ÚOHS S0055/2023/VZ – Pořízení techniky na údržbu komunikací

Obviněný – Silnice LK a.s., IČO 28746503, se sídlem Československé armády 4805/24,

Obviněný předně v čl. 1 zadávací dokumentace „Režim řízení“ stanovil, že veřejná zakázka je zadávána ve smyslu § 56 zákona, tj. v otevřeném řízení.

V bodě 3.1 „Předmět Veřejné zakázky“ zadávací dokumentace veřejné zakázky zadavatel stanovil, že „[p]ředmětem Veřejné zakázky je dodávka 6 ks nových, úplných a funkčních víceúčelových nosičů pro zimní a letní údržbu včetně výměnných nástaveb a pracovních adaptérů […].“ Tamtéž je dále uvedeno, že součástí předmětu plnění veřejné zakázky je rovněž „poskytnutí záručních servisních služeb a zaškolení obsluhy při uvedení nosičů, nástaveb a pracovních adaptérů do provozu (zaškolení 2 osob na každý nosič včetně nástaveb a pracovních adaptérů).“

Dle bodu II.1.5) „Předpokládaná celková hodnota“ Oznámení o zahájení zadávacího řízení zadavatel stanovil předpokládanou hodnotu veřejné zakázky na částku 54 500 000 Kč bez DPH.

Jak vyplývá z dokumentu „Seznam elektronicky podaných/stažených nabídek“, zadavatel ve lhůtě pro podání nabídek obdržel pouze 1 nabídku, a to nabídku vybraného dodavatele – společnosti CROY s.r.o., IČO 45147647, se sídlem se sídlem Plzeňská 2599, 269 01 Rakovník (dále jen „vybraný dodavatel“).

Z dokumentu „Rozhodnutí o výběru dodavatele“ vyplývá, že obviněný dne 26. 3. 2019 rozhodl o výběru vybraného dodavatele.

Dne 1. 4. 2019 uzavřel zadavatel s vybraným dodavatelem kupní smlouvu na plnění veřejné zakázky (dále jen „kupní smlouva“).

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“), jako orgán příslušný podle § 248 zákona k výkonu dozoru nad dodržováním pravidel stanovených zákonem a zadávacími podmínkami pro zadání podlimitní a nadlimitní veřejné zakázky, včetně koncese s výjimkou koncesí malého rozsahu podle § 178 zákona, a pro zvláštní postupy podle části šesté zákona, obdržel dne 25. 3. 2022 podnět s žádostí o prošetření postupu obviněného v zadávacím řízení na veřejnou zakázku (dále jen „podnět“). V podnětu bylo mimo jiné namítáno, že obviněným mohly být účelově nastaveny takové podmínky, aby zakázku vyhrál konkrétní dodavatel.

Úřad přípisem č. j. ÚOHS-11041/2022/535 ze dne 31. 3. 2022 vyzval obviněného k zaslání kompletní dokumentace pořízené v souvislosti s předmětnou veřejnou zakázkou a současně k zaslání vyjádření k tvrzením uvedeným v podnětu.

V reakci na uvedený přípis obdržel Úřad od obviněného dne 8. 4. 2022 příslušnou dokumentaci o zadávacím řízení a vyjádření z téhož dne.

Ve svém vyjádření k podnětu ze dne 8. 4. 2022 (dále jen „vyjádření k podnětu“) obviněný předně Úřadu sdělil, že ve věci šetřené veřejné zakázky podal dne 10. 11. 2020 k Vrchnímu státnímu zastupitelství v Praze trestní oznámení, které následně doplnil dne 15. 12. 2020, a to na základě provedeného auditu efektivity hospodaření a vybraných transakcí a smluvních vztahů (vč. zadávání veřejných zakázek) zadavatele v době přibližně mezi lety 2012 - 2020 v rámci působení předchozího představenstva. V rámci podaného trestního oznámení obviněný poukazoval mj. „[n]a nastavení zadávacích podmínek Veřejné zakázky, které byly dle jeho názoru nastaveny diskriminačně a omezovaly hospodářskou soutěž mezi potenciálními dodavateli. Veškerá svá tvrzení a důkazy Zadavatel uvedl v trestním oznámení a poskytl orgánům činným v trestním řízení.“ Dle sdělení obviněného nebylo do dne podání jeho vyjádření k podnětu trestní řízení pravomocně ukončeno, nicméně považuje za nadbytečné, aby v tomto momentě posuzoval veřejnou zakázku paralelně rovněž Úřad.

Obviněný k postupu Úřadu ve věci šetření předmětné veřejné zakázky dále ve svém vyjádření k podnětu sdělil své přesvědčení, dle něhož „by bylo absurdní a proti zásadám právního řádu, pokud by byl Zadavatel v tomto momentě sankcionován za postup při zadání Veřejné zakázky, když je to právě Zadavatel (resp. jeho aktuální statutární orgán), který z vlastní iniciativy nechal provést audit nákupů a veřejných zakázek realizovaných předchozími členy představenstva

Závěrem pak obviněný ve svém vyjádření k podnětu navrhl, aby Úřad nezahajoval správní řízení a aby ponechal šetření postupu při zadávání veřejné zakázky na orgánech činných v trestím řízení.

Úřad dále v rámci průzkumu trhu přípisem č. j. ÚOHS-35520/2022/535 ze dne 11. 10. 2022, přípisem č. j. ÚOHS-37680/2022/535 ze dne 26. 10. 2022 a přípisem č. j. ÚOHS39071/2022/535 ze dne 4. 11. 2022, požádal celkem 29 dodavatelů (výrobců a prodejců) techniky na údržbu komunikací: -

zda uvedení dodavatelé působili v době zadávání veřejné zakázky, tj. leden až únor roku 2019 (dále jen „rozhodné období“), na relevantním trhu výrobců či dodavatelů techniky pro údržbu komunikací (dále jen „otázka č. 1“);

zda by byli uvedení dodavatelé v rozhodném období schopni dodat plnění dle kategorie I. a II. spolu s plněním dle kategorie III., a to i při zohlednění možnosti využití poddodavatelů s výjimkou dodávky samotných nosičů (podvozků), ve vztahu ke které si zadavatel vyhradil dodání pouze samotným vybraným dodavatelem (viz čl. 3.1.2. zadávací dokumentace) [dále jen „otázka č. 2“];

zda by byli uvedení dodavatelé v rozhodném období schopni dodat některé z plnění v situaci, kdy by byla veřejná zakázka rozdělena na části (dle jednotlivých kategorií I., II. a III.), příp. by byla plnění zadávána v samostatných veřejných zakázkách, a které z těchto plnění, včetně případného uvedení konkrétních modelů nosičů a nástaveb pro údržbu komunikací, jež by pro tyto účely mohli nabídnout, a to i při zohlednění možnosti využití poddodavatelů s výjimkou dodávky samotných nosičů (podvozků), ve vztahu ke které si zadavatel vyhradil dodání pouze samotným vybraným dodavatelem (viz čl. 3.1.2. zadávací dokumentace) [dále jen „otázka č. 3“];

zda by byly pro uvedené dodavatele následující požadavky zadavatele omezující ve vztahu k možnosti dodání příslušného plnění dle kategorie III.: a. požadavek kompatibility s již zadavatelem vlastněnými nástavbami zimní údržby (viz výše) [dále jen „otázka č. 4a“]; b. vyloučení možnosti využití poddodavatele ve vztahu k dodání nosiče (viz čl. 3.1.2. zadávací dokumentace) [dále jen „otázka č. 4b“].

