I.ÚS 3914/17 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 3914/17 ze dne 12. 12. 2018   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vladimíra Sládečka, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudce Davida Uhlíře o ústavní stížnosti J. K., zastoupeného Mgr. Janem Valihrachem, advokátem, sídlem Žižkova 1934/12, Jihlava, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. září 2017 č. j. 6 Tdo 791/2017-147, rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 19. ledna 2017 č. j. 6 To 58/2016-3919 a rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11. května 2016 č. j. 43 T 5/2015-3639, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Brně, jako účastníků řízení, a Nejvyššího státního zastupitelství, Vrchního státního zastupitelství v Olomouci a Krajského státního zastupitelství v Brně, jako vedlejších účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 14. 12. 2017 a doplněna podáním ze dne 19. 2. 2018, navrhl stěžovatel zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí z důvodu tvrzeného porušení jeho základních práv podle čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3, čl. 38 odst. 2, čl. 39 a čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 a 2, čl. 6 odst. 3 písm. d) a čl. 7 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). II. Shrnutí řízení před obecnými soudy 2. Rozsudkem Krajského soudu v Brně (dále jen "krajský soud") ze dne 11. 5. 2016 č. j. 43 T 5/2015-3639 byl stěžovatel (vedle dalších obviněních) uznán vinným zločinem podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) trestního zákoníku ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku dílem dokonanému a dílem ukončenému ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku a zločinem zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. a), b) trestního zákoníku. Za toto jednání byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 5 let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem. Dále mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu zaměstnání ve státní správě v pozici oprávněné úřední osoby dle § 15 odst. 2 správního řádu na dobu 5 let a peněžitý trest ve výši 200 denních sazeb, kdy výše jedné denní sazby činí 2 500 Kč, tedy celkem 500 000 Kč. Pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, mu byl stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání 10 měsíců. 3. Trestného jednání se měl stěžovatel dopustit zjednodušeně řečeno tím, že jako zaměstnanec odboru licencí Energetického regulačního úřadu provedl dne 31. 12. 2010, v doprovodu svého kamaráda, předběžnou kontrolu stavu dokončenosti fotovoltaické elektrárny společnosti MONDRAGONE s.r.o., umístěné ve Vrahovicích u Prostějova. V jejím průběhu záměrně přehlédl, že nainstalované fotovoltaické panely nejsou navzájem propojeny mezi sebou, a proto fotovoltaická elektrárna není k tomuto dni dokončená a provozuschopná. I přes toto zjištění však následně, po návratu do sídla Energetického regulačního úřadu v Jihlavě, ještě téhož dne záměrně v 15:05 hodin vytiskl rozhodnutí o udělení licence pro tuto společnost, které odnesl své nadřízené I. F., která je podepsala na základě jím sdělených informací. Stěžovatel měl takto jednat, ačkoli nebyl ve správním řízení Energetického regulačního úřadu ohledně žádosti společnosti MONDRAGONE s.r.o. oprávněnou úřední osobou, přičemž tak činil bez pokynu a bez vědomí oprávněných úředních osob - L. P., I. F. a L. Ž. Den předtím, tedy dne 30. 12. 2010, přitom L. Ž. osobně provedl kontrolu fotovoltaické elektrárny. Na jejím základě zjistil, že je na ní nainstalován minimální počet fotovoltaických panelů, pročež dospěl k rozhodnutí nevydat licenci společnosti MONDRAGONE, s.r.o. do 31. 12. 2010, což stěžovateli sdělil ještě před jeho výše popsaným jednáním. 4. Podle krajského soudu měl stěžovatel překročit svou pravomoc a zneužít svého úředního postavení tím, že v rozporu s § 2, 3, § 15 odst. 2 a § 51 odst. 3 správního řádu záměrně a cíleně pomohl jiné osobě získat neoprávněně licenci ve prospěch společnosti MONDRAGONE s.r.o. na výrobu elektřiny z fotovoltaických zdrojů ještě v roce 2010. Na základě této licence a provedení tzv. prvního paralelního připojení k distribuční soustavě společnosti E.ON Distribuce, a.s., k němuž došlo dne 31. 12. 