ÚOHS S0511/2022/VZ – Přeshraniční cesta k větrnému mlýnu Kuželov – kulturní památ

Obviněný – obec Kuželov, IČO 00544701, se sídlem Kuželov 125, 696 73 Kuželov (dále jen „obviněný“ nebo též „zadavatel“) – jakožto veřejný zadavatel ve smyslu § 4 odst. 1 písm. d) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“), za účelem vybudování nové přeshraniční cesty vedoucí k větrnému mlýnu Kuželov realizoval čtyři samostatná poptávková řízení, na jejichž základě následně uzavřel čtyři samostatné smlouvy o dílo.

Z obdržené dokumentace vyplývá, že projektová dokumentace vypracovaná pro úsek T0 byla vypracována v říjnu 2016 společností PP projekt Hodonín s.r.o., IČO 27757307, se sídlem

Z obdržené dokumentace dále vyplývá, že stavební povolení č. j. MVNM/7889/2017 na stavbu úseku T0 přeshraniční cesty k větrnému mlýnu Kuželov nabylo právní moci dne 30. 3. 2017.

Z dokumentace obdržené od stěžovatele – Region Bílé Karpaty, IČO 70849153, nám.

Dne 16. 11. 2018 zadavatel uzavřel s Regionem Bílé Karpaty coby poskytovatelem smlouvu o poskytnutí nenávratného finančního příspěvku z fondu malých projektů.

Obviněný na základě výzvy k podání nabídky ze dne 26. 6. 2019 (dále jen „výzva T0“) zahájil zadávání veřejné zakázky malého rozsahu „Přeshraniční cesta k větrnému mlýnu Kuželov – kulturní památce – úsek T0“ (dále jen „veřejná zakázka T0“) mimo zadávací řízení dle zákona.

Dle výzvy T0 byl předmět plnění veřejné zakázky vymezen jako „(…) nová přeshraniční cesta určená pro cyklisty a pěší, která začíná u státní hranice ČR se Slovenskem.“.

Dle žádosti o NFP T0 má úsek T0 délku 47,4 m.

Předpokládaná hodnota veřejné zakázky T0 byla dle výzvy T0 stanovena ve výši 165 081,80 Kč bez DPH.

Dle výzvy T0 stanovil zadavatel lhůtu pro podání nabídek s trváním do 18. 7. 2019.

Místem plnění veřejné zakázky T0 bylo dle výzvy T0 stanoveno k. ú. Kuželov, parc. č. 4384 a 4387.

Předpokládaný termín zahájení stavebních prací byl dle výzvy T0 stanoven na měsíc červenec

Z obdržené dokumentace, konkrétně z Protokolu o otevírání nabídek, posouzení a hodnocení nabídek ze dne 18. 7. 2019 vyplývá, že zadavatel obdržel ve lhůtě pro podání nabídek celkem

Dne 6. 8. 2019 uzavřel zadavatel s dodavatelem – SWIETELSKY stavební s.r.o., SWIETELSKY stavební s.r.o. odštěpný závod Dopravní stavby MORAVA, IČO 48035599, se sídlem Pražská tř.

Dle čl. 5. „Cena díla a podmínky pro změnu sjednané ceny“, odst. 5.1. smlouvy T0 celková cena za realizaci předmětu veřejné zakázky T0 činila 164 985,52 Kč bez DPH (tj. 199 632,48 Kč včetně DPH).

Z obdržené dokumentace vyplývá, že projektová dokumentace vypracovaná pro úseky T1 až

Z obdržené dokumentace dále vyplývá, že stavební povolení č. j. MVNM/17556/2016 na stavbu úseků T1 až T3 přeshraniční cesty k větrnému mlýnu Kuželov nabylo právní moci dne 19. 7. 2016.

Z obdržené dokumentace dále vyplývá, že zadavatel odeslal žádost o nenávratný finanční příspěvek (dále jen „žádost o NFP T1“) dne 6. 4. 2018.

Dne 10. 6. 2019 zadavatel uzavřel smlouvu o poskytnutí nenávratného finančního příspěvku1 (dále jen „smlouva o NFP T1“) s poskytovatelem – Ministerstvo pôdohospodárstva a rozvoja vidieka Slovenskej republiky, IČO 00156621, se sídlem Dobrovičova 12, 812 66 Bratislava,

Obviněný na základě výzvy k podání nabídky ze dne 2. 8. 2019 (dále jen „výzva T1“) zahájil zadávání veřejné zakázky malého rozsahu „Přeshraniční cesta k větrnému mlýnu Kuželov –

Dle výzvy T1 byl předmět plnění veřejné zakázky vymezen jako „(…) vybudování nové přeshraniční cesty SO.101 Cesta – úsek T1, která se nachází v blízkosti státní hranice ČR se

Předpokládaná hodnota veřejné zakázky T1 byla dle výzvy T1 stanovena ve výši

Dle výzvy T1 stanovil zadavatel lhůtu pro podání nabídek s trváním do 30. 8. 2019.

Místem plnění veřejné zakázky T1 bylo dle výzvy T1 stanoveno k. ú. Kuželov, parc. č. 4383,

Předpokládaný termín zahájení stavebních prací byl dle výzvy T1 stanoven na měsíc září 2019 (resp. po uzavření smlouvy na veřejnou zakázku T1) a termín ukončení plnění byl stanoven do 120 dnů od podpisu smlouvy na veřejnou zakázku T1.

Z obdržené dokumentace, konkrétně z Protokolu o otevírání nabídek, posouzení a hodnocení nabídek vyplývá, že zadavatel obdržel ve lhůtě pro podání nabídek celkem 3 nabídky.

Dne 23. 9. 2019 uzavřel zadavatel s vybraným dodavatelem2 smlouvu o dílo (dále jen „smlouva

Dle čl. 5. „Cena díla a podmínky pro změnu sjednané ceny“, odst. 5.1. smlouvy T1 celková cena za realizaci předmětu veřejné zakázky T1 činila 5 777 777,45 Kč bez DPH (tj. 6 991 110,71 Kč včetně DPH).

Z obdržené dokumentace vyplývá, že projektová dokumentace vypracovaná pro úseky T1 až

Z obdržené dokumentace dále vyplývá, že stavební povolení č. j. MVNM/17556/2016 na stavbu úseků T1 až T3 přeshraniční cesty k větrnému mlýnu Kuželov nabylo právní moci dne 19. 7. 2016.

Z obdržené dokumentace dále vyplývá, že zadavatel odeslal žádost o nenávratný finanční příspěvek (dále jen „žádost o NFP T2“) dne 6. 4. 2018.

Dne 12. 7. 2019 zadavatel uzavřel smlouvu o poskytnutí nenávratného finančního příspěvku3 (dále jen „smlouva o NFP T2“) s poskytovatelem – Ministerstvo pôdohospodárstva a rozvoja vidieka Slovenskej republiky.

Obviněný na základě výzvy k podání nabídky ze dne 3. 3. 2020 (dále jen „výzva T2“) zahájil zadávání veřejné zakázky malého rozsahu „Přeshraniční cesta k větrnému mlýnu Kuželov – kulturní památce (SO.102 Cesta – úsek T2)“ (dále jen „veřejná zakázka T2“) mimo zadávací řízení dle zákona.

Dle výzvy T2 byl předmět plnění veřejné zakázky vymezen jako „(…) vybudování nové přeshraniční cesty - SO.102 Cesta – úsek T2, která se nachází v blízkosti státní hranice ČR se

Předpokládaná hodnota veřejné zakázky T2 byla dle výzvy T2 stanovena ve výši

Dle výzvy T2 stanovil zadavatel lhůtu pro podání nabídek s trváním do 25. 3. 2020.

Místem plnění veřejné zakázky T2 bylo dle výzvy T2 stanoveno k. ú. Kuželov, parc. č. 4117,

Předpokládaný termín zahájení stavebních prací byl dle výzvy T2 stanoven na měsíc duben

Z obdržené dokumentace, konkrétně z Protokolu o otevírání nabídek, posouzení a hodnocení nabídek vyplývá, že zadavatel obdržel ve lhůtě pro podání nabídek celkem 4 nabídky.

