7 As 4/2008 — Nejvyšší správní soud

60 A 2/2025- 29 - text  11 60 A 2/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl samosoudcem JUDr. Michalem Hájkem, Ph.D., ve věci žalobce: F. K. zastoupen advokátem JUDr. Emilem Flegelem se sídlem K Chaloupkám 3170/2, 106 00 Praha 10 proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje sídlem U Zimního stadionu 1952/2, 370 01 České Budějovice o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 3. 2025, sp. zn. OPZU-správ. 33503/2025/PeTrSO 3, čj. KUJCK 39254/2025, takto: I. Žaloba se v části směřující proti výroku I. rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 3. 2025, sp. zn. OPZU-správ. 33503/2025/PeTrSO 3, čj. KUJCK 39254/2025, odmítá. II. Rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 3. 2025, sp. zn. OPZU-správ. 33503/2025/PeTrSO 3, čj. KUJCK 39254/2025, se ve výroku II. ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 21 404,10 Kč do 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce. IV. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Městský úřad Český Krumlov (dále jen „správní orgán prvního stupně“) rozhodnutím ze dne 4. 2. 2025, sp. zn. S-MUCK 088455/2024/OS/Va, čj. MUCK 04591/2025/OS/Va, shledal žalobce vinným z přestupku dle § 125c odst. 1 písm. c) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), a z přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 12 zákona o silničním provozu. Těchto přestupků se dle správního orgánu prvního stupně žalobce dopustil dne 27. 10. 2024 v době kolem 9:45 hodin, když řídil motorové vozidlo tovární značky VW Polo, registrační značky X, po místní pozemní komunikaci v ulici Lesní v obci Větřní ve směru jízdy z ulice Školní do ulice Lesní, kde na parkovišti poblíž budovy číslo 63 byl zastaven a kontrolován policistou. Žalobce z nedbalosti řídil motorové vozidlo v takové době po požití alkoholického nápoje, kdy ještě byl pod jeho vlivem, přičemž provedeným rozborem krve mu byla prokázána hodnota 0,57 g/kg alkoholu v krvi v době odběru. Žalobce dále z nedbalosti nebyl za jízdy připoután bezpečnostním pásem. 2. Proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně podal žalobce dne 14. 2. 2025 blanketní odvolání. Následně dne 10. 3. 2025 obdržel žalovaný podání označené jako odůvodnění odvolání, které žalobce ještě doplnil podáním ze dne 20. 3. 2025. 3. Žalovaný o podaném odvolání rozhodl v záhlaví označeným rozhodnutím tak, že dle § 90 odst. 1 písm. b) správního řádu výrok o jednání v části I. bod 2 [přestupek podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 12 zákona o silničním provozu] a v části II. bod A (uložení správního trestu pokuty) rozhodnutí správního orgánu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k novému projednání. Správní orgán prvního stupně dle žalovaného pochybil tím, že nebyl zjištěn stav, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a proto nebylo možné na základě ve správním spise uvedených skutečností uznat žalobce vinným. Žalovaný zavázal správní orgán prvního stupně povinností v následném řízení provést výslech zasahujících policistů za účelem prokázání spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 12 zákona o silničním provozu a obsah jejich výpovědí následně vzájemně porovnat. Zbylou část rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, tj. výrok o jednání v části I. bod 1 [přestupek podle § 125c odst. 1 písm. c) zákona o silničním provozu], část II. bod B (uložení správního trestu zákazu činnosti spočívajícího v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 6 měsíců ode dne nabytí právní moci prvostupňového rozhodnutí), část III. (výrok o započtení doby do zákazu řízení) a část IV. (uložení povinnosti nahradit náklady řízení), žalovaný podle § 90 odst. 5 správního řádu potvrdil. II. Shrnutí žaloby 4. Proti rozhodnutí žalovaného podal žalobce dne 3. 4. 2025 žalobu ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích. 5. Žalobce napadené rozhodnutí považuje za nezákonné a nepřezkoumatelné. 6. Žalobce v první řadě poukazuje na skutečnost, že žalovaný napadeným rozhodnutím zrušil ve výroku v části I. pouze bod 2, nikoliv však jeho dvě doplňkové části vždy uvozené označením „ad 2)“, tj. že žalobce jako fyzická osoba v provozu na pozemních komunikacích jiným jednáním, než které je uvedeno v § 125c odst. 1 pod písmeny a) až j) zákona o silničním provozu, porušil povinnost stanovenou v hlavě II zákona o silničním provozu, čímž spáchal přestupek proti zákonu o silničním provozu podle ustanovení § 125c odst. 1 písm. f) bod 12 zákona o silničním provozu. Výrok je tak podle žalobce nelogický, iracionální, zmatečný, nepřezkoumatelný a nezákonný. Ponecháním uvedených částí „ad 2)“ vzniká podle žalobce nejasnost, jakým přestupkem se tohoto jednání měl žalobce dopustit, když ve výroku rozhodnutí v části I. absentuje bod 2, jenž byl žalobcem zrušen. 