II.ÚS 863/16 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       II.ÚS 863/16 ze dne 10. 8. 2016 N 152/82 SbNU 415 K vyloučení zvoleného obhájce z důvodu možného střetu zájmů mezi obžalovanou a poškozenými; nepřípustný formalismus   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - senátu složeného z předsedy senátu Vojtěcha Šimíčka (soudce zpravodaj) a soudců Ludvíka Davida a Jiřího Zemánka - ze dne 10. srpna 2016 sp. zn. II. ÚS 863/16 ve věci ústavní stížnosti M. K., zastoupené Mgr. Jiřím Kubalou, advokátem, se sídlem J. V. Sládka 35, Frýdek-Místek, proti usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 12. 11. 2015 č. j. 7 T 165/2013-552, jímž bylo rozhodnuto o vyloučení stěžovatelkou zvoleného obhájce z obhajování v její trestní věci, a proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 1. 2016 č. j. 6 To 576/2015-587, kterým byla zamítnuta stěžovatelčina stížnost proti rozhodnutí soudu prvního stupně, za účasti Okresního soudu v Ostravě a Krajského soudu v Ostravě jako účastníků řízení. I. Usnesením Okresního soudu v Ostravě ze dne 12. 11. 2015 č. j. 7 T 165/2013-552 a usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 1. 2016 č. j. 6 To 576/2015-587 bylo porušeno právo stěžovatelky na právní pomoc zaručené čl. 37 odst. 2 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. II. Tato rozhodnutí se proto ruší. Odůvodnění I. Vymezení věci a předchozí průběh řízení 1. Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 15. 3. 2016 se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí, kterými bylo rozhodnuto o vyloučení jí zvoleného obhájce Mgr. Jiřího Kubaly z obhajování v trestní věci u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 7 T 165/2013. 2. Z vyžádaného spisu zjistil Ústavní soud zejména následující skutečnosti. 3. Trestní stíhání je proti stěžovatelce vedeno pro přečin usmrcení z nedbalosti dle ustanovení § 143 odst. 1 trestního zákoníku, kterého se měla - ve stručnosti vyjádřeno - dopustit tím, že zanedbala povinnosti vyplývající z rodičovské zodpovědnosti, když ponechala bez dozoru svoji nezletilou dceru venku před domem, aniž by zajistila její soustavné hlídání, následkem čehož došlo k pádu dcery do jímky, v níž se utopila. 4. Na základě plné moci ze dne 27. 6. 2013 si obžalovaná za svého obhájce zvolila advokáta Mgr. Jiřího Kubalu. Ten se zároveň při hlavním líčení konaném dne 14. 11. 2013 připojil k trestnímu řízení jako zmocněnec s nárokem na náhradu škody za poškozené (obžalovaná a další členové její rodiny) a k tomuto úkonu předložil plnou moc ze dne 13. 11. 2013. Dne 12. 5. 2015 soud vyzval obhájce i stěžovatelku k vyjádření ohledně vyloučení advokáta jako zvoleného obhájce, neboť shledal, že postavení zmocněnce poškozených je neslučitelné s postavením obhájce obžalované v témže trestním řízení. Na základě této výzvy zaslal obhájce soudu oznámení o ukončení zastupování poškozených ke dni 7. 10. 2014 s vyjádřením, že žádného z poškozených nezastupoval tak, že by byl uplatňován nárok vůči stěžovatelce, nýbrž proti druhému obžalovanému, pročež dodal, že má za to, že i nadále může vystupovat jako její obhájce. Dále pak soud informoval o zpětvzetí nároku poškozených na náhradu škody, neboť v té době stěžovatelka v řízení vystupovala již jako jediná obžalovaná. 5. Nyní napadeným rozhodnutím okresní soud rozhodl o vyloučení obhájce z obhajování stěžovatelky, neboť dospěl k závěru, že jsou naplněny důvody obsažené v ustanovení § 37a odst. 2 trestního řádu. V této souvislosti uvedl, že ačkoliv citované ustanovení výslovně kolizi advokáta vystupujícího současně v pozici zmocněnce poškozených a obhájce obžalovaného neupravuje, je namístě postupovat analogicky, neboť z podstaty trestního řízení vyplývá, že postavení obviněného, resp. obžalovaného, a postavení poškozeného jsou zcela odlišné a jejich zájmy protichůdné. Zde okresní soud odkázal též na právní úpravu obsaženou v ustanovení § 19 odst. 1 písm. b) zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o advokacii"), neboť rozpor v zájmech osoby, jíž byla poskytnuta právní služba, s tou, která o její poskytnutí žádá, je obligatorním důvodem pro odmítnutí právních služeb a advokát nesmí v téže věci vystupovat na více stranách, jejichž zájmy nejsou shodné. Pokud tedy zákon kategoricky stanoví, že v případě kolize zájmů spoluobžalovaných nemůže obhájce v téže věci vykonávat obhajobu žádného z obviněných, pak je nezbytné shodně postupovat i v případě subjektů, jejichž postavení je v trestním