ÚOHS S0243/2017/VZ – Podpora a provoz informačního systému CESŘ pro období 2016-2

Dne 10. 8. 2009 uzavřel právní předchůdce zadavatele – Česká republika – Pozemkový fond

Dne 4. 11. 2015 zadavatel jakožto veřejný zadavatel dle § 2 odst. 2 písm. a) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, v rozhodném znění3 (dále jen „zákon“), zahájil výzvou k jednání v jednacím řízení bez uveřejnění (dále jen „výzva“) zadávání veřejné zakázky „Podpora a provoz informačního systému CESŘ pro období 2016-2019“, jejíž formulář „Oznámení o zadání zakázky“ byl ve Věstníku veřejných zakázek uveřejněn dne 30. 12. 2015 pod evidenčním číslem zakázky 520331 (dále jen „veřejná zakázka). Podle výzvy je předmětem plnění veřejné zakázky zajištění služeb jednotně poskytované podpory a provozu informačního systému CESŘ vč. poskytnutí veškerých řádně dokumentovaných zdrojových kódů systému

Použití jednacího řízení bez uveřejnění pro zadání veřejné zakázky bylo ve výzvě odůvodněno tím, že společnost WEBCOM v minulosti (na základě předchozích veřejných zakázek) vytvořila pro zadavatele systém CESŘ a poskytovala zadavateli služby jeho provozu a rozvoje, kdy funkcionality systému CESŘ zadavatel využívá pro plnění svých povinností a je tedy nezbytné zajistit jeho nepřetržité fungování vč. provádění jeho úprav. Zadavatel zde uvedl, že součásti systému CESŘ představují, jakožto počítačové programy, popř. databáze, autorská díla ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v rozhodném znění (dále jen „autorský zákon“), a mj. že na plnění veřejné zakázky nedopadá žádná z výjimek upravených autorským zákonem, proto není možné jej bez souhlasu WEBCOM zajistit. Podle zadavatele došlo k naplnění podmínek dle § 23 odst. 4 písm. a) zákona, kdy dodavatelé odlišní od společnosti WEBCOM nejsou z důvodu ochrany jejích výhradních práv i z technických důvodů oprávněni, resp. fakticky schopni, veřejnou zakázku plnit. Konkrétně zadavatel odůvodňuje použití jednacího řízení bez uveřejnění podle citovaného ustanovení zákona tím, že výhradním vykonavatelem majetkových autorských práv k dílům tvořícím součásti systému CESŘ, které jsou zahrnuty v předmětu veřejné zakázky, je WEBCOM, zadavateli jím byla udělena nevýhradní, časově neomezená, licence k užití části díla a v rámci realizace předmětu plnění veřejné zakázky bude docházet k nezbytným zásahům do uvedeného autorského díla (autorských děl) a k jeho (jejich) doplněním. Zadavatel přitom není oprávněn provést uvedené zásahy, resp. doplnění systému CESŘ sám ani zadat poskytnutí požadovaných služeb subjektu odlišnému od WEBCOM bez jeho souhlasu. Zadavatel též uvedl, že WEBCOM má detailní znalost jednotlivých částí systému CESŘ a souvisejícího softwarového a hardwarového prostředí zadavatele, s nímž jsou součásti systému CESŘ provázány, a jako jediný disponuje proprietárními rozhraními systému CESŘ, jejichž využívání je pro poskytování předmětu veřejné zakázky nezbytné.

Dne 28. 12. 2015 uzavřel zadavatel s vybraným uchazečem na plnění veřejné zakázky smlouvu o poskytování služeb podpory a provozu informačního systému CESŘ pro období 2016 – 2019 (dále jen „smlouva“).

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“) jako orgán příslušný podle § 112 zákona, na základě podaného podnětu zjistil skutečnosti vedoucí k přezkoumání postupu zadavatele při zadávání veřejné zakázky, na kterou byla dne 28. 12. 2015 uzavřena smlouva s vybraným uchazečem. Úřad si vyžádal od zadavatele dokumentaci o veřejné zakázce, včetně zdůvodnění použití jednacího řízení bez uveřejnění a původní licenční či jiné smlouvy vztahující se k předmětné veřejné zakázce včetně jejich příloh, změn a dodatků.

Zadavatel ve svém vyjádření předně poukázal na účel veřejné zakázky, že jím bylo uzavření smlouvy pro zajištění servisní podpory, údržby a dalšího rozvoje k systému CESŘ dříve poskytnutému pro zadavatele, resp. pro jeho právního předchůdce, a odstranění stavu exkluzivity jediného dodavatele těchto služeb, a to získáním veškerých zdrojových kódů k systému CESŘ vč. práva do nich zasahovat samostatně i prostřednictvím třetích osob, kdy uvedené plnění je i součástí smlouvy. Splněním veřejné zakázky mělo dojít k naplněné potřeb zadavatele a zajištění chodu jeho organizace, zejména týkající se ekonomické oblasti a oblasti

Podle zadavatele představují součásti systému CESŘ, jakožto počítačové programy, popř. databáze, autorská díla ve smyslu autorského zákona. Na plnění předmětu veřejné zakázky dle něj nedopadá žádná z výjimek upravených autorským zákonem, a proto není dle něj možné jej bez souhlasu WEBCOM zajistit.

Vzhledem k výše uvedenému došlo dle zadavatele k naplnění podmínek dle § 23 odst. 4 písm. a) zákona, k čemuž zopakoval odůvodnění k tomuto postupu uvedené ve výzvě.

Zadavatel poukázal na znalecký posudek, jenž byl zpracován na posouzení nákupní ceny veřejné zakázky a v němž bylo konstatováno, že se jedná o cenu v čase a místě obvyklou, resp. tržní. Rovněž upozornil, že Rada vlády pro informační společnost ve své zprávě uvedla, že souhlasí s úmyslem realizovat veřejnou zakázku. Ze smlouvy pak dle zadavatele vyplývá, že zadavatel nabyde všech nezbytných práv, aby byl oprávněn k jakýmkoli modifikacím, úpravám a změnám autorských děl tvořících součást systému CESŘ, v nezbytném odůvodněném rozsahu s ohledem na druh zadávacího řízení, že obdrží veškeré zdrojové kódy k částem systému CESŘ, u nichž smlouva předpokládá poskytnutí zdrojových kódů, a že nabyde všech práv nezbytných k tomu, aby byl oprávněn poptávat služby údržby, podpory nebo rozvoje systému CESŘ či podobná nebo související plnění u jiných dodavatelů v budoucích zadávacích řízeních, tj. pro odstranění stavu exkluzivity vybraného uchazeče.

Zadavatel k postupu dle § 23 odst. 4 písm. a) zákona shrnul, že ochrana výhradních práv připadá v úvahu zejm. v situaci, kdy zadavatel získal v minulosti licenční oprávnění, které je nezbytné pro pořízení dalšího plnění, a dodavatel nemá vůli udělit autorskoprávní nebo jinou licenci jiné osobě, která by plnění mohla zadavateli poskytnout. Technické důvody mohou dle zadavatele spočívat např. v požadavku na zajištění kompatibility, odůvodněném také technickými okolnostmi, pro které by plnění od jiného dodavatele vyvolalo nepochybně vyšší náklady nebo značné riziko nefunkčnosti již pořízeného plnění (informačního systému).

Vzhledem k tomu, že Úřad na základě posouzení dokumentace o veřejné zakázce získal pochybnost, zda zadavatel postupoval v souladu s § 21 odst. 2 zákona, když dne 28. 12. 2015 uzavřel smlouvu na veřejnou zakázku v jednacím řízení bez uveřejnění dle § 23 odst. 4 písm. a) zákona, aniž by k tomu byly splněny zákonem stanovené podmínky, zahájil Úřad správní řízení z moci úřední. Účastníkem správního řízení je podle ustanovení § 116 zákona zadavatel.

Zahájení správního řízení oznámil Úřad zadavateli přípisem ze dne 26. 6. 2017, který byl zadavateli doručen téhož dne a tímto dnem bylo podle § 46 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, v rozhodném znění (dále jen „správní řád“), zahájeno správní řízení ve věci možného spáchání správního deliktu zadavatelem podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona.

Usnesením ze dne 26. 6. 2017 určil Úřad zadavateli lhůtu, v níž mohl navrhovat důkazy a činit jiné návrhy, a ve které mohl vyjádřit v řízení své stanovisko, přičemž na žádost zadavatele ze dne 4. 7. 2017 Úřad usnesením ze dne 4. 7. 2017 předmětnou lhůtu prodloužil do dne

Dne 14. 7. 2017 obdržel Úřad vyjádření zadavatele z téhož dne. Zadavatel nesouhlasí s tím, že nebyly v případě veřejné zakázky naplněny podmínky pro použití jednacího řízení bez uveřejnění, k čemuž se předně odkázal na obsah svého vyjádření ze dne 13. 3. 2017.