Dne 17. 10. 2022 obdržel Úřad od společnosti Auto SAS vyjádření z téhož dne, v němž na otázku č. 1 společnost Auto SAS odpověděla: „Společnost AUTO SAS s.r.o. v lednu až únoru

Dne 18. 10. 2022 obdržel Úřad vyjádření společnosti FORD z téhož dne, v němž společnost

Dne 18. 10. 2022 obdržel Úřad vyjádření společnosti Mercedes-Benz z téhož dne, v němž společnost Mercedes-Benz uvedla, že její „divize užitkových vozidel nenaplňuje podmínky ani jedné z uvedených kategorií“, přičemž Úřad měl výzvu adresovat „společnosti Mercedes-Benz

Dne 19. 10. 2022 obdržel Úřad vyjádření společnosti Volvo ze dne 18. 10. 2022, v němž na otázku č. 1 společnost Volvo sdělila odpověď „ano působila“, dále na otázku č. 2 společnost

Dne 19. 10. 2022 obdržel Úřad vyjádření společnosti Zbyněk Lazar z téhož dne, v němž společnost Zbyněk Lazar uvedla následující: „Naše společnost sice působila v době zadávání veřejné zakázky, tj. leden - únor 2019 na trhu výrobců a dodavatelů techniky pro údržbu komunikací, ale dominantní jsou pro nás dodávky náhradních dílů a servis.“

Dne 20. 10. 2022 obdržel Úřad vyjádření společnosti KOBIT ze dne 19. 10. 2022, v němž na otázku č. 1 a otázku č. 2 společnost KOBIT sdělila odpověď „ano“. Na otázku č. 3 společnost

Dne 20. 10. 2022 obdržel Úřad vyjádření společnosti I-TEC Czech z téhož dne, v němž na otázku č. 1, otázku č. 2 a otázku č. 3 společnost I-TEC Czech shodně odpověděla „ne“, dále na otázku č. 4a a otázku č. 4b odpověděla, že „nebyla - toto zboží, nástavby a příslušenství nemáme ve svém portfoliu“ přičemž mj. dodala, že „jde o sektor kterému se nevěnujeme, neorientujeme se v něm“.

Dne 20. 10. 2022 obdržel Úřad vyjádření společnosti ABM TECHNOLOGY z téhož dne, v němž na otázku č. 1 společnost ABM TECHNOLOGY odpověděla kladně a dále na otázku č. 2 sdělila: „Naše společnost by mohla zrealizovat požadované úpravy podvozků pro montáž nástaveb.“

Dne 24. 10. 2022 obdržel Úřad vyjádření společnosti Scania z téhož dne, v němž na otázku č. 1 společnost Scania sdělila: „Ano, společnost Scania Czech Republic s.r.o. působila v době zadávání na trhu výrobců či dodavatelů techniky pro údržbu komunikací.“ Společnost Scania dále odpověděla na otázku č. 2 následovně: „Ne, společnost Scania Czech Republic s.r.o., nebyla schopna dodat nosiče kategorie I a II spolu s plněním kategorie III bez možnosti využití poddodavatelů“, přičemž na otázku č. 3 uvedla: „Ano, společnost Scania Czech Republic s.r.o. by byla schopna v rozhodném období dodat plnění I a II, kdy by byla veřejná zakázka rozdělena na části.

Dne 1. 11. 2022 obdržel Úřad vyjádření společnosti TATRA TRUCKS ze dne 31. 10. 2022, v němž společnost TATRA TRUCKS Úřadu sdělila, že je „výrobce vozidel (podvozků určených k dostavbě) a vozidla prodává v České republice do civilního sektoru, prostřednictvím sítě autorizovaných dealerů“, přičemž její „dealeři buďto sami nebo ve spolupráci s nástavbářskou firmou vybaví vozidlo dle požadavku zákazníka, příslušnou nástavnou, a to například lesnickou, stavební, komunální, zemědělskou atd. a tímto ho zkompletují a připraví na prodej. Prodej kompletního vozidla finálnímu zákazníkovi realizuje autorizovaný dealer nebo nástavbář, který dané vozidlo dostavěl a zkompletoval.“

Dne 3. 11. 2022 obdržel Úřad nedatované vyjádření společnosti HANES, v němž na otázku č. 1 společnost HANES odpověděla: „Ano“, dále na otázku č. 2 odpověděla: „Ano, s využitím poddodavatelů na některé části zakázky, s výjimkou samotných nosičů, požadovaných dodat bez poddodavatele“, dále na otázku č. 3 odpověděla: „Ano, viz předchozí odpověď. Uvádím zimní nástavby (sypače a pluhy) BUCHER, které splňují požadavky zadavatele“, dále na otázku č. 4a odpověděla: „Ne, toto se týká spíše dodavatelů požadovaných kompatibilních nosičů“ a na otázku č. 4b odpověděla: „Ano, požadované kompatibilní nosiče naše společnost nenabízí.

Dne 4. 11. 2022 obdržel Úřad vyjádření společnosti aSERVIS z téhož dne, v němž na otázku č. 1 společnost aSERVIS odpověděla kladně, dále na otázku č. 2 odpověděla: „Naše společnost by byla schopna v rozhodném plnění dle kategorie I a II spolu s plněním dle kategorie III dodat plnění s možností využití poddodavatelů“, dále na otázku č. 3 odpověděla: „Naše společnost by byla schopna dodat kompletní plnění i v případě kdy by byla zakázka rozdělena na části, s využitím poddodavatelů“ a na otázku č. 4a a otázku č. 4b odpověděla: „Požadavek kompatibility s již vlastněnými nástavbami zimní údržby by nebyl pro naši společnost omezující, vyloučení možnosti využití poddovatele by bylo pro naši společnost omezující, ve vztahu k možnosti dodání příslušného plnění dle kategorie III.“

Dne 8. 11. 2022 obdržel Úřad vyjádření společnosti Mercedes-Benz Trucks z téhož dne, v němž k otázce č. 1 společnost Mercedes-Benz Trucks uvedla následující: „Naše společnost,

Dne 9. 11. 2022 obdržel Úřad vyjádření společnosti MTM Tech z téhož dne, v němž na otázku č. 1 společnost MTM Tech odpověděla kladně, dále na otázku č. 2 odpověděla: „Ano, naše společnost by byla v rozhodném období schopna dodat plnění podle všech kategorií I. II a III“, dále na otázku č. 3 odpověděla: „Ano, naše společnost by byla schopna dodat plnění i za situace, že by zakázka byla rozdělena na části, nebo do samostatných veřejných zakázek.

Dne 9. 11. 2022 obdržel Úřad vyjádření společnosti NAPA TRUCKS z téhož dne, v němž na otázku č. 1 společnost NAPA TRUCKS odpověděla, že v rozhodné době působila

Dne 10. 11. 2022 obdržel Úřad nedatované vyjádření společnosti Serviscentrum Vysočina, v němž na otázku č. 1 společnost Serviscentrum Vysočina odpověděla: „Ano“, na otázku č. 2 odpověděla: „Ano“, na otázku č. 3 odpověděla: „Ano, byla schopna dodat“ a na otázku č. 4a, vč. otázky č. 4b odpověděla: „Nejsou omezující“.