Dne 23. 4. 2020 uzavřel zadavatel s vybraným dodavatelem4 smlouvu o dílo (dále jen „smlouva

Dle čl. 5. „Cena díla a podmínky pro změnu sjednané ceny“, odst. 5.1. smlouvy T2 celková cena za realizaci předmětu veřejné zakázky T2 činila 4 999 851,04 Kč bez DPH (tj. 6 049 819,76 Kč včetně DPH).

Z obdržené dokumentace vyplývá, že projektová dokumentace vypracovaná pro úseky T1 až T3 byla vypracována v září 2015 společností PP projekt Hodonín s.r.o.

Z obdržené dokumentace dále vyplývá, že stavební povolení č. j. MVNM/17556/2016 na stavbu úseků T1 až T3 přeshraniční cesty k větrnému mlýnu Kuželov nabylo právní moci dne 19. 7. 2016.

Z obdržené dokumentace dále vyplývá, že zadavatel odeslal žádost o nevratný finanční příspěvek (dále jen „žádost o NFP T3“) dne 30. 10. 2016.

Dne 8. 3. 2018 zadavatel uzavřel smlouvu o poskytnutí nenávratného finančního příspěvku5 (dále jen „smlouva o NFP T3“) s poskytovatelem – Ministerstvo pôdohospodárstva a rozvoja vidieka Slovenskej republiky, přičemž dne 18. 1. 2019 byl mezi stranami smlouvy uzavřen dodatek č. 1 ke smlouvě a dne 19. 7. 2019 byl mezi stranami smlouvy uzavřen dodatek č. 2 ke smlouvě.

Obviněný na základě výzvy k podání nabídky ze dne 16. 4. 2018 (dále jen „výzva T3“) zahájil zadávání veřejné zakázky malého rozsahu „Přeshraniční cesta k větrnému mlýnu Kuželov – kulturní památce (SO.103 Cesta – úsek T3)“ (dále jen „veřejná zakázka T3“) mimo zadávací řízení dle zákona.

Dle výzvy T3 byl předmět plnění veřejné zakázky vymezen jako „(…) vybudování nové přeshraniční cesty - úseku T3, která se nachází v blízkosti státní hranice ČR se Slovenskem, vede v trase stávající polní cesty a končí v místě napojení na silnici III/49918 u areálu větrného mlýna v Kuželově. Úsek T3 má délku 822,31 m.“.

Předpokládaná hodnota veřejné zakázky T3 byla dle výzvy T3 stanovena ve výši

Dle výzvy T3 stanovil zadavatel lhůtu pro podání nabídek s trváním do 11. 5. 2018.

Místem plnění veřejné zakázky T3 bylo dle výzvy T3 stanoveno k. ú. Kuželov, parc. č. 4117,

Předpokládaný termín zahájení stavebních prací byl dle výzvy T3 stanoven na měsíc květen

Z obdržené dokumentace, konkrétně z Protokolu o otevírání nabídek, posouzení a hodnocení nabídek vyplývá, že zadavatel obdržel ve lhůtě pro podání nabídek celkem 3 nabídky.

Dne 18. 7. 2018 uzavřel zadavatel s vybraným dodavatelem6 smlouvu o dílo (dále jen „smlouva

Dle čl. 5. „Cena díla a podmínky pro změnu sjednané ceny“, odst. 5.1. smlouvy T3 celková cena za realizaci předmětu veřejné zakázky T3 činila 3 999 999,16 Kč bez DPH (tj. 4 839 998,98 Kč včetně DPH).

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“), jako orgán příslušný podle § 248 zákona k výkonu dozoru nad dodržováním pravidel stanovených tímto zákonem a zadávacími podmínkami pro zadání podlimitní a nadlimitní veřejné zakázky, včetně koncese s výjimkou koncesí malého rozsahu podle § 178 zákona, a pro zvláštní postupy podle části šesté zákona, jakož i k projednání přestupků podle tohoto zákona, obdržel dne 23. 8. 2022 podnět týkající se možného nezákonného dělení veřejné zakázky zadavatelem na veřejné zakázky malého rozsahu zadávané za účelem vybudování nové přeshraniční cesty vedoucí k větrnému mlýnu

Úřad přípisem č. j. ÚOHS-29310/2022/523 ze dne 26. 8. 2022 vyzval obviněného k zaslání kompletní dokumentace pořízené v souvislosti s uzavřením předmětných smluv a současně k zaslání vyjádření k tvrzením uvedeným v podnětu. V reakci na citovaný přípis obdržel Úřad od obviněného dne 5. 9. 2022 vyjádření k podnětu z téhož dne. Část dokumentace o veřejných zakázkách obdržel Úřad na technickém nosiči dat dne 12. 9. 2022 a zbývající část dokumentace obdržel dne 27. 9. 2022 prostřednictvím datové schránky.

6

Obviněný nepopírá, že pro realizaci úseku cesty T1 až T3 byla vypracována jedna projektová dokumentace a vydáno pouze jedno stavební povolení sp. zn. MVNM/17556/2016, které nabylo právní moci dne 19. 7. 2016. Zároveň akcentuje, že pro úsek přeshraniční cesty T0 byla vypracována odlišná projektová dokumentace, a to až v říjnu roku 2016 a vydáno odlišné stavební povolení sp. zn. MVNM/7889/2017, které nabylo právní moci dne 30. 3. 2017.

Dle obviněného nebyly úseky T1 až T3 soutěženy a posléze realizovány společně především z rozpočtových důvodů obce, která neměla v rámci svého rozpočtu dostatek volných financí pro realizaci úseků cesty jako jediné veřejné zakázky.

Obviněný se domnívá, že v posuzovaném případě zcela absentuje jakákoliv časová souvislost, když výběrová řízení na jednotlivé veřejné zakázky byla zahájena v různých letech, stejně tak k podpisu smluv došlo v různých letech a ani termíny plnění předmětu veřejných zakázek se nikterak nepřekrývají (s výjimkou úseku T0, které bylo nutné realizovat ve vazbě na práce, které proběhly na slovenské straně hranice a obviněný je nemohl předpokládat). Užívání staveb bylo schváleno různými kolaudačními souhlasy, což prokazuje nezávislost staveb a jejich schopnost samostatného užívání. Obviněný uvádí, že přestože byly veřejné zakázky T0 a T1 zadány ve stejném časovém období, nepřesahuje jejich vysoutěžená hodnota částku

K tomu obviněný odkazuje na předešlou rozhodovací praxi Úřadu7 a na rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 62 Ca 68/2011-50 ze dne 7. 3. 2013, dle kterého „při posuzování hlediska časové souvislosti je třeba zhodnotit časové okolnosti zahájení zadávacího, resp. výběrového řízení, časový okamžik uzavření smluv s vybraným uchazečem a termíny realizace veřejných zakázek.“.

Obviněný uzavírá, že ačkoliv tvoří úseky přeshraniční cesty T0 až T3 jeden urbanistický celek, jehož výstavba byla realizována na jednom místě, je přesvědčený, že v posuzovaných případech absentuje jakákoliv časová či funkční souvislost, a z tohoto důvodu se nemůže jednat o jedinou veřejnou zakázku.

Úřad vydal dne 8. 11. 2022 příkaz č. j. ÚOHS-39635/2022/500, který byl obviněnému doručen dne 14. 11. 2022 (dále jen „příkaz“) a kterým rozhodl, že se obviněný dopustil přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona (výrok I. příkazu), a současně obviněnému uložil za spáchání přestupku pokutu ve výši 250 000,- Kč (výrok II. příkazu). Tímto dnem bylo podle § 249 zákona ve spojení s § 46 odst. 1 a § 150 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), a ve spojení s § 90 odst. 1 zákona o přestupcích

Účastníkem řízení o přestupcích je podle § 256 zákona obviněný.

