I.ÚS 630/16 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       I.ÚS 630/16 ze dne 29. 11. 2016 N 227/83 SbNU 535 Povinnost státu zabezpečit zajištěnému cizinci v řízení o správním vyhoštění účinný přístup k právní pomoci   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - senátu složeného z předsedy senátu Davida Uhlíře a soudců Kateřiny Šimáčkové (soudce zpravodaj) a Tomáše Lichovníka - ze dne 29. listopadu 2016 sp. zn. I. ÚS 630/16 ve věci ústavní stížnosti N. K. J., zastoupeného Mgr. Bc. Filipem Schmidtem, LL.M., advokátem, se sídlem Helénská 4, Praha 2, proti rozhodnutí Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje, odboru cizinecké policie, ze dne 4. 11. 2015 č. j. KRPU-211126-61/ČJ-2015-040022-SV a proti postupu Policie České republiky spočívajícímu v neakceptování jeho úmyslu podat žádost o mezinárodní ochranu, spojené s návrhem na zrušení § 169 odst. 5 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, a § 3b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, za účasti Policie České republiky jako účastníka řízení. I. Návrh na zrušení rozhodnutí Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje, odboru cizinecké policie, ze dne 4. 11. 2015 č. j. KRPU-211126-61/ČJ-2015-040022-SV se zamítá. II. Ve zbytku se ústavní stížnost a návrhy s ní spojené odmítají. Odůvodnění I. Vymezení věci a předchozí průběh řízení 1. V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že bylo porušeno jeho základní právo nebýt vystaven mučení, nelidskému nebo ponižujícímu zacházení (dále též jen "špatné zacházení"), právo na spravedlivý proces a právo na azyl, neboť jeho žádost o mezinárodní ochranu nebyla nikdy věcně projednána a na základě napadeného rozhodnutí policie o správním vyhoštění byl vyhoštěn do Iráku, aniž by byla řádně posouzena jeho důvodná obava z nebezpečí mučení a zabití v Iráku. Přitom odkázal na čl. 7 odst. 2, čl. 36 odst. 2, čl. 37 odst. 2 a 3 a čl. 43 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 3 a 13 evropské Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). 2. Stěžovatel je původem z Iráku, kde žil v Bagdádu. Podle svého vyjádření je sunnita a v letech 2005 a 2010 pracoval jako kovář pro americkou firmu a zprostředkovaně pro armádu USA, což dokládá několika osvědčeními od armády USA. Podle svého vyjádření Irák opustil z důvodu výhrůžek smrtí od šíitských milic za spolupráci s Američany. Jeho cílem bylo požádat o azyl ve Švédsku, kde žije jeho bratr. 3. Dne 30. 9. 2015 Policie České republiky při silniční kontrole na dálnici do Německa stěžovatele zajistila, neboť neměl žádné povolení ke vstupu do České republiky. Dne 1. 10. 2015 policie rozhodla o zajištění stěžovatele podle § 129 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, (dále jen "cizinecký zákon") za účelem jeho předání do Rakouska, neboť měla za to, že odsud stěžovatel přicestoval do České republiky. Zároveň zjistila, že stěžovatel dosud o azyl v Evropské unii (dále také jen "EU") nepožádal. Stěžovatel byl eskortován do Zařízení pro zajištění cizinců (dále jen "ZZC") Bělá-Jezová. Dne 9. 10. 2015 však rakouské orgány oznámily, že stěžovatele nepřevezmou. Proto policie následně se stěžovatelem zahájila řízení o správním vyhoštění a dne 12. 10. 2015 rozhodla o jeho dalším zajištění za účelem správního vyhoštění. Dne 13. 10. 2015 bylo stěžovateli předáno písemné poučení v arabském jazyce o možnosti podat žádost o azyl ve lhůtě sedmi dnů ve smyslu § 3b odst. 1 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu. Dne 30. 10. 2015 byl stěžovatel převezen do ZZC Drahonice. A. Řízení o správním vyhoštění 4. Dne 13. 10. 2015 byl se stěžovatelem učiněn pohovor pro potřeby řízení o jeho správním vyhoštění. Stěžovatel vypověděl, že jeho cílem je dostat se do Švédska, kde žije jeho bratr a kde chce požádat o azyl. Dodal také, že ve Švédsku již rok u bratra žije jeho manželka s dětmi a čekají na něj, aby společně požádali o azyl. To neuvedl při pohovoru s policií při svém zajištění dne 30. 9. 2015, aby neohrozil svoji rodinu v případě podání žádosti o azyl. Na otázku, zda je nějaký důvod, který mu brání v návratu do Iráku, odpověděl, že mu tam hrozí smrt, neboť je šíit a pět let pracoval u americké armády, což někteří považují za kolaboraci. 5. Dne 15. 10. 2015 policie požádala Ministerstvo vnitra o závazné stanovisko k možnosti vycestování stěžovatele ve smyslu § 120a cizineckého zákona. Týž den vydalo ministerstvo stanovisko, že vycestování stěžovatele je možné. Podle stanoviska stěžovatel ve svém vysvětlení ze dne 13. 