Dne 11. 11. 2022 obdržel Úřad vyjádření společnosti NEVA Group z téhož dne, v němž na otázku č. 1 společnost NEVA Group odpověděla kladně, dále na otázku č. 2 odpověděla: „NE. Naše společnost by nebyla schopna dodat plnění kategorie I a II spolu s plněním kategorie

Dne 14. 11. 2022 obdržel Úřad vyjádření společnosti Unikont Group z téhož dne, v němž na otázku č. 1 společnost Unikont Group odpověděla: „Ano, naše společnost na trhu působila“, přičemž na otázku č. 2 odpověděla: „Ano, bylo by možné požadovanou techniku dodat. Naše společnost je dodavatelem nástaveb a úprav podvozků. Samotné podvozky na zakázky nakupujeme od prodejců podvozků.“ Na otázku č. 3 společnosti Unikont Group odpověděla: „Ano i tak by bylo možné zakázku realizovat.“ Na otázku č. 4a a otázku č. 4b společnost Unikont

Dne 14. 11. 2022 obdržel Úřad vyjádření společnosti PARTNER-IPEX z téhož dne, v němž společnost PARTNER-IPEX uvedla: „Naše společnost PARTNER-IPEX s.r.o. je dlouholetým autorizovaným dealerem TATRA, tj. autorizovaným prodejním a servisním partnerem

Dne 15. 11. 2022 obdržel Úřad nedatované vyjádření společnosti S A P, v němž společnost

Dne 14. 11. 2022 obdržel Úřad vyjádření společnosti PARMA servis ze dne 9. 11. 2022, v němž na otázku č. 1 společnost PARMA servis odpověděla kladně, dále na otázku č. 2 odpověděla, že „nebyla schopna dodat plněni dle kat. I a II samostatně ani spolu s kat. III. protože nesplnila technickou specifikaci a požadavky na předmět plnění“, dále na otázku č. 3 odpověděla, že „nebyla schopna dodat ani jednu část plněni, protože by nesplnila požadovanou Technickou specifikaci a požadavky na Předmět plněni ve výše uvedených položkách“, dále na otázku č. 4a odpověděla, že „[p]ožadavek zadavatele na kompatibilitu zadávaného zboží s již vlastněnými nástavbami je obvyklý“ a na otázku č. 4b, že „[p]ožadavek vyloučení subdodavatele ve vztahu k dodáni nosiče kat. III je pro společnost PARMA servis s.r.o. omezující.“

Dne 14. 11. 2022 obdržel Úřad vyjádření společnosti TRUCK TRADE ze dne 11. 11. 2022, v němž k otázce č. 1 společnost TRUCK TRADE mj. uvedla, že „působila v ‚rozhodném období‘ jako dodavatel nákladních vozidel nikoliv jako dodavatel nebo výrobce techniky pro údržbu komunikací.“ Společnost TRUCK TRADE dále k otázce č. 2 mj. uvedla, že „nebyla schopna dodat plnění v žádné z uvedených kategorií“, přičemž na otázku č. 3 odpověděla obdobně, že „by nebyla schopna dodat některé z plnění i kdyby byla veřejná zakázka rozdělena na části.“

Po přezkoumání obdržené dokumentace o zadávacím řízení na veřejnou zakázku, skutečností obsažených v podnětu (vč. jeho doplnění), a na základě provedeného šetření trhu a vlastního zjištění získal Úřad pochybnosti o souladu postupu zadavatele se zákonem při zadávání veřejné zakázky, konkrétně, zda se zadavatel nedopustil přestupku podle § 268 odst. 1 písm. b) zákona tím, že stanovil zadávací podmínky veřejné zakázky v rozporu s § 36 odst. 1 zákona ve spojení se zásadou zákazu diskriminace zakotvenou v § 6 odst. 2 zákona, když předmět plnění veřejné zakázky vymezil tak, že jeho součástí je dle bodu 3.1 zadávací dokumentace veřejné zakázky dodání víceúčelových nosičů pro zimní a letní údržbu včetně výměnných nástaveb vymezených v rámci kategorie č. 1 a č. 2 a víceúčelových nosičů pro zimní a letní údržbu včetně výměnných nástaveb a pracovních adaptérů vymezených v kategorii č. 3 s tam a v technické specifikaci stanovenými požadavky, čímž vymezil předmět plnění veřejné zakázky natolik široce, že v důsledku této skutečnosti mohlo dojít k bezdůvodnému omezení hospodářské soutěže, neboť někteří z potencionálních dodavatelů nemuseli být schopni nabídnout obviněnému všechna plnění, jež byla do předmětu plnění veřejné zakázky zahrnuta, přestože by jinak, pokud by obviněný v souladu se zákonem plnění dle kategorie č. 1 a č. 2 a plnění dle kategorie č. 3 poptával samostatně, nabídku podat mohli, přičemž obviněný tento svůj postup relevantně neodůvodnil s ohledem na specifika veřejné zakázky a dne 1. 4. 2019 zadal předmětnou veřejnou zakázku, když na její předmět plnění uzavřel kupní smlouvu s vybraným dodavatelem, a proto zahájil řízení o přestupku z moci úřední vedené pod sp. zn. ÚOHSS0055/2023/VZ.

Účastníkem řízení o přestupku je podle § 256 zákona obviněný.

Zahájení řízení o přestupku oznámil Úřad obviněnému přípisem č. j. ÚOHS-01438/2023/535 ze dne 11. 1. 2023, ve kterém obviněného seznámil se zjištěnými skutečnostmi, jež budou podkladem pro rozhodnutí.

Dnem 12. 1. 2023, kdy bylo předmětné oznámení o zahájení řízení o přestupku doručeno obviněnému, bylo podle § 78 odst. 2 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o přestupcích“), ve spojení s § 249 zákona zahájeno řízení o přestupku z moci úřední.

Usnesením č. j. ÚOHS-02039/2023/535 ze dne 16. 1. 2023 určil Úřad obviněnému lhůtu, ve které byl podle § 36 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), oprávněn navrhovat důkazy a činit jiné návrhy a podle § 36 odst. 2 správního řádu vyjádřit v řízení své stanovisko.

Dne 26. 1. 2023 obdržel Úřad od obviněného jeho vyjádření z téhož dne (dále jen „vyjádření ze dne 26. 1. 2023“).

