II.ÚS 2158/14 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 2158/14 ze dne 30. 9. 2014   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka a soudců Vojtěcha Šimíčka (soudce zpravodaj) a Radovana Suchánka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. Milana Malého, zastoupeného Mgr. Jiřím Melkusem, advokátem se sídlem Růžová 1416/17, Praha 1 - Nové město, kterou se domáhá zrušení příkazu k domovní prohlídce vydanému Okresním soudem v Českých Budějovicích dne 22. 4. 2014, č. j. 33 Nt 342/2014-11, a vyslovení zákazu Policii České republiky pokračovat v porušování práv a svobod stěžovatele a příkazu obnovit stav před porušením práv tím, že vydá věci zabavené u stěžovatele při domovní prohlídce provedené dne 24. 4. 2014, za účasti Okresního soudu v Českých Budějovicích a Policie České republiky - Útvaru odhalování korupce a finanční kriminality Služby kriminální policie a vyšetřování, expozitura České Budějovice, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: 1. Včas podanou ústavní stížností, která splňuje podmínky řízení dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného příkazu k domovní prohlídce, vydaného Okresním soudem v Českých Budějovicích. Současně požaduje, aby Ústavní soud zakázal Policii České republiky porušovat základní práva stěžovatele a přikázal jí obnovit stav před porušením práv tím, že vydá věci zajištěné při domovní prohlídce dne 24. 4. 2014 blíže specifikované v protokolu o domovní prohlídce. 2. Z obsahu příkazu k domovní prohlídce, napadeného nyní projednávanou ústavní stížností, plyne, že k této prohlídce došlo proto, že v dotčené nemovitosti, kterou stěžovatel obývá, se měly nacházet věci důležité pro objasnění podezření ze spáchání závažné trestné činnosti. Zároveň soud shledal, že domovní prohlídka musí být provedena jako neodkladný a neopakovatelný úkon, neboť jinak hrozí nebezpečí zmaření, zničení nebo ztráty důkazů o šetřené trestné činnosti. Osoby dosud podezřelé by totiž mohly s těmito důkazy manipulovat, ukrýt je, odstranit nebo dokonce zničit. 3. Napadený příkaz k domovní prohlídce a způsob jejího provedení podle stěžovatele porušilo jeho právo na nedotknutelnost osoby a soukromí, garantované čl. 7 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), právo na osobní svobodu podle čl. 8 odst. 1 Listiny, právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života dle čl. 10 odst. 2 Listiny a právo na nedotknutelnost obydlí dle čl. 12 Listiny. Porušení těchto práv stěžovatel spatřuje v prvé řadě v nedostatečném odůvodnění napadeného příkazu, neboť soud nedostatečně rozvedl, proč měla domovní prohlídka proběhnout v jeho bytě, a dospěl k chybnému závěru, že se zde nacházejí věci, které měly být v rámci prohlídky zajištěny. Takto zdůrazňuje, že muselo být zřejmé, že se tyto věci nacházejí především v provozovně společnosti, jíž je jednatelem, a jejíž činnosti se týká prověřovaná trestná činnost, přičemž provedením prohlídky v dotčené provozovně by jeho práva a svobody (i práva a svobody ostatních členů jeho rodiny) byla zasažena ve výrazně menší míře. Nepřiměřenost postupu policie stěžovatel shledává též ve skutečnosti, že ačkoli i statutární zástupci dalších společností zainteresovaných v prověřované trestné činnosti mohli mít u sebe věci důležité pro trestní řízení, tak tito nikterak nebyli omezeni na osobních svobodách. Zároveň odmítá, že domovní prohlídku bylo nezbytné provést jako neodkladný a neopakovatelný úkon a postrádá náležité odůvodnění této neodkladnosti a neopakovatelnosti. Zde zdůrazňuje, že skutečnost, že policejní orgán vyčerpal všechny možnosti pro získání dalších důkazů, není sama o sobě důvodem pro nařízení domovní prohlídky. 