1 Ao 1/2005 — Nejvyšší správní soud

65 A 26/2025- 72 - text  12 65 A 26/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Kateřiny Bednaříkové a soudců JUDr. Terezy Kučerové a Mgr. et Mgr. Bc. Petra Jiříka ve věci žalobkyně: Ossowsky s.r.o. se sídlem Rudolfovská tř. 151/60, České Budějovice zast. Mgr. Jiřím Vozákem, advokátem se sídlem 1. máje 97/25, Liberec proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje se sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 7. 2025, čj. KUJCK 81678/2025, takto: I. V řízení se pokračuje. II. Žaloba se zamítá. III. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. IV. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci a procesní průběh věci 1. Dne 11. 8. 2025 obdržel zdejší soud blanketní žalobu žalobkyně proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 7. 2025, čj. KUJCK 81678/2025 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo podle § 90 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), změněno rozhodnutí Městského úřadu Kaplice ze dne 2. 8. 2024, čj. MěÚK/27289/2024, pokud jde o část výroku [nahrazení nesprávně užitého § 92 odst. 2 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění účinném do 31. 12. 2023 (dále jen „SZ“), správným § 94p odst. 2 SZ]; ve změnou nedotčených částech bylo rozhodnutí podle § 90 odst. 5 správního řádu potvrzeno. 2. Rozhodnutím Městského úřadu Kaplice ze dne 2. 8. 2024, čj. MěÚK/27289/2024, byla zamítnuta žádost o vydání společného povolení na stavební záměr s názvem „Stavební úpravy a přístavba objektu“ Střítež č. p. 12, na pozemku parc. č. st. 62/1 (ve vlastnictví navrhovatelky) a parc. č. XA (ve vlastnictví jiné osoby) v k. ú. X, a to z důvodu rozporu záměru s územním plánem obce Střítež ve znění změny č. 1, pro rozpor se Zásadami územního rozvoje Jihočeského kraje a pro rozpor s Politikou územního rozvoje. 3. Žalobkyně v souvislosti s napadeným rozhodnutím napadla i dvě opatření obecné povahy – Zásady územního rozvoje Jihočeského kraje a změnu č. 1 územního plánu obce Střítež, přičemž se domáhala incidenčního přezkumu obou opatření obecné povahy a jejich zrušení v těch částech, v nichž vymezují železniční koridor D3, resp. D3/6. 4. Žalobkyně na výzvu soudu žalobu podáním ze dne 9. 9. 2025 náležitě doplnila. 5. Usnesením ze dne 10. 9. 2025, čj. 65 A 26/2025-57, byly k samostatnému společnému projednání vyloučeny návrhy na zrušení Zásad územního rozvoje Jihočeského kraje a na zrušení změny č. 1 územního plánu obce Střítež. Uvedené návrhy na zrušení opatření obecné povahy byly zapsány pod sp. zn. 65 A 32/2025. 6. Následně usnesením ze dne 5. 11. 2025, čj. 65 A 32/2025-152, byl k samostatnému projednání vyloučen návrh na zrušení změny č. 1 územního plánu obce Střítež. Tento vyloučený návrh byl zapsán pod sp. zn. 65 A 41/2025. 7. Usnesením ze dne 21. 10. 2025, čj. 65 A 26/2025-70, bylo toto řízení přerušeno až do doby rozhodnutí soudu ve věci incidenčního přezkumu Zásad územního rozvoje Jihočeského kraje a změny č. 1 územního plánu obce Střítež. 8. Rozsudkem ze dne 10. 12. 2025, čj. 65 A 32/2025-175, bylo rozhodnuto, že se incidenční návrh na zrušení opatření obecné povahy – Zásad územního rozvoje Jihočeského kraje, vydaných usnesením zastupitelstva Jihočeského kraje č. 293/2011/ZK-26 ze dne 13. 9. 2011, v části vymezující železniční koridor D3 v úseku D3/6, zamítá. 9. Rozsudkem ze dne 4. 2. 2026, čj. 65 A 41/2025-151, bylo rozhodnuto, že se incidenční návrh na vyslovení nepoužitelnosti opatření obecné povahy – změny č. 1 územního plánu obce Střítež, vydané usnesením zastupitelstva obce Střítež ze dne 25. 3. 2019 - v části vymezující železniční koridor D3/6, při rozhodování o záměru navrhovatelky s názvem „Stavební úpravy a přístavba objektu“ Střítež č. p. 12, zamítá. 10. Po právní moci obou rozsudků ve věci incidenčního přezkumu nic nebrání tomu, aby bylo v nyní projednávané věci pokračováno. Proto krajský soud rozhodl výrokem I. o pokračování v řízení podle § 48 odst. 6 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). II. Obsah žaloby 11. V blanketní žalobě žalobkyně konstatovala, že Zásady územního rozvoje Jihočeského kraje (dále jen „ZÚR“) byly schváleny dne 13. 9. 