Ve svém vyjádření ze dne 26. 1. 2023 obviněný opakuje svá sdělení z jeho vyjádření k podnětu týkající se podaného trestního oznámení na základě provedeného auditu efektivity hospodaření v době přibližně mezi lety 2012 a 2020 v rámci působení předchozího představenstva. Obviněný připomíná, že z vlastní iniciativy provedl veškerá nutná opatření

Obviněný dále vyjadřuje přesvědčení, že při stanovení pokuty by měl Úřad přihlédnout ke skutkovým okolnostem přezkoumávaného případu, a to mj. k veškerým polehčujícím okolnostem, kterými se rozumí zejména přijetí nápravných opatření obviněným, podání trestního oznámení a snaha napravit předchozí nezákonné jednání předchozích členů představenstva. Obviněný dále uvádí, že v případě uložení nepřiměřeně vysoké pokuty by byl ze strany Úřadu vyslán negativní signál pro všechny zadavatele, kteří odhalí nekorektní jednání svého předchozího vedení a měli by snahu takové jednání napravit. Obviněný tak navrhuje, aby Úřad uložil pokutu v nejnižší možné výměře, kdy uvedená pokuta nemůže plnit preventivní funkci a represivní funkce pokuty zde podle obviněného postrádá smysl. Obviněný v této souvislosti cituje z rozhodnutí předsedy Úřadu č. j. ÚOHS-07578/2021/163/VVá ze dne

Obviněný nepopírá, že ke spáchání přestupku, které mu je ze strany Úřadu vytýkáno, došlo, resp. nepopírá ani svou vinu, a to s přihlédnutím k tomu, že odpovědnost za přestupek nezaniká při změně složení představenstva či přijetí nápravných kroků. Obviněný však zdůrazňuje, že k odhalení přestupku došlo v zásadě pouze na základě jeho aktivity. Obviněný dále zmiňuje i plynutí času jako polehčující okolnost, kdy ode dne zahájení zadávacího řízení na veřejnou zakázku uplynuly téměř 4 roky.

Obviněný se závěrem vyjadřuje k výraznému ekonomickému dopadu, jež by na něj měla pokuta uložená ve vyšší než minimální výměře, přičemž upozorňuje na již uložené pokuty v rámci předchozích správních řízení ve výši 40 000 Kč a 200 000 Kč, které byly zahájeny na základě podnětu vyplývajícího ze stejného trestního oznámení. Obviněný současně dodává, že podnikl řadu kroků (vnitropodnikových opatření k nápravě i využití krajního prostředku – podání trestního oznámení), které jednoznačně svědčí o tom, že spáchaný skutek považuje za vážný a aktivně přistupuje k jeho prošetření a řešení.

Na základě skutečností uvedených výše pak obviněný žádá a navrhuje uložení pokuty za přestupek v nejnižší možné výměře.

Usnesením č. j. ÚOHS-05773/2023/535 ze dne 8. 2. 2023 určil Úřad obviněnému lhůtu, ve které se mohl podle § 261 odst. 3 zákona vyjádřit k podkladům rozhodnutí. V rámci stanovené lhůty se obviněný k podkladům rozhodnutí nijak nevyjádřil a neučinil tak ani později do dne vydání tohoto rozhodnutí.

Úřad přezkoumal na základě § 248 a násl. zákona šetřený případ ve vzájemných souvislostech a po zhodnocení veškerých podkladů, zejména dokumentace o zadávacím řízení, vyjádření obviněného, a na základě provedeného šetření trhu a vlastního zjištění, rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrocích tohoto rozhodnutí. Ke svému rozhodnutí uvádí Úřad následující rozhodné skutečnosti.

Dle § 6 odst. 2 zákona musí zadavatel ve vztahu k dodavatelům dodržovat zásadu rovného zacházení a zákazu diskriminace.

Podle § 18 odst. 1 zákona platí, že je-li veřejná zakázka rozdělena na části, stanoví se předpokládaná hodnota podle součtu předpokládaných hodnot všech těchto částí bez ohledu na to, zda je veřejná zakázka zadávána a) v jednom nebo více zadávacích řízeních, nebo b) zadavatelem samostatně nebo ve spolupráci s jiným zadavatelem nebo jinou osobou.

Podle § 18 odst. 2 zákona součet předpokládaných hodnot částí veřejné zakázky podle § 18 odst. 1 zákona musí zahrnovat předpokládanou hodnotu všech plnění, která tvoří jeden funkční celek a jsou zadávána v časové souvislosti. Kromě případů uvedených v § 18 odst. 3 zákona musí být každá část veřejné zakázky zadávána postupy odpovídajícími celkové předpokládané hodnotě veřejné zakázky.

Podle § 35 zákona může zadavatel rozdělit veřejnou zakázku na více částí, pokud tím neobejde povinnosti stanovené tímto zákonem. Pokud zadavatel zadává více částí veřejné zakázky v jednom zadávacím řízení, vymezí rozsah těchto částí a stanoví pravidla pro účast dodavatele v jednotlivých částech a pro zadání těchto částí.

Dle § 36 odst. 1 zákona nesmí být zadávací podmínky stanoveny tak, aby určitým dodavatelům bezdůvodně přímo nebo nepřímo zaručovaly konkurenční výhodu nebo vytvářely bezdůvodné překážky hospodářské soutěže.

Podle § 101 odst. 1 zákona platí, že pokud zadavatel v zadávací dokumentaci rozdělí veřejnou zakázku na části, postupuje zadavatel při výběru dodavatele v každé části odděleně, pokud není dále stanoveno jinak.

Podle § 101 odst. 2 zákona zadavatel v oznámení o zahájení zadávacího řízení nebo ve výzvě k podání žádosti o účast podle § 58 odst. 5 zákona stanoví, zda dodavatel může podat nabídku na jednu, několik nebo na všechny části veřejné zakázky.

Z ustanovení § 217 odst. 2 písm. m) zákona plyne, že pokud zadavatel nadlimitní veřejnou zakázku nerozdělí na části, uvede zadavatel odůvodnění tohoto postupu v písemné zprávě, pokud je neuvedl v zadávací dokumentaci.

Podle § 268 odst. 1 písm. b) zákona se zadavatel dopustí přestupku tím, že stanoví zadávací podmínky v rozporu se zákonem a zadá veřejnou zakázku, uzavře rámcovou dohodu nebo se soutěž o návrh považuje po výběru návrhu za ukončenou.

V čl. 3 zadávací dokumentace veřejné zakázky „Specifikace veřejné zakázky“ obviněný přistoupil ke konkretizaci předmětu plnění veřejné zakázky. Konkrétně v čl. 3.1. „Specifikace veřejné zakázky“ obviněný uvedl, že předmětem plnění veřejné zakázky je „dodávka 6 ks nových, úplných a funkčních víceúčelových nosičů pro zimní a letní údržbu včetně výměnných nástaveb a pracovních adaptérů […].“ Zadavatel dále předmět veřejné zakázky vymezil prostřednictvím následujících kategorií:

Zadavatel uvedl bližší specifikaci technických požadavků pro všechny tři kategorie nosičů včetně nástaveb a pracovních adaptérů v příloze č. 1 Zadávací dokumentace „Technická specifikace a požadavky“ (dále jen „Příloha č. 1 - technická specifikace“).

Dle výše citovaného bodu 3.1 zadávací dokumentace veřejné zakázky pak „[s]oučástí plnění

V bodě 3.1.2 zadávací dokumentace veřejné zakázky „Oprávnění k prodeji a servisu a omezení poddodavatelského plnění“ zadavatel mj. uvedl, že „dodávka samotných nosičů (tj. tento požadavek neplatí pro nástavby a pracovní adaptéry) musí být plněna přímo vybraným dodavatelem (tj. bez využití poddodavatelů).“

Podle bodu 11.3 zadávací dokumentace veřejné zakázky mohli dodavatelé „podat pouze jednu nabídku, a to bez ohledu na to, zda tak činí samostatně nebo společně s jinými účastníky (společná nabídka).“

Dle bodu II.1.5) Oznámení o zahájení zadávacího řízení „Předpokládaná celková hodnota“ zadavatel stanovil předpokládanou hodnotu veřejné zakázky na částku 54 500 000 Kč bez DPH.