Proti uvedenému příkazu podal obviněný dne 16. 11. 2022 odpor z téhož dne, v němž obviněný neuvedl žádné bližší důvody, které jej k podání odporu vedly. Podle § 150 odst. 3 správního řádu se podáním odporu příkaz ruší a řízení pokračuje, přičemž lhůty pro vydání rozhodnutí začínají znovu běžet dnem podání odporu.

Usnesením č. j. ÚOHS-40792/2022/523 ze dne 18. 11. 2022 určil Úřad obviněnému lhůtu, ve které byl podle § 36 odst. 1 správního řádu oprávněn navrhovat důkazy a činit jiné návrhy a podle § 36 odst. 2 správního řádu oprávněn vyjádřit v řízení své stanovisko.

Usnesením č. j. ÚOHS-43456/2022/523 ze dne 5. 12. 2022 stanovil Úřad obviněnému lhůtu, v níž se mohl vyjádřit k podkladům rozhodnutí.

Dne 5. 12. 2022 Úřad obdržel vyjádření obviněného z téhož dne, ve kterém obviněný doplňuje důvody odporu a vyjadřuje se k vedenému správnímu řízení (dále též „vyjádření ze dne

Obviněný je přesvědčen, že posouzení jeho postupu de facto výhradně závisí na posouzení naplnění časové souvislosti mezi jednotlivými veřejnými zakázkami. V této souvislosti obviněný považuje za zcela lichou úvahu Úřadu o tom, že obviněný předpokládá zadání veřejné zakázky na stavební práce již v okamžiku zpracování projektové dokumentace.

Obviněný akcentuje, že v daném případě dosahuje celková hodnota všech čtyř etap částky

Obviněný dne 12. 12. 2022 zaslal Úřadu vyjádření k podkladům rozhodnutí z téhož dne, ve kterém předkládá argumentaci, která se shoduje s argumentací zaslanou již v rámci vyjádření ze dne 5. 12. 2022. Nad rámec výše uvedeného obviněný uvádí, že se neztotožňuje s výší navrhované sankce, která je dle něj naprosto nepřiměřená, když navržená pokuta představuje cca 3 % celkových ročních příjmů obviněného. Dle obviněného by měl Úřad stanovit podstatně nižší sankci a zohlednit „(…) poměrně nízkou závažnost jednání obviněného (poměrně malá hodnota VZ, snaha zajistit alespoň základní soutěž, nezkušenost obviněného při zadávání VZ) (…)“. Obviněný přitom zdůrazňuje, že v případě, že Úřad dojde k názoru, že došlo jednáním obviněného k porušení zákona, bude tento povinen vrátit významnou část poskytnutých finančních podpor. Obviněný přitom poukazuje na skutečnost, že sankce za totožný skutkový děj je nutné posuzovat souhrnně.

Usnesením č. j. ÚOHS-44746/2022/523 ze dne 14. 12. 2022 (dále jen „usnesení ze dne

Dne 19. 12. 2022 obdržel Úřad přípis obviněného z téhož dne, ve kterém se obviněný vyjadřuje k usnesení ze dne 14. 12. 2022 (dále jen vyjádření ze dne 19. 12. 2022), a uvádí následující.

V příloze vyjádření ze dne 19. 12. 2022 zaslal obviněný Úřadu konkrétní důkazní prostředky, kterými svá tvrzení uvedená v citovaném vyjádření podložil.

Usnesením č. j. ÚOHS-45865/2022/523 ze dne 21. 12. 2022 stanovil Úřad obviněnému lhůtu, v níž se mohl vyjádřit k podkladům rozhodnutí. Následně vzhledem k tomu, že lhůta stanovená cit. usnesením uplynula a obviněný se k podkladům rozhodnutí nevyjádřil, přičemž Úřad neměl možnost se včas vyjádřit k žádosti obviněného o prodloužení lhůty, zaslané Úřadu dne

V reakci na předmětné usnesení Úřad obdržel dne 16. 1. 2023 přípis obviněného z téhož dne (dále jen „vyjádření obviněného k podkladům“), v němž obviněný zejména opakuje již tvrzené skutečnosti. Obviněný setrvává na svém stanovisku, že nikdy nerozhodl o realizaci celé cyklostezky a ani tak nemohl z konkrétních důvodů učinit. Úřadem vedený spis správního řízení neobsahuje dle obviněného jediný důkaz, který by prokazoval zavinění obviněného ve vztahu ke spáchání přestupku, v postupu obviněného je vždy zřejmý prvek nahodilosti spočívající v neočekávatelnosti poskytnutí finančních prostředků. Z obsahu spisu plyne pouze ta skutečnost, že obviněný vždy plánoval zadat výhradně ty práce, pro které mu byly poskytnuty finanční prostředky z externích zdrojů. Pakliže Úřad setrvá na svém závěru o spáchání přestupku, nebude jeho rozhodnutí vycházet z důkazy podloženého skutkového stavu. V této souvislosti obviněný upozorňuje na soudní judikaturu9, týkající se pravidel přestupkového práva a zásady in dubio pro reo, podle nichž mj. existuje-li pochybnost, že se skutkový děj odehrál jinak než tak, že naplňuje všechny znaky skutkové podstaty přestupku, nepřipadá shledání viny spácháním přestupku v úvahu. Obviněný vnímá jako protiprávní jednání Úřadu, který usnesením ze dne 14. 12. 2022 vyzval obviněného k předložení důkazů, neboť tím mělo dojít k obrácení důkazního břemene a obviněný měl být nucen prokazovat svou nevinu. Správní řízení se tak mělo stát dle obviněného zmatečným.

Úřad přezkoumal na základě § 248 a následujících ustanovení zákona šetřený případ ve všech vzájemných souvislostech a po zhodnocení všech podkladů, zejména dokumentace související s veřejnými zakázkami T0 až T3, vyjádření obviněného a na základě vlastního zjištění konstatuje, že se obviněný dopustil přestupku uvedeného ve výroku I. tohoto rozhodnutí, za což mu byla uložena sankce – pokuta uvedená ve výroku II. tohoto rozhodnutí; veškeré podklady, z nichž při posouzení případu Úřad vycházel, jsou přitom obsaženy ve správním spise vedeném pod sp. zn. ÚOHS-S0511/2022/VZ. Ke svému rozhodnutí Úřad uvádí následující rozhodné skutečnosti.

Podle § 2 odst. 1 věty první zákona se zadáním veřejné zakázky pro účely tohoto zákona rozumí uzavření úplatné smlouvy mezi zadavatelem a dodavatelem, z níž vyplývá povinnost dodavatele poskytnout dodávky, služby nebo stavební práce.

Podle § 2 odst. 3 zákona je zadavatel povinen zadat veřejnou zakázku v zadávacím řízení, neníli dále uvedeno jinak. Tato povinnost se považuje za splněnou, pokud je veřejná zakázka zadána na základě rámcové dohody postupem podle části šesté hlavy II zákona, v dynamickém nákupním systému podle části šesté hlavy III zákona nebo pořizována od centrálního zadavatele nebo jeho prostřednictvím podle § 9 zákona.

Podle § 3 zákona se zadávacím řízením pro účely tohoto zákona rozumí

Podle § 16 odst. 1 zákona zadavatel před zahájením zadávacího řízení nebo před zadáním veřejné zakázky na základě výjimky podle § 30 stanoví předpokládanou hodnotu veřejné zakázky. Předpokládanou hodnotou veřejné zakázky je zadavatelem předpokládaná výše úplaty za plnění veřejné zakázky vyjádřená v penězích. Do předpokládané hodnoty veřejné zakázky se nezahrnuje daň z přidané hodnoty.

Podle § 16 odst. 5 zákona se předpokládaná hodnota veřejné zakázky stanoví k okamžiku zahájení zadávacího řízení, nebo k okamžiku zadání veřejné zakázky, pokud nebyla zadána v zadávacím řízení.