Zadavatel dále shrnul, že v roce 2009 uzavřel Pozemkový fond ČR smlouvu o dílo ze dne

Zadavatel sdělil, že uzavřel smlouvu dle § 23 odst. 4 písm. a) zákona se společností WEBCOM v jednacím řízení bez uveřejnění, když z objektivních důvodů bylo možné zadat veřejnou zakázku na poskytnutí veškerých řádně dokumentovaných zdrojových kódů systému CESŘ, na servisní podporu a další rozvoj softwarového produktu CESŘ a všech jeho součástí pouze jeho autorovi. Zadavatel zopakoval, že předmětem smlouvy je zajištění podpory a rozvoje informačního systému vytvořeného vybraným uchazečem, poskytnutí veškerých řádně dokumentovaných zdrojových kódů systému CESŘ, konfiguračních souborů v dokumentovaných formátech a popisu struktury všech databází a udělení souhlasu k provádění zásahů do všech autorských děl, jež jsou součástí systému CESŘ, třetími osobami.

K důvodům postupu dle § 23 odst. 4 písm. a) zákona při zadávání veřejné zakázky zadavatel dále uvedl, že informační systém CESŘ, jehož autorem je společnost WEBCOM, představuje komplexní systém složený z centrálního systému a komponent aplikačních programových vybavení, které jsou technicky provázané, pro zadavatele nezbytné a obtížně nahraditelné jinými IT nástroji. Zadavatel mj. zopakoval, že jednotlivé součásti systému CESŘ představují autorská díla ve smyslu autorského zákona a dodal, že jsou spjaty s know-how společnosti

Zadavatel dále poukázal na to, že již před uzavřením rámcové smlouvy učinil pokus o poskytnutí oprávnění k provádění úprav, změn a modifikací systému CESŘ, avšak společnost

Podle zadavatele z výše uvedeného vyplývá, že opakovaně vyvinul maximální úsilí k nabytí práv nezbytných k poptání služeb údržby, podpory a rozvoje systému CESŘ v otevřených soutěžích, kterých by se mohli účastnit i jiní dodavatelé. Vybraný uchazeč však odmítl zadavateli tato práva udělit, tedy jako jediné východisko pro zajištění nepřetržitého chodu klíčového systému za dodržení zásady hospodárnosti zadavatel shledal zadání veřejné zakázky vybranému uchazeči, který jediný mohl daný předmět splnit. Zadavatel uzavřel, že po dalších jednáních s vybraným uchazečem nakonec dosáhl jeho souhlasu, že práva duševního

Zadavatel konstatoval, že stav exkluzivity nevytvořil a nevznikl samoúčelně, ale byl přirozenou součástí předmětu plnění předchozích veřejných zakázek, resp. neoddělitelným důsledkem toho, že v rámci tvorby systému CESŘ vznikala autorská díla, k čemuž se odkázal i na závěry rozhodnutí Úřadu č. j. ÚOHS-S109/2009/VZ-12160/2014/521/VSt ze dne 9. 6. 2014. Zadavatel věří, že vzhledem k výhradním právům vybraného uchazeče, která se mu nepodařilo odstranit, měl pouze dvě možnosti postupu, a to zadat veřejnou zakázku vybranému uchazeči anebo zadat plnění, u nějž by nebylo nutné využít předchozí autorská díla. To by však byl dle něj postup nehospodárný a neefektivní, neboť systém CESŘ by nebylo možné využívat bez vynaložení značných nákladů na dodání nového plnění jiným dodavatelem, které ale již zadavatel má. Zadavatel je přesvědčen, že s ohledem na ochranu výhradních práv byl vybraný uchazeč z technických důvodů objektivně jediným dodavatelem, který mohl v době zadávání veřejné zakázky zajistit nepřetržité a spolehlivé provozování systému CESŘ v období let 2016 až 2019 a že v šetřeném případě byly naplněny podmínky pro použití jednacího řízení bez uveřejnění dle § 23 odst. 4 písm. a) zákona. Zadavatel proto navrhl, aby Úřad zahájené správní řízení zastavil.

Usnesením ze dne 28. 7. 2017 stanovil Úřad zadavateli lhůtu ke sdělení, z jakého důvodu zaslal

Dne 14. 8. 2017 obdržel Úřad v reakci na usnesení ze dne 28. 7. 2017 sdělení zadavatele z téhož dne. Zadavatel uvedl, že systém CESŘ byl vytvořen jeho právním předchůdcem a do gesce zadavatele přešel až od roku 2013, kvůli čemuž nedisponuje historickými informacemi o samotném jeho vzniku. V této věci je odkázán na informace, které obdržel od svého právního předchůdce, případně od Ministerstva zemědělství. Zadavatel dále sdělil, že Smlouva o dílo č. S2008-0042 uzavřená dne 30. 9. 2008 byla Úřadu zaslána omylem, neboť zadavateli byla mylně doručena ze strany Ministerstva zemědělství a zadavatel tak byl v domnění, že jde o správnou smlouvu požadovanou Úřadem. Pro vyloučení všech pochybností zadavatel zdůraznil, že systém CESŘ na předmětnou smlouvu nenavazuje a ta se vztahuje k úplně jinému systému. Zadavatel rovněž uvedl, vybraný uchazeč poskytoval právnímu předchůdci zadavatele IT podporu již přibližně od roku 2003, avšak podporu systému

Usnesením ze dne 16. 8. 2017 stanovil Úřad zadavateli lhůtu, ve které se mohl vyjádřit k podkladům rozhodnutí.

Dne 22. 8. 2017 obdržel Úřad v reakci na usnesení ze dne 16. 8. 2017 vyjádření zadavatele z téhož dne. Zadavatel zopakoval své přesvědčení, že při zadávání veřejné zakázky byly naplněny podmínky pro použití jednacího řízení bez uveřejnění z důvodu ochrany výhradních práv dle § 23 odst. 4 písm. a) zákona, a uvedl, že i nadále trvá na obsahu svých vyjádření ze dne

Dne 6. 9. 2017 vydal Úřad rozhodnutí z téhož dne (dále jen „rozhodnutí Úřadu ze dne

Odůvodnění rozhodnutí Úřadu ze dne 6. 9. 2017 Úřad opřel o národní i unijní judikaturu.

Úřad též dospěl k závěru, že neobstojí ani zadavatelovo tvrzení o existenci objektivních důvodů pro použití jednacího řízení bez uveřejnění spočívající v nutnosti ochrany autorských práv, neboť zadavatel si tuto překážku způsobil (se svým právním předchůdcem) sám svým jednáním při uzavírání původní smlouvy, ze které vzniklo oprávnění systém CESŘ pouze užívat, nikoli právo do něj zasahovat. Zadavatel (se svým právním předchůdcem) postupně od roku

Při uložení pokuty Úřad přihlédl k okolnostem, za kterých byl správní delikt spáchán, k jeho následkům a způsobu spáchání. Úřad zohlednil, že v důsledku postupu zadavatele neproběhla soutěž o veřejnou zakázku, což je jedno z nejzávažnějších porušení zákona. Jako k významné polehčující okolnosti Úřad přihlédl ke snaze zadavatele odstranit stav exkluzivity a k faktu, že tato snaha byla při zadání veřejné zakázky úspěšná. Ve prospěch zadavatele Úřad rovněž zohlednil, že stav exkluzivity vznikl na základě smluvních ujednání učiněných v roce 2009 a že zadavatel, který má na tuto situaci reagovat v roce 2015, nemá z povahy věci tolik efektivních nástrojů jako zadavatel v čase zadávání původní veřejné zakázky. Úřad vzal v potaz i potřebu zohlednění výrazné časové prodlevy mezi příčinou a následným jednáním zadavatele, které lze označit za protizákonné. Úřad zohlednil i sbíhající se správní delikt zadavatele, za který již byla Úřadem uložena pokuta. Závěrem Úřad přihlédl i k ekonomické situaci zadavatele.

Proti rozhodnutí Úřadu ze dne 6. 9. 2017 podal dne 21. 9. 2017 zadavatel rozklad z téhož dne.

Zadavatel je přesvědčen o věcné neprávnosti a nepřezkoumatelnosti rozhodnutí Úřadu ze dne

Zadavatel ke svému postupu v zadávacím řízení na veřejnou zakázku zdůraznil, že efektivním jednáním docílil toho, že získal dostatečná práva a věcné prostředky k tomu, aby eliminoval licenční a faktickou závislost na jednom řešení a do budoucna umožnil soutěž neomezenému okruhu dodavatelů, kdy současně zajistil naplnění svých potřeb za mimořádně výhodných podmínek splňujících kritéria principu tzv. 3E.

Zadavatel odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 5 Afs 43/2012 ze dne

Zadavatel podotkl, že Úřad nezpochybňuje, že by v šetřeném případě byla naplněna formální stránka použití jednacího řízení bez uveřejnění dle § 23 odst. 4 písm. a) zákona, když byly splněny podmínky autorskoprávní výlučnosti vybraného uchazeče. Není dle něj však zřejmé, z čeho Úřad dovozuje, že zadavatel vědomě vytvářel podmínky pro použití daného druhu zadávacího řízení pro zadání veřejné zakázky. Zadavatel nesouhlasí, že by bylo možné na jeho postup takto nahlížet.

Zadavatel trvá na tom, že nutnost zadání veřejné zakázky v jednacím řízení bez uveřejnění nevznikla samoúčelně, ale byla přirozenou součástí předmětu plnění veřejné zakázky, resp. neoddělitelným důsledkem toho, že v rámci předmětu plnění vznikala autorská díla ve smyslu autorského zákona. Úřad se dle zadavatele rovněž nevypořádal se skutečností, že systém CESŘ je pro něj nezbytný a obtížně nahraditelný, že v době zadání nedisponoval kompletním dokumentovaným zdrojovým kódem ani podrobnou dokumentací k systému

Zadavatel zopakoval, že již od roku 2013 usiloval o zajištění zdrojových kódů vč. související dokumentace a práva provádět úpravy systému CESŘ, což však Úřad v rozhodnutí řádně nezohlednil. Otevřené řízení by dle zadavatele v šetřeném případě nedávalo smysl, neboť by musel požadovat, aby vítězný uchazeč disponoval právem provádět úpravy systému CESŘ, na trhu však byl pouze jediný takový uchazeč, a to společnost WEBCOM. Dle zadavatele je z povahy věci zřejmá absence více možných dodavatelů, přičemž Úřad se s argumentem, že objektivně neexistuje více než jeden dodavatel veřejné zakázky, nijak nevypořádal. Zadavatel k tomu dodal, že varianta vybudování informačního systému, který by mohl nahradit systém

Podle zadavatele se nelze ztotožnit ani se závěrem, že nebyly naplněny technické důvody pro použití jednacího řízení bez uveřejnění dle § 23 odst. 4 písm. a) zákon. Nemožnost alternativního způsobu zadání veřejné zakázky bez výrazně vyšších nákladů a bez rizika dalších komplikací představuje dle něj právě takové technické důvody a tyto vyplývají i z podkladů předložených v průběhu správního řízení. Úřad se ani v tomto aspektu podle zadavatele nevypořádal s jím předloženým tvrzením a poukazovanou rozhodovací praxí, přičemž je přesvědčen, že Úřad měl zajistit vyhotovení znaleckého posudku za účelem posouzení naplnění takových technických důvodů. Zadavatel odmítá, že měl, resp. jeho právní předchůdce, již v rámci udržování systému CESŘ od roku 2009 předpokládat nutnost realizace veřejných zakázek na jeho podporu a provoz. Zadavatel uvedl, že CESŘ představuje komplexní systém, jehož podmínky dalšího provozování závisí na funkčnosti dalších systémových nástrojů

Zadavatel s ohledem na výše uvedené shledal, že Úřad nesprávně posoudil skutkový stav šetřeného případu. Jako nezákonný vnímal i výrok, jímž mu byla uložena pokuta. Zadavatel konstatoval, že Úřad nerozporoval, že vybranému uchazeči svědčila autorskoprávní výlučnost pro realizaci předmětu veřejné zakázky, tj. kritérium pro použití jednacího řízení bez uveřejnění. Zadavatel přitom neměl jinou možnost, jak posupovat, aniž by jeho jednání vedlo k riziku vzniku újmy na jeho právech i na právech třetích osob. Podle zadavatele nemohou z povahy věci obstát ani úvahy Úřadu o spravedlivé a dostačující výši uložené pokuty. Závěrem namítl, že se Úřad nevypořádal s otázkou míry společenské škodlivosti jeho jednání a ačkoli kladl důraz na otázku naplnění materiální stránky ve vztahu k podmínkám vzniku právní odpovědnosti zadavatele, Úřad se jí již v rámci svých úvah o ukládané sankci nijak nezabýval.

Dne 12. 12. 2017 vydal předseda Úřadu rozhodnutí z téhož dne (dále jen „rozhodnutí předsedy Úřadu ze dne 12. 12. 2017“), jímž potvrdil rozhodnutí Úřadu ze dne 6. 9. 2017 a podaný rozklad zadavatele zamítl. Předseda Úřadu konstatoval, že předmětem sporného posouzení věci je především otázka, zda zadavatel unesl důkazní břemeno v souvislosti s prokázáním naplnění podmínek opravňujících použití jednacího řízení bez uveřejnění a že užití daného druhu zadávacího řízení je nutné vykládat restriktivně, k čemuž se odkázal na soudní rozhodovací praxi. Připomněl, že argumentem zadavatele pro zadání veřejné zakázky v jednacím řízení bez uveřejnění bylo přesvědčení o splnění technických důvodů a důvodů ochrany autorských práv, k čemuž dodal, že existenci takových podmínek nesmí zadavatel způsobit sám svým předchozím jednáním, jak dokládá i judikatura Nejvyššího správního soudu. Předseda Úřadu shledal, že Úřad ve svém rozhodnutí ze dne 6. 9. 2017 dostatečně zohlednil závěry rozhodovací praxe soudů týkající se obecných východisek použití jednacího řízení bez uveřejnění. Akcentoval, že i když cituje části rozsudků vydaných až po zahájení zadávacího řízení zadavatelem, resp. po zadání veřejné zakázky, tyto pasáže rozvíjí myšlenky již dříve v soudní judikatuře uvedené a týkající se povinnosti unést důkazní břemeno při zadávání jednacího řízení bez uveřejnění zadavatelem, a jsou tak i pro zde šetřený případ přiléhavé. Předseda Úřadu dospěl k závěru, že zadavatel se sám podílel na vytváření omezení, která způsobily, že byl nucen zadávat další zakázky vybranému uchazeči.

Úřad podle předsedy Úřadu správně dovodil, že zadavatel (jeho právní předchůdce) musel mít již při uzavírání smlouvy o dílo ze dne 10. 8. 2009 povědomí, že v budoucnu vznikne potřeba dalších veřejných zakázek, když je i z vyjádření zadavatele nesporné, že systém CESŘ je pro něj klíčovým nástrojem pro jeho fungování, byl po celou dobu své existence prohlubován a modernizován, tedy zadavatel si musel být vědom toho, že poskytování servisní podpory a provozu systému CESŘ bude vyžadováno v delším časovém horizontu. Zadavatel (jeho právní předchůdce) tak již od roku 2009 v rámci udržování systému CESŘ měl předpokládat nutnost realizace veřejných zakázek, jejichž předmětem by byla jeho podpora a provoz, a měl tak uvedené zohlednit při nastavení licenčních ujednání ve smlouvě o dílo ze dne 10. 8. 2009. Stav exkluzivity si zadavatel dle předsedy Úřadu způsobil sám. K tomu doplnil, že předmětem

Předseda Úřadu podotkl, že zadavatel sám přiznal, že si veřejnou zakázkou zdrojové kódy zajistil a plnění tak bude moci zadat i někomu jinému, tedy je zřejmé, že její předmět není natolik technicky specifický, aby mohl být realizován pouze vybraným uchazečem. Předseda

S ohledem na výše uvedené předseda Úřadu shledal, že zadavatel neprokázal potřebu zadání veřejné zakázky z technických důvodů či z důvodu ochrany autorských práv v jednacím řízení bez uveřejnění, tedy neprokázal splnění podmínek pro použití tohoto druhu zadávacího řízení.

Přípisem ze dne 18. 12. 2017 oznámil Úřad zadavateli, že rozhodnutí Úřadu ze dne 6. 9. 2017 a rozhodnutí předsedy Úřadu ze dne 12. 12. 2017 nabylo právní moci dne 12. 12. 2017.

Proti rozhodnutí předsedy Úřadu ze dne 12. 12. 2017 podal zadavatel žalobu ke Krajskému soudu v Brně, který ji rozsudkem č. j. 29 Af 12/2018-108 ze dne 21. 12. 2021 (dále jen „rozsudek krajského soudu ze dne 21. 12. 2021“) zamítl.

Krajský soud předně s odkazem na rozhodovací praxi Nejvyššího správního soudu zopakoval, že podmínky použití jednacího řízení bez uveřejnění dle § 23 zákona je třeba vykládat přísně

Krajský soud dospěl k závěru, že zadavatel se v rámci postupu při zadávání veřejné zakázky nacházel v situaci, za níž nejsou podmínky pro použití jednacího řízení bez uveřejnění materiálně naplněny. Typově se zde jedná o situaci, kdy zadavatel musel s ohledem na konkrétní okolnosti v době zadávání původní zakázky rozumně předpokládat, že v budoucnu vznikne potřeba zadání navazujících veřejných zakázek. Přesto však při zadávání takové původní veřejné zakázky akceptoval licenční či jiná smluvní ujednání, která de facto vylučují, aby navazující zakázka mohla být splněna jiným než v původní veřejné zakázce vybraným uchazečem, a tímto podmínil zadávání navazujících veřejných zakázek v jednacím řízení bez uveřejnění s odkazem na ochranu práv duševního vlastnictví či z technických důvodů. Zadavatel tedy dle soudu nebyl oprávněn zadat veřejnou zakázku podle § 23 odst. 4 písm. a) zákona, neboť v jeho postupu navazujícím na postup jeho právního předchůdce nešlo o pouhou nešikovnost při zadávání původní a navazujících veřejných zakázek. K tomu soud doplnil, že z podkladů shromážděných v rámci vedeného správního řízení vyplynulo, že jak právní předchůdce zadavatele, tak i zadavatel sám, po delší dobu udržovali právní stav exkluzivity nastolený v roce 2009 a prohlubovali funkčnost CESŘ coby klíčového systému, kdy až do doby jednání o rámcové smlouvě nebyly podniknuty aktivní kroky k nápravě. Soud k tomu podotkl, že ačkoli nelze zcela vyloučit, že původní smlouva mohla být případně uzavírána i bez konkrétní vize, jak bude se systémem CESŘ v budoucnu naloženo, nelze odhlížet od rozšiřujících, implementačních a licenčních smluv uzavíraných v následujících letech, přičemž se ztotožnil s tím, že potřeba systémové podpory vyplývá ze samotné povahy aplikací a informačních systémů. Zadavatel vč. jeho právního předchůdce si musel být vědom toho, že poskytování servisní podpory a provozu jeho klíčového, postupně prohlubovaného a modernizovaného systému CESŘ bude vyžadováno v delším časovém horizontu.