V bodě II.1.6) Oznámení o zahájení zadávacího řízení zadavatel uvedl, že veřejná zakázka není rozdělena na části.

V bodě 15 „Odůvodnění nerozdělení nadlimitní veřejné zakázky na části“ Písemné zprávy zadavatele ze dne 12. 4. 2019 zadavatel uvedl, že „nerozdělil Veřejnou zakázku na části, neboť v případě nástaveb se jedná o plnění, které musí být dodáno kompletní s vozidlem, a to bez dalších úprav. Provádění takových úprav a s tím spojené odstavení vozidla by ohrožovalo plnění úkolu zadavatele, kterým je celoroční údržba silnic, ke které zadavatel potřebuje rychlou výměnu nástaveb v závislosti na klimatických podmínkách a provozních potřebách. Zároveň je pro zadavatele ekonomicky výhodnější, když u vozidel, která pořizuje, bude zajištěn servis, opravy a vzájemná kompatibilita a tím i nahraditelnost nosiče, který je v případě nutnosti

Úřad předně v obecné rovině uvádí, že jednou ze základních povinností zadavatele v zadávacím řízení je řádné stanovení zadávacích podmínek. Zadávacími podmínkami podle § 28 odst. 1 písm. a) zákona jsou veškeré podmínky stanovené zadavatelem týkající se průběhu zadávacího řízení a účasti v zadávacím řízení. V rámci zadávacích podmínek je zadavatel mj. povinen popsat podmínky účasti v zadávacím řízení veřejné zakázky, jejichž stěžejní částí je vymezení požadavků zadavatele na předmět veřejné zakázky. Ve vztahu k vymezení předmětu veřejné zakázky pak Úřad uvádí, že specifikace předmětu plnění veřejné zakázky představuje pro uchazeče o veřejnou zakázku klíčovou informaci, neboť na základě úplného a podrobného vymezení předmětu veřejné zakázky se tito uchazeči rozhodují, zda jsou vůbec schopni veřejnou zakázku realizovat, případně za jakých podmínek (cena, doba dodání, kvalita apod.).

K otázce vymezení předmětu veřejné zakázky Úřad uvádí, že byť je to výlučně zadavatel, kdo vymezuje předmět plnění veřejné zakázky (tedy to, co v rámci zadávacího řízení vlastně poptává), neboť pouze on sám zná nejlépe své vlastní potřeby, jež by měl co nejpřesněji a věcně definovat, nemůže k tomuto úkonu přistupovat zcela libovolně. I zde je totiž vázán zásadami uvedenými v § 6 zákona, mimo jiné tedy i v § 6 odst. 2 zákona zakotvenou zásadou zákazu diskriminace.

Otázkou dodržování zásady zákazu diskriminace ve vztahu k vymezení předmětu veřejné zakázky se správní soudy zabývají opakovaně. Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku č. j. 9 Afs 30/2010-182 ze dne 16. 11. 20101 ve vztahu ke smyslu zásady zákazu diskriminace uvedl, že „smysl zmíněné zásady rovného zacházení a její opačné polohy v podobě zákazu diskriminace spočívá souhrnně řečeno v zajištění konkurence mezi dodavateli, umožnění hospodářské soutěže a tím také dosáhnutí efektivního nakládání s prostředky z veřejných rozpočtů. […] Konkurence nutí uchazeče o veřejnou zakázku, aby si počínali jako v každém jiném obchodně právním vztahu, tj. nabídli kvalitní výkon za odpovídající cenu.“ Nejvyšší správní soud v citovaném rozsudku rovněž zdůraznil, že zákaz diskriminace zahrnuje jak zákaz diskriminace ve své zjevné (přímé) podobě, tedy situace, kdy zadavatel zaujme rozdílný (jiný) přístup ke konkrétnímu dodavateli než k dodavatelům ostatním, tak zákaz diskriminace v podobě skryté (nepřímé), tedy situace, kdy se zadavatel sice na první pohled chová ke všem dodavatelům stejně, ale výsledkem jeho jednání jsou obdobné právem zakázané důsledky (v oblasti práva veřejných zakázek tedy omezení hospodářské soutěže a konkurenčního prostředí mezi dodavateli) jako v případě diskriminace přímé.

Kupříkladu Krajský soud v Brně pak ve svém rozsudku č. j. 62 Af 7/2010-135 ze dne 2. 3. 2010, jehož závěry byly následně potvrzeny rozsudkem Nejvyššího správního soudu č. j. 2 Afs 59/2010-183 ze dne 18. 1. 2011, uvedl, že pokud zadavatel předmět veřejné zakázky vymezil příliš široce, v důsledku čehož podalo nabídku méně dodavatelů než v situaci, kdy by tato jednotlivá plnění byla poptávána samostatně, mohl by zadavatel porušit zmíněnou zásadu zákazu diskriminace. Diskriminováni jsou v takovém případě ti dodavatelé, kteří by mohli podat nabídku na jednotlivá plnění, nicméně nejsou schopni nabídnout plnění všechna. Tímto způsobem také dochází k omezení konkurenčního prostředí.

Při posuzování toho, zda vymezením předmětu plnění veřejné zakázky nedošlo k porušení zásady zákazu diskriminace, je tedy třeba na prvním místě určit, zda jednotlivé části předmětu plnění veřejné zakázky nejsou natolik odlišné, že je měl zadavatel poptávat jako samostatná plnění (tedy, jinými slovy řečeno, že měl zadat více veřejných zakázek).

Otázkou, co je v konkrétním případě jedinou veřejnou zakázkou a jaká plnění již představují více samostatných veřejných zakázek, se již, vedle rozhodovací praxe Úřadu, ve své judikatorní činnosti opakovaně zabývaly jak Krajský soud v Brně, tak Nejvyšší správní soud. Kupříkladu

Jak však dále judikoval Krajský soud v Brně v rozsudku sp. zn. 62 Af 57/2011 ze dne 1. 11. 2012, zadavatel se může dopustit porušení zásady zákazu diskriminace ve skryté (nepřímé) podobě i v situaci, kdy sice všechna předmětná plnění mohl poptávat v rámci jedné veřejné zakázky (jednalo-li se tedy o plnění svým charakterem totožná či obdobná), ale nevyužil přitom možnosti odstranit či zmírnit případné omezení konkurenčního prostředí tím, že veřejnou zakázku rozdělí na části. Nejde tu přitom o to, že by byl zadavatel nucen činit něco (rozdělit veřejnou zakázku na části), co mu zákon neukládá, ale o to, že zadavatel musí využít všechny zákonné možnosti k tomu, aby se v zadávacím řízení diskriminace (resp. omezování konkurenčního prostředí) nedopouštěl.

I když se tak v daném případě jedná o jednu veřejnou zakázku, je pak třeba při posuzování toho, zda vymezením předmětu veřejné zakázky nedošlo k porušení zásady zákazu diskriminace, třeba určit, zda byl v konkrétním případě zadavatel povinen rozdělit veřejnou zakázku na části, či nikoliv. K samotnému klíči, dle kterého má být posouzena konkrétní veřejná zakázka a případná nutnost jejího rozdělení na části, se pak výše citované rozhodnutí

Je tedy zřejmé, že problematiku porušení zásady zákazu diskriminace (zejména pak diskriminace nepřímé) nelze aplikovat mechanicky, nýbrž je zapotřebí individuálně zkoumat vymezení předmětu plnění veřejné zakázky a v úvahu vzít všechny okolnosti daného případu.