Podle § 18 odst. 1 zákona platí, že je-li veřejná zakázka rozdělena na části, stanoví se předpokládaná hodnota podle součtu předpokládaných hodnot všech těchto částí bez ohledu na to, zda je veřejná zakázka zadávána a) v jednom nebo více zadávacích řízeních, nebo b) zadavatelem samostatně nebo ve spolupráci s jiným zadavatelem nebo jinou osobou.

Podle § 18 odst. 2 zákona platí, že součet předpokládaných hodnot částí veřejné zakázky podle odstavce 1 musí zahrnovat předpokládanou hodnotu všech plnění, která tvoří jeden funkční celek a jsou zadávána v časové souvislosti. Kromě případů uvedených v odstavci 3 musí být každá část veřejné zakázky zadávána postupy odpovídajícími celkové předpokládané hodnotě veřejné zakázky.

Podle § 18 odst. 3 zákona platí, že jednotlivá část veřejné zakázky může být zadávána postupy odpovídajícími předpokládané hodnotě této části v případě, že celková předpokládaná hodnota všech takto zadávaných částí veřejné zakázky nepřesáhne 20 % souhrnné předpokládané hodnoty a že předpokládaná hodnota jednotlivé části veřejné zakázky je nižší než částka stanovená nařízením vlády.

Podle § 24 zákona se režim veřejné zakázky určí podle její předpokládané hodnoty, pokud nejde o zjednodušený režim podle § 129. Zadavatel je povinen dodržet režim určený při zahájení zadávacího řízení, a to i v případě, že by byl oprávněn použít jiný režim.

Podle § 25 zákona je nadlimitní veřejnou zakázkou veřejná zakázka, jejíž předpokládaná hodnota je rovna nebo přesahuje finanční limit stanovený nařízením vlády zapracovávajícím příslušné předpisy Evropské unie. Nadlimitní veřejnou zakázku zadává zadavatel v nadlimitním

Podle § 4 nařízení vlády č. 172/2016 Sb., o stanovení finančních limitů a částek pro účely zákona o zadávání veřejných zakázek, ve znění účinném ke dni 23. 4. 2020, tj. ke dni uzavření předmětných smluv T0 až T3, (dále jen „nařízení vlády“), činil finanční limit pro určení nadlimitní veřejné zakázky na stavební práce 137 366 000 Kč.

Podle § 26 odst. 1 zákona je podlimitní veřejnou zakázkou veřejná zakázka, jejíž předpokládaná hodnota nedosahuje limitu podle § 25 zákona a přesahuje hodnoty stanovené v § 27 zákona.

Podle § 26 odst. 2 zákona podlimitní veřejnou zakázku zadává zadavatel v podlimitním režimu podle části třetí, pokud ji nezadává ve zjednodušeném režimu, nebo u ní neuplatnil výjimku z povinnosti zadat ji v zadávacím řízení.

Podle § 27 písm. b) zákona je veřejnou zakázkou malého rozsahu veřejná zakázka, jejíž předpokládaná hodnota je rovna nebo nižší v případě veřejné zakázky na stavební práce částce

Podle § 31 zákona zadavatel není povinen zadat v zadávacím řízení veřejnou zakázku malého rozsahu. Při jejím zadávání je však zadavatel povinen dodržet zásady podle § 6 zákona.

Podle § 35 zákona může zadavatel rozdělit veřejnou zakázku na více částí, pokud tím neobejde povinnosti stanovené tímto zákonem. Pokud zadavatel zadává více částí veřejné zakázky v jednom zadávacím řízení, vymezí rozsah těchto částí a stanoví pravidla pro účast dodavatele v jednotlivých částech a pro zadání těchto částí.

Podle § 52 zákona může pro zadání veřejné zakázky v podlimitním režimu zadavatel použít a) zjednodušené podlimitní řízení s výjimkou veřejné zakázky na stavební práce, jejíž předpokládaná hodnota přesáhne 50 000 000 Kč, nebo b) druhy zadávacích řízení pro nadlimitní režim; v takovém případě zadavatel postupuje podle části čtvrté obdobně s tím, že

jednací řízení s uveřejněním může zadavatel použít i bez splnění podmínek podle § 60 zákona,

u jednacího řízení bez uveřejnění musí být splněna také podmínka nemožnosti dodržet lhůty pro zjednodušené podlimitní řízení, jde-li o podlimitní veřejnou zakázku, kterou by jinak zadavatel mohl zadat ve zjednodušeném podlimitním řízení,

ustanovení části čtvrté se nepoužijí pro lhůty stanovené v § 54 zákona.

Podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona se zadavatel dopustí přestupku tím, že nedodrží pravidla stanovená tímto zákonem pro zadání veřejné zakázky nebo pro zvláštní postupy podle části šesté, přičemž tím ovlivní nebo může ovlivnit výběr dodavatele nebo výběr návrhu v soutěži o návrh, a zadá veřejnou zakázku, uzavře rámcovou dohodu nebo se soutěž o návrh považuje po výběru návrhu za ukončenou.

Podle § 2 odst. 1 zákona se zadáním veřejné zakázky rozumí uzavření úplatné smlouvy mezi zadavatelem a dodavatelem, z níž vyplývá povinnost dodavatele poskytnout dodávky, služby

Úřad v obecné rovině uvádí, že zadavatel má právo vymezit předmět veřejné zakázky dle vlastního uvážení, čemuž odpovídá také možnost rozdělení jejího předmětu na vícero částí.

Ohledně pojmu „časová souvislost“ lze odkázat na jeho výklad v komentářové literatuře: „Časová souvislost jako prvek určující jednu veřejnou zakázku je obecně zachován.

Úřad též odkazuje na důvodovou zprávu k § 18 zákona, kde je k dělení veřejné zakázky na části uvedeno následující: „V případě zadávání části veřejné zakázky je pro postup v zadávacím řízení rozhodující předpokládaná hodnota celé veřejné zakázky. Tyto části mohou být zadávány jedním nebo více zadavateli buď v jednom zadávacím řízení rozděleném na části, nebo ve více samostatných zadávacích řízeních. V každém případě tato řízení musí odpovídat celkové hodnotě veřejné zakázky. Zákon oproti předchozí právní úpravě nestanoví výslovný zákaz dělení předmětu veřejné zakázky, a to z důvodu, že dělení veřejných zakázek není obecně zakázáno, ale novými evropskými směrnicemi spíše podporováno. Nesmí však dojít k situaci, že by zadavatel rozdělením předmětu veřejné zakázky postupoval v mírnějším režimu, což je vyjádřeno v § 18 odst. 2. Do předpokládané hodnoty se tak musí zahrnout hodnota všech plnění, která tvoří jeden funkční celek a jsou zadávána v jedné časové souvislosti. Koncept jedné veřejné zakázky vychází z dosavadní judikatury, dle které je za jednu veřejnou zakázku považováno plnění, které spolu souvisí, a to na základě funkčních (věcných a místních) a časových hledisek. Podle § 18 odst. 1 a 2 je tedy nadále zakázáno věcně rozdělit předmět veřejné zakázky za účelem obcházení zákonem stanovených limitů (zejména pro nadlimitní veřejnou zakázku, podlimitní veřejnou zakázku, veřejnou zakázku malého rozsahu). Jedinou výjimkou je situace uvedená v § 18 odst. 3, kdy za splnění zde stanovených podmínek může být část veřejné zakázky zadávána postupy odpovídajícími předpokládané hodnotě této části.