Krajský soud obecně shrnul, že při zadávání navazující veřejné zakázky v jednacím řízení bez uveřejnění má být ze strany zadavatele učiněno vyhodnocení celkové situace k danému okamžiku, kdy podmínky pro její zadání je třeba posuzovat s ohledem na zákonnou úpravu účinnou v době jejího zadávání se zohledněním rozhodovací praxe Úřadu a soudů v tu dobu známé. Ačkoli se přitom zadavatel zadáním veřejné zakázky dokázal vyvázat z dříve nastoleného stavu exkluzivity, nemění to nic na tom, že pro její zadání v jednacím řízení bez uveřejnění nebyly splněny zákonné podmínky.

Krajský soud dále v reakci na žalobní námitky zadavatele uvedl, že ekonomická stránka věci nemohla v šetřeném případě převážit ve prospěch zadavatele, resp. že i pokud by byly naplněny podmínky pro takovou situaci, zadavatel k tomu nedoložil potřebnou komplexní analýzu ani jiné relevantní podklady, ačkoli mu v tomto ohledu svědčila návrhová a důkazní povinnost. Krajský soud rovněž mj. podotkl, že se Úřad zabýval i rozborem podmínek smlouvy o dílo ze dne 10. 8. 2009 ve smyslu vyhodnocení, v čem spočívá nevhodné právní nastavení smluvních instrumentů.

K technickým důvodům použití jednacího řízení bez uveřejnění krajský soud přisvědčil tomu, že zadavatel neprokázal technickou jedinečnost systému, na jejímž základě by byl za podmínky

Ačkoli krajský soud nepopíral složitost celkového postavení zadavatele při zadávání veřejné zakázky, připomněl, že zadavatel v rámci využití jednacího řízení bez uveřejnění poukázal na technické důvody a ochranu výhradních práv dle § 23 odst. 4 písm. a) zákona, přičemž pokud tyto důvody použití daného druhu zadávacího řízení nebyly splněny, třeba i jen ve svém materiálním předpokladu, nelze přisvědčit tomu, že jeho užití bylo jedinou možnou cestou.

Co se týká pokuty, krajský soud neshledal, že by Úřad při jejím ukládání postupoval v rozporu se zákonem a zásadami vyplývajícími z judikatury. Závěrem doplnil, že neshledal, že by pozdější právní úprava, zejm. ve smyslu ZZVZ byla pro zadavatele příznivější.

Proti rozsudku krajského soudu ze dne 21. 12. 2021 podal zadavatel kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu (dále jen „NSS“), který rozsudkem č. j. 5 As 64/2022-57 ze dne

NSS úvodem konstatoval, že předmětem sporu v projednávané věci je otázka, zda zadavatel naplnil materiální podmínku pro zadání veřejné zakázky v jednacím řízení bez uveřejnění podle § 23 odst. 4 písm. a) zákona. Současně sdělil, že skutkově i právně obdobným případem se zabýval v rozsudku č. j. 8 As 314/2021-123 ze dne 6. 2. 2025 a že nemá v nyní šetřené věci důvod se od názorů vyřčených v daném rozsudku odklonit.

NSS uvedl, že v řízení vedeném pod sp. zn. 8 As 314/2021 shledal, že ustanovení čl. 31 odst. 1 písm. b) směrnice 2004/18/ES, jehož transpozicí je § 23 odst. 4 písm. a) zákona, není jednoznačné v tom, zda je při posouzení materiální podmínky pro použití jednacího řízení bez uveřejnění nezbytné zohlednit skutkové okolnosti a právní stav v době, kdy měl zadavatel stav exkluzivity způsobit, a proto předložil Soudnímu dvoru Evropské unie (dále jen „SDEU“) předběžnou otázku, jíž považuje NSS za významnou i pro zde projednávanou věc, a na níž SDEU odpověděl rozsudkem C-578/23 ze dne 9. 1. 2025. NSS konstatoval, že SDEU potvrdil, že zadavatel nesmí stav exkluzivity vytvořit sám. Ačkoli se přitom předložená otázka SDEU dotýkala primárně sporu, jak hodnotit z hlediska přičitatelnosti stavu exkluzivity zadavateli skutkové a právní okolnosti, které mají svůj původ v době, kdy se na zadávání veřejných zakázek nevztahovala unijní právní úprava a kdy neexistovala ani relevantní tuzemská právní úprava, SDEU dle NSS posuzoval, zda je pro naplnění materiální podmínky podstatná i aktivita zadavatele před zadáním veřejné zakázky v jednacím řízení bez uveřejnění, tj. nikoli pouze okolnosti provázející uzavření původní smlouvy. NSS konstatoval, že zodpovězení této otázky je klíčové i v nyní posuzované věci, neboť předmětem sporu je, zda jsou pro posouzení

NSS poukázal na to, že z odpovědi SDEU vyplývá, že při posouzení naplnění materiální podmínky, resp. zda je stav exkluzivity zadavateli přičitatelný, je třeba hodnotit nejen to, zda v době uzavření smlouvy na původní plnění mohl předpokládat potřebu navazujících veřejných zakázek k uskutečnění a rozvoji daného plnění, ale i zda zadavatel v důsledku svého jednání či nečinnosti zapříčinil, že stav exkluzivity v době zadání navazující veřejné zakázky stále trvá, když kupř. je třeba zohlednit, zda zadavatel měl k dispozici skutečné a přiměřené finanční prostředky k tomu, aby daný stav ukončil. Podle NSS je tak nezbytné zabývat se nejen skutkovými a právními okolnostmi, za jakých byla uzavřena smlouva na původní plnění, nýbrž i všemi okolnostmi v období mezi datem uzavření této smlouvy a datem, kdy zadavatel zvolí jednací řízení bez uveřejnění, které má být použito pro zadání navazující veřejné zakázky.

NSS shledal, že zadavatel již od roku 2013 kontinuálně usiloval o zajištění práva provádět úpravy a modifikace systému CESŘ, avšak Úřad tyto skutečnosti dle něj řádně nezohlednil a nevypořádal a nevzal vůbec v úvahu ani faktickou a ekonomickou realitu vztahující se k předmětu plnění veřejné zakázky. NSS s ohledem na to, že zadavatel v jednacím řízení bez uveřejnění docílil získání dostatečných práv a věcných prostředků, aby eliminoval licenční a faktickou závislost na jednom řešení a aby do budoucna umožnil soutěž neomezenému okruhu dodavatelů a současně zajistil naplnění svých potřeb za mimořádně výhodných podmínek maximalizujících naplnění kritéria 3E, přistoupil na to, že na postup zadavatele nelze nahlížet jako na vědomé naplnění podmínek pro použití jednacího řízení bez uveřejnění. NSS rovněž dospěl k tomu, že Úřadem a jeho předsedou nebyly pro účely posouzení přičitatelnosti stavu exkluzivity považovány za rozhodné skutečnosti tvrzené zadavatelem, které se vztahovaly k období před přijetím rozhodnutí zadat veřejnou zakázku.

NSS akcentoval, že právní názor SDEU výrazně mění pohled na hodnocení materiální podmínky jednacího řízení bez uveřejnění, kdy tak nelze dospět k závěru, že by již uzavření původní smlouvy samo o sobě vedlo k tomu, že nebylo možné zadat nyní posuzovanou zakázku v jednacím řízení bez uveřejnění. Je tak dle něj třeba zkoumat, zda je trvání stavu exkluzivity způsobeno jednáním či nečinností zadavatele, případně jeho právního předchůdce, po uzavření původní smlouvy. Přičitatelnost důvodu ochrany výhradních práv zadavateli má být tedy dle NSS posouzena nejen na základě skutkových a právních okolností, za jakých byla uzavřena smlouva na původní plnění, ale též na základě všech okolností charakteristických pro období mezi datem uzavření této smlouvy a datem, kdy zadavatel zvolil jednací řízení bez uveřejnění.