Ve světle shora uvedených tezí Úřad přezkoumal vymezení předmětu veřejné zakázky v předmětném zadávacím řízení. Úřad se tudíž zabýval otázkou, zda byly dány zákonné předpoklady pro to, aby byla jednotlivá plnění (v tomto případě dodávky nosičů a nástaveb vč. pracovních adaptérů ve třech samostatných kategoriích) zadavatelem zadávána v jednom celku, a to nerozděleném na části, či zda naopak bylo na místě umožnit podávat dodavatelům nabídky na jednotlivé části veřejné zakázky, případně jednotlivá plnění poptávat ve více samostatných veřejných zakázkách, a to v zájmu dodržení zásady zákazu diskriminace a snahy o nevytváření bezdůvodných překážek hospodářské soutěže.

V přezkoumávaném případě byl předmět veřejné zakázky obviněným stanoven jako dodávka

Současně je však z popisu jednotlivých zadavatelem požadovaných kategorií předmětu plnění zřejmé, že tyto byly zadavatelem vymezeny poměrně samostatně a nezávisle na sobě, kdy se navzájem odlišují mimo některé technické parametry (jako je zejména hmotnostní limit nosičů, počet náprav či minimální výkon motoru) i v dalších aspektech. Příslušnou charakteristiku nástaveb v kategorii č. 1 a kategorii č. 2 však lze považovat za velice podobnou, kdy obviněný shodně poptával dodání nosiče s výměnou nástavbou a současně dodání čelního sněhového pluhu a sypače pro aplikaci posypových materiálů pro zimní údržbu pro současné použití a dále dodání nástavby pro převoz asfaltové obalované směsi pro ruční zpracování pro běžnou údržbu. Oproti tomu v případě předmětu plnění dle kategorie č. 3 obviněný požadoval kromě dodání nosiče s výměnou nástavbou a dodání čelního sněhového pluhu a sypače pro aplikaci posypových materiálů pro zimní údržbu pro současné použití i zajištění kompatibility

Již z výše uvedených odlišných aspektů mezi jednotlivými kategoriemi, v nichž byl předmět plnění obviněným poptáván, Úřad dovodil, že část plnění dle kategorie č. 3 se od zbytku plnění (dle kategorie č. 1 a č. 2) svým charakterem do jisté míry odlišuje, a to zejm. v kontextu požadavku kompatibility se stávajícím vybavením zadavatele v kombinaci s omezením možnosti využití poddodavatelství ve vztahu k samotným nosičům, tedy potenciálně i s užším okruhem dodavatelů schopných dodat plnění dle této kategorie plnění, a proto Úřad dále zjišťoval, zda nebylo na místě rozdělit předmět veřejné zakázky na více části. Přitom ze samotného popisu předmětu plnění je zřejmé, že jednotlivé kategorie plnění na sebe úzce nenavazují ve smyslu jejich neoddělitelnosti ve výše uvedeném judikovaném smyslu, tj. přicházelo by v úvahu rozdělení veřejné zakázky na části. S ohledem na uvedené tedy vyvstala otázka, zda spojení všech plnění do jednoho nerozděleného předmětu plnění nemohlo mít vliv na okruh dodavatelů, tedy zda nebylo na místě rozdělit předmět plnění veřejné zakázky na více částí v zájmu odstranění či zmírnění případného omezení konkurenčního prostředí, resp. zda nebyl předmět plnění veřejné zakázky vymezen takovým způsobem, že lze shledat možné omezení trhu a hospodářské soutěže mezi dodavateli. Úřad tak v této souvislosti následně provedl šetření na relevantním trhu, v rámci něhož Úřad zjišťoval konkrétní dopady, které obviněným zvolené vymezení předmětu veřejné zakázky jakožto jednoho nerozděleného předmětu plnění mělo na konkurenční prostředí, tedy mj. zjišťoval skutečnost, zda by rozdělení veřejné zakázky na části mohlo přinést více nabídek, a tedy i větší soutěž konkurujících si dodavatelů, resp. naopak zda nerozdělení na části mohlo vytvářet překážky hospodářské soutěže (viz body 14. až 36. odůvodnění tohoto rozhodnutí).

V rámci předmětného šetření se Úřad shora citovaných dodavatelů (výrobců a prodejců) techniky na údržbu komunikací dotazoval, zda by v rozhodném období byli schopni dodat plnění dle všech tří zadavatelem stanovených kategorií, či zda by byli schopni dodat jen některé z plnění, pokud by byla veřejná zakázka rozdělena na části dle jednotlivých kategorií, příp. pokud by byla plnění dle jednotlivých kategorií zadávána v samostatných veřejných zakázkách, a to za situace, kdy nebylo možné využít poddodavatele k dodávce samotných nosičů (podvozků). Současně se Úřad dotazoval, zda by byli požadavky zadavatele, které uvedl ve vztahu k možnosti dodání příslušného plnění dle kategorie č. 3, pro oslovené dodavatele omezující, a to konkrétně požadavek kompatibility s již zadavatelem vlastněnými nástavbami zimní údržby a uvedené vyloučení možnosti využití poddodavatele ve vztahu k dodání samotného nosiče.

Úřad obdržel vyjádření od 22 z celkově 29 oslovených dodavatelů techniky na údržbu komunikací, přičemž celkem 7 oslovených dodavatelů nezaslalo Úřadů žádné vyjádření

Z provedeného šetření trhu tedy Úřadu vyplynulo, že někteří z oslovených dodavatelů by v rozhodné době nebyli schopni plnění v rámci kategorie č. 1 a č. 2 dodat spolu s plněním vymezeným v kategorii č. 3 (a to zejm. s ohledem na zadavatelem stanovené požadavky vztahující se k jednotlivým plněním v rámci zadávací dokumentace), tudíž že spojení plnění v rámci jedné veřejné zakázky mohlo některé dodavatele omezit v účasti na veřejné zakázce.

Jinými slovy, ze shora uvedených skutečností je patrné, že obviněný přistoupil k vymezení předmětu veřejné zakázky způsobem, jež omezuje hospodářskou soutěž. Je tomu tak zejména

Obviněný vymezením předmětu plnění veřejné zakázky v rámci kategorie č. 3 totiž poptával ve skutečnosti specifickou techniku na údržbu komunikací oproti plnění dle kategorie č. 1 a 2, přičemž okruh možných dodavatelů nebyl u všech poptávaných kategorií stejný. Společným kritériem pro všechny tři poptávané kategorie bylo, že se jedná o techniku pro údržbu komunikací, nicméně v případě plnění dle kategorie č. 3 šlo o multifunkční, resp. víceúčelovou techniku zahrnující kromě sněhového pluhu a sypače pro aplikaci posypových materiálů i nástavbu sekačky s adaptéry pro úklid krajnic a čištění příkopů a také nástavbu pro tlakové mytí silnic vč. cisterny, kdy obviněný navíc u této kategorie č. 3 doplnil zásadní požadavek na kompatibilitu dodávaných nosičů s již vlastněnými nástavbami zimní údržby, kdy při zohlednění vyloučení možnosti využití poddodavatele ve vztahu k dodání samotných nosičů uvedené nastavení zadávacích podmínek způsobilo, že někteří z dodavatelů nebyli schopni plnění dle kategorie č. 3 dodat, ale byli by schopni dodat plnění dle kategorie č. 1 a 2.

Samotné omezení hospodářské soutěže, jak bylo Úřadem dovozeno výše, však ještě samo o sobě nemusí představovat porušení zákona, tj. zejména § 36 odst. 1, resp. § 6 odst. 2 zákona, pokud k němu vedly zadavatele legitimní důvody. Obviněný je však v takovém případě povinen uvedené omezení hospodářské soutěže přesvědčivě zdůvodnit. Obviněný nicméně v šetřeném případě vymezení předmětu veřejné zakázky v daném rozsahu nikterak blíže nezdůvodnil, když jediné odůvodnění poptávání všech vymezených kategorií plnění v rámci jednoho nerozděleného předmětu veřejné zakázky zaznělo v rámci písemné zprávy zadavatele ze dne

S ohledem na výše uvedené tedy Úřad dospěl k závěru, že zadavatel spojením plnění dle kategorie 1 a 2 s plněním dle kategorie 3 do jednoho nedělitelného předmětu plnění vymezil předmět veřejné zakázky natolik široce, že v důsledku této skutečnosti mohlo dojít k bezdůvodnému (tj. ze strany obviněného neodůvodněnému, resp. nepodloženému legitimními důvody) omezení hospodářské soutěže, tudíž jej vymezil v rozporu s § 36 dost. 1 ve spojení s § 6 odst. 2 zákona, a tedy byl naplněn první znak skutkové podstaty přestupku podle § 268 odst. 1 písm. b) zákona, a to že zadavatel stanovil zadávací podmínky v rozporu se zákonem.

Rovněž druhý znak skutkové podstaty přestupku podle § 268 odst. 1 písm. b) zákona je naplněn, neboť obviněný veřejnou zakázku zadal, když s vybraným dodavatelem uzavřel kupní smlouvu.

Úřad proto s ohledem na shora uvedené skutečnosti nemá pochyb o tom, že se obviněný při zadávání veřejné zakázky dopustil přestupku podle § 268 odst. 1 písm. b) zákona tím, že stanovil zadávací podmínky veřejné zakázky v rozporu s § 36 odst. 1 zákona ve spojení se zásadou zákazu diskriminace zakotvenou v § 6 odst. 2 zákona, když předmět plnění veřejné zakázky vymezil tak, že jeho součástí je dle bodu 3.1 zadávací dokumentace veřejné zakázky dodání víceúčelových nosičů pro zimní a letní údržbu včetně výměnných nástaveb vymezených v rámci kategorie č. 1 a č. 2 a víceúčelových nosičů pro zimní a letní údržbu včetně výměnných nástaveb a pracovních adaptérů vymezených v kategorii č. 3 s tam a v technické specifikaci stanovenými požadavky, čímž vymezil předmět plnění veřejné zakázky natolik široce, že v důsledku této skutečnosti mohlo dojít k bezdůvodnému omezení hospodářské soutěže, neboť někteří z potencionálních dodavatelů nemuseli být schopni nabídnout obviněnému všechna plnění, jež byla do předmětu plnění veřejné zakázky zahrnuta, přestože by jinak, pokud by obviněný v souladu se zákonem plnění dle kategorie č. 1 a č. 2 a plnění dle kategorie č. 3 poptával samostatně, nabídku podat mohli, přičemž obviněný tento svůj postup relevantně neodůvodnil s ohledem na specifika veřejné zakázky a dne 1. 4. 2019 zadal veřejnou zakázku, když na předmět plnění veřejné zakázky uzavřel kupní smlouvu s vybraným dodavatelem.

Úřad proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí.

Úřad posoudil postup obviněného a vzhledem ke zjištěným skutečnostem přistoupil k uložení pokuty podle § 268 odst. 2 písm. a) zákona, neboť obviněný svým postupem naplnil skutkovou podstatu přestupku podle § 268 odst. 1 písm. b) zákona.

Před vlastním uložením pokuty se však Úřad nejprve zabýval tím, zda v šetřeném případě nedošlo k zániku odpovědnosti za přestupek, a to především z hlediska posouzení promlčecí doby, neboť odpovědnost za přestupek zaniká jejím uplynutím.

Podle § 270 odst. 5 zákona činí promlčecí doba 5 let.

Podle § 31 odst. 1 zákona o přestupcích počíná promlčecí doba běžet dnem následujícím po dni spáchání přestupku; dnem spáchání přestupku se rozumí den, kdy došlo k ukončení jednání, kterým byl přestupek spáchán. Je-li znakem přestupku účinek, promlčecí doba počíná běžet dnem následujícím po dni, kdy takový účinek nastal. Ke spáchání přestupku uvedeného ve výroku I. tohoto rozhodnutí došlo dne 1. 4. 2019, kdy obviněný uzavřel s vybraným dodavatelem kupní smlouvu na předmět plnění veřejné zakázky.

Úřad v návaznosti na právě uvedené konstatuje, že v nyní šetřeném případě promlčecí doba dle § 270 odst. 5 zákona ve vztahu k projednávanému přestupku neuplynula, a proto ani odpovědnost obviněného za projednávaný přestupek z důvodu uplynutí promlčecí doby nezanikla.

Podle § 268 odst. 2 písm. a) zákona lze za přestupek podle § 268 odst. 1 písm. a) až c) zákona, nepoužije-li se postup podle § 268 odst. 3 zákona, uložit pokutu do výše 10 % ceny veřejné zakázky, nebo do 20 000 000 Kč, nelze-li celkovou cenu veřejné zakázky zjistit, jde-li o přestupek podle odstavce 1 písm. a) až c) zákona.

Úřad konstatuje, že cena plnění dle kupní smlouvy na plnění veřejné zakázky uzavřené mezi obviněným na straně jedné a vybraným dodavatelem na straně druhé dne 1. 4. 2019 představuje částku 53 112 800 Kč bez DPH, tj. 64 266 488 Kč vč. DPH v sazbě 21 %. Horní hranice možné pokuty tak v nyní šetřeném případě činí 6 426 648,80 Kč (10 % ceny veřejné zakázky).

Podle § 37 písm. a) a c) zákona o přestupcích se při určení druhu správního trestu a jeho výměry přihlédne zejména k povaze a závažnosti přestupku a k přitěžujícím a polehčujícím okolnostem.

Podle § 38 zákona o přestupcích povaha a závažnost přestupku je dána zejména významem zákonem chráněného zájmu, který byl přestupkem porušen nebo ohrožen, dále významem a rozsahem následku přestupku, způsobem spáchání přestupku a okolnostmi jeho spáchání (Úřad zde uvádí pouze ty skutečnosti citovaného ustanovení zákona o přestupcích, které jsou relevantní ve vztahu k posuzovanému případu).