10. 2015 uvedl, že ve vycestování mu brání obava z probíhajícího konfliktu v Iráku, v rámci kterého jsou prováděny čistky. Rovněž by v Iráku neměl zajištěno žádné zázemí, neboť jeho rodina prodala veškerý majetek. Jiné důvody, které by mu bránily v návratu do Iráku, stěžovatel údajně neuvedl. Ministerstvo tak rozhodlo, že u stěžovatele neexistují překážky jeho vycestování do Iráku: "Na základě posouzení výpovědí výše jmenovaného cizince [stěžovatele] nedošel OAMP MV ČR k závěru, že by mu ve vlasti byl uložen trest smrti či mu vykonání tohoto trestu hrozí. Cizinec rovněž neuvedl žádné konkrétní skutečnosti, ze kterých by bylo možno dovodit, že by mu v případě návratu do vlasti mohlo hrozit mučení, nelidské či ponižující zacházení nebo trest. Jmenovanému se rovněž nepodařilo prokázat, že by právě jemu v případě návratu do vlasti hrozilo vážné ohrožení života nebo lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situacích mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu, neboť v takové situaci by využil svého práva na podání žádosti o mezinárodní ochranu v členském státě EU, přes které do České republiky přicestoval, případně v České republice jako takové, což ale neučinil, přestože mu v tom nebránily žádné závažné a objektivní překážky. Neuvedl, že by měl k České republice jakékoliv vazby. Naopak výslovně prohlásil, že v České republice nechce zůstat ani zde žádat o mezinárodní ochranu a neuvedl žádnou relevantní překážku či důvod, který by mu znemožnil vycestování z území České republiky. Přicestoval zde automobilem z Vídně, a to zcela bez jakéhokoliv pobytového oprávnění, tedy zcela vědomě se zde nacházel a pohyboval, přičemž jeho cílovou zemí byl jiný členský stát Evropské unie, konkrétně Švédsko, proto lze tak pochybovat o pravdivosti jím tvrzených obav z návratu. V případě následného podání žádosti o mezinárodní ochranu ze strany jmenovaného na území České republiky bude samozřejmě tato prozkoumána v rámci standardního řízení ve smyslu zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, v platném znění. Případné vycestování účastníka řízení pak po posouzení skutečností jím sdělených nepředstavuje ani rozpor s mezinárodními závazky České republiky." 6. Dne 4. 11. 2015 policie napadeným rozhodnutím uložila stěžovateli správní vyhoštění a stanovila dobu jednoho roku, po kterou mu nelze umožnit vstup na území členských států EU. Podle policie bylo dostatečně prokázáno, že stěžovatel na území České republiky vstoupil a pobýval neoprávněně, bez platného víza či jiného oprávnění k pobytu. Rozhodnutím nebude ani porušeno jeho právo na soukromý a rodinný život, neboť s bratrem, kterého neviděl již deset let, se může stýkat i mimo území EU. Co se týče jeho manželky a dětí, které mají údajně na něj čekat ve Švédsku, tak ty tam pobývají také neoprávněně a mohou být vyhoštěny, případně mohou stěžovatele přizvat legální cestou po uplynutí doby jeho správního vyhoštění. Ohledně možných důvodů znemožňujících vycestování ve smyslu § 179 cizineckého zákona policie odkázala na závazné stanovisko Ministerstva vnitra. Rozhodnutí obsahuje poučení, že odvolání proti tomuto rozhodnutí je nutno podat ve lhůtě pěti dnů od doručení. Rozhodnutí v českém jazyce bylo stěžovateli předáno dne 6. 11. 2015. Podle záznamu ve spise byl u doručení přítomen tlumočník do arabštiny, který stěžovateli nějakým způsobem obsah rozhodnutí přeložil. 7. Stěžovatel podal dne 19. 1. 2016 prostřednictvím Organizace pro pomoc uprchlíkům proti tomuto rozhodnutí odvolání, ve kterém argumentoval, že mu při deportaci do Iráku hrozí smrt. Zároveň s odvoláním podal žádost o navrácení v předešlý stav dle § 41 správního řádu, ve které namítal, že proti správnímu vyhoštění nepodal odvolání v zákonné lhůtě z důvodu absence právní pomoci. 8. Policie rozhodnutím ze dne 26. 1. 2016 zmeškání lhůty pro podání odvolání neprominula. Uvedla, že správní rozhodnutí bylo stěžovateli doručeno dne 6. 11. 2015 za přítomnosti tlumočníka a o zákonné lhůtě pro podání odvolání byl řádně poučen. Zároveň v té době byl stěžovatel právně zastoupen advokátem Mgr. Vratislavem Polkou, který za stěžovatele již dne 30. 10. 2015 podával správní žalobu proti zajištění. Zároveň měl stěžovatel přístup k nevládním organizacím, které v zařízení pro zajištění cizinců poskytují právní pomoc. 9. Stěžovatel podal dne 8. 2. 2016 odvolání proti tomuto usnesení, kterým nebylo prominuto zmeškání lhůty k podá