II.ÚS 3769/18 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 3769/18 ze dne 29. 1. 2019 N 17/92 SbNU 192 Náklady řízení - výklad § 166 odst. 1 a § 222 odst. 1 občanského soudního řádu   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Vojtěcha Šimíčka, soudce Pavla Rychetského (soudce zpravodaj) a soudkyně Kateřiny Šimáčkové o ústavní stížnosti obchodní společnosti Hyundai Motor Czech, s. r. o., sídlem Siemensova 2717/4, Praha 5 - Stodůlky, zastoupené Mgr. Markem Vojáčkem, advokátem, sídlem Na Florenci 2116/15, Praha 1 - Nové Město, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. srpna 2018 č. j. 11 Co 115/2018- -281, za účasti Krajského soudu v Ostravě jako účastníka řízení a 1. Jana Válka a 2. obchodní společnosti ACA Centrum, s. r. o., sídlem Třebovická 5534/1a, Ostrava, jako vedlejších účastníků řízení, takto: I. Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. srpna 2018 č. j. 11 Co 115/2018-281 bylo v části, kterou se doplňuje výrok V rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. srpna 2018 č. j. 11 Co 115/2018-276, porušeno základní právo stěžovatelky na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i její vlastnické právo podle čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. srpna 2018 č. j. 11 Co 115/2018-281 se v části, kterou se doplňuje výrok V rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. srpna 2018 č. j. 11 Co 115/2018-276, ruší. III. Ve zbytku se ústavní stížnost zamítá. Odůvodnění I. Vymezení věci 1. Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 19. 11. 2018, navrhla stěžovatelka zrušení v záhlaví uvedeného usnesení z důvodu tvrzeného porušení čl. 2 odst. 2, čl. 4 odst. 1, čl. 11 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě, jakož i čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"). II. Shrnutí řízení před obecnými soudy 2. Vedlejší účastník 1 koupil dne 23. 8. 2013 od vedlejší účastnice 2 osobní automobil značky Hyundai za kupní cenu ve výši 1 017 019 Kč, kterou uhradil, a automobil si převzal. Dne 12. 12. 2013 od takto uzavřené kupní smlouvy písemně odstoupil, a to podle § 622 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, (dále jen "občanský zákoník"), za použití § 19 odst. 3 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů. Ze strany vedlejší účastnice 2 totiž nedošlo ve lhůtě 30 dnů k vyřízení reklamace a odstranění vady automatické převodovky. Současně vedlejší účastník 1 požádal o vrácení zaplacené kupní ceny podle § 457 občanského zákoníku do 20. 12. 2013. Protože vedlejší účastnice 2 neshledala tento požadavek důvodným, vedlejší účastník 1 uplatnil nárok na zaplacení odpovídající částky žalobou podanou dne 2. 1. 2014. Stěžovatelka, která je autorizovaným dovozcem vozidel uvedené značky, vstoupila do řízení o žalobě dnem 17. 6. 2016 jako vedlejší účastnice na straně žalované podle § 93 odst. 1 občanského soudního řádu. 3. Rozsudkem Okresního soudu v Karviné (dále jen "okresní soud") ze dne 12. 10. 2017 č. j. 19 C 12/2014-229 byla připuštěna změna vedlejším účastníkem 1 podané žaloby (výrok I). Zároveň bylo této žalobě vyhověno a vedlejší účastnici 2 byla uložena povinnost zaplatit mu částku 1 017 019 Kč spolu s 8,05% úrokem z prodlení ročně od 21. 12. 2013 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku oproti vydání ve výroku blíže specifikovaného vozidla značky Hyundai (výrok II). Vedlejší účastnici 2 byla podle § 142 odst. 1 a § 148 odst. 1 občanského soudního řádu uložena povinnost zaplatit na nákladech řízení vedlejšímu účastníkovi 1 částku 255 307 Kč (výrok III) a státu částku 34 539 Kč (výrok IV). 4. Vedlejší účastnice 2 podala proti uvedenému rozsudku odvolání, o němž Krajský soud v Ostravě (dále jen "krajský soud") rozhodl rozsudkem ze dne 14. 8. 2018 č. j. 11 Co 115/2018-276 tak, že rozsudek okresního soudu potvrdil ve výroku II (výrok I). Ve výrocích III a IV rozsudek okresního soudu změnil tak, že vedlejší účastnice 2 je povinna zaplatit na náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně vedlejšímu účastníkovi 1 částku 224 622 Kč a státu částku 29 539 Kč (výrok II). Nadto rozhodl o povinnosti vedlejší účastnice 2 zaplatit náhradu nákladů odvolacího řízení. Vedlejšímu účastníkovi 1 měla zaplatit částku 46 028 Kč (výrok III) a státu částku 6 518 Kč (výrok IV). V odůvodnění tohoto rozsudku je uvedeno, že povinnost k náhradě nákladů řízení vůči vedlejšímu účastníkovi 1 i státu má také vedlejší účastnice 2 společně a nerozdílně se stěžovatelkou. 5. Usnesením krajského soudu ze dne 14. 8. 2018 č. j. 11 Co 115/2018-281 bylo rozhodnuto o doplnění jeho rozsudku. Nově bylo stanoveno, že náklady řízení přiznané vedlejšímu účastníkovi 1 a státu výrokem II rozsudku krajského soudu je spolu s vedlejší účastnicí 2 povinna zaplatit společně a nerozdílně stěžovatelka (doplněný výrok V). Mimoto je stěžovatelka povinna zaplatit spolu s vedlejší účastnicí 2 společně a nerozdílně náklady odvolacího řízení přiznané vedlejšímu účastníkovi 1 a státu výroky III a IV rozsudku krajského soudu (doplněný výrok VI). Krajský soud v odůvodnění tohoto usnesení uvedl, že ve svém rozsudku nerozhodl o nákladech řízení ve vztahu k stěžovatelce, která v řízení před obecnými soudy byla v postavení vedlejšího účastníka na straně žalované, a tudíž byla v řízení stranou procesně neúspěšnou. Z tohoto důvodu tak učinil doplňujícím usnesením vydaným podle § 166 a § 167 odst. 2 občanského soudního řádu. III. Argumentace stěžovatelky 6. Stěžovatelka zastává názor, že napadené usnesení bylo vydáno na základě svévolného výkladu a použití § 166 odst. 1 občanského soudního řádu, neboť pro takovýto postup neměla být splněna zákonná podmínka, že soud v rozsudku nerozhodl o některé části předmětu řízení, o nákladech řízení nebo o předběžné vykonatelnosti. Krajský soud rozhodl ve svém rozsudku o všech částech předmětu řízení, včetně nákladů řízení. Nutnost doplnění rozsudku přitom nevzniká, jestliže soud nerozhodne o povinnosti nahradit náklady řízení vůči vedlejšímu účastníkovi řízení. 7. Pokud měl krajský soud za to, že o nákladech řízení rozhodl nesprávně, protože k jejich náhradě vedlejšímu účastníkovi 1 zavázal pouze vedlejší účastnici 2, a nikoli společně a nerozdílně s ní také stěžovatelku jako vedlejší účastnici na straně žalované, pak nejde o rozhodnutí chybějící, nýbrž o rozhodnutí nesprávné. Nesprávnost rozhodnutí ovšem není důvodem pro postup podle § 166 občanského soudního řádu. Akceptace takovéto výkladu by ve svém důsledku znamenala, že by bylo možné doplnit rozhodnutí o nákladech řízení kupříkladu v případech, kdy soud opomněl přiznat jejich náhradu za některý úkon právní služby či náhradu hotových výdajů. Takovýto postup ale § 166 občanského soudního řádu zjevně neumožňuje. O tom, že krajskému soudu šlo primárně o opravu již vydaného rozhodnutí, svědčí i skutečnost, že v doplněných výrocích se odkazuje na "doplňovaný" rozsudek jeho číslem jednacím a datem vydání, ačkoli tyto výroky mají být na základě tohoto usnesení integrální součástí tohoto rozsudku. 8. Součástí argumentace stěžovatelky je i poukaz na některá rozhodnutí [nález ze dne 11. 2. 2004 sp. zn. I. ÚS 672/03 (N 17/32 SbNU 163) nebo nález ze dne 10. 12. 2014 sp. zn. IV. ÚS 113/13 (N 224/75 SbNU 517)], v nichž Ústavní soud v minulosti shledal porušení základního práva ve vydání doplňujícího rozhodnutí, jestliže k tomu nebyly splněny zákonné podmínky. Vždy šlo sice o případy, kdy k jeho vydání došlo bez návrhu po nabytí právní moci původního rozhodnutí, nic však nebrání tomu, aby byly tyto závěry vztaženy i na podmínku, že o nákladech řízení nebylo rozhodnuto. Stěžovatelka nakonec uvádí, že i kdyby připustila, že o nákladech řízení nebylo odvolacím soudem rozhodnuto, krajský soud by o nákladech řízení před soudem prvního stupně rozhodl nepřípustným způsobem. Podle § 222 odst. 2 občanského soudního řádu měl totiž nařídit okresnímu soudu, aby svůj rozsudek doplnil o rozhodnutí o náhradě nákladů řízení před ním, a nikoli o těchto nákladech rozhodnout sám. Podle stěžovatelky jde o další zřejmou nezákonnost, a tudíž svévoli v procesním postupu, jež měla za následek porušení principu dvojinstančnosti řízení. IV. Průběh řízení před Ústavním soudem 9. Pro účely tohoto řízení si Ústavní soud vyžádal spis vedený u okresního soudu pod sp. zn. 19 C 12/2014 a vyzval účastníka řízení a vedlejší účastníky řízení k vyjádření se k ústavní stížnosti. 10. Krajský soud ve svém vyjádření ze dne 20. 12. 2018 uvedl, že vedlejší účastník vystupující na straně žalované má v případě neúspěchu žalované vždy povinnost zaplatit společně a nerozdílně náhradu nákladů řízení procesně úspěšnému žalobci. Za situace, kdy okresní soud rozhodl tak, že žalobě ve věci samé vyhověl a zavázal procesně neúsp