Úřad dále v obecné rovině uvádí, že hlavním účelem zákona je zajištění hospodárného nakládání s veřejnými prostředky, a to prostřednictvím vytváření podmínek pro co nejširší hospodářskou soutěž mezi různými dodavateli při poptávání plnění, které je předmětem veřejné zakázky. Co možná nejširší hospodářské soutěže v právě uvedeném smyslu pak zákon dosahuje tím, že stanoví pro osoby v postavení zadavatele povinnost zadávat veřejné zakázky ve formalizovaném zadávacím řízení, ve kterém je kladen důraz zejm. na jeho transparentní

Jednou z prvotních fází zadávání veřejné zakázky, která předchází samotnému zadávacímu řízení a kterou je zadavatel povinen provést, je stanovení předpokládané hodnoty veřejné zakázky. Přestože se jedná o stanovení hodnoty „předpokládané“, tedy pravděpodobné, nesmí ze strany zadavatele docházet k situacím, kdy by nesprávné stanovení výše předpokládané hodnoty vedlo k neoprávněnému užití některé z výjimek či mírnějšího režimu pro zadávání veřejných zakázek. Dělení předmětu veřejných zakázek jako takové je přípustné, přičemž institut rozdělení veřejné zakázky na jednotlivé části upravuje § 35 zákona.

Pro posouzení postupu zadavatele podle zákona je tedy rozhodující zejména celková předpokládaná hodnota veřejné zakázky. Zákon v § 16 odst. 1 definuje předpokládanou hodnotu veřejné zakázky jako zadavatelem předpokládanou výši úplaty (bez zahrnutí daně z přidané hodnoty) za plnění veřejné zakázky vyjádřenou v penězích. Dotčené ustanovení zákona dále ukládá, že předpokládanou hodnotu veřejné zakázky zadavatel stanoví buď před zahájením zadávacího řízení, nebo před zadáním veřejné zakázky na základě výjimky dle § 30 zákona. Dle § 16 odst. 5 zákona se předpokládaná hodnota veřejné zakázky stanoví k okamžiku zahájení zadávacího řízení, nebo k okamžiku zadání veřejné zakázky, pokud nebyla zadána v zadávacím řízení. Předpokládanou hodnotu veřejné zakázky je třeba stanovit v takové úrovni přesnosti, aby bylo možné určit, do jakého režimu (podlimitního, nadlimitního, ev. veřejná zakázka malého rozsahu) bude veřejná zakázka patřit. Uvažujeme-li tedy, že zadavatel směřuje k zadání veřejné zakázky bez provedení zadávacího řízení, stanoví předpokládanou hodnotu veřejné zakázky před jejím zadáním, tzn. před uzavřením smlouvy. 14 Jestliže zadavatel hodlá předmět veřejné zakázky rozdělit a zadávat ji v jednom nebo více zadávacích řízeních (příp. samostatně nebo ve spolupráci s jiným zadavatelem nebo jinou osobou), musí dbát na § 18 odst. 1 zákona, který ukládá povinnost stanovit předpokládanou hodnotu podle součtu předpokládaných hodnot všech těchto částí (smyslem citovaného ustanovení je zabránit

Na tomto místě Úřad považuje za vhodné uvést, že si je vědom skutečnosti, že ust. § 18 odst. 1 a 2 zákona se vztahuje na postup zadavatele v zadávacím řízení (nebo více zadávacích řízeních), avšak v šetřeném případě obviněný v zadávacím řízení nepostupoval vůbec. Aplikací logického výkladu (argumentum a minori ad maius), resp. teleologického výkladu uvedeného ustanovení Úřad dospěl k závěru, že je-li zákonem vyžadováno sčítání předpokládané hodnoty veřejné zakázky rozdělené na části za situace, kdy zadavatel ohledně těchto částí postupuje v zadávacím řízení (tedy v situaci, kdy určitá právem regulovaná soutěž probíhá), přičemž účelem tohoto ustanovení nepochybně je, aby byla příslušná úroveň hospodářské soutěže o danou veřejnou zakázku (ve smyslu funkčního celku) zachována, musí být o to víc sčítání vyžadováno za situace, kdy zadavatel ohledně těchto částí postupuje mimo režim zákona (a soutěž o daný funkční celek tak z hlediska zákona není garantována vůbec). Úřad tedy uzavírá, že pravidlo sčítání předpokládaných hodnot lze bezesporu použít i v situaci, kdy je veřejná zakázka rozdělena na více částí, které zadavatel nezadává v zadávacím řízení, ale ohledně kterých (z důvodu, že jejich předpokládanou hodnotu uměle sníží na úroveň veřejné zakázky malého rozsahu) nepostupuje vůbec v zadávacím řízení.

K samotné problematice „dělení“ veřejných zakázek se již vedle rozhodovací praxe Úřadu opakovaně vyjádřil jak Krajský soud v Brně, tak i Nejvyšší správní soud. Úřad podotýká, že ačkoliv některé závěry Úřadu či soudů byly přijaty za účinnosti zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, lze je využít i na postup podle zákona, neboť koncept právní úpravy obsažený v zákoně v určitých základních principech vychází z rozhodovací praxe k zákonu č. 137/2006 Sb. K předmětné otázce se v minulosti vyjádřil

V kontextu výše uvedeného je Úřad v nyní šetřeném případě ve vztahu k uzavřeným smlouvám na plnění veřejných zakázek T0 až T3 povinen posoudit charakter plnění z hlediska jeho možné vzájemné souvislosti, respektive posoudit tu otázku, zda tato plnění tvoří jeden funkční celek zadávaný v časové souvislosti (viz § 18 zákona), s přihlédnutím ke skutečnosti, zda zadavatel mohl potřebu jednotlivých plnění dopředu předvídat, a zda se tedy v šetřeném případě jednalo toliko o jedinou veřejnou zakázku či nikoliv, a následně i jeho finanční hodnotu (viz § 26 zákona).

K funkční souvislosti Úřad uvádí, že její existence, či naopak absence, se dovozuje zejména na základě účelů a jednotného cíle, pro které jsou veřejné zakázky zadávány (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 7 As 211/2015-31 ze dne 17. 9. 2015). Úřad podotýká, že tento účel nemůže být příliš obecného rázu, neboť v takovém případě by byli zadavatelé nuceni sčítat předpokládané hodnoty zakázek spolu fakticky nesouvisejících.

K dovození funkční souvislosti v přezkoumávaném případě lze dále doplnit, že dle § 14 odst. 4 zákona je stavbou pro účely zákona výsledek stavebních nebo montážních prací vytvářející jednotný celek, který je sám o sobě dostatečný k plnění hospodářské nebo technické funkce.

Otázka návaznosti jednotlivých plnění veřejných zakázek je pouze jedním (nikoliv však jediným) z hledisek, na základě kterého lze určit, zda se jedná o samostatné veřejné zakázky, či o jednu veřejnou zakázku rozdělenou na dílčí plnění. Nehraje přitom roli, zda došlo k samostatným výběrovým řízením na dodavatele, zda byly vydány k veřejným zakázkám samostatné dokumenty orgánů veřejné správy opravňující započetí plnění dle smluv. Rovněž tak pouze omezený význam má skutečnost, zda je plnění na základě smluv fyzicky, technicky či organizačně rozdílné, oddělené či oddělitelné. K tomu Úřad odkazuje na rozhodnutí předsedy Úřadu č. j. ÚOHS-R457/2014/VZ-08304/2016/322/LKo ze dne 3. 3. 2016, ve kterém je konstatováno, že „plnění nemusí být plněními totožnými nebo vzájemně absolutně podmíněnými (tj. jedno plnění nemůže existovat bez plnění druhého).“. Z rozhodnutí předsedy

K věcné souvislosti Úřad uvádí, že se jedná o jeden z korektivů při zjišťování, zda konkrétní plnění ve prospěch zadavatele je jedinou veřejnou zakázkou, nebo několika jednotlivými veřejnými zakázkami. Jinými slovy řečeno platí, že aby se optikou hlediska věcné souvislosti v praxi jednalo o jedinou veřejnou zakázku, musí předmět plnění, byť zadavatelem úmyslně nebo neúmyslně rozdělený do více veřejných zakázek, vykazovat znaky totožnosti či alespoň obdobnosti. Ve vztahu k posouzení věcné souvislosti Úřad odkazuje na předmět plnění jednotlivých veřejných zakázek (viz body 7., 21., 34. a 47. odůvodnění tohoto rozhodnutí), z nichž vyplývá, že předmětem plnění u všech těchto smluv je realizace nové přeshraniční cesty určené pro cyklisty a pěší vedoucí od státních hranic se Slovenskem k větrnému mlýnu

