovaný v napadeném rozhodnutí uvádí, že doměřovací řízení za roky 2016 a 2017 navazuje na výsledky daňových kontrol DPPO za roky 2014 (DPPO 2014) a 2015–2017. Kontrolní zjištění za rok 2014 byla přezkoumána v rozhodnutí č. j. 9493/20/5200-11434-706502, proti němuž žalobce podal žalobu, která byla rozsudkem zdejšího soudu ze dne 9. 6. 2021, č. j. 63 Af 1/2020-92, zamítnuta (dále jen „rozsudek ze dne 9. 6. 2021“; pozn. soudu: kasační stížnost proti tomuto rozsudku byla rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 6. 2023, č. j. 10 Afs 272/2021-85, zamítnuta). Žalovaný na podporu své argumentace z tohoto rozsudku cituje. 18. V návaznosti na něj žalovaný činí závěr,