NSS v kontextu výše uvedeného poukázal na následující námitky zadavatele, resp. na okolnosti, které dle něj nebyly dosud z hlediska naplnění materiální podmínky jednacího řízení bez uveřejnění hodnoceny. Zadavatel se pokoušel vymanit ze závislosti na vybraném uchazeči, což se mu podařilo právě v jednacím řízení bez uveřejnění, v době zadávání veřejné zakázky nedisponoval kompletním zdrojovým kódem ani kompletní a podrobnou provozní, technickou a uživatelskou dokumentací k systému CESŘ, kdy i na uskutečněných jednáních se zástupci vybraného uchazeče deklaroval, že si uvědomuje jeho

NSS je přesvědčen, že Úřadem a jeho předsedou byly posuzovány znaky naplnění skutkové podstaty správního deliktu selektivně s důrazem, že zadavatel zavinil stav exkluzivity, aniž by bylo zkoumáno, zda bylo trvání takového stavu až do rozhodnutí zadavatele provést jednací řízení bez uveřejnění způsobeno jednáním či nečinností zadavatele. NSS rovněž uvedl, že ačkoli zadavatel upozorňoval na použití jednacího řízení bez uveřejnění z důvodu nezbytné ochrany výhradních práv ve smyslu § 23 odst. 4 písm. a) zákona, správní orgány toto nezohlednily.

NSS s ohledem na výše uvedené vyjádřil názor, že jako první je třeba se zabývat otázkou, zda zadavatel skutečně neměl možnost vymanit se z exkluzivity spočívající v nutnosti ochrany výhradních práv dodavatele, a poté posoudit, zda zadavatel materiální podmínku naplnil či nikoli. Dospěl-li by Úřad k závěru, že naplnil, bude dle NSS též třeba, aby se detailně zabýval, zda byla naplněna některá z formálních podmínek, zejména ochrana výhradních práv dodavatele, podle § 23 odst. 4 písm. a) zákona. Tato otázka nebyla dle NSS zatím komplexně posouzena z důvodu, že zadavatel neměl podle Úřadu naplnit již materiální podmínku jednacího řízení bez uveřejnění. Pokud by však Úřad dospěl k závěru, že materiální podmínka naplněna nebyla, má zvážit, zda s ohledem na změnu posuzovaných okolností není na místě změnit popis jednání ve výroku rozhodnutí, ve kterém je shledáván správní delikt zadavatele.

Přípisem ze dne 12. 3. 2025 Úřad oznámil zadavateli, že se ve správním řízení o rozkladu proti rozhodnutí Úřadu ze dne 6. 9. 2017 pokračuje.

Dne 10. 4. 2025 vydal předseda Úřadu rozhodnutí ze dne 9. 4. 2025 (dále jen „rozhodnutí předsedy Úřadu ze dne 9. 4. 2025“), jímž zrušil rozhodnutí Úřadu ze dne 6. 9. 2017 a věc vrátil

Předseda Úřadu konstatoval, že je v dalším řízení zavázán právním názorem vysloveným v rozsudku NSS ze dne 7. 3. 2025, kdy důvodem pro zrušení rozhodnutí Úřadu ze dne

Přípisem ze dne 23. 4. 2025 Úřad oznámil zadavateli, že se ve správním řízení vedeném pod. sp. zn. ÚOHS-S0243/2017/VZ pokračuje.

Usnesením ze dne 23. 4. 2025 Úřad stanovil zadavateli lhůtu, v níž mohl navrhovat důkazy a činit jiné návrhy, a ve které mohl vyjádřit v řízení své stanovisko.

Dne 2. 5. 2025 obdržel Úřad v reakci na usnesení ze dne 23. 4. 2025 vyjádření zadavatele z téhož dne. Zadavatel se úvodem odkázal na svá dosavadní učiněná vyjádření, tvrzení a důkazní návrhy předložené v šetřené věci, na nichž i nadále trvá.

Zadavatel je přesvědčen, že při zadávání veřejné zakázky postupoval zcela v souladu s § 21 odst. 2 zákona, když ji zadal v jednacím řízení bez uveřejnění dle § 23 odst. 4 písm. a) zákona.

Zadavatel konstatoval, že SDEU v rozsudku ve věci C-578/23 šetřil předběžnou otázku, zda při posouzení splnění materiální podmínky pro použití jednacího řízení bez uveřejnění (ne)má být zohledněno také to, zda zadavatel nezavinil stav exkluzivity svým jednáním. K tomu akcentoval, že podle SDEU platí, že článek 31 bod 1 písm. b) směrnice Evropského parlamentu a Rady 2004/18/ES ze dne 31. března 2004 o koordinaci postupů při zadávání veřejných zakázek na stavební práce, dodávky a služby musí být vykládán v tom smyslu, že veřejný zadavatel nemůže použití jednacího řízení bez uveřejnění ve smyslu tohoto ustanovení odůvodnit ochranou výhradních práv, pokud je důvod takové ochrany přičitatelný jemu.

Podle zadavatele mu není možné přičítat k tíži žádnou okolnost, která vedla k nutnosti použít jednací řízení bez uveřejnění pro zadání veřejné zakázky. Zadavatel uvedl, že mu nelze přičítat vznik stavu exkluzivity v souvislosti s veřejnou zakázkou původně zadanou jeho právním předchůdcem v roce 2009. Současně dle něj platí, že neměl k dispozici skutečné a z finančního hlediska přiměřené prostředky k tomu, aby takový stav ukončil jinak než zadáním veřejné zakázky v jednacím řízení bez uveřejnění podle § 23 odst. 4 písm. a) zákona. Zadavatel sdělil, že nebyl zadavatelem původní veřejné zakázky, původní zadavatel (Pozemkový fond ČR) zanikl ze zákona v době po zadání původní veřejné zakázky, při zadávání původní veřejné zakázky nebylo možné předvídat, jaký osud bude mít realizované plnění, tj. systém CESŘ, nebylo též zřejmé, na koho konkrétně a jakým způsobem bude převedena agenda původního zadavatele.

K bodu absence přičitatelnosti podmínek původní smlouvy zadavateli zadavatel uvedl, že systém CESŘ byl výsledkem dlouholetého vývoje jediného dodavatele realizovaného na míru dle požadavků Pozemkového fondu ČR. V době zadání původní veřejné zakázky nemohlo dle něj být zřejmé, že nástupcem Pozemkového fondu ČR bude po jeho zániku zadavatel, jenž byl zřízen až zákonem č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „zákon o SPÚ“), ani mj. to, jaká část agendy by měla být na něj převedena. Podle zadavatele tak není z povahy věci možné mu přičítat jakoukoli okolnost týkající se zadání původní veřejné zakázky, resp. uzavření původní smlouvy, stejně jako jakékoli aspekty exkluzivního postavení vybraného uchazeče, resp. podmínek plnění původní veřejné zakázky. Podle zadavatele není možné v případě veřejných zakázek na služby implementace a údržby ICT systémů obecně konstatovat a právně hodnotit, zda se má zadavatel snažit dosáhnout neomezených práv duševního vlastnictví poptávaného plnění.

K bodu absence přiměřených prostředků na straně zadavatele k ukončení stavu výlučnosti zadavatel sdělil, že na základě původní veřejné zakázky zadané Pozemkovým fondem ČR vznikl na straně dodavatele WEBCOM stav výlučného autorskoprávního postavení, když součástí systému CESŘ jsou autorská díla dle autorského zákona. Vybraný uchazeč byl tedy výhradním vykonavatelem majetkových autorských práv k dílům tvořícím součásti systému CESŘ.

K bodu právní a faktické kroky zadavatele související s vyloučením stavu výlučnosti zadavatel předně zopakoval, že z technického a ekonomického hlediska byla zcela vyloučena varianta vypnutí systému CESŘ a otevřeného soutěžení zcela nového produktu. Podle zadavatele bylo zadání veřejné zakázky v jednacím řízení bez uveřejnění předpokladem, aby následné plnění, které nahradí systém CESŘ, mohl poptávat v otevřeném řízení bez rizika právního postihu ze strany vybraného uchazeče. Zadavatel k tomu zopakoval, že již od roku 2013 kontinuálně usiloval o zajištění práva provádět úpravy a modifikace systému CESŘ, o zajištění jeho řádných

Závěrem zadavatel poukázal na to, proč dle něj v šetřeném případě absentují podmínky pro uložení sankce. Zadavatel zopakoval, že neměl jinou možnost, jak veřejnou zakázku zadat než právě prostřednictvím jednacího řízení bez uveřejnění. Konstatoval, že učinil veškerá potřebná opatření, aby eliminoval riziko nesouladu postupu se zákonem, a zároveň zajistil kontinuitu provozu systému CESŘ jakožto společensky významné platformy, kterou zdědil po svém právním předchůdci. Za takové situace by podle něj nemohla žádná sankce splňovat funkce represivní a preventivní při zachování zásady individualizace správního trestání. Vycházet je podle něj třeba i z toho, že jednání, ve vztahu k němuž je nyní řízení vedeno, se týká zadání veřejné zakázky, k němuž došlo v roce 2015, tj. před 10 lety. Při zohlednění zásady proporcionality ukládané sankce je tak dlouhá doba nutným korektivem úvah ohledně (ne)uložení sankce, který je nutné aplikovat ve prospěch zadavatele. Zadavatel trvá na tom, že i pokud by jeho jednání naplňovalo znaky správního deliktu, což důrazně odmítá, nebyly by dle něj splněny podmínky pro uložení jakékoli sankce. Zadavatel na základě výše uvedeného

Usnesením ze dne 3. 7. 2025 stanovil Úřad zadavateli lhůtu ke sdělení a doložení relevantních skutečností k tvrzeným technickým důvodům pro užití jednacího řízení bez uveřejnění dle § 23 odst. 4 písm. a) zákona za účelem zadání veřejné zakázky a ke sdělení a doložení relevantních skutečností k ekonomickým důvodům pro zadání veřejné zakázky v jednacím řízení bez uveřejnění. K technickým důvodům Úřad zadavatele vyzval k bližšímu vymezení a doložení, o jaké veškeré konkrétní technické důvody, jež neplynou z důvodů autorskoprávních, se jednalo, z čeho jejich existence vyplynula a proč mají odůvodňovat jako jediný možný postup zadání veřejné zakázky v jednacím řízení bez uveřejnění vybranému uchazeči. K tomu

Dne 23. 7. 2025 obdržel Úřad v reakci na usnesení ze dne 3. 7. 2025 vyjádření zadavatele z téhož dne. Zadavatel se předně úvodem odkázal na svá dosavadní vyjádření učiněná v šetřené věci, neboť má za to, že dostatečně doložil, že se v daném případě nedopustil spáchání správního deliktu.