2010, totiž vznikl společnosti MONDRAGONE s.r.o. neoprávněný nárok na garantovanou výkupní cenu pro výrobu elektřiny z fotovoltaických zdrojů uvedených do provozu v roce 2010 ve výši 12 150 Kč za vyrobenou MWh po dobu 20 let, zatímco kdyby došlo k uvedení do provozu až v roce 2011, výkupní cena by činila pouze 5 500 Kč za vyrobenou MWh po dobu 20 let. Společnost MONDRAGONE s.r.o. by se tak za toto období v souhrnu obohatila o částku nejméně 63 mil. Kč na úkor společnosti E.ON Distribuce, a.s. a od 1. 1. 2013 primárně na úkor společnosti E.ON Energie, a.s. Jen v období od 1. 1. 2011 do 31. 12. 2012 měla takto společnost MONDRAGONE s.r.o. způsobit škodu primárně společnosti E.ON Distribuce, a.s. ve výši nejméně 5 440 008 Kč a v období od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 primárně společnosti E.ON Energie, a.s. ve výši nejméně 2 987 117 Kč. 5. Rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci (dále jen "vrchní soud") ze dne 19. 1. 2017 č. j. 6 To 58/2016-3919 byl k odvolání stěžovatele zrušen rozsudek krajského soudu ohledně jeho osoby a nově bylo rozhodnuto, že stěžovatel jako úřední osoba v úmyslu opatřit jinému neoprávněný prospěch překročil svou pravomoc a způsobil takovým činem škodu velkého rozsahu, čímž spáchal zvlášť závažný zločin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. b) trestního zákoníku. Za toto jednání byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání pěti let, k jehož výkonu byl zařazen do věznice s dozorem. Současně mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu zaměstnání ve státní správě v pozici oprávněné úřední osoby dle § 15 odst. 2 správního řádu na dobu 5 let. Stěžovatel již ale nebyl uznán vinným zločinem podvodu a nebyl mu uložen ani peněžitý trest. 6. Dovolání stěžovatele proti rozsudku vrchního soudu bylo usnesením ze dne 20. 9. 2017 č. j. 6 Tdo 791/2017-147 odmítnuto jako zjevně neopodstatněné. III. Argumentace stěžovatele 7. Stěžovatel má za to, že byl uznán vinným na základě zcela nepřezkoumatelných, nelogických a částečně i nepravdivých skutkových zjištění obecných soudů, při nichž nebyl respektován princip rozhodování in dubio pro reo, respektive požadavek zjištění subjektivní stránky jeho jednání bez důvodných pochybností. Jestliže stěžovatel nemohl při "neformální" prohlídce záměrně přehlédnout stav fotovoltaické elektrárny, pak logicky nemohl jednat ve srozumění, že porušuje své povinnosti jako úřední osoba v souvislosti s výkonem pravomocí a odpovědnosti. 8. Na prohlídku fotovoltaické elektrárny, která se uskutečnila dne 31. 12. 2010, měl být stěžovatel vyslán svou přímou nadřízenou I. F. a za tímto účelem mu byl udělen cestovní příkaz a přiděleno osobní vozidlo zaměstnavatele. V žádném případě nejednal bez vědomí či pokynu oprávněných úředních osob. Při prohlídce neměl vystupovat jako úřední osoba, ani vykonávat pravomoc či postupovat podle správního řádu. Smyslem této "neformální" prohlídky bylo pouze orientačně zjistit existenci energetického zařízení, bez dalšího technického zkoumání, přičemž jediným jejím formalizovaným výstupem bylo doplnění údaje o uskutečněné prohlídce do tabulky vyplňované jednotlivými pracovníky Energetického regulačního úřadu. Nijak nezjišťoval stavebně technickou dokončenost výroben, propojení jejich jednotlivých součástí či počet instalovaných panelů či jejich druhů. 9. Již z tohoto důvodu stěžovatel nemohl záměrně přehlédnout některé bližší skutečnosti týkající se stavu výrobny. Na rozdíl od pracovníků distributora není (stejně jako ostatní pracovníci Energetického regulačního úřadu) odborníkem s odpovídajícím vzděláním a příslušným osvědčením orgánu státního dozoru a neměl ani k dispozici žádné technické prostředky k posouzení stavu výrobny. Tento stav byl osvědčován především závěry stavebního úřadu v rámci rozhodnutí o povolení výrobny do užívání a dále příslušnou revizní zprávou vydanou revizním technikem, o jejíž správnosti neměli pracovníci Energetického regulačního úřadu důvod pochybovat. Před připojením do distribuční soustavy muselo být navíc provedeno tzv. první paralelní připojení, které však neprováděl Energetický regulační úřad, ale přímo odborní pracovníci distributora poté, co se seznámili se skutečným stavem výrobny. Protokol o zjištěních byl podmínkou pro uzavření smlouvy o výkupu elektrické energie. 10. Pro závěr o vině byla podstatná výpověď svědka L. Ž., která však podle stěžovatele není důvěryhodná. Svědek ji v průběhu přípravného řízení i řízení před soudem postupně upravoval. Nejprve tvrdil, že stěžovatele nepožádal, aby za něj absolvoval prohlídku předmětné elektrárny. Pozděj