I.ÚS 1670/22 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 1670/22 ze dne 15. 11. 2022 N 137/115 SbNU 72 Nezákonná pořádková pokuta telefonnímu operátorovi pro nesplnění výzvy dle § 8 trestního řádu   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Jaromíra Jirsy, soudců Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj) a Pavla Šámala o ústavní stížnosti stěžovatelky Vodafone Czech Republic, a. s., se sídlem Praha 5, náměstí Junkových 2808/2, zastoupené Mgr. Martinem Dolečkem, advokátem, se sídlem Praha 4, Na Strži 2102/61a, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 20. 4. 2022 č. j. 31 Nt 1505/2022-14 a usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Libereckého kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování, odboru obecné kriminality, ze dne 1. 4. 2022 č. j. KRPL-98362-773/TČ-2021-180070-JT, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci a Policie České republiky a Krajského ředitelství policie Libereckého kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování, odboru obecné kriminality, jako účastníků řízení, takto: I. Usnesením Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Libereckého kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování, odboru obecné kriminality, ze dne 1. 4. 2022 č. j. KRPL-98362-773/TČ-2021-180070-JT a usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 20. 4. 2022 č. j. 31 Nt 1505/2022-14 bylo porušeno právo stěžovatelky na ochranu vlastnictví zaručené čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. II. Usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Libereckého kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování, odboru obecné kriminality, ze dne 1. 4. 2022 č. j. KRPL-98362-773/TČ-2021-180070-JT a usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci ze dne 20. 4. 2022 č. j. 31 Nt 1505/2022-14 se ruší. Odůvodnění I. 1. Stěžovatelka navrhuje, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označené usnesení orgánu policie, kterým jí byla podle § 36 odst. 2 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim, (dále jen "TOPO") uložena pořádková pokuta ve výši 50 000 Kč, a to za nesplnění jeho výzvy ze dne 16. 3. 2022. Dále navrhuje zrušení usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci (dále jen "krajský soud"), kterým byla zamítnuta její stížnost proti uvedenému usnesení. 2. Podle stěžovatelky došlo vydáním napadených rozhodnutí k zásahu do jejích práv podle čl. 2 odst. 2, čl. 4 odst. 1 a 2 a čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Dodatkový protokol"). II. 3. Ze spisového materiálu se podává, že stěžovatelka byla žádostí Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Libereckého kraje, Služby kriminální policie a vyšetřování, odboru obecné kriminality, (dále jen "policejní orgán") ze dne 3. 2. 2022 č. j. KRPL-98362-631/TČ-2021-180070-JT podle § 8 odst. 1 trestního řádu vyzvána, aby poskytla informace k získání duplicitní SIM karty poškozené Adély Š. (jedná se o pseudonym), případně aby tuto duplicitní SIM kartu vydala. Stěžovatelka se k této žádosti vyjádřila tak, že vytvoření duplicitní SIM karty by bylo v rozporu s jejími povinnostmi vyplývajícími především z ustanovení § 89 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o elektronických komunikacích"). Soudkyně Okresního soudu v České Lípě (dále též jen "okresní soud") následně na žádost policejního orgánu usnesením ze dne 1. 3. 2022 č. j. 0 Nt 10003/2022 podle § 8 odst. 5 trestního řádu uložila stěžovatelce, aby policejnímu orgánu vystavila a poskytla duplicitní SIM kartu k telefonnímu číslu, jež měla poškozená v minulosti používat. Policejní orgán poté s odkazem na uvedené usnesení soudkyně Okresního soudu v České Lípě opětovně vyzval stěžovatelku k vyhotovení a předání požadované duplicitní SIM karty. Stěžovatelka svým vyjádřením ze dne 15. 3. 2022 znovu odmítla této výzvě vyhovět. Policejní orgán následně ještě jednou výzvou ze dne 16. 3. 2022 č. j. KRPL-98362-752/TČ-2021-180070-JT ve znění dodatku z téhož dne č. j. KRPL-98362-754/TČ-2021-180070-JT stěžovatelku vyzval k vyhotovení a poskytnutí duplicitní SIM karty, přičemž stěžovatelka ve svém vyjádření ze dne 23. 3. 2022 i tentokrát odmítla výzvě vyhovět. Policejní orgán uvedené žádosti a výzvy činil v rámci trestního stíhání proti Josefu Š. (jedná se o pseudonym) pro zvlášť závažný zločin vraždy podle § 140 odst. 2, odst. 3 písm. i) trestního zákoníku, jehož se měl obviněný dopustit právě vůči poškozené Adéle Š. Napadeným usnesením policejního orgánu byla stěžovatelce uložena pořádková pokuta ve výši 50 000 Kč. Její stížnost krajský soud napadeným usnesením zamítl. III. 4. Stěžovatelka namítá, že nebyla oprávněna vyhovět žádosti policejního orgánu o vyhotovení a poskytnutí duplicitní SIM karty, tudíž jí pořádková pokuta byla uložena za nesplnění povinnosti, kterou ani splnit nemohla. Tvrdí, že předmětem dožádání podle § 8 odst. 1 trestního řádu (případně ve spojení s § 8 odst. 5 trestního řádu) nemohou být informace a činnosti, které je orgán činný v trestním řízení povinen získat zvláštním procesním postupem stanoveným např. v § 88, 158d či 82 trestního řádu. Podle ní nelze ustanovení § 8 odst. 1 trestního řádu považovat za "sběrnou kategorii" pro zásahy do základních práv a svobod. Z uvedených důvodů má za to, že požadavek policejního orgánu v posuzované věci šel zjevně nad rámec dožádání o poskytnutí informací a součinnosti podle § 8 odst. 1 trestního řádu, neboť aktivní vyhotovení nové SIM karty k již neaktivnímu klientskému účtu mělo policejnímu orgánu umožnit přístup k informacím chráněným podle zvláštních právních předpisů, a to bez využití postupu podle § 88 či 88a trestního řádu. 5. Podle stěžovatelky jí nebylo možno uvedenou povinnost uložit ani s použitím § 8 odst. 5 trestního řádu, neboť toto ustanovení se týká výlučně poskytnutí informací pro účely trestního řízení, o což však v dané věci nešlo. Vyslovení požadavku na výkon činnosti stěžovatelky (v podobě vyhotovení a poskytnutí SIM karty) tak mělo postrádat zákonné zmocnění. Upozorňuje na skutečnost, že soudkyně Okresního soudu v České Lípě ve výše uvedeném usnesení ze dne 1. 3. 2022 uložila stěžovatelce povinnost vystavit a poskytnout duplicitní SIM kartu, aniž by uvedla, že uděluje policejnímu orgánu souhlas se sdělením určitých informací. Z uvedených důvodů je přesvědčena, že se usnesení soudkyně okresního soudu zcela vymyká ustanovení § 8 odst. 5 trestního řádu, což je činí zcela nepřezkoumatelným. Z odůvodnění zmíněného usnesení není podle ní vůbec zřejmé, že soudkyně okresního soudu provedla ústavní test proporcionality ve vztahu k potřebě postupovat podle § 8 odst. 5 trestního řádu. Jelikož podle jejího názoru nelze k řešení potřeby vyhotovení a předání duplicitní SIM karty aplikovat ustanovení § 8 odst. 1 trestního řádu, a to ani ve spojení s § 8 odst. 5 trestního řádu, má za to, že ji nelze zbavit povinností, které pro ni vyplývají ze zákona o elektronických komunikacích. Proto se domnívá, že nemohla vyhovět požadavkům policejního orgánu a soudkyně okresního soudu. 6. Stěžovatelka konečně namítá, že pořádková pokuta jí byla nesprávně uložena podle § 36 odst. 2 TOPO, a nikoli podle § 66 odst. 1 trestního řádu, který podle ní dopadá jak na fyzickou, tak i na právnickou osobu. Uvádí, že postup podle § 36 odst. 2 TOPO lze aplikovat pouze v řízeních vedených proti právnické osobě, což není daný případ. IV. 7. Policejní orgán ve vyjádření k ústavní stížnosti nejprve podrobně rekapituloval postup vůči stěžovatelce v průběhu daného trestního řízení, který vyústil v uložení pořádkové pokuty stěžovatelce. Sdělil, že na základě opakované výzvy ze dne 27. 4. 2022 stěžovatelka vyhotovila a dne 9. 5. 2022 policejnímu orgánu předala požadovanou SIM kartu. Podle jeho názoru byl postup vůči stěžovatelce věcně správný a zákonný a v podrobnostech odkázal na odůvodnění napadených usnesení. 8. Krajský soud ve vyjádření toliko odkázal na své usnesení. 9. Ústavní soud nepovažoval za nutné zasílat obdržená vyjádření stěžovatelce k replice, neboť neobsahovala žádné nové závažné skutečnosti, jež by nebyly patrné z trestního spisu, nebo argumentaci, která by měla vliv na posouzení věci. Nadto z materiálního hlediska nelze přehlížet skutečnost, že Ústavní soud ústavní stížnosti vyhověl. V. 10. Ústavní soud v souladu s ustanovením § 44 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") uvážil, že ve věci není třeba konat ústní jednání, neboť by to nepřispělo k dalšímu, resp. hlubšímu objasnění věci, než jak se s ní seznámil z vyžádaného spis