I.ÚS 1091/19 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 1091/19 ze dne 17. 7. 2019 N 136/95 SbNU 158 Zneužití práva podáním rozhodčí žaloby po 11.5.2011 ve vztahu ke stavení promlčecí lhůty pro uplatnění pohledávky ze spotřebitelské úvěrové smlouvy   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Vladimíra Sládečka, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudce Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti Romana Pučalíka, zastoupeného Mgr. Petrem Němcem, advokátem, sídlem Mendíků 1396/9, Praha 4 - Michle, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. ledna 2019 č. j. 33 Cdo 1872/2018-386, rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 12. prosince 2017 č. j. 32 Co 48/2016-347 a rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 12. října 2017 č. j. 33 Cdo 5258/2016-319, za účasti Nejvyššího soudu a Krajského soudu v Praze jako účastníků řízení a obchodní společnosti Home Credit, a. s., sídlem Nové Sady 996/25, Brno, zastoupené Mgr. Vladimírem Uhdem, advokátem, sídlem Klimentská 1207/10, Praha 1 - Nové Město, jako vedlejší účastnice řízení, takto: I. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 17. ledna 2019 č. j. 33 Cdo 1872/2018-386 a rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 12. prosince 2017 č. j. 32 Co 48/2016-347 byla porušena základní práva stěžovatele na ochranu majetku a soudní ochranu podle čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. ledna 2019 č. j. 33 Cdo 1872/2018-386 a rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. prosince 2017 č. j. 32 Co 48/2016-347 se ruší. III. Ve zbytku se ústavní stížnost odmítá. Odůvodnění I. Vymezení věci 1. Ústavnímu soudu byla dne 31. 3. 2019 doručena ústavní stížnost, kterou se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí z důvodu tvrzeného porušení jeho základních práv podle čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě. II. Shrnutí řízení před obecnými soudy 2. Mezi vedlejší účastnicí, která je nebankovní společností specializující se na poskytování spotřebitelských úvěrů, a stěžovatelem v postavení spotřebitele byla dne 21. 9. 2009 uzavřena smlouva o úvěru podle § 497 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, (dále jen "obchodní zákoník"); její součástí byla rozhodčí doložka. Stěžovatel na základě této smlouvy využil možnosti čerpat úvěr poskytnutý vedlejší účastnicí, přičemž tak učinil do výše částky 16 529,80 Kč. Následně tento úvěr řádně nesplácel. Vedlejší účastnice proto využila sjednaného práva od smlouvy odstoupit a domáhala se zaplacení dlužné částky, která činila 16 736,80 Kč s příslušenstvím a kromě samotného úvěru zahrnovala i částku 207 Kč představující pojistné k úvěrové smlouvě. 3. Vedlejší účastnice se domáhala zaplacení dlužné částky v rozhodčím řízení. Její žaloba byla dne 23. 2. 2012 doručena Společnosti pro rozhodčí řízení, a. s. Ta téhož dne písemně osvědčila, že k rozhodnutí věci byl ze seznamu rozhodců působících při této společnosti určen rozhodce JUDr. Petr Meduna. Dne 23. 5. 2012 byl ve věci vydán rozhodčí nález sp. zn. H 2012/00324, jímž bylo žalobě vedlejší účastnice zcela vyhověno. Rozhodčí nález byl stěžovateli doručen dne 29. 5. 2012. K návrhu vedlejší účastnice byla usnesením Okresního soudu v Prostějově (dále jen "exekuční soud") ze dne 9. 10. 2012 č. j. 35 EXE 1705/2012-18 na základě rozhodčího nálezu nařízena exekuce na majetek stěžovatele za účelem uspokojení předmětné pohledávky, jakož i pro náklady oprávněné a pro náklady této exekuce, které měly být stanoveny v průběhu řízení. 4. Usnesením exekučního soudu ze dne 17. 4. 2015 č. j. 35 EXE 1705/2012-78 byla uvedená exekuce podle § 268 odst. 1 písm. h) občanského soudního řádu zastavena. Exekuční soud zohlednil právní závěry obsažené v několika nálezech Ústavního soudu, podle nichž jsou obecné soudy povinny v exekučním řízení při posuzování otázky, zda rozhodčí nález je způsobilým exekučním titulem, zkoumat pravomoc orgánu, který exekuční titul vydal. Tím byla překonána dřívější rozhodovací praxe Nejvyššího soudu, který ji posléze změnil usnesením ze dne 10. 7. 2013 sp. zn. 31 Cdo 958/2012 (č. 92/2013 Sb. NS) vydaným velkým senátem občanskoprávního a obchodního kolegia. Podle tohoto usnesení, nevydal-li rozhodčí nález rozhodce, jehož výběr se uskutečnil podle transparentních pravidel, respektive byl-li rozhodce určen právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, pak takovýto rozhodčí nález není způsobilým exekučním titulem podle § 40 odst. 1 písm. c) zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Rozhodce určený na základě absolutně neplatné rozhodčí doložky nebyl oprávněn k vydání rozhodčího nálezu podle zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o rozhodčím řízení"). 5. Neplatnost rozhodčí doložky v posuzované věci byla důsledkem toho, že v ní rozhodce nebyl určen transparentním způsobem. Záleželo výlučně na Společnosti pro rozhodčí řízení, a. s., koho za rozhodce vybere a jmenuje, aniž by tento výběr mohly strany, zejména povinný, jakýmkoli způsobem ovlivnit. V tomto ohledu vyšel exekuční soud ze závěrů, k nimž dospěl velký senát občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu v usnesení ze dne 11. 5. 2011 sp. zn. 31 Cdo 1945/2010 (č. 121/2011 Sb. NS), podle nichž neobsahuje-li rozhodčí smlouva přímé určení rozhodce či konkrétní způsob jeho určení a odkazuje-li na "rozhodčí řád" vydaný právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, je taková rozhodčí smlouva neplatná podle § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, (dále jen "občanský zákoník"). 6. Vzhledem k zastavení exekuce podala vedlejší účastnice dne 21. 7. 2015 žalobu, kterou se domáhala vydání rozsudku, jímž by soud uložil stěžovateli povinnost zaplatit jí částku 16 736,80 Kč s příslušenstvím. Stěžovatel následně navrhl zamítnutí žaloby z důvodu jejího promlčení. Okresní soud v Mladé Boleslavi (dále jen "okresní soud") rozsudkem ze dne 11. 11. 2015 č. j. 18 C 228/2015-163 žalobě vyhověl. 7. Okresní soud odvíjel počátek běhu promlčecí doby ode dne, kdy byl stěžovateli doručen dopis ze dne 24. 2. 2010, kterým vedlejší účastnice odstupuje od smlouvy o úvěru. Den doručení byl s ohledem na obvyklý běh poštovní přepravy určen dnem 1. 3. 2010, což znamená, že k promlčení nároku mělo dojít uplynutím čtyřleté promlčecí doby dne 1. 3. 2014. Posouzení námitky promlčení tak záviselo na tom, zda došlo k stavení promlčecí doby v důsledku zahájení rozhodčího řízení podle § 403 obchodního zákoníku nebo exekučního řízení podle § 402 obchodního zákoníku. Samotné rozhodčí řízení, které trvalo přibližně dva měsíce, nemohlo mít za následek, že by promlčecí doba trvala i v době podání žaloby. Jinak je tomu ale v případě exekučního řízení. Jeho délka podle okresního soudu opodstatňuje závěr, že promlčecí doba začala běžet dne 1. 3. 2010, neběžela od 9. 10. 2012 do 23. 6. 2015 a znovu začala běžet dne 24. 6. 2015. Žaloba byla proto dne 21. 7. 2015 podána v rámci zachované promlčecí doby. 8. Při hodnocení následků zahájení exekučního řízení okresní soud odmítl přičíst vedlejší účastnici k tíži, že rozhodce neshledal nedostatek své pravomoci a vydal rozhodčí nález, který byl později zrušen či shledán jako nezpůsobilý exekuční titul. Výjimkou by mohla být situace, kdy by věřitel zjevně zneužíval právo například tím, že by v době zahájení rozhodčího řízení věděl o neplatnosti rozhodčí doložky, například s ohledem na předchozí, dlouhodobě ustálenou rozhodovací praxi soudů v jiných skutkově a právně identických věcech. V posuzované věci ale okresní soud takovouto skutečnost neshledal. 9. K odvolání stěžovatele byl rozsudek okresního soudu změněn rozsudkem Krajského soudu v Praze (dále též jen "krajský soud") ze dne 25. 4. 2016 sp. zn. 32 Co 48/2016-250 tak, že se žaloba vedlejší účastnice zamítá. Krajský soud dospěl k závěru, že po dobu exekučního řízení nedošlo ke stavení promlčecí doby. Za zahájení soudního řízení podle § 402 obchodního zákoníku nelze považovat podání návrhu na výkon rozhodnutí. Rozhodčí nález, který byl vydán v promlčecí době, zároveň není způsobilým exekučním titulem a není vykonatelný, protože neplatnost rozhodčí doložky měla za následek nedostatek pravomoci rozhodce k jeho vydání. Ustanovení § 408 odst. 1 obchodního zákoníku o promlčení práva pravomocně přiznaného v desetileté promlčecí době není v posuzované věci použitelné. 10. Námitku promlčení učiněnou stěžovatelem krajský soud nepovažoval za rozpornou s dobrými mravy. Tato námitka je dlužníkem nakonec uplatňována vždy za tím účelem, aby byla odvrácena povinnost poskytno