Zadavatel se nejprve vyjádřil k technickým důvodům pro zadání veřejné zakázky v jednacím řízení bez uveřejnění. Zadavatel zopakoval, že Pozemkový fond ČR budoval od roku 2009 komplexní informační systém CESŘ, který vznikal postupným vývojem, rozvojem a rozšiřováním informačních systémů dodaných vybraným uchazečem. K tomu předložil přehled smluv, na základě nichž mělo být toto plnění realizováno. Zadavatel jej převzal pod svou správu a do svého užívání bezprostředně poté, co byl zřízen zákonem o SPÚ. Systém CESŘ se v průběhu let 2014 a 2015 skládal z jednotlivých vzájemně provázaných a integrovaných částí (modulů), které pokrývaly zásadní a klíčové oblasti (ekonomický informační systém, mzdy a personalistika, centrální informační systém, spisová služba, agendový systém pro pozemkové úpravy). Dodavatel přitom dále zabezpečoval nezbytnou provozní podporu hardware, na kterém byl systém CESŘ provozován. Určité části systému CESŘ byly podle zadavatele později klasifikovány jako tzv. významné informační systémy a podle právních předpisů v oblasti kybernetické bezpečnosti mu tak byla uložena právní povinnost zabezpečit jejich dostupnost a funkčnost. Zadavatel uvedl, že se na něj vztahovala i další veřejnoprávní regulace spojená s provozem a užíváním jednotlivých částí systému CESŘ, když některé z nich byly i informačními systémy veřejné správy a některé z nich svou povahou spadají mezi provozní informační systémy, jejichž dostupnost a řádná funkčnost je také zásadní.

Zadavatel zopakoval, že před zahájením přípravy veřejné zakázky kontinuálně usiloval o rozšíření svých práv duševního vlastnictví k systému CESŘ, o získání práv provádět jeho úpravy a modifikace, o získání komplexních zdrojových kódů a potřebné dokumentace.

Zadavatel akcentoval, že zadání veřejné zakázky subjektu odlišnému od vybraného uchazeče bylo prakticky vyloučeno již z důvodu ochrany výhradních práv. Zadavatel nebyl oprávněn provést zásahy, resp. doplnění systému CESŘ sám, ani zadat poskytnutí požadovaných služeb subjektu odlišnému od vybraného uchazeče bez jeho souhlasu, kdy jinak by riskoval, že se vybraný uchazeč bude u soudu domáhat zákazu užívání systému CESŘ zadavatelem z důvodu porušení jeho práv duševního vlastnictví. Zadavatel též zopakoval, že zároveň platí, že podporu provozu informačního systému CESŘ mohl poskytovat pouze vybraný uchazeč, neboť jen on měl detailní znalost jednotlivých jeho částí a souvisejícího softwarového a hardwarového prostředí zadavatele, s nímž jsou součásti systému CESŘ provázány, a jako jediný disponoval jeho proprietárními rozhraními, jejichž využívání bylo pro poskytování předmětu veřejné zakázky nezbytné. Tím byly dle zadavatele naplněny technické důvody pro použití jednacího řízení bez uveřejnění dle § 23 odst. 4 písm. a) zákona.

K technickým důvodům zadání veřejné zakázky v jednacím řízení bez uveřejnění ve vztahu k jedinečnosti softwarového a hardwarového prostředí zadavatele a k proprietárnímu rozhraní systému CESŘ zadavatel zopakoval, že systém CESŘ vznikal postupným vývojem

Ke specifikaci, jaké konkrétní skutečnosti zapříčinily technické překážky pro řešení spočívající ve vybudování informačního systému, který by nahradil systém CESŘ, zadavatel jmenoval komplexnost systému CESŘ, rozsah agend spravovaných jednotlivými moduly systému CESŘ a skutečnost, že nedisponoval dostatečně podrobnou dokumentací (provozní, technickou a uživatelskou) k systému CESŘ ani jeho podrobnými dokumentovanými zdrojovými kódy.

K vymezení, jaké konkrétní důvody zapříčinily překážky pro volbu jiného řešení, zadavatel uvedl následující. Předně poukázal, že technické důvody, proč nemohl místo zadání veřejné zakázky pořídit nový systém, popsal již výše, kdy nahrazení systému CESŘ novými systémy v roce 2015 bylo s ohledem na komplexnost a technickou a časovou náročnost celého procesu zjevně nereálné. K tomu připomněl, že realizoval projekt dekompozice a nahrazení systému

K existenci ekonomických důvodů, resp. omezení na straně zadavatele, pro něž nebylo možné jiné řešení (ať již ve smyslu pořízení nového systému, odkupu systému stávajícího, odkupu příslušných práv k systému stávajícímu či jiný možný způsob řešení) než zadání veřejné zakázky v jednacím řízení bez uveřejnění, zadavatel uvedl následující. Zadavatel předně zopakoval, že jeho právní předchůdce budoval systém CESŘ postupným vývojem od roku 2009 na základě řady smluv a veřejných zakázek. Zadavatel je přesvědčen, že po něm nelze tedy legitimně požadovat, aby zpracovával analýzu ekonomické efektivity každé varianty postupu v případě každé jednotlivé veřejné zakázky. Podle zadavatele výzva Úřadu, aby předložil celkovou analýzu zohledňující jako výchozí variantu celkovou nákladovost plnění od uzavření smluv ze dne 10. 8. 2009 do uzavření smlouvy na veřejnou zakázku a s takovým plněním spojené veškeré náklady vč. mj. nákladů z této smlouvy vyplývající či nákladů na údržbu a rozšíření

K dotazu, jaká výše finančních prostředků měla být v rámci jednotlivých možných variant pro ukončení stavu exkluzivity vybraného uchazeče dostačující, zadavatel poukázal na dokument dekompozice licence s indikativní nabídkou licence, dle nějž vybraný uchazeč požadoval za poskytnutí neomezeného počtu uživatelů částku 35 000 000 Kč bez DPH a za právo zásahu třetí strany a za poskytnutí zdrojových kódů částku 70 000 000 Kč bez DPH, tj celkem

K výzvě Úřadu, aby zadavatel doložil své tvrzení, že neměl k dispozici skutečné a z finančního hlediska přiměřené prostředky, aby nastalou situaci ukončil jinak než zadáním veřejné zakázky v jednacím řízení bez uveřejnění, tj. že neměl v době od 1. 1. 2013, kdy na něj přešla agenda

Zadavatel k výše uvedenému dodal, že otázka přiměřenosti prostředků ve smyslu závěrů rozsudku SDEU ve věci C-578/23 ze dne 9. 1. 2025 a rozsudku NSS ze dne 7. 3. 2025 je otázkou právní nikoli skutkovou, kdy ani jeden z nich neidentifikoval závěr, že by podmínkou pro použití jednacího řízení bez uveřejnění byl mj. nedostatek finančních prostředků, tj. že by rozhodujícím měla být konkrétní výše finančních prostředků na straně zadavatele veřejné zakázky. Zadavatel uvedl, že NSS jako zásadní identifikoval, zda má zadavatel možnost vymanit se ze stavu exkluzivity skutečnými a z hlediska finančního přiměřenými prostředky, z čehož však dle něj nevyplývá, že měl prokazovat absenci finančních prostředků či konkrétní jejich výši, jimiž v rozhodné době disponoval či disponovat mohl. Zadavatel konstatoval, že ani nikdy neargumentoval tím, že by byl nemajetný, resp. že by byl stav exkluzivity primárně způsoben nedostatkem finančních prostředků na jeho straně. Zadavatel je přesvědčen, že NSS ani jinde nedovodil, že by zadavatel měl prokazovat nedostatek finančních prostředků, navíc ke všem možným variantám řešení. Úřad tak dle něj vybočuje stanoveným požadavkem z mezí toho, co byl měl zadavatel prokazovat. Pokud Úřad považuje za nezbytné získat další podklady pro posouzení otázky přiměřenosti finančního hlediska, má dle něj nejprve podrobněji

