III.ÚS 1088/26 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 1088/26 ze dne 28. 4. 2026   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Svatoňem o návrhu J. Z., zastoupeného JUDr. Martinou Hrbatovou, advokátkou, sídlem Karlov 2392/6, Prostějov, proti vyrozumění Nejvyššího státního zastupitelství ze dne 23. března 2026 č. j. 1 NZN 3055/2026-19, vyrozumění Krajského státního zastupitelství v Brně ze dne 12. prosince 2025 č. j. 1 KZN 1112/2025-21, usnesení Okresního státního zastupitelství ve Vyškově ze dne 22. září 2025 č. j. ZN 747/2023-69 a usnesení Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje, Územního odboru Vyškov, Dopravního inspektorátu ze dne 1. července 2025 č. j. KRPB-248561-133/TČ-2022-061206-ZO, takto: Návrh se odmítá. Odůvodnění 1. Navrhovatel se svým podáním domáhal zrušení shora uvedených usnesení a vyrozumění, v nichž spatřoval porušení svého práva na účinné vyšetřování jako procesního aspektu práva na život zaručeného v čl. 6 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Navrhovatel v podání popsal průběh a okolnosti svého případu, kdy dne 30. 11. 2022 ve večerních hodinách byl účastníkem dopravní nehody, v jejímž důsledku utrpěl, na rozdíl od druhého účastníka dopravní nehody, těžká zranění. Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Jihomoravského kraje, Územní oddělení Vyškov, Dopravní inspektorát (dále jen "policejní orgán") rozhodla usnesením č. j. KRPB-248561-25/TČ-2022-061206-ZO tak, že věc opatřením podle § 159a odst. 1 písm. a) trestního řádu odevzdala příslušnému obecnímu úřadu k projednání přestupku. Navrhovatel proti tomuto usnesení podal stížnost, kterou Okresní státní zastupitelství ve Vyškově (dále jen "státní zastupitelství") usnesením ze dne 20. 10. 2023 č. j. ZN 747/2023-14 zamítlo a ztotožnilo se se závěrem policejního orgánu. Po zásahu Krajského státního zastupitelství v Brně (dále jen "vyšší státní zastupitelství"), které vykonalo ve věci dohled podle § 12d zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon č. 283/1993 Sb."), byla věc vrácena policejnímu orgánu k došetření. Policejní orgán nově rozhodl napadeným usnesením, jímž podle § 159a odst. 1 trestního řádu odložil podezření, že druhý účastník dopravní nehody spáchal přečin těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1 trestního zákoníku. Dozorový státní zástupce státního zastupitelství napadeným usnesením zamítl jako nedůvodnou stížnost navrhovatele proti rozhodnutí policejního orgánu. Navrhovatel znovu využil možnost podnětu k dohledu vyššího státního zastupitelství podle § 12d zákona č. 283/1993 Sb., státní zástupkyně vyššího státního zastupitelství však napadeným vyrozuměním zmocněnkyni navrhovatele sdělila, že v postupu státního zastupitelství neshledala žádná tvrzená pochybení, vyřízení věci považuje za správné a zákonné a podnět navrhovatele z toho důvodu odložila bez dalšího opatření. Toto vyrozumění bylo zmocněnkyni doručeno dne 16. 12. 2025. 3. Zmocněnkyně se následně obrátila na Nