II.ÚS 375/17 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 375/17 ze dne 12. 12. 2017   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka a soudců Vojtěcha Šimíčka (zpravodaj) a Ludvíka Davida ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Petra Habersbergera, zastoupeného JUDr. Ondřejem Moravcem, Ph.D., advokátem se sídlem Resslova 1253, Hradec Králové, směřující proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 10. 2016, č. j. 8 Co 1099/2015-860, 22 Co 1488/2016, za účasti Krajského soudu v Českých Budějovicích jako účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. 1. Včas podanou ústavní stížností (§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu"), doplněnou podáními ze dne 8. 2. 2017 a ze dne 27. 6. 2017, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích, neboť má za to, že jím došlo k porušení jeho základních práv, zaručených v čl. 11, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě. 2. Z obsahu ústavní stížnosti a jejích příloh se zejména podává, že Okresní soud v Jindřichově Hradci usnesením ze dne 24. 3. 2015, č. j. 6 C 299/2003-667, zamítl žalobu České republiky - Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, jíž se domáhala obnovy řízení vedeného u téhož soudu pod sp. zn. 6 C 299/2003. Okresní soud takto rozhodoval za situace, kdy rozsudkem téhož soudu ze dne 16. 5. 2012, č. j. 6 C 299/2003-513, vydaného v řízení podle části páté občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř."), bylo určeno, že žalobce (Dipl. Ing. Karl Eugen Czernin) je vlastníkem celkem 90 v rozsudku blíže specifikovaných nemovitostí v k. ú. Břilice (výrok I.), a současně bylo rozhodnuto, že některé z těchto nemovitostí (včetně pozemků) a věcí nelze vydat (výroky II. - XIV.). Tímto rozsudkem tak bylo částečně nahrazeno zamítavé rozhodnutí Pozemkového úřadu v Jindřichově Hradci ze dne 4. 6. 1997, zn.: PÚ 757/1050-1997 Hol., vydaného ve věci restitučních nároků žalobce, vznesených podle zákona č. 243/1992 Sb., kterým se upravují některé otázky související se zákonem č. 229/1991 Sb., ve znění zákona č. 93/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, v návaznosti na zákon č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen "zákon o půdě"). Své zamítavé stanovisko pozemkový úřad odůvodnil tím, že žalobce neprokázal, že jeho právní předchůdkyně (Josefina Czerninová, roz. Schwarzenbergová) byla v době svého úmrtí československou státní občankou, což je jedním ze zákonných předpokladů pro založení restitučního nároku, tj. že státní občan České a Slovenské federativní republiky, který ztratil majetek podle dekretu prezidenta republiky č. 12/1945 Sb., nabyl zpět občanství podle zákona č. 245/1948 Sb., zákona č. 194/1949 Sb. nebo zákona č. 34/1953 Sb., jímž některé osoby nabývají československého státního občanství, pokud se tak nestalo již ústavním dekretem prezidenta republiky č. 33/1945 Sb. Okresní soud v citovaném rozsudku č. j. 6 C 299/2003-513 nicméně dospěl k opačnému názoru, když konstatoval, že původně oprávněná osoba Josefina Czerninová nabyla československé státní občanství právě z titulu ústavního dekretu prezidenta republiky č. 33/1945 Sb. (podle § 4 odst. 2), jak plyne z rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 6. 1. 1999, č. j. OVS 2331/98/Se, jímž bylo rozhodnuto o tom, že Josefina Czerninová byla v době své smrti státní občankou Československé republiky podle ústavního dekretu prezidenta republiky č. 33/1945 Sb. Okresní soud tudíž vzal za prokázané, že rozhodná restituční podmínka naplněna byla. 3. Česká republika - Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových podanou žalobu na obnovu řízení odůvodnila [s poukazem na ustanovení § 228 odst. 1 písm. a) o. s. ř.] tím, že dne 12. 8. 2014 obdržela žádost Policie ČR, že bylo zahájeno trestní stíhání (viz usnesení Policie ČR č. j. OKFK-625-89/TČ-2013-252001 a č. j. OKFK-625- 90/TČ-2013-252001 ze dne 30. 6. 2014) pracovnic Magistrátu hlavního města Prahy PhDr. Ivany Odarčenkové a Mgr. Markéty Svobodové pro podezření ze spáchání trestného činu maření úkolu veřejného činitele z nedbalosti, kterého se měly dopustit tím, že vydaly výše citované rozhodnutí magistrátu č. j. OVS 2331/98/Se ohledně státního občanství Josefiny Czerninové v rozporu s tehdy platnými předpisy, když měly provést nesprávný výklad a aplikaci dekretu prezidenta republiky č. 33/1945 Sb., ačkoliv měly vědět, že v době podání žádosti o vrácení československého státního občanství Josefina Czerninová nebyla manželkou československého státního občana, s tímto stanoviskem se v rozhodnutí nevypořádaly a neprověřily veškeré skutečnosti důležité pro vydání rozhodnutí a fakticky tak vydaly osvědčení o státním občanství, ač tak měl učinit Obvodní úřad městské části Praha 1, přičemž jim bylo známo, že rozhodnutí bude použito potomky Josefiny Czerninové při uplatnění restitučního nároku a že státní občanství je nezbytnou podmínkou úspěšného restitučního nároku, čímž způsobily škodu nejméně ve výši 25.418.586 Kč. Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových proto na základě těchto skutečností měl za to, že bude-li prokázáno spáchání uvedeného trestného činu, musí to mít rozhodný vliv na posouzení samotného restitučního nároku a tedy i na samotné rozhodnutí okresního soudu o něm. Dotčený účastník řízení, Lesy ČR, s.p., ve svém vyjádření rovněž navrhl, aby žalobě na obnovu řízení bylo vyhověno. 4. Jak již bylo zmíněno, okresní soud podanou žalobu na obnovu řízení citovaným usnesením zamítl, když neshledal, že by v konkrétním případě byl dán důvod pro obnovu řízení ve smyslu ustanovení § 228 odst. 1 písm. a) o. s. ř. Okresní soud se neztotožnil s argumentací navrhovatele, když jednak konstatoval, že uvedené trestní řízení nebylo v době rozhodování skončeno, jednak - a především - že "trestní odpovědnost stíhaných osob je jinou záležitostí, než rozhodnutí ve správní věci, které zůstane nedotčeno", neboť uvedený trestný čin nemůže nic změnit a nezmění to, že citovaným rozhodnutím magistrátu bylo rozhodnuto o tom, že Josefina Czerninová byla v době své smrti, tj. 14. 10. 1965, státní občanskou Československé republiky, jak bylo ve správním řízení v dané záležitosti ke dni 26. 1. 1999 pravomocně rozhodnuto. "Trestní stíhání obou jmenovaných i v případě shledání jejich viny ve vazbě na uvedený trestný čin, navíc dosud neskončené, není skutečností (rozhodnutím nebo důkazem), která je s to pro navrhovatele přivodit příznivější rozhodnutí ve věci." 5. Proti tomuto usnesení okresního soudu podaly Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových a Lesy ČR, s.p., odvolání, v nichž setrvaly na svých dosavadních tvrzeních a nesouhlasily s názorem okresního soudu, že i přes případné odsouzení obou stíhaných osob zůstane rozhodnutí magistrátu nedotčeno. 6. V průběhu odvolacího řízení podal dne 22. 6. 2015 stěžovatel k Okresnímu soudu v Jindřichově Hradci žalobu pro zmatečnost, směřující vůči citovanému rozsudku téhož soudu č. j. 6 C 299/2003-513. Z toho důvodu Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 22. 7. 2015, č. j. 8 Co 1099/2015-726, odvolací řízení přerušil do doby vydání rozhodnutí Okresního soudu v Jindřichově Hradci o této žalobě pro zmatečnost. 7. Stěžovatel ve své žalobě pro zmatečnost namítal, že citovaným rozsudkem okresního soudu, jímž bylo rozhodnuto o určení vlastnictví Dipl. Ing. Karla Eugena Czernina k předmětným nemovitostem a současně bylo rozhodnuto o jejich částečném vydání, bylo rozhodováno o jeho právech a oprávněných zájmech, neboť, jak již bylo zmíněno, na podstatné části z nich stěžovatel hospodařil, přičemž se předmětného řízení nemohl účastnit. Stěžovatel v žalobě konkrétně namítal, že mu příslušná právní úprava znemožňuje dovolávat se práv účastníka řízení (ve smyslu ustanovení § 14 správního řádu z roku 1967), neboť jeho právní a ekonomický vztah k předmětným pozemkům vznikl až později v roce 1993 v souvislosti s privatizací statku Dvorce, k němuž předmětné pozemky ekonomicky náležely. Stěžovatel totiž na základě privatizačního projektu č. 1248 schváleného usnesením vlády České republiky ze dne 24. 3. 1993 č. 123 zprivatizoval farmu Dvorce, a to ve formě přímého prodeje, přičemž hodnota privatizovaného majetku činila 6.115.000 Kč, která byla stěžovatelem uhrazena. Tehdejší právní úprava mu však současně znemožňovala předmětné pozemky, na kterých vykonával zemědělskou činnost, v rámci privatizace nabýt do svého vlastnictví. Na základě ustanovení § 17 odst. 3 písm. e) zákona o půdě ovšem stěžovateli svědčilo přednostní právo k nabytí vlastnického práva k těmto pozemkům a dle zákona č. 95/1999 Sb., o podmínkách převodu zemědělských a lesních poz