K výzvě Úřadu, aby zadavatel sdělil a doložil, zda, pokud sám dostatečnými finančními prostředky k realizaci jednotlivých uvažovaných variant řešení nedisponoval, se je pokusil získat jinou cestou, jakou a z jakých konkrétních zdrojů, zejm. zda žádal o finanční prostředky pro dané účely např. ze strany státu, případně za pomoci ze státní podpory či z jiných zdrojů, a zda byla tato snaha zadavatele úspěšná či nikoli a z jakých důvodů, zadavatel předně zopakoval již výše uvedené. Nadto připomněl, že z jeho pohledu absence skutečných a z finančního hlediska přiměřených prostředků nespočívala jen v absenci finančních prostředků na jiné varianty postupu, ale že realizace jiných variant byla vyloučena z ekonomických a technických důvodů již výše popsaných. Zadavatel sdělil, že proto tedy nežádal a ani nemohl žádat o poskytnutí finančních prostředků pro dané účely např. ze strany státu, případně za pomoci státní podpory či z jiných zdrojů, neboť by to odporovalo mezím a zásadám rozpočtového hospodaření zadavatele vyplývajícím z obecně závazných právních předpisů. Zadavatel uvedl, že by porušil rozpočtovou kázeň, pokud by žádal o poskytnutí dodatečných prostředků na realizaci zjevně nehospodárné varianty postupu. Zadavatel k tomu zopakoval, že ani závěry odkazované rozhodovací praxe SDEU a NSS nevedou k tomu, že by mezi materiální podmínky použití jednacího řízení bez uveřejnění patřilo, zda zadavatel nedisponoval finančními prostředky a zda se je pokusil získat jinou cestou a zda byla tato cesta úspěšná či nikoli a z jakých důvodů.

Zadavatel s ohledem na vše výše uvedené i nadále trvá na tom, že při zadávání veřejné zakázky postupoval zcela v souladu s § 21 odst. 2 zákona, když veřejnou zakázku zadal v jednacím řízení bez uveřejnění podle § 23 odst. 4 písm. a) zákona. Zadavatel proto navrhuje, aby Úřad zahájené řízení zastavil, neboť nebyly zjištěny důvody pro uložení sankce.

Usnesením ze dne 29. 8. 2025 Úřad stanovil zadavateli lhůtu ke sdělení, jakou celkovou částku reálně uhradil za plnění uskutečněné na základě veřejné zakázky a k doložení výše takového finančního výdaje, tj. celkové výše úhrady za dané plnění, relevantními podklady, zejména fakturami dokládajícími uvedené.

Dne 5. 9. 2025 obdržel Úřad v reakci na usnesení ze dne 29. 8. 2025 vyjádření zadavatele z téhož dne. Zadavatel uvedl, že ze smlouvy vyplývá, že jejím předmětem byly v základu dva druhy služeb, a to paušální a tzv. ad hoc služby. Maximální souhrnná cena za paušální služby byla dohodnuta ve výši 48 000 000 Kč bez DPH a maximální souhrnná cena za ad hoc služby a za součinnost při migraci služeb ve výši 21 600 000 Kč bez DPH, přičemž v obojím případě se jednalo o nejvýše přípustnou celkovou částku za celou dobu trvání smlouvy. Maximální cena plnění dle smlouvy tak činila 69 600 000 Kč bez DPH, tzn. 84 216 000 Kč vč. DPH. Za plnění uskutečněné na základě veřejné zakázky přitom zadavatel reálně uhradil 82 829 410,18 Kč vč. DPH. Zadavatel doplnil, že tak uhradil částku o 1 386 589,82 Kč nižší, než byl maximální limit stanovený smlouvou a postupoval tedy i při čerpání plnění maximálně účelně, hospodárně a efektivně. Zadavatel k tomu Úřadu doložil přehled vystavených faktur společně s jednotlivými fakturami.

Usnesením ze dne 8. 9. 2025 stanovil Úřad zadavateli lhůtu, ve které se mohl vyjádřit k podkladům rozhodnutí. Usnesením ze dne 16. 9. 2025 Úřad předmětnou lhůtu na žádost zadavatele ze dne 12. 9. 2025 prodloužil. Dne 18. 9. 2025 obdržel Úřad vyjádření zadavatele z téhož dne k podkladům rozhodnutí.

Zadavatel úvodem zopakoval, že trvá na tom, že v předchozích částech správního řízení prokázal a doložil, že při zadávání veřejné zakázky postupoval v souladu s § 21 odst. 2 zákona, když veřejnou zakázku zadal v jednacím řízení bez uveřejnění podle § 23 odst. 4 písm. a) zákona. Zadavatel se tak odkázal na svá dřívější učiněná vyjádření, na nichž i nadále trvá.

Zadavatel je o zákonnosti svého postupu přesvědčen i v kontextu závěrů vyplývajících z rozsudku SDEU ve věci C-578/23 ze dne 9. 1. 2025. Podle zadavatele nemůže obstát přístup

Zadavatel si je vědom toho, že Úřad nemusí disponovat specifickými odbornými znalostmi vztahujícími se k technickým aspektům plnění veřejné zakázky, proto, jak již dříve poukazoval, má dle něj Úřad možnost provést důkaz znaleckým posudkem. Znalec by měl zejména posoudit, zda skutečnosti, které zadavatel tvrdil a jež vyplývají z předložené dokumentace, odůvodňují závěr, že z technických důvodů nemohl veřejnou zakázku splnit jiný dodavatel.

Zadavatel je přesvědčen, že smysl a účel právní úpravy zadávání veřejných zakázek byl v souvislosti se zadáním veřejné zakázky naplněn. Zadavatel uvedl, že činil vše, co bylo možné, aby dodržel zásady dle § 6 zákona a aby jeho postup byl v souladu se zásadami hospodárnosti, účelnosti a efektivnosti vynakládání veřejných prostředků. Pokud by Úřad dospěl k jinému závěru, bylo by to dle něj mj. v rozporu se zásadou proporcionality rozhodování správního orgánu, když by to popíralo zákonné aspekty vzniku a působnosti zadavatele a celkový kontext jeho činnosti v oblastech svěřených mu zákonem. Povinnosti Úřadu postupovat dle § 2 odst. 4 správního řádu by dle něj nemohl odpovídat závěr, že zadavatel při zadávání veřejné zakázky postupoval nezákonně a že by měly být splněny i podmínky pro uložení sankce. Podle zadavatele není možné, aby Úřad při výkladu a aplikaci právní úpravy zadávání veřejných zakázek abstrahoval od celkového kontextu posuzované věci, tj. okolností daného případu, a od celkové systematiky právního řádu a podmínek, za nichž je zadavatel povinen vykonávat svou činnost.

Zadavatel tak navrhuje, aby Úřad zahájené řízení zastavil, neboť nebyly zjištěny důvody pro uložení sankce podle § 120 zákona.

Úřad přezkoumal na základě § 112 a následujících ustanovení zákona případ ve vzájemných souvislostech, a po zhodnocení všech relevantních podkladů, zejména dokumentace o veřejné zakázce, smluv k systému CESŘ předcházejících uzavření smlouvy, dokumentace o postupu zadavatele před zadáváním veřejné zakázky, vyjádření účastníka řízení, závazného právního názoru předsedy Úřadu, závěrů soudní rozhodovací praxe a na základě vlastních zjištění rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrocích tohoto rozhodnutí. Ke svému rozhodnutí uvádí Úřad následující rozhodné skutečnosti.

Podle § 21 odst. 2 zákona může zadavatel pro zadání veřejné zakázky použít otevřené řízení nebo užší řízení a za podmínek stanovených v § 22 a 23 zákona rovněž jednací řízení s uveřejněním nebo jednací řízení bez uveřejnění; otevřené řízení se nepoužije v případě veřejných zakázek v oblasti obrany nebo bezpečnosti.

Podle § 23 odst. 4 písm. a) zákona zadavatel může zadat veřejnou zakázku v jednacím řízení bez uveřejnění rovněž tehdy, jestliže veřejná zakázka může být splněna z technických či uměleckých důvodů, z důvodu ochrany výhradních práv nebo z důvodů vyplývajících ze zvláštního právního předpisu pouze určitým dodavatelem.

Podle § 120 odst. 1 písm. a) zákona se zadavatel dopustí správního deliktu tím, že nedodrží postup stanovený tímto zákonem pro zadání veřejné zakázky, přičemž tím podstatně ovlivnil nebo mohl ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky, a uzavře smlouvu na veřejnou zakázku.

V čl. 2.5. smlouvy o dílo ze dne 10. 8. 2009 bylo mj. stanoveno, že „[t]outo Smlouvou nedochází k převodu žádných práv k Dílu, ale poskytuje se Objednateli svolení (uděluje se oprávnění) k nevýlučnému tzn. nevýhradnímu a neomezenému užití díla ve smyslu autorského zákona a předpisů upravujících práva k duševnímu vlastnictví v souladu s touto Smlouvou a to bez jakékoli úhrady nad rámec nabídkové ceny. Veškerá práva Zhotovitele k dílu zůstávají převodci zachována v plném rozsahu.“.

