I.ÚS 2906/22 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 2906/22 ze dne 21. 3. 2023   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce Pavla Šámala a soudce zpravodaje Jaroslava Fenyka o ústavní stížnosti obchodní korporace UNIMEX-INVEST, s. r. o., se sídlem Svojsíkova 1596/2, Ostrava, zastoupené doc. JUDr. Zdeňkem Koudelkou, Ph.D., advokátem se sídlem Optátova 874/46, Brno, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. srpna 2022 č. j. KSOS 31 INS 4184/2021, 4 VSOL 365/2022-B-184, výroku I. usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. srpna 2022 č. j. KSOS 31 INS 4184/2021-B-225 a usnesením vyhlášeným Krajským soudem v Ostravě na schůzi věřitelů dne 25. srpna 2022 v insolvenčním řízení vedeném u tohoto soudu pod sp. zn. KSOS 31 INS 4184/2021, jimiž bylo přiznáno hlasovací právo věřitelce obchodní korporace CREDITEX HOLDING, a. s. a věřitelka obchodní korporace CREDITEX HOLDING, a. s. byla potvrzena jako zástupkyně věřitelů, za účasti Vrchního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Ostravě, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi byla porušena její práva zaručená čl. 11, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě. II. Rekapitulace skutkového a procesního vývoje 2. Stěžovatelka je insolvenční dlužnicí v insolvenčním řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě (dále jen "krajský soud") pod sp. zn. KSOS 31 INS 4184/2021. V rámci tohoto řízení stěžovatelka podala návrh na vyloučení soudce krajského soudu Mgr. Rostislava Krhuta z projednávání a rozhodování předmětné insolvenční věci. Vrchní soud v Olomouci (dále jen "vrchní soud") k tomuto návrhu ústavní stížností napadeným usnesením rozhodl tak, že soudce Mgr. Rostislav Krhut není vyloučen z projednávání a rozhodování předmětné insolvenční věci. Vrchní soud nespatřil stěžovatelkou namítané důvody pro vyloučení jmenovaného soudce. Vyložil, že důvodem vyloučení soudce nejsou okolnosti spočívající v jeho postupu v řízení o projednávané věci ani tvrzení, že věc byla přidělena tomuto soudci nezákonným způsobem. 3. Dne 25. 8. 2022 se v předmětné insolvenční věci konalo přezkumné jednání a schůze věřitelů. Na schůzi věřitelů byla přijata a krajským soudem vyhlášena mimo jiné ústavní stížností napadená usnesení, jimiž bylo přiznáno hlasovací právo věřitelce obchodní korporaci CREDITEX HOLDING, a. s., se sídlem U vysočanského pivovaru 701/3, Praha 9 (dále jen "věřitelka č. 1"), a věřitelka č. 1 byla potvrzena jako zástupkyně věřitelů. III. Argumentace stěžovatelky 4. Stěžovatelka především namítá, že soudce Mgr. Rostislav Krhut je podjatý. Stěžovatelka rekapituluje, že od počátku řízení byla podle rozvrhu práce věc přidělena k rozhodování soudkyni krajského soudu JUDr. Kateřině Holešovské, jejíž nepodjatost rovněž zpochybňovala. V průběhu řízení byla věc nově přidělena soudci Mgr. Rostislavu Krhutovi, aniž by stěžovatelka o změně obsazení senátu věděla. Jmenovaný soudce následně stěžovatelce sdělil, že soudkyně JUDr. Kateřina Holešovská byla z oddělení 31 INS dodatkem k rozvrhu práce vyřazena a že tak bez dalšího odpadl důvod rozhodovat o námitce její podjatosti. Stěžovatelka však způsob, jakým došlo ke změně insolvenčního soudce rozhodujícího danou věc, zpochybňovala a námitku podjatosti poté uplatnila i vůči soudci Mgr. Rostislavu Krhutovi; doslovný přepis této námitky pak připojila k ústavní stížnosti. Učiněná změna soudce podle stěžovatelky odporuje ústavním pravidlům, a proto je podle ní soudce Mgr. Rostislav Krhut soudcem nezákonným, a tudíž i podjatým. 5. Vůči napadeným usnesením krajského soudu, vyjma namítané podjatosti soudce Mgr. Rostislava Krhuta, stěžovatelka namítá, že přestože požádala o odročení přezkumného jednání a schůze věřitelů z důvodu hospitalizace jejího jednatele, krajský soud jednání neodročil a jednal bez její přítomnosti. Přestože insolvenční správce před přezkumným jednáním popřel co do pravosti celou pohledávku věřitelky č. 1), rozhodl krajský soud ve smyslu § 52 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "insolvenční zákon"), tak, že v rozsahu dílčích pohledávek P1.3 a P1.4, které byly stěžovatelkou uhrazeny již v únoru 2022, jakož i v rozsahu dílčích pohledávek P1.1 a P1.2., o jejichž spornosti svědčí celá řada důvodů (které v ústavní stížnosti zevrubně popisuje), přiznal věřitelce č. 1) hlasovací práva, ačkoli schůze přítomných věřitelů věřitelce č. 1) hlasovací práva nepřiznala. Krajský soud odůvodnil své rozhodnutí odkazem na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2011 sen. zn. 29 NSČR 29/2009, které se však podle ní nijak netýká otázky hlasovacích práv věřitelů. 