K místní souvislosti Úřad obecně uvádí, že je třeba na ni, obdobně jako v případě věcné souvislosti, nahlížet jako na jeden z korektivů při zjišťování, zda konkrétní plnění tvoří jedinou veřejnou zakázku. Pro posouzení její existence či neexistence je třeba vzít v potaz větší množství faktorů, a to vždy v závislosti na individuální povaze veřejné zakázky. Rozhodné mohou být, vedle prosté vzdálenosti mezi místy plnění, také okolnosti týkající se předmětu plnění, konkrétního subjektu vystupujícího v postavení zadavatele, budoucí funkce výsledků plnění, eventuálních objektivních překážek mezi místy, na kterých má plnění probíhat apod., neboť, jak konstatoval předseda Úřadu v rozhodnutí č. j. ÚOHS-R270/2014/VZ03137/2016/322/PSe ze dne 29. 1. 2016, „místní souvislost neznamená totéž místo, ale souvislost v prostoru. (…) Přitom se intenzita takové místní souvislosti může výrazně lišit v závislosti na různých faktorech, které ji mohou ovlivnit. (…) Aby pak mohla být místní souvislost vyloučena, či výrazně oslabena, musela by existovat nějaká prostorově relevantní překážka mezi těmi místy, jejichž prostorová souvislost má být poměřována.“.

Místo plnění je shodně k.ú. Kuželov, přičemž veřejné zakázky T0 až T3 byly konkrétně plněny na následujících územích: − veřejná zakázka T0 na území parc. č. 4384 a 4387, − veřejná zakázka T1 na území parc. č. 4383, 4384 a 4385, − veřejná zakázka T2 na území parc. č. 4117, 4383, 4384, − veřejná zakázka T3 na území parc. č. 4117, 4383, 5110.

K časové souvislosti Úřad sděluje, že je nutno k jejímu posouzení přistoupit obdobně jako v případě funkční souvislosti, a to nahlédnout na posuzovaný případ striktně kazuisticky, neboť, jak již bylo řečeno výše, záleží na konkrétních okolnostech daného případu. Časová souvislost není přesně ohraničená určitým pevně stanoveným okamžikem, ale je vždy nutno přihlížet k různým okolnostem, k čemuž Úřad uvádí následující. K uzavření smluv na předmětné veřejné zakázky v šetřeném případě docházelo v období od 18. 7. 2018 do

K argumentaci obviněného, že k zahájení výběrových řízení na jednotlivé veřejné zakázky, stejně jako k uzavření smluv docházelo (s výjimkou veřejné zakázky T0 a T1) v různých letech, uvedl Úřad již v bodě 98. odůvodnění tohoto rozhodnutí, že časová souvislost může být v odůvodněných případech dovozena i v řádu několika měsíců, potažmo i let. K tomu Úřad s odkazem na rozhodnutí předsedy Úřadu sp. zn. ÚOHS-R0204/2020/VZ, č. j. ÚOHS01571/2021/162/PJe ze dne 19. 1. 2021, dodává, že „[p]osuzování časové souvislosti slouží totiž především k tomu, aby mohl Úřad co možná nejpřesněji určit, zda již v okamžiku zadávání jedné veřejné zakázky musel zadavatel prokazatelně vědět, případně při řádné péči o jím svěřenou agendu důvodně tušit, že bude v dané věci potřeba zadávat rovněž další úzce související zakázku, potažmo zakázky.“. K časové souvislosti Úřad uvádí, že např. dle komentářové literatury časová souvislost není přesně definována zákonodárcem pravděpodobně zcela záměrně, jelikož takové pojetí je s ohledem na rozličnost možných plnění prakticky neurčitelné (srov. bod 98. tohoto rozhodnutí). Dle autorů tohoto komentáře pak platí, že prvek časové souvislosti bude třeba vykládat zejména s ohledem na úmysly a informace zadavatele jemu dostupné v okamžiku zahájení zadávacího řízení. Úřad konstatuje, že již v okamžiku odeslání výzvy k podání nabídek T3 (předmětná výzva datována ke dni 16. 4. 2018) obviněný nepochybně věděl, že hodlá realizovat i další tři úseky přeshraniční cesty (tj. úsek T0, T1 a T2), a to vzhledem k tomu, že v tu dobu již v souvislosti s těmito úseky předložil žádosti o NFP (žádost o NFP T0 předložena dne 28. 2. 2018 a žádosti o NFP T1 a T2 shodně předloženy dne 6. 4. 2018). Úřad se neztotožňuje s argumentem obviněného, že jeho záměrem nikdy nebylo a ani nemohlo být realizovat celou cyklostezku, když neměl na jisto postaveno, zda obdrží potřebné finanční prostředky. Úřad má za to, že pokud si obviněný v jednu chvíli nechal vyhotovit projektovou dokumentaci na kompletní celek (projektová dokumentace na úsek T1 až T3 vyhotovena v roce 2015 a projektová dokumentace pro úsek T0 vyhotovena v roce 2016), je zřejmé, že na straně obviněného existoval již v tento okamžik záměr na vybudování celé cyklostezky, a to bez ohledu na jeho financování. Současně Úřad z veřejně dostupných zdrojů zjistil, že obviněný na své úřední desce uveřejnil dokument „Rozpočtový výhled na rok 2017 – 2018“, který byl schválen na 12. zasedání zastupitelstva obviněného dne 25. 5. 2016 a dle kterého obviněný prokazatelně musel mít v úmyslu realizovat i další úseky cyklostezky, když v citovaném rozpočtovém výhledu počítal pro rok 2017 s výdaji mimo jiné na „I. etapu přeshraniční cesty

S ohledem na vše výše uvedené Úřad konstatuje, že až spojením všech předmětů plnění dohromady vznikl funkční celek, který má plnit požadovaný účel (kompletní realizace nové přeshraniční cesty určené pro cyklisty a pěší vedoucí od státních hranic se Slovenskem k větrnému mlýnu Kuželov). Tento účel by nebylo schopno samostatně naplnit plnění ani jedné z veřejných zakázek T0 – T3, jinými slovy řečeno, tento účel by nebyl nikdy naplněn, pakliže by nedošlo k realizaci všech veřejných zakázek. Pakliže obviněný předkládá tvrzení, že v trase cyklostezky existovala před jejím vybudováním polní cesta, a tedy byla zajištěna

Jak vyplývá z výše uvedených skutečností o postupu obviněného při zadávání veřejných zakázek T0 až T3, obviněný v šetřeném případě stanovil předpokládanou hodnotu veřejné zakázky T0 ve výši 165 081,80 Kč bez DPH, veřejné zakázky T1 ve výši 5 894 059,68 Kč bez DPH, veřejné zakázky T2 ve výši 5 262 484,42 Kč bez DPH a veřejné zakázky T3 ve výši

Vzhledem k této skutečnosti Úřad konstatuje, že šetřené veřejné zakázky představují podlimitní veřejnou zakázku na stavební práce ve smyslu § 14 odst. 3 zákona, neboť celková předpokládaná hodnota přesahuje finanční limit 6 mil. Kč stanovený v § 27 písm. b) zákona pro veřejné zakázky malého rozsahu na stavební práce a současně nedosahuje finančního

Úřadu tak nezbývá než konstatovat, že obviněný nepostupoval v souladu se zákonem, když podlimitní veřejnou zakázku, jejíž předmět je vymezen plněními realizovanými na základě smluv k veřejným zakázkám T0 – T3, nezadával s ohledem na její celkovou předpokládanou hodnotu v některém z v úvahu připadajících zadávacích řízení dle § 3 zákona, nýbrž jednotlivě jako veřejné zakázky malého rozsahu. V této souvislosti Úřad opětovně připomíná, že uvedený závěr nikterak nevylučuje možnost obviněného zadat předmětnou veřejnou zakázku po částech (viz bod 83. tohoto rozhodnutí), pouze by však musel předpokládanou hodnotu každé jednotlivé části určit s ohledem na celkový rozsah veřejné zakázky (prakticky tedy jednotlivé části nezadávat jako veřejné zakázky malého rozsahu, ale jako podlimitní veřejné zakázky). Tvrzení obviněného, že nemohl žádným způsobem vědět, zda finanční příspěvek obdrží či nikoliv, pročež další úseky nemohl zadávat společně s plněním, na které byla uzavřena první z uvedených smluv, nelze pokládat ve světle rozsudku Krajského soudu v Brně sp. zn. 62