V čl. 3.7. smlouvy o dílo ze dne 10. 8. 2009 bylo stanoveno, že „[d]le Smlouvy licenční Výslovně se uvádí, že Objednatel není oprávněn užívat Dílo v rozsahu překračujícím rozsah Licence, zejména není oprávněn Dílo rozmnožovat v rozporu s čl. 3.5. a 3.6. této Smlouvy, rozšiřovat (tj. zpřístupňovat veřejnosti v hmotné podobě prodejem nebo jiným převodem vlastnického práva k rozmnoženinám, včetně jejich nabízení za tímto účelem), pronajímat a půjčovat rozmnoženiny Díla ani sdělovat Dílo veřejnosti (tj. zpřístupňovat veřejnosti v nehmotné podobě, zejména počítačovou nebo obdobnou sítí), ledaže takové sdělování veřejnosti nezbytně vyplývá z provozní funkce Díla (např. sdělování veřejnosti nebo osobám vykonávajícím obdobnou činnost pro Objednatele anebo adresátům služeb Objednatele v rámci jeho provozní činnosti).“.

Z čl. 3.8. smlouvy o dílo ze dne 10. 8. 2009 vyplývá, že „[d]le Smlouvy licenční Objednatel není oprávněn Dílo nebo jeho části jakkoli překládat (dekompilovat), zpracovávat, upravovat, jinak měnit nebo spojovat s jinými prvky a programy, ledaže:

Podle čl. 2.4. licenční smlouvy ze dne 10. 8. 2009 byla jejím účelem „Aktualizace a rozvoj stávajícího Centrálního ekonomického systému řízení PF ČR“ […] „a v rozsahu modulů uvedených v Příloze č. 2 této Smlouvy, dále technická údržba informačního systému

V čl. 2.5. licenční smlouvy ze dne 10. 8. 2009 bylo stanoveno, že „Objednatel tímto bere na vědomí, že v rámci rozvoje a podpory a účelu této Smlouvy shora uvedené v čl. 2. bod. 2.4. této Smlouvy vznikne dílo, jež může být jako celek i jako jednotlivé části počítačovým programem (souborem počítačových programů) ve smyslu zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen ‚autorský zákon‘) nebo jiným autorským právem nebo jiným právem duševního vlastnictví chráněným prvkem (ve znění pozdějších předpisů) a jako takové požívá právní ochrany podle autorského zákona jako dílo autorské. Užití díla je možné pouze v rozsahu oprávnění udělených touto Smlouvou nebo zákonem. Překročení těchto oprávnění zakládá vůči Zhotoviteli odpovědnost za bezdůvodné obohacení, způsobenou škodu a ušlý zisk. Touto Smlouvou nedochází k převodu žádných práv k dílu, ale poskytuje se Objednateli svolení (uděluje se oprávnění) k nevýlučnému tzn. nevýhradnímu a neomezenému užití díla ve smyslu autorského zákona a předpisů upravujících práva k duševnímu vlastnictví v souladu s touto Smlouvou a to bez jakékoli úhrady nad rámec nabídkové ceny. Veškerá práva Zhotovitele k dílu zůstávají převodci zachována v plném rozsahu.“.

V čl. 3.4. licenční smlouvy ze dne 10. 8. 2009 bylo stanoveno, že „Zhotovitel dále poskytuje

V čl. 3.5. licenční smlouvy ze dne 10. 8. 2009 bylo stanoveno, že „Objednatel bere na vědomí, že v souladu s autorským zákonem se rozmnožováním Díla míní i zhotovení rozmnoženiny nezbytné k zavedení a uložení Díla do paměti počítače, jakož i pro jeho zobrazení, provoz a přenos.“.

V čl. 3.6. licenční smlouvy ze dne 10. 8. 2009 bylo stanoveno, že se výslovně uvádí, že „Objednatel není oprávněn užívat Dílo v rozsahu překračujícím rozsah Licence, zejména není oprávněn Dílo rozmnožovat v rozporu s čl. 3.5. a 3.6. této Smlouvy, rozšiřovat (tj. zpřístupňovat veřejnosti v hmotné podobě prodejem nebo jiným převodem vlastnického práva k rozmnoženinám, včetně jejich nabízení za tímto účelem), pronajímat a půjčovat

Z čl. 3.7. licenční smlouvy ze dne 10. 8. 2009 vyplývá, že „Objednatel není oprávněn Dílo nebo jeho části jakkoli překládat (dekompilovat), zpracovávat, upravovat, jinak měnit nebo spojovat s jinými prvky a programy, ledaže: a) takový zásah je dovolen zákonem (např. podle ust. § 66 autorského zákona);“.

Podle čl. 2.1 rámcové smlouvy je jejím účelem „zajištění poskytování servisní podpory a rozvoje softwarového produktu CESŘ a všech jeho součástí, jehož je Poskytovatel autorem.“.

V čl. 11.2 rámcové smlouvy bylo stanoveno, že „[v]zhledem k tomu, že součástí plnění dle této

V čl. 11.4 rámcové smlouvy bylo stanoveno, že „Objednatel je oprávněn od okamžiku účinnosti poskytnutí licence k autorskému dílu užívat toto autorské dílo v rozsahu, v jakém uzná za nezbytné, vhodné či přiměřené s ohledem na účel této Smlouvy. Pro vyloučení pochybností to znamená, že Objednatel je s ohledem na účel vytvoření autorského díla oprávněn užívat autorské dílo v množstevním rozsahu, který byl již Objednateli poskytnut na základě původních smluv, tedy Smlouvy o dílo na aktualizaci a rozvoj CESŘ ze dne 10. 8. 2009, Smlouvy o poskytnutí licence ze dne 10. 8. 2009, Smlouvy (o rozšíření CESŘ) ze dne 22. 6. 2011 (ve znění jejího Dodatku č. 1 ze dne 28. 6. 2012, Dodatku č. 2 ze dne 27. 12. 2012, Dodatku č. 3 ze dne

V čl. 11.5 rámcové smlouvy bylo stanoveno, že „[s]oučástí Poskytovatelem udělené licence je oprávnění Objednatele provádět jakékoliv aktualizace a úpravy dat, a to i po skončení účinnosti této Smlouvy. Objednatel je oprávněn, a to i po ukončení účinnosti této Smlouvy, zasahovat do autorského díla Poskytovatele pouze v rozsahu nevyhnutném pro provádění aktualizací dat nebo připojení dalších datových vrstev.“.

V čl. 11.6 rámcové smlouvy bylo stanoveno, že „[v] případě počítačových programů se licence vztahuje ve stejném rozsahu na autorské dílo ve strojovém i zdrojovém kódu, jakož

V čl. 11.7 rámcové smlouvy bylo stanoveno, že „Objednatel je oprávněn po písemném schválení Poskytovatele udělit třetí osobě podlicenci k užití autorského díla nebo svoje oprávnění k užití autorského díla třetí osobě postoupit, avšak pouze za předpokladu, že tím bude docházet k užití autorského díla v souladu s účelem, pro který byl CESŘ vytvořen. Licence k autorskému dílu je poskytována jako nevýhradní, kdy Poskytovatel je nadále oprávněn dílo užít a jinému umožnit jeho užití. Licence je poskytována jako opravňující, tj. Objednatel není povinen licenci využít.“.

Podle výzvy v části Předmět plnění veřejné zakázky je předmětem plnění veřejné zakázky „zajištění služeb jednotně poskytované podpory a provozu informačního systému CESŘ (dále jen ‚CESŘ‘ nebo ‚Systém CESŘ‘), v rámci které bude dodavatel poskytovat pro jednotlivé části

Podle výzvy v části Účel veřejné zakázky je účelem veřejné zakázky „uzavření smlouvy (dále jen ‚Smlouva‘), na jejímž základě bude zájemce zajišťovat servisní podporu, údržbu a další rozvoj ve vztahu k Systému CESŘ dříve poskytnutému pro zadavatele, resp. pro jeho právní předchůdce. Účelem veřejné zakázky je rovněž odstranění stavu exkluzivity zájemce, jakožto jediného dodavatele služeb servisní podpory, údržby a dalšího rozvoje Systému CESŘ, a to cestou získání veškerých zdrojových kódů k Systému CESŘ včetně práva do nich zasahovat samostatně i prostřednictvím třetích osob. Poskytnutí veškerých zdrojových kódů k Systému

Podle výzvy v části Odůvodnění použití jednacího řízení bez uveřejnění zadavatel zvolil pro účely zadání veřejné zakázky jednací řízení bez uveřejnění z následujících důvodů:

V čl. 5.20 smlouvy bylo stanoveno, že „Poskytovatel dodá Objednateli do 30 dnů ode dne nabytí účinnosti této Smlouvy podrobnou a úplnou dokumentaci k Systému CEŠR v rozsahu a kvalitě definované v kapitole 9 Přílohy 2.“.

V čl. 9.3 smlouvy bylo stanoveno, že „[p]oskytuje-li Poskytovatel Licenci k počítačovým programům, vztahuje se ve stejném rozsahu k počítačovým programům ve zdrojovém a strojovém kódu, jakož i ke koncepčním přípravným materiálům. Poskytovatel se zavazuje v případě, že se Licence vztahuje k počítačovým programům, nejedná-li se o autorské dílo,