7. Rovněž zrušení v části II. bodu A, v němž byl žalobci správním orgánem prvního stupně uložen trest peněžité pokuty, je podle žalobce nezákonné, neboť žalobci zůstal potvrzen přestupek podle § 125c odst. 1 písm. c) zákona o silničním provozu. Za tento přestupek má být dle § 125c odst. 5 písm. b) zákona o silničním provozu uložena pokuta ve výši od 7 000 Kč do 25 000 Kč a uložení pouze samotného trestu zákazu činnosti bez současného uložení trestu pokuty zákon nepřipouští. 8. Druhou námitkou žalobce je nevypořádání se s jeho námitkami uvedenými v podání označeném jako doplnění odůvodnění odvolání ze dne 20. 3. 2025. Konkrétně žalovaný v napadeném rozhodnutí nijak neprokazoval, ani neprokázal, přesné výrobní označení nebo název přístroje, jakým bylo vyšetření vzorků provedeno, návod nebo manuál výrobce k němu, zda a kým je prováděna kalibrace přístroje a kdy k ní došlo naposledy. Rovněž v napadeném rozhodnutí není uvedeno, s jakou toleranční odchylkou provádí měření konkrétně použitý spektrometr. Tyto námitky považuje žalobce za svou stěžejní argumentaci. Vyjádření žalovaného uvádějící toliko nepříslušnost správního orgánu bez důkazů hodnotit či zpochybňovat závěry a postupy zpracovatele laboratorního vyšetření proto nepovažuje žalobce za dostatečné odůvodnění, resp. vypořádání se s jeho námitkami. 9. Žalobce v této souvislosti odkázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu, rozsudek ze dne 18. 1. 2011, čj. 2 As 45/2010-68, podle nějž je rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, jestliže není zřejmé, jakými úvahami se soud řídil při naplňování zásady volného hodnocení důkazů či utváření závěru o skutkovém stavu, z jakého důvodu nepovažoval za důvodnou právní argumentaci v žalobě a proč považoval žalobní námitky za liché, mylné nebo vyvrácené. 10. Žalobce dále odkázal na rozhodnutí Krajského soudu v Brně, rozsudek ze dne 3. 3. 2022, čj. 34 A 39/2019-26, podle nějž je soud povinen nepřezkoumatelné rozhodnutí správního orgánu zrušit. Nepřezkoumatelnost přitom spočívá nejen v naprostém opomenutí některé z uplatněných námitek, ale rovněž v situaci, kdy není na jednotlivé námitky v odůvodnění napadeného rozhodnutí v podstatě vůbec reagováno. 11. Jelikož se žalovaný s uvedenými námitkami řádně nevypořádal, je napadené rozhodnutí v rozporu s § 68 odst. 3 správního řádu, neboť postrádá informace o tom, jak se správní orgán vypořádal s návrhy a námitkami účastníků a s jejich vyjádřením k podkladům rozhodnutí. Dle § 89 odst. 2 správního řádu přitom odvolací orgán přezkoumává správnost napadeného rozhodnutí právě jen v rozsahu námitek uvedených v odvolání, což žalovaný podle mínění žalobce neučinil. Povinnost žalovaného vypořádat se se všemi námitkami podložil žalobce odkazem na ustálenou judikaturu, konkrétně na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 1. 2013, čj. 1 Afs 92/2012-45, a ze dne 23. 7. 2009, čj. 9 As 71/2008-109, a na rozsudky Krajského soudu v Praze ze dne 28. 7. 2014, čj. 47 A 32/2012-38, a ze dne 16. 2. 2021, čj. 44 A 43/2019-38. 12. Žalobce navrhl, aby krajský soud rozhodnutí žalovaného a rozhodnutí správního orgánu prvního stupně zrušil. III. Shrnutí vyjádření žalovaného 13. Žalovaný ve vyjádření k žalobě odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí. 14. K námitce nezákonného a nepřezkoumatelného výroku rozhodnutí o uložení správních trestů uvedl, že přestupek podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 12 zákona o silničním provozu nebyl dostatečně prokázán, a proto ho zrušil a zavázal správní orgán prvního stupně k výslechu zasahujících policistů včetně následného porovnání jejich výpovědí. 15. Jelikož žalovaný zrušil část přezkoumávaného prvostupňového rozhodnutí, byl nucen zrušit i výrok o uložení správního trestu pokuty. O výši pokuty proto rozhodne až správní orgán prvního stupně, a to v souvislosti s výsledkem následného řízení o přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f) bod 12 zákona o silničním provozu. 16. Žalovaný dále uvedl, že je-li napadeným rozhodnutím zrušen výrok v části I bod 2 a vrácen k dalšímu řízení správnímu orgánu prvního stupně, je „samozřejmě logicky dáno zrušení v celé části tohoto přestupku – tedy popis skutku, právní kvalifikace a