Pokud jde o význam neurčitého právního pojmu „závažnost přestupku“, Úřad uvádí, že stupeň společenské škodlivosti přestupku (tedy závažnosti) je dán také konkrétní intenzitou naplnění znaků skutkové podstaty přestupku. Při posuzování závažnosti přestupku není hlavním kritériem jeho skutková podstata, ale intenzita skutkových okolností, s jakou došlo k porušení právem chráněných hodnot a zájmů v konkrétním případě. Z hlediska určení výměry pokuty je proto nutno hodnotit nejen jaké následky byly přestupkem způsobeny, ale také jakou měly intenzitu.6

V rámci posouzení povahy a závažnosti přestupku Úřad s ohledem na výše uvedená obecná východiska konstatuje, že se obviněný dopustil porušení zákona v souvislosti s příliš široce

Úřad dále konstatuje, že po posouzení šetřeného případu ve všech vzájemných souvislostech shledal ve smyslu § 39 písm. d) zákona o přestupcích jako polehčující okolnost skutečnost, že to byl právě obviněný, který na spáchaný přestupek (resp. na podezření ze spáchání trestného činu) upozornil orgán činný v trestním řízení ve smyslu § 12 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů, přičemž, jak vyplývá z podkladů předložených příslušným orgánem činným v trestním řízení, při objasňování předmětného skutku obviněný účinně napomáhal předložením relevantních podkladů. Úřad konstatuje, že zde uvedená polehčující okolnost, tedy skutečnost, která v konečném důsledku vedla k zahájení správního řízení a ke snaze obviněného odstranit škodlivé následky svého jednání, vedla Úřad k uložení pokuty blížící se k samé spodní hranici její možné sazby.

Jako polehčující okolnost lze v daném případě zohlednit i to, že obviněný ve svém vyjádření ze dne 26. 1. 2023 možná pochybení při zadávání veřejné zakázky nepopírá a zejména následně uvádí opatření, která jím byla v odkazovaném směru přijata. Celkově tedy obviněný reflektoval svá předchozí provinění a (dle vlastních slov) podnikl vnitropodniková opatření k nápravě tak, aby svým zákonným povinnostem mohl v budoucnu dostát. Tento závěr se také jako jeden z faktorů promítl do výše vyměřené pokuty.

Úřad neshledal v šetřeném případě žádné další přitěžující nebo polehčující okolnosti, které by ovlivnily stanovení výše uložené pokuty.

Kromě výše uvedeného má Úřad při stanovení konkrétní výše sankce povinnost zohlednit i dobu, která uplynula mezi spácháním přestupku specifikovaného ve výroku I. tohoto rozhodnutí a samotným potrestáním obviněného za spáchání daného přestupku. V této souvislosti Úřad poukazuje na rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 9. 4. 20157, ve kterém

V šetřeném případě došlo ke spáchání přestupku uvedeného ve výroku I. tohoto rozhodnutí dne 1. 4. 2019, kdy obviněný uzavřel kupní smlouvu s vybraným dodavatelem, tj. zadal veřejnou zakázku. V souvislosti s výše uvedeným Úřad v daném případě zohlednil jakožto okolnost svědčící ve prospěch snížení pokuty dobu, která uplynula mezi spácháním přestupku a samotným potrestáním obviněného (tedy uplynutí doby téměř 4 let).

Vycházeje z konstantní rozhodovací praxe správních soudů (např. rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 28/2009-62 ze dne 18. 6. 2009) se Úřad dále zabýval tím, zda přestupek, za nějž je obviněnému nyní ukládán trest, není v souběhu s dalšími přestupky obviněného, resp. zda se obviněný nedopustil projednávaného přestupku dříve, než bylo vydáno rozhodnutí, jímž mu byla uložena pokuta za spáchání jiného přestupku.

Úřad k tomu uvádí, že přestupek uvedený ve výroku I. tohoto rozhodnutí je v souběhu: • s přestupky, které obviněný spáchal dne 12. 3. 2020, a o nichž bylo rozhodnuto v rámci správního řízení sp. zn. ÚOHS-S0378/2022/VZ rozhodnutím Úřadu č. j. ÚOHS34354/2022/500 ze dne 3. 10. 2022 a obviněnému za ně byla uložena pokuta ve výši

Úřad dále při určení výše pokuty přihlédl k ekonomické situace obviněného, neboť v určitém případě se uložená pokuta, byť uložená v minimální výši, může jevit svojí nepřiměřeností vzhledem k dalším okolnostem jako krajně „nespravedlivá“. Nepřípustné jsou pak takové pokuty, jež mají likvidační charakter. Z poslední zveřejněné výroční zprávy obviněného za rok

Závěrem Úřad uvádí, že pokuta uložená obviněnému za nedodržení postupu stanoveného zákonem, má splnit mimo jiné dvě základní funkce právní odpovědnosti, a to funkci represivní – postih za porušení povinností stanovených zákonem, a především funkci preventivní, která směřuje k předcházení porušování zákona, resp. k jednání, které je se zákonem v souladu. Máli pokuta tyto funkce splnit, je zřejmé, že musí být natolik intenzivní, aby byla zadavatelem

Nadto Úřad uvádí, že sankci uloženou u její spodní hranice (ve výši přibližně 1 % z maximální možné výše sankce) nelze považovat za nepřiměřeně vysokou či nepředvídatelnou.

S ohledem na výše uvedené Úřad rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí.

Pokuta je splatná do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí na účet Celního úřadu pro Jihomoravský kraj – pracoviště Brno zřízený u pobočky České národní banky v Brně číslo 3754-17721621/0710, variabilní symbol – IČO obviněného.

Podle § 93 odst. 1 písm. i) zákona o přestupcích se ve výrokové části rozhodnutí o přestupku, kterým je obviněný uznán vinným, kromě náležitostí podle správního řádu uvede rovněž výrok o náhradě nákladů řízení.

Správní orgán podle § 95 odst. 1 zákona o přestupcích uloží obviněnému, který byl uznán vinným, povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou. Pokud bylo rozhodnutí o přestupku zrušeno jiným orgánem veřejné moci a tato skutečnost má za následek nesplnění podmínek pro uložení náhrady nákladů řízení, správní orgán nahrazené náklady vrátí.

Vzhledem k tomu, že zákon o přestupcích v současné době náklady řízení blíže neupravuje, musel správní orgán vycházet z obecného právního předpisu, kterým je správní řád.

Podle § 79 odst. 5 správního řádu uloží správní orgán povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou účastníkovi, který řízení vyvolal porušením své právní povinnosti. Podle citovaného ustanovení správního řádu výši paušální částky nákladů řízení stanoví prováděcí právní předpis. Tímto předpisem je vyhláška č. 520/2005 Sb., o rozsahu hotových výdajů a ušlého výdělku, které správní orgán hradí jiným osobám, a o výši paušální částky nákladů řízení, ve znění pozdějšího předpisu (dále jen „vyhláška“), která v § 6 odst. 1 stanoví, že paušální částka nákladů správního řízení, které účastník vyvolal porušením své právní povinnosti, činí 1 000 Kč.

Jelikož v daném případě Úřad zahájil řízení o přestupku z moci úřední, neboť dospěl k závěru, že se obviněný dopustil přestupku, je zřejmé, že řízení bylo vyvoláno porušením právní povinnosti obviněného a Úřad je tedy povinen obviněnému uložit náhradu nákladů řízení ve

Náklady řízení jsou splatné do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí na účet