2011. V ZÚR je vymezen koridor dopravy s označením D3 – IV. tranzitní železniční koridor, kterým došlo k vymezení železničního koridoru pro stavbu veřejné dopravní infrastruktury v úseku od hranice se Středočeským krajem přes České Budějovice až po Horní Dvořiště a státní hranici s Rakouskem. Koridor je dělen do šesti úseků, přičemž pozemek parc. č. st. 62/1 v k. ú. Střítež u Kaplice ve vlastnictví žalobkyně se nachází v úseku označeném jako D3/6 – úsek České Budějovice – Horní Dvořiště (státní hranice). Na toto vymezení úseku D3/6 reagovala obec Střítež, která dne 25. 3. 2019 schválila změnu č. 1 územního plánu (dále též jako „změna č. 1“ či „územní plán“), do níž přebrala úsek D3/6 s obdobným označením, tj. jako IV. tranzitní železniční koridor, a označila jej jako veřejně prospěšnou stavbu. 12. Ve včasném doplnění žaloby žalobkyně konstatovala, že dle napadeného rozhodnutí její stavební záměr nerespektuje vymezený koridor dopravní infrastruktury D3: IV. tranzitní železniční koridor, a proto záměr není v souladu s Politikou územního rozvoje České republiky, ZÚR ani s územním plánem obce Střítež. 13. Navrhovatelka namítla nezákonnost ZÚR. Ovšem konstatovala, že jejím cílem není trvalé zrušení koridoru D3/6. Tento koridor je dle jejího názoru v územně plánovací dokumentaci pouze nesprávně vymezen, což má zásadní vliv na její vlastnické právo. Záměr žalobkyně spočívá v jednoduchých stavebních úpravách a přístavbě hospodářské části objektu vč. terénních úprav a dopravní a technické infrastruktury. Jedná se ovšem o stavební úpravy stávajícího objektu spojené se změnou užívání na penzion a s přístavbou skladového přístřešku ve dvoře. Žalobkyně má za to, že její záměr je poměrně triviální a že je naprosto zřejmé, že svým charakterem nemůže ohrozit využití území pro účel koridoru D3 v úseku D3/6. 14. Vymezení koridoru D3/6 v ZÚR je závazné i pro územní plán a pro rozhodování v území. S ohledem na to, že změna č. 1 územního plánu převzala koridor obdobně, jak je vymezen v ZÚR, musela žalobkyně napadnout oba tyto územně plánovací dokumenty. 15. Žalobkyně poukazuje na to, že koridor v úseku D3/6 je v ZÚR veden jako návrhová plocha a současně jako veřejně prospěšná stavba. Podle žalobkyně ovšem neexistuje žádný racionální důvod, proč by měl být koridor v úseku D3/6 v tuto chvíli vymezen právě tímto způsobem. 16. V územním plánu byl koridor před změnou č. 1 veden jako plocha územní rezervy, což bylo dle žalobkyně v souladu se zákonem. Aniž by však došlo k jakémukoliv upřesnění železniční trati, přejal územní plán v rámci změny č. 1 stejné řešení, jako je v ZÚR. 17. V rámci ZÚR je koridor v úseku D3/6 veden jako železniční koridor pro stavbu veřejné dopravní infrastruktury. Dle žalobkyně však s žádnou takovou stavbou v tuto chvíli v dotčeném koridoru nikdo nepočítá a není ani zřejmé, o jakou stavbu se má jednat. Žalobkyně odkazuje na web Správy železnic a uvádí, že v uvedeném koridoru není plánována žádná stavba ani modernizace ani optimalizace trati. 18. Žalobkyně zdůrazňuje jako zásadní to, že v koridoru v úseku D3/6 se současná železniční trať vůbec nenachází. Není tedy ani možné tvrdit, že by případná modernizace stávající trati byla důvodem pro vymezení koridoru v úseku D3/6. Modernizace trati ani úpravy provedené v roce 2009 se koridoru v úseku D3/6 vůbec netýkají. Dle žalobkyně, pokud se zde železniční trať nenachází, není zde žádná výstavba plánována (a to např. ani v projektech typu vysokorychlostní trati), tak podle žalobkyně není zřejmé, proč by měl být koridor veden v ZÚR jako návrhová plocha. 19. Žalobkyně odkazuje na § 23b odst. 1 SZ a na § 56 odst. 1 zákona č. 283/2021 Sb., stavební zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „NSZ“), ohledně definice pojmu územní rezerva. Územní rezerva má vymezovat plochu nebo koridor pro využití, jehož potřebu a plošné nároky bude třeba následně prověřovat. V případě územní rezervy je tedy dle žalobkyně nutné prověřit její potřebu, ale i její plošné nároky. To je dle žalobkyně také případ koridoru v úseku D3/6, u kterého není zřejmá jeho potřeba a v minulosti ani nebyly prověřeny jeho plošné nároky. Žalobkyně odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 8. 2017, čj. 6 As 67/2017-38. 20. Žalobkyně odkázala na Metodické doporučení Ministerstva pro místní rozvoj s názvem „Vymezení koridorů veřejné dopravní a technické infrastruktury v územním plánu“ z roku 2021 (dále jen „metodický pokyn“). Metodické doporučení rozlišuje tzv. prověřený a neprověřený koridor. Prověřený koridor počítá s existencí podrobnější dokumentace, která by prověřila trasu záměru a reálnost umístění stavby. Neprověřený ko