Úřad dále uvádí, že postup obviněného mohl ovlivnit výběr dodavatele, neboť nelze vyloučit možnost, že pokud by obviněný postupoval při zadávání předmětné veřejné zakázky dle zákona, mohl obdržet další nabídky od jiných dodavatelů, kteří mohli obviněnému nabídnout výhodnější plnění. S postupem dle zákona, tj. s postupem v některém z v úvahu připadajících druhů zadávacích řízení, je spojená mj. i uveřejňovací povinnost, která nabývá různých podob v závislosti na konkrétním druhu zadávacího řízení. Ve všech případech tato uveřejnění umožňují širokému okruhu dodavatelů na trhu zúčastnit se soutěže o veřejnou zakázku, což má za následek vyšší míru konkurence než obviněným zvolený postup mimo režim zákona.

Závěrem se Úřad vyjádří k tvrzení obviněného, že se správní řízení mělo stát zmatečným z důvodu, že Úřad usnesením ze dne 14. 12. 2022 vyzval obviněného k předložení důkazů, čímž

S ohledem na vše výše uvedené Úřad rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí.

Úřad posoudil postup obviněného a vzhledem ke zjištěným skutečnostem přistoupil k uložení pokuty podle § 268 odst. 2 písm. a) zákona, neboť obviněný svým postupem dle výroku

Odpovědnost za přestupek zaniká mj. uplynutím promlčecí doby, která podle § 270 odst. 5 zákona činí 5 let.

Podle § 31 odst. 1 zákona o přestupcích počíná promlčecí doba běžet dnem následujícím po dni spáchání přestupku; dnem spáchání přestupku se rozumí den, kdy došlo k ukončení jednání, kterým byl přestupek spáchán. Je-li znakem přestupku účinek, promlčecí doba počíná běžet dnem následujícím po dni, kdy takový účinek nastal.

Úřad před uložením pokuty ověřil, zda neuplynula ve vztahu k přestupku promlčecí doba stanovená v § 270 odst. 5 zákona. Ke spáchání přestupku došlo dne 23. 4. 2020, tedy uzavřením poslední ze smluv na plnění, jež tvoří jeden funkční celek a je předmětem veřejné zakázky, kdy uzavřením této poslední smlouvy došlo k dokonání přestupkového jednání obviněného.17 Řízení o přestupku bylo zahájeno doručením příkazu.

Úřad v návaznosti na právě uvedené konstatuje, že v nyní šetřeném případě promlčecí doba ve vztahu k projednávanému přestupku neuplynula, a proto ani odpovědnost obviněného za přestupek dle výroku I. rozhodnutí z důvodu uplynutí promlčecí doby nezanikla.

Úřad se dále zabýval konkrétními hledisky pro určení výměry pokuty.

Podle § 268 odst. 2 písm. a) zákona lze za přestupek podle § 268 odst. 1 zákona, nepoužije-li se postup podle § 268 odst. 3 zákona, uložit pokutu do 10 % ceny veřejné zakázky, nebo do 20 000 000 Kč, nelze-li celkovou cenu veřejné zakázky zjistit, jde-li o přestupek podle § 268 odst. 1 písm. a) až c) zákona.

V šetřené věci došlo k nezákonnému dělení veřejné zakázky na čtyři samostatně poptávaná plnění, přičemž jejich společná hodnota (cena) představuje částku 18 080 561,93 Kč s DPH (tj.

Podle § 37 písm. a) a c) zákona o přestupcích se při určení druhu správního trestu a jeho výměry přihlédne zejména k povaze a závažnosti přestupku a k přitěžujícím a polehčujícím okolnostem.

Podle § 38 zákona o přestupcích povaha a závažnost přestupku je dána zejména významem zákonem chráněného zájmu, který byl přestupkem porušen nebo ohrožen, dále významem a rozsahem následku přestupku, způsobem spáchání přestupku a okolnostmi jeho spáchání (Úřad zde uvádí pouze ty skutečnosti citovaného ustanovení zákona o přestupcích, které jsou relevantní ve vztahu k posuzovanému případu).

Pokud jde o význam neurčitého právního pojmu „závažnost přestupku“, Úřad uvádí, že stupeň společenské škodlivosti přestupku (tedy závažnosti) je dán také konkrétní intenzitou naplnění znaků skutkové podstaty přestupku. Při posuzování závažnosti přestupku není hlavním kritériem jeho skutková podstata, ale intenzita skutkových okolností, s jakou došlo k porušení právem chráněných hodnot a zájmů v konkrétním případě. Z hlediska určení výměry pokuty je proto nutno hodnotit nejen jaké následky byly přestupkem způsobeny, ale také jakou měly intenzitu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 Afs 106/2012 ze dne 6. 6. 2013).

Hlavním kritériem, které je v šetřeném případě rozhodné pro určení výměry pokuty, je tedy závažnost přestupku, kdy jde o obecnou kategorii poměřující rozsah dopadu konkrétního protiprávního jednání na specifický právem chráněný zájem s přihlédnutím k významu tohoto chráněného zájmu (posouzení závažnosti přestupku je spojeno se způsobem jeho spáchání, jeho následkem a okolnostmi, za nichž byl spáchán).

Jednáním obviněného nedošlo k zákonem předvídanému postupu, neboť plnění spočívající ve vybudování nové přeshraniční cesty vedoucí k větrnému mlýnu Kuželov obviněný rozdělil na čtyři samostatné veřejné zakázky tak, že došlo ke snížení předpokládané hodnoty předmětné veřejné zakázky pod finanční limit stanovený v § 27 písm. b) zákona a obviněný předmět plnění poptal mimo zadávací řízení jako čtyři veřejné zakázky malého rozsahu, tj. nezadal jej v odpovídajícím druhu zadávacího řízení podle § 3 zákona. Zde uvedeným postupem, za situace, kdy obviněnému byla dána ze zákona povinnost poptat dotčené stavební práce za účelem výběru dodavatele (či dodavatelů) v řádném zadávacím řízení, kterou však obviněný nesplnil, obviněný obešel zákonem předvídané zajištění náležité hospodářské soutěže pro potenciální dodavatele poptávaného plnění v mezích pravidel stanovených zákonem.

Postupem obviněného tak došlo k porušení právem chráněného zájmu spočívajícího v řádné hospodářské soutěži, která je předpokladem transparentního nakládání s veřejnými prostředky v rámci realizace veřejných zakázek a výběru ekonomicky nejvýhodnější nabídky.

Posouzení závažnosti přestupku je též spojeno s následkem přestupku a okolnostmi, za nichž byl spáchán, k čemuž Úřad uvádí následující.

Následkem postupu obviněného bylo minimálně potenciální vyloučení řádné hospodářské soutěže mezi možnými zájemci o veřejnou zakázku dle zákona, kteří by byli schopni poptávaný předmět plnění realizovat. V šetřeném případě tak nebyl naplněn základní cíl zákona, jímž je zajištění transparentního prostředí pro soutěž za účelem následného výběru dodavatele z co nejširšího okruhu potenciálních dodavatelů. Nelze vyloučit, že postupem obviněného mohlo dojít k omezení okruhu potenciálních dodavatelů veřejné zakázky a že případné plnění na základě nabídky jiného dodavatele mohlo být pro obviněného z hlediska množství vynaložených finančních prostředků výhodnější, tudíž nelze s ohledem na výše popsané omezení soutěže vyloučit jako následek nehospodárné využití veřejných prostředků a rovněž nepříznivý dopad do konkurenčního prostředí v daném tržním odvětví.