4. Obšírně pak stěžovatel napadá z jeho pohledu nepřiměřený postup orgánů činných v trestním řízení při samotném provádění prohlídky. Dle stěžovatele byla jeho domovní svoboda narušena i přes poskytnutí okamžité součinnosti a vydání všech požadovaných věcí, vyjma těch, které se z povahy věci nemohly v jeho bytě nacházet. Nadto zasahující policejní orgán vůbec neodůvodnil, proč považoval součinnost stěžovatele za nedostatečnou. Zároveň zdůrazňuje, že za absenci součinnosti nelze považovat skutečnost, že některé listiny označil za listiny podléhající povinnosti mlčenlivosti advokáta, neboť on je advokátním koncipientem a manželka advokátkou. Stěžovatel tedy soudí, že vyhověl výzvám a požadavkům policejního orgánu, který tak dle § 84 trestního řádu nebyl oprávněn dále domovní prohlídku provést. Za nepřiměřený a zastrašovací postup pak stěžovatel pokládá též vybavení zasahujících policistů, kteří byli oblečeni v neprůstřelných vestách a byli ozbrojeni automatickými zbraněmi, ačkoli byl pouze osobou vyzvanou k součinnosti. Vzhledem k výše vyřčeným důvodům soudí, že vydaný příkaz k domovní prohlídce i způsob jejího provedení porušil jeho základní práva a svobody. 5. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že tato představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu ještě předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem, přičemž jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního, kdy Ústavní soud může obvykle rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Pravomoc Ústavního soudu je totiž v řízení o ústavní stížnosti podané podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky založena výlučně k přezkumu rozhodnutí (resp. tzv. jiného zásahu - zde: způsob provedení domovní prohlídky) z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení, respektive v rozhodnutí jej završujícím, nebyly porušeny ústavními předpisy chráněné práva a svobody účastníka tohoto řízení, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, zda postupem a rozhodováním obecných soudů nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé. 6. Takové zásahy či pochybení obecných soudů však Ústavní soud v nyní projednávané věci neshledal, neboť posoudil argumenty stěžovatele obsažené v ústavní stížnosti, konfrontoval je s obsahem napadeného rozhodnutí, postupem orgánů činných v trestním řízení a obsahem vyžádaného spisu a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. 7. Ústavní soud považuje za nutné v prvé řadě připomenout závěry své ustálené judikatury, dle níž možnost jeho zásahu do přípravného řízení v rámci trestního procesu je nutno vykládat restriktivním způsobem. Ústavní soud se takto cítí být povolán korigovat pouze nejextrémnější excesy, jež jsou výrazem svévole či libovůle orgánů činných v trestním řízení. Vyjádřeno jinými slovy, jeho kasační intervence do probíhajícího řízení (nikoli pravomocně ukončeného trestního stíhání) má své místo pouze v případech zcela zjevného porušení kogentních ustanovení podústavního práva, kdy se postup orgánů činných v trestním řízení zcela vymyká ústavnímu, resp. zákonnému procesně právnímu rámci a jím založené vady, případně jejich důsledky, nelze v soustavě orgánů činných v trestním řízení, zejména obecných soudů, v následujících fázích trestního řízení již nikterak odstranit (srov. např. usnesení sp. zn. I. ÚS 2532/12 ze dne 28. 8. 2012 nebo usnesení sp. zn. III. ÚS 674/05 ze dne 16. 3. 2006; veškerá judikatura zdejšího soudu dostupná též z: www.nalus.usoud.cz). 8. Otázkami domovních prohlídek a prohlídek jiných prostor a pozemků se Ústavní soud v minulosti zabýval již mnohokrát. Již v nálezu sp. zn. III. ÚS 287/96 ze dne 22. 5. 1997 (N 62/8 SbNU 119) a dále např. v nálezu sp. zn. I. ÚS 201/01 ze dne 10. 10. 2001 (N 147/24 SbNU 59) Ústavní soud poukázal na charakter domovní svobody jako ústavně zaručeného práva plynoucího z čl. 12 Listiny, jež významem spadá mezi základní lidská práva a svobody, neboť ,,spolu se svobodou osobní a dalšími ústavně zaručenými základními právy dotváří osobnostní sféru jedince, jeho individuální integritu, jako zcela nezbytnou podmínku důstojné existence jedince a rozvoje lidského života vůbec". Jestliže proto ústavní pořádek České republiky připouští průlom do ochrany tohoto práva, děje se tak toliko a výlučně v zájmu ochrany demokratické společnosti jako takové, případně v zájmu ústavně zaručených základních práv a svobod jiných; sem spadá především nezbytnost daná obecným zájmem na ochraně společnosti před trestnými činy a dále tím, aby takové činy byly zjištěny a potrestány. Přípustnost domovní prohlídky, resp. prohlídky jiných prostor a pozemků, je proto "třeba chápat jako výjimku, která nadto vyžaduje restr