II.ÚS 1411/20 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 1411/20 ze dne 1. 9. 2020 N 174/102 SbNU 30 K právu na bezplatnou pomoc obhájce   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Kateřiny Šimáčkové (soudkyně zpravodajka) a soudců Ludvíka Davida a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatele Jana P. (jedná se o pseudonym), t. č. ve vazbě ve Věznici Kuřim, zastoupeného JUDr. Zdeňkou Polákovou, advokátkou, sídlem Opletalova 608/2, Havířov, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě č. j. 4 Tmo 14/2020-764 ze dne 10. března 2020 a usnesení Okresního soudu v Ostravě č. j. 73 Tm 38/2017-656 ze dne 8. ledna 2020, za účasti Krajského soudu v Ostravě a Okresního soudu v Ostravě jako účastníků řízení, takto: I. Usneseními Okresního soudu v Ostravě č. j. 73 Tm 38/2017-656 ze dne 8. ledna 2020 a Krajského soudu v Ostravě č. j. 4 Tmo 14/2020-764 ze dne 10. března 2020 bylo porušeno základní právo stěžovatele na bezplatnou pomoc obhájce podle čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a podle čl. 6 odst. 3 písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. II. Tato rozhodnutí se proto ruší. Odůvodnění I. Vymezení věci a předchozí průběh řízení 1. Vůči stěžovateli probíhala dvě trestní řízení, a to pod sp. zn. 73 Tm 30/2017 a sp. zn. 73 Tm 38/2017. Jménem stěžovatele podala jeho nynější zástupkyně, jako obhájkyně, v obou trestních věcech návrh na přiznání nároku na bezplatnou obhajobu podle § 33 odst. 2 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů. Okresní soud v Ostravě stěžovateli bezplatnou obhajobu ani v jedné věci nepřiznal s odůvodněním, že ačkoliv je jeho majetková situace pod běžně uznávanou hranicí společenského standardu, je třeba zohlednit potencialitu příjmů a jeho přístup k řádnému obstarávání dostatečného příjmu. Stěžovatel neuspěl ani u Krajského soudu v Ostravě. Proti těmto rozhodnutím podal stěžovatel dvě samostatné ústavní stížnosti. Ústavní stížnost týkající se nepřiznání nároku na bezplatnou obhajobu ve věci sp. zn. 73 Tm 30/2017 odmítl jiný senát Ústavního soudu usnesením sp. zn. III. ÚS 1071/20 ze dne 19. 5. 2020. Nyní projednávaná ústavní stížnost se týká návrhu na přiznání nároku na bezplatnou obhajobu ve druhém trestním řízení. 2. Zástupkyně stěžovatele uvádí, že obecné soudy se dlouhodobě snaží odradit advokáty, aby převzali obhajobu sociálně slabých klientů. Podle ní "zkušenosti z mnoha případů ukazují, že ačkoliv klienti prokazatelně nemají finanční prostředky na zaplacení obhájce, soudy pod nejrůznějšími důvody a záminkami zamítají žádosti podané podle ust. § 33 odst. 2 trestního řádu". A. Návrhy stěžovatele na přiznání nároku na bezplatnou obhajobu v této trestní věci 3. Jak vyplývá z vyžádaného spisového materiálu (trestního a soudního spisu), v červnu 2016 bylo zahájeno trestní řízení pro podezření ze spáchání trestných činů ublížení na zdraví a výtržnictví. V červenci 2016 byl tehdy sedmnáctiletý stěžovatel zadržen jako jeden z podezřelých v této trestní věci. Dne 9. července 2016 byl stěžovatel poučen o tom, že musí mít obhájce z důvodu nutné obhajoby. Pokud si svého obhájce nezvolí nebo mu ho nezvolí právní či zákonný zástupce nebo příbuzný, bude mu obhájce ustanoven. Stěžovatel byl rovněž poučen o možnosti kdykoli v průběhu trestního řízení zvolit si jiného obhájce. Podle záznamu policie si stěžovatel obhájce nezvolil a vzdal se lhůty na jeho zvolení. Téhož dne byla o trestním řízení vyrozuměna matka stěžovatele a rovněž byla poučena o možnosti zvolit svému synovi obhájce, k čemuž jí byla stanovena lhůta téhož dne do 13:00 hodin. Okresní soud v Ostravě ještě tentýž den stěžovateli ustanovil obhájce podle § 42 odst. 2 zákona č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže). V listopadu 2016 bylo zahájeno trestní stíhání stěžovatele a dalších osob jako obviněných ze spáchání provinění výtržnictví a ublížení na zdraví; v prosinci 2016 bylo trestní stíhání rozšířeno o další provinění kvalifikované jako loupež, k jehož spáchání mělo dojít v říjnu téhož roku. 4. V trestním spise je dále založena plná moc zvolené zástupkyně stěžovatele, kterou jeho matka podepsala v prosinci 2016. Zástupkyně stěžovatele uvádí, že rodinu stěžovatele zná od roku 2006, kdy byla tato rodina přemístěna ze V. do V. Stěžovatele začala obhajovat na základě žádosti jeho matky. V té době byl stěžovatel v péči výchovného ústavu v D. Matka stěžovatele neuměla číst ani psát a nebyla schopna se orientovat v úředních záležitostech. Zástupkyně stěžovatele vyhledala trestní spis a zaslala plnou moc Policii České republiky v lednu 2017 a současně požádala o rozhodnutí, že stěžovatel má nárok na bezplatnou obhajobu podle § 33 odst. 2 trestního řádu. O tomto návrhu rozhodl Okresní soud v Ostravě ústavní stížností napadeným rozhodnutím až o tři roky později, v lednu 2020. 5. Na základě doložené plné moci Okresní soud v Ostravě dne 18. 1. 2017 zrušil ustanovení původního obhájce, kterému poté policejní orgán přiznal odměnu a náhradu hotových výdajů celkem ve výši 35 695 Kč (rozhodnutí policejního orgánu bylo posléze ke stížnosti stěžovatele, zastoupeného již nynější zástupkyní, zrušeno a policejnímu orgánu bylo uloženo, aby o věci znovu jednal a rozhodl; nové rozhodnutí se však ve spisovém materiálu zaslaném Ústavnímu soudu nenachází). V případě pravomocného uznání viny stěžovatele bude tento povinen státu nahradit odměnu a hotové výdaje ustanoveného obhájce, pokud neměl nárok na bezplatnou obhajobu [§ 152 odst. 1 písm. b) trestního řádu]. 6. Dne 20. července 2017 podala státní zástupkyně obžalobu a upozornila Okresní soud v Ostravě na to, že dosud nebylo rozhodnuto o návrhu stěžovatele na přiznání nároku na bezplatnou obhajobu. 7. Okresní soud v Ostravě následně téhož měsíce věc postoupil Okresnímu soudu v Jeseníku. Zástupkyně stěžovatele upozornila Okresní soud v Jeseníku, že stěžovatel se fakticky nezdržuje ve svém trvalém bydlišti ve V., ale ve Z. u své sestry. Ve V. již nežije ani rodina stěžovatele a dům je ve vlastnictví obce. Tyto informace potvrdila soudu i policie. V září 2017 si stěžovatel na adrese své sestry převzal osobně zásilku o postoupení věci Okresnímu soudu v Jeseníku. V lednu 2018 pak zástupkyně stěžovatele opakovaně požádala Okresní soud v Jeseníku, aby rozhodl o nároku stěžovatele na bezplatnou obhajobu. Okresní soud v Jeseníku na základě informací o místě bydliště stěžovatele v dubnu 2018 postoupil věc Okresnímu soudu ve Zlíně. 8. Na jaře 2018 zesnula matka stěžovatele, krátce předtím i jeho otec. V červnu 2018 zjistil odbor sociálních věcí statutárního města Z., že se stěžovatel již nezdržuje u sestry. Okresní soud ve Zlíně tedy předložil věc Vrchnímu soudu v Olomouci, který v srpnu 2018 rozhodl o místní příslušnosti Okresního soudu v Ostravě podle místa spáchání provinění. 9. Okresní soud v Ostravě dne 12. října 2018 zaslal stěžovateli do místa bydliště jeho babičky výzvu k osvědčení majetkových poměrů a další písemnosti. Výzvu na uvedené adrese nikdo nevyzvedl a zástupkyni stěžovatele nebyla doručena. Koncem listopadu potvrdil vedoucí obvodního oddělení policie V., že se písemnost nepovedlo na uvedené adrese doručit. Babička stěžovatele sdělila, že svého vnuka neviděla déle než dva měsíce a neví, kde se zdržuje. 10. V prosinci 2018 během hlavního líčení zástupkyně stěžovatele uvedla, že stěžovateli v průběhu posledního roku zemřeli oba rodiče a stěžovatel se ocitl v situaci, kdy nemá žádný domov; trestnímu stíhání se však nevyhýbá. Podle jejích informací stěžovatel odjel do Anglie za bratrem, kterému zemřela manželka, pomoci mu s dětmi. Dne 17. prosince 2018 zástupkyně stěžovatele uvedla, že se pokusila se stěžovatelem zkontaktovat prostřednictvím jeho sestry, ale zatím neúspěšně. Uvedla, že nikoli vinou stěžovatele putoval spisový materiál po různých soudech. V lednu 2019 bylo po stěžovateli vyhlášeno pátrání. 11. Poté je v soudním spise založeno vyjádření obžalovaného stěžovatele z listopadu 2019 během vazebního zasedání. Sdělil, že byl pomoci v Anglii svému bratrovi s dětmi a do České republiky se vrátil před dvěma měsíci. Bydlel ve Z. u své sestry a poté si našel práci s ubytováním. V době zadržení pracoval zhruba týden na dálnici jako montážní dělník, do té doby jej živila sestra. Stěžovatel uvedl: "Já jsem zapomněl, že tady je ještě další řízení, které se týká mých problémů v diagnostickém ústavu, ale slibuji, že už budu v kontaktu s mou advokátkou, aby ta řízení mohla proběhnout. Je možné, že je proti mně vedeno řízení u [okresního soudu] Jeseník, já nevím, už jsem tam moc dlouho nebyl. Je možné, že teď je proti mně vedeno řízení ve Z., to by mělo být ještě na PČR. Nevím úplně přesně, co to je za problém, který řeší." Stěžovatel rovněž požádal o bezplatnou obhajobu podle § 33 odst. 2 trestního řádu. Téhož dne byl stěžovatel vzat do vazby. D