V návaznosti na výše uvedené Úřad dodává, že jako polehčující okolnost při stanovení výše pokuty zohlednil skutečnost, že z obdržených dokumentací vztahujících se k veřejným zakázkám T0 až T3 vyplývá, že ačkoli obviněný nerealizoval řádnou soutěž v mezích zákona, obviněný zcela nerezignoval na zajištění alespoň určité formy soutěže pro výběr dodavatele poptávaného plnění. Ze strany obviněného byl realizován alespoň určitý druh dílčích poptávkových řízení, když odeslal výzvy T0 až T3 více subjektům na trhu, byť mimo zákon, jež nesl znaky nasvědčující snaze učinit výběr dodavatele v rozsahu předem definovaných soutěžních podmínek.

Úřad pouze pro úplnost dodává, že ačkoli byla ze strany obviněného doložena snaha o výběr dodavatele při respektování prvků hospodářské soutěže, nemůže zde zvolený postup plně nahradit řádné poptání v zadávacím řízení dle požadavků a kontrolních mechanismů stanovených zákonem, obzvláště, je-li obviněnému coby zadavateli takový postup dán přímo ze zákona. K tvrzení obviněného, že by měl Úřad zohlednit nezkušenost obviněného při zadávání veřejných zakázek, pak Úřad uvádí, že tuto okolnost nepovažuje v posuzovaném případě za polehčující okolnost. Z pohledu Úřadu není namístě ji zohlednit, jelikož v šetřeném případě zadavatel vůbec nepostupoval v zadávacím řízení, což je významné porušení základních pravidel, kterého by se neměl zadavatel dopustit bez ohledu na možnou nezkušenost se zadáváním veřejných zakázek.

Úřad žádné přitěžující ani další polehčující okolnosti, které by ovlivnily stanovení výše ukládané pokuty, v šetřeném případě neshledal.

Kromě výše uvedeného má Úřad při stanovení konkrétní výše sankce povinnost zohlednit i dobu, která uplynula mezi spácháním přestupku specifikovaného ve výroku I. tohoto rozhodnutí a samotným potrestáním obviněného za spáchání daného přestupku. V této souvislosti Úřad poukazuje na rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 62 Af 123/2013-85 ze dne

V šetřeném případě došlo ke spáchání přestupku uvedeného ve výroku I. tohoto rozhodnutí dne 23. 4. 2020, kdy obviněný zadal všechny veřejné zakázky T0 až T3 (resp. zadáním poslední z nich). V souvislosti s výše uvedeným Úřad v daném případě při stanovení výše pokuty zohlednil, a to ve prospěch jejího uložení v nižší výši, také dobu, která uplynula mezi spácháním přestupku a samotným potrestáním obviněného (tedy uplynutí doby necelých 3 let). Zároveň

Úřad dále při určení výše pokuty přistoupil k posouzení ekonomické situace obviněného, neboť v určitém případě se uložená pokuta může jevit jako krajně „nespravedlivá“.

Úřad se dále zabýval tím, zda přestupek, za nějž je obviněnému nyní ukládán trest, není v souběhu s dalšími přestupky obviněného. Tento postup Úřadu vychází z konstantní rozhodovací praxe správních soudů, kdy je možné uvést rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 18. 6. 2009, č. j. 1 As 28/2009 – 62 popřípadě rozsudek NSS ze dne

Úřad tedy posoudil, zda přestupek, za nějž je obviněnému ukládána pokuta, není v souběhu s dalšími přestupky obviněného, resp. zda se obviněný nedopustil projednávaného přestupku dříve, než bylo vydáno rozhodnutí, jímž mu byla uložena pokuta za spáchání jiného přestupku.

Úřad konstatuje, že neshledal, že by se obviněný dopustil jiného přestupku, který by byl s právě projednávaným přestupkem v souběhu.

V této souvislosti Úřad poznamenává, že pokuta uložená obviněnému za nedodržení postupu stanoveného zákonem má mj. splnit dvě základní funkce právní odpovědnosti, a to funkci represivní – postih za porušení povinností stanovených zákonem, a především funkci preventivní, která směřuje k předcházení porušování zákona, resp. k jednání, které je se zákonem v souladu. Má-li pokuta tyto funkce splnit, je zřejmé, že musí být natolik intenzivní, aby byla zadavatelem pociťována jako újma, neboť uložením velmi nízké pokuty by nedošlo k naplnění jejího účelu, tj. sankce za protiprávní jednání. Výše sankčního postihu proto byla

K tvrzení obviněného, že by sankce za totožný skutek měly být posuzovány souhrnně (tj. sankce ve formě vrácení dotace a sankce ve formě pokuty uložené Úřadem) Úřad uvádí následující. Obviněný (byť ne zcela explicitně) naráží na porušení zásady ne bis in idem, neboť se domnívá, že vrácení dotace představuje uložení téže povinnosti jako je uložení pokuty ve smyslu § 268 odst. 2 a odst. 3 zákona. V této souvislosti Úřad odkazuje na rozsudek

Úřad dodává, že citovaný rozsudek Krajského soudu v Brně byl potvrzen rozsudkem Nejvyššího správního soudu č. j. 5 As 225/2018-37 ze dne 27. 8. 2020. Současně Úřad uvádí, že ačkoliv se v případě, jehož se citovaný rozsudek týká, jednalo o krácení poskytnuté dotace (tj. nevyplacení dotace v plném rozsahu) a nikoliv o vrácení (již vyplacené) dotace, jsou závěry plynoucí z citovaného rozsudku plně aplikovatelné i na nyní šetřený případ. Úřad tedy s odkazem na citovanou judikaturu konstatuje, že k porušení zásady ne bis in idem nedochází, neboť vrácení dotace nelze považovat za sankci.

Úřad posoudil postup obviněného ze všech hledisek a s ohledem na výše uvedené rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí.

Pokuta je splatná do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí na účet Celního úřadu pro Jihomoravský kraj – pracoviště Brno zřízený u pobočky České národní banky v Brně číslo 3754-17721621/0710, variabilní symbol – IČO obviněného.

Podle § 93 odst. 1 písm. i) zákona o přestupcích se ve výrokové části rozhodnutí o přestupku, kterým je obviněný uznán vinným, kromě náležitostí podle správního řádu uvede výrok o náhradě nákladů řízení.

Podle § 95 odst. 1 zákona o přestupcích správní orgán uloží obviněnému, který byl uznán vinným, povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou. Pokud bylo rozhodnutí o přestupku zrušeno jiným orgánem veřejné moci a tato skutečnost má za následek nesplnění podmínek pro uložení náhrady nákladů řízení, správní orgán nahrazené náklady vrátí.

Vzhledem k tomu, že zákon o přestupcích v současné době náklady řízení blíže neupravuje, musel správní orgán vycházet z obecného právního předpisu, kterým je správní řád.

Podle § 79 odst. 5 správního řádu uloží správní orgán povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou účastníkovi, který řízení vyvolal porušením své právní povinnosti. Podle citovaného ustanovení správního řádu výši paušální částky nákladů řízení stanoví prováděcí právní předpis. Tímto předpisem je vyhláška č. 520/2005 Sb., o rozsahu hotových výdajů a ušlého výdělku, které správní orgán hradí jiným osobám, a o výši paušální částky nákladů řízení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška“), která v § 6 odst. 1 stanoví, že paušální částka nákladů správního řízení, které účastník vyvolal porušením své právní povinnosti, činí 1 000 Kč.

Jelikož v daném případě Úřad zahájil řízení o přestupku z moci úřední, neboť dospěl k závěru, že se obviněný dopustil přestupku, je zřejmé, že řízení bylo vyvoláno porušením právní povinnosti obviněného, a Úřad je tedy povinen obviněnému uložit náhradu nákladů řízení ve výši stanovené vyhláškou. Z toho důvodu Úřad rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozhodnutí.

Náklady řízení jsou splatné do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí na účet