řízení zcela protichůdné, což vyplývá též z dikce ustanovení § 44 odst. 1 trestního zákona (sic - pozn. red.: správně patrně § 44 odst. 1 trestního řádu). Poškozený je totiž v podstatě občanskoprávním odpůrcem obviněného, který mu způsobil škodu nebo nemajetkovou újmu nebo se na jeho úkor trestným činem obohatil, a v trestním řízení vykonává svá práva proti obviněnému. Dále soud odmítl argument, že zastupování poškozených bylo vykonáváno tak, že zmocněnec nejednal v rozporu se zájmy obžalované, neboť tato skutečnost může zcela jednoznačně ovlivnit jak způsob vedení obhajoby, tak postup při zastupování poškozených, v důsledku čehož existuje riziko zkrácení práva na obhajobu. Pokud pak jde o tvrzení Mgr. Kubaly o tom, že poškozené nikdy nezastupoval tak, že by nárok uplatňoval proti stěžovatelce, soud uvedl, že vůbec není namístě zkoumat, zda zájmy obžalované a poškozených jsou v tomto konkrétním případě rozporné, či nikoliv, neboť postup, kdy tentýž advokát vystupuje v pozici obhájce i v pozici zmocněnce poškozených, nelze vůbec připustit. 6. Stížnost stěžovatelky krajský soud zamítl shora označeným rozhodnutím. Krajský soud se stěžovatelkou souhlasil potud, že pokud si zvolí obviněná obhájce sama, může stát do jejího svobodného výběru zasáhnout pouze za splnění zákonem stanovených podmínek, které je nutno vykládat vždy restriktivně. Stížnostní soud však dospěl k závěru, že pozice obhájce obžalované a zmocněnce poškozených je kolizní do té míry, že vylučuje účast obhájce v trestním řízení, přičemž se ztotožnil s argumentací okresního soudu. II. Argumentace stěžovatelky 7. Uvedená rozhodnutí obecných soudů dle stěžovatelky porušila její základní právo na spravedlivý proces a právo na obhajobu zaručené čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 2 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 a odst. 3 písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). 8. Dle stěžovatelky soud zasáhl do její autonomie vůle a do jejích základních práv a svobod, když ji rozšiřující analogií zbavil obhájce, kterého si ona vybrala a kterému důvěřovala. Takto stěžovatelka zpochybňuje použití analogie při aplikaci trestněprávních procesních norem v dané věci, konkrétně při výkladu ustanovení § 37a trestního řádu. Byť stěžovatelka připouští, že použití analogie v trestním procesu je obecně přípustné, není dle jejího názoru přípustné v případech, kdy by analogickým výkladem došlo k rozšíření takového ustanovení, které představuje zákonnou výjimku pro zásah do ústavně zaručených základních práv a svobod. Za takto ústavně zaručené základní právo považuje stěžovatelka právo obviněného obhajovat se za pomoci obhájce podle vlastního výběru. Ustanovení § 37a trestního řádu je tedy zákonnou výjimkou, která stanoví taxativní výčet okolností, za kterých je možné do tohoto základního práva obviněného zasáhnout a jím zvoleného obhájce z obhajoby vyloučit. Není proto přípustné, aby soud na základě svého vlastního svévolného uvážení rozšířil tento výčet o případy, na které zákonodárce nepamatoval. 9. Z hlediska konkrétních okolností nyní posuzované věci stěžovatelka namítla, že jí zvolený obhájce podal návrh na připojení poškozených k trestnímu řízení s nárokem na náhradu škody s tím, že tento nárok byl uplatněn výhradně vůči tehdy spoluobžalovanému Václavu Příhonskému, avšak nikoliv vůči stěžovatelce. Navíc od tohoto připojení se poškozených k trestnímu řízení uběhl 1 rok 5 měsíců a 28 dnů, přičemž během této doby proběhlo několik hlavních líčení, než soud stěžovatelce sdělil, že by její obhájce mohl být z obhajoby vyloučen. S ohledem na skutečnost, že po výzvě soudu se obhájce vzdal zastupování poškozených, ostatně v době rozhodnutí o vyloučení obhájce stěžovatelky již nehrozil střet zájmů mezi poškozenými a stěžovatelkou. Nadto stěžovatelka zdůrazňuje, že zájem poškozených a stěžovatelky se v tomto případě nikdy nedostal do konfliktu. 10. Stěžovatelka tedy uzavírá, že ji soud svým rozhodnutím připravil o advokáta, kterého si vybrala, kterému věřila a který byl detailně seznámen s celým případem, a to pouze na základě nepodloženého tvrzení o domněle hrozícím střetu zájmů mezi stěžovatelkou na jedné straně a jejím manželem a dětmi na straně druhé, které její advokát rovněž zastupoval jako poškozené, za situace, kdy reálně k tomuto střetu zájmů již nemohlo dojít. III. Vyjádření účastníků řízení 11. K výzvě Ústavního soudu se k ústavní stížnosti vyjádřili účastníci řízení; vedlejší účastník (Okresní státní za