II.ÚS 3245/16 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 3245/16 ze dne 31. 10. 2017 N 198/87 SbNU 243 K posouzení naléhavého právního zájmu podle § 80 o.s.ř. (neplatnost odvolání z funkce ředitelky mateřské školy)   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - senátu složeného z předsedy senátu Jiřího Zemánka a soudců Jaroslava Fenyka (soudce zpravodaj) a Ludvíka Davida - ze dne 31. října 2017 sp. zn. II. ÚS 3245/16 ve věci ústavní stížnosti L. F., zastoupené JUDr. Ervínem Perthenem, MBA, advokátem, se sídlem Velké náměstí 135/19, Hradec Králové, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2016 č. j. 21 Cdo 2167/2016-727 a proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 1. 10. 2015 č. j. 20 Co 205/2015-579 ve spojení s usnesením téhož soudu ze dne 27. 10. 2015 č. j. 20 Co 205/2015-584, jimiž bylo rozhodnuto ve věci stěžovatelčiny žaloby na neplatnost odvolání z výkonu funkce ředitelky mateřské školy, za účasti Nejvyššího soudu a Krajského soudu v Hradci Králové jako účastníků řízení a 1. mateřské školy a 2. statutárního města Hradec Králové, se sídlem Československé armády 408, Hradec Králové, jako vedlejších účastníků řízení. I. Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2016 č. j. 21 Cdo 2167/2016-727 a výrokem a) rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 1. 10. 2015 č. j. 20 Co 205/2015-579 ve spojení s usnesením téhož soudu ze dne 27. 10. 2015 č. j. 20 Co 205/2015-584 bylo porušeno základní právo stěžovatelky na spravedlivý proces zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2016 č. j. 21 Cdo 2167/2016-727 a výroky a) a II rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 1. 10. 2015 č. j. 20 Co 205/2015-579 ve spojení s usnesením téhož soudu ze dne 27. 10. 2015 č. j. 20 Co 205/2015-584 se ruší. Odůvodnění I. Rekapitulace ústavní stížnosti a dosavadního průběhu řízení Ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Nejvyššího soudu a výroků a) a II rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ve spojení s usnesením téhož soudu, a to pro porušení jejího ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces a soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Stěžovatelka vykonávala funkci ředitelky mateřské školy na základě svého jmenování statutárním městem Hradec Králové (dále jen "město"), a to ode dne 1. 8. 2010, přičemž byla jmenována na dobu určitou do 31. 7. 2012. Dne 25. 5. 2012 bylo stěžovatelce doručeno písemné odvolání z výkonu funkce ředitelky učiněné na základě usnesení rady města č. RM/2012/745 ze dne 22. 5. 2012, a to pro závažné porušení a neplnění právních povinností vyplývajících z činností, úkolů a pravomocí na vedoucím pracovním místě ředitelky mateřské školy (dále jen "odvolání z výkonu funkce ředitelky"). Stěžovatelka se následně žalobou u Okresního soudu v Hradci Králové domáhala proti mateřské škole a městu jako žalovaným určení neplatnosti svého odvolání z výkonu funkce ředitelky a současně se domáhala zaplacení 50 976 Kč jako nezaplacené odměny za výkon uvedené funkce, která by jí byla řádně vyplacena, pokud by k jejímu neplatnému odvolání nedošlo. Okresní soud v Hradci Králové ve věci stěžovatelky rozhodl rozsudkem ze dne 12. 11. 2014 č. j. 11 C 247/2012-477 (dále jen "rozsudek okresního soudu") tak, že její žalobu zamítl. O odvolání stěžovatelky proti rozsudku okresního soudu rozhodl krajský soud ústavní stížností napadeným rozhodnutím, jehož výrokem a) potvrdil rozsudek okresního soudu ve výroku, kterým byla zamítnuta žaloba na určení neplatnosti odvolání stěžovatelky z funkce ředitelky, a výrokem b) ve zbytku rozsudek okresního soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V odůvodnění napadeného rozhodnutí krajský soud uvedl, že výrok okresního soudu pod bodem I v té části, kterou byla zamítnuta žaloba na určení neplatnosti odvolání stěžovatelky z funkce ředitelky, potvrdil z důvodu nedostatku naléhavého právního zájmu podle § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále též jen "o. s. ř."). Krajský soud k tomu konkrétně uvedl, že pracovní poměr stěžovatelky u mateřské školy byl sjednán na dobu určitou a skončil uplynutím této sjednané doby záhy po odvolání stěžovatelky z funkce ředitelky ke dni 31. 7. 2012. To pro stěžovatelku znamená, že i kdyby byla se svou žalobou na určení neplatnosti jejího odvolání z funkce ředitelky úspěšná, nemělo by to pro ni žádný význam kromě toho, že by byla případná neplatnost jejího odvolání z funkce ředitelky deklarována soudním rozhodnutím. Práci ředitelky mateřské školy by však vykonávat nemohla, neboť její pracovní poměr u mateřské školy skončil uplynutím doby. Již jen na základě uvedeného dospěl krajský soud k závěru, že stěžovatelka nemá na požadovaném určení naléhavý právní zájem a v této souvislosti odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2008 sp. zn. 21 Cdo 3863/2007. Krajský soud naopak zrušil rozsudek okresního soudu v části výroku, kterou byla zamítnuta žaloba stěžovatelky na zaplacení částky 50 976 Kč za nevyplacenou část mzdy, neboť krajský soud dospěl v rámci posouzení předběžné otázky k závěru, že odvolání stěžovatelky z funkce ředitelky bylo neplatné (s. 5 odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 1. 10. 2015 č. j. 20 Co 205/2015-579). Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 27. 10. 2015 č. j. 20 Co 205/2015-584 byl následně napadený rozsudek krajského soudu doplněn o výrok II o nákladech řízení, podle kterého ve vztahu mezi stěžovatelkou a městem, pro který již předmětné řízení skončilo, nemá žádný z těchto účastníků právo na náhradu nákladů řízení před okresním ani před krajským soudem. Následně podané dovolání stěžovatelky proti zamítavému výroku rozsudku krajského soudu Nejvyšší soud ústavní stížností napadeným usnesením odmítl jako nepřípustné podle § 237 o. s. ř., neboť závěr odvolacího soudu ohledně otázky naléhavého právního zájmu stěžovatelky na určení, že její odvolání z funkce je neplatné, je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a poukázal přitom rovněž na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2008 sp. zn. 21 Cdo 3863/2007, přičemž neshledal důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2016 č. j. 21 Cdo 2167/2016-727). Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti projevuje nesouhlas se závěry odvolacího soudu týkajícími se nedostatku jejího naléhavého právního zájmu na požadovaném určení neplatnosti odvolání stěžovatelky z výkonu funkce ředitelky mateřské školy. K tomu uvádí, že pro ni bylo vždy prioritní domoci se věcného rozhodnutí o tom, že její odvolání bylo neplatné, přičemž na přiznání peněžité částky měla stěžovatelka až druhotný zájem. Paušální závěr odvolacího soudu, vycházející z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2008 sp. zn. 21 Cdo 3863/2007, že naléhavý právní zájem na předmětném určení se ztrácí v okamžiku, kdy skončil pracovní poměr daného ředitele u školské právnické osoby, není podle stěžovatelky správný. Otázku naléhavého právního zájmu je podle stěžovatelky vždy třeba zkoumat podle konkrétních okolností daného případu. V posuzovaném případě bylo odvolání z funkce ředitelky doručeno stěžovatelce něco málo přes 2 měsíce předtím, než jí skončil pracovní poměr u mateřské školy na dobu určitou. Podle závěru odvolacího soudu by tak v této době musela nejen žalobu na předmětné určení podat, ale muselo by o ní být v uvedené době rovněž i rozhodnuto, což považuje stěžovatelka za nereálné. Stěžovatelka má za to, že její naléhavý právní zájem na požadovaném určení neplatnosti odvolání byl dán na základě několika skutečností. První z nich je skutečnost, že stěžovatelka je při hledání zaměstnání zcela zásadním způsobem znevýhodněna tím, že je na ni neoprávněně pohlíženo jako na bývalou ředitelku, která byla odvolána z funkce z důvodu porušování svých povinností. Z toho důvodu stěžovatelka nemůže nalézt zaměstnání v oboru školství, a to i přesto, že krajský soud v odůvodnění svého rozhodnutí jednoznačně uvedl, že odvolání stěžovatelky bylo neplatné. Mělo by proto být vydáno věcné rozhodnutí o tom, že odvolání stěžovatelky bylo neplatné, kterým by tuto skutečnost stěžovatelka mohla v budoucnu při své snaze získat zaměstnání v oboru prokazovat. S tím souvisí další důvod, o který stěžovatelka svůj naléhavý právní zájem na požadovaném určení opírá. Odvolání stěžovatelky z výkonu funkce ředitelky bylo velmi medializováno, čímž došlo ke značnému zásahu do dobré pověsti a psychiky stěžovatelky, což dokonce vedlo i k podstatnému zhoršení jejího zdravotního stavu. Pouze pokud bude vydáno věcné rozhodnutí o tom, že odvolání stěžovatelky bylo neplatné, získá stěžovatelka doklad o tom, že tvrzení o porušování pracovních povinností z její strany se nezakládají na pravdě. Jako poslední důvod zakládající naléhavý právní zájem stěžovatelky na požadovaném určení stěžovatelka uvádí, že aby mohla žádat o přiznání podpory v nezaměs