6. Jelikož v rámci schůze věřitelů krajský soud přiznal v rozporu s právními předpisy hlasovací práva věřitelce č. 1), a to v celém rozsahu její insolvenční přihlášky, nedůvodně tuto věřitelku zvýhodnil na hlasovacích právech tak, že věřitelka č. 1) disponovala nejvyšším počtem hlasů a následně nezákonně rozhodla o změně osoby insolvenčního správce a o tom, že bude vykonávat funkci zástupkyně věřitelů. Jediným vysvětlením tohoto postupu je podle stěžovatelky snaha o vytěsnění jiných věřitelů. Její právní kroky (návrh na odročení, námitka podjatosti, návrh na delegaci, apod.) jsou přitom krajským soudem ignorovány. 7. Konečně stěžovatelka namítá, že z jednání dne 25. 8. 2022 nebyl pořízen zvukový záznam, ačkoli § 85 insolvenčního zákona nedává insolvenčnímu soudu právo zvukový záznam z jednání nepořizovat. Tím je rovněž dokreslována stěžovatelkou namítaná skutečnost o nezákonnosti a podjatosti soudce Mgr. Rostislava Krhuta. IV. Předpoklady řízení před Ústavním soudem 8. Ústavní stížnost byla oprávněnou osobou podána včas [§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu")]. Stěžovatelka je řádně zastoupena advokátem (§ 29 až § 31 zákona o Ústavním soudu). Ústavní soud je k projednání ústavní stížnosti příslušný. Dále se Ústavní soud zabýval její přípustností ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu ve vztahu k jednotlivým napadeným rozhodnutím. 9. Jde-li o splnění procesních podmínek usnesení přijatých na schůzi věřitelů, Ústavní soud předesílá, že schůze věřitelů představuje zvláštní formu jednání insolvenčního soudu a lze ji přiznat postavení zvláštního orgánu, který v určitém rozsahu přímo vykonává státní moc, přičemž přípustnost ústavní stížnosti již v minulosti Ústavní soud dovodil u některých druhů rozhodnutí v insolvenčním řízení, která i jako nemeritorní rozhodnutí jsou způsobilá bezprostředně a citelně zasáhnout do základních práv stěžovatele [srov. zejm. nález ze dne 23. 4. 2015 sp. zn. I. ÚS 1549/11 (N 83/77 SbNU 197)]. 10. Předpoklad přípustnosti ústavní stížnosti je splněn v případě usnesení krajského soudu, jímž byla věřitelka č. 1) potvrzena jako zástupkyně věřitelů (srov. obdobně bod 50. nálezu sp. zn. I. ÚS 1549/11), jakož i v případě výroku I. usnesení č. j. KSOS 31 INS 4184/2021-B-225, jímž krajský soud potvrdil usnesení ze schůze věřitelů o odvolání insolvenčního správce z funkce a o ustanovení insolvenčního správce nového (srov. bod 6. usnesení ze dne 1. 7. 2021 sp. zn. III. ÚS 1436/21; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz). 11. Ústavní stížnost je naopak nepřípustná v rozsahu, ve kterém směřuje proti usnesení krajského soudu, jímž bylo rozhodnuto o hlasovacím právu věřitelky č. 1) na schůzi věřitelů. Jde totiž o procesní usnesení, kterým insolvenční soud upravuje hlasovací poměry pro účely konkrétní schůze věřitelů, aniž by jím však byl vázán i pro schůze následující (srov. bod 51. nálezu sp. zn. I. ÚS 1549/11 či usnesení ze dne 1. 7. 2021 sp. zn. III. ÚS 1436/21). 12. Ústavní stížnost stěžovatelky proti usnesení vrchního soudu již Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 11. 1. 2023 sp. zn. III. ÚS 2918/22 podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako nepřípustnou, neboť tato nesměřovala proti konečnému (meritornímu) rozhodnutí. Z téhož důvodu obdobné ústavní stížnosti Ústavní soud odmítá obvykle jako nepřípustné (srov. např. usnesení ze dne 10. 11. 2021 sp. zn. IV. ÚS 2818/21 či usnesení ze dne 9. 3. 2022 sp. zn. I. ÚS 132/22). V některých případech však Ústavní soud (alespoň "kvazimeritorní") přezkum rozhodnutí o nevyloučení soudce z projednávání a rozhodování insolvenční věci s ohledem na konkrétní okolnosti věci připustil (srov. např. usnesení ze dne 17. 10. 2013 sp. zn. I. ÚS 2258/12, usnesení ze dne 15. 4. 2014 sp. zn. II. ÚS 594/14 či usnesení ze dne 5. 11. 2014 sp. zn. IV. ÚS 2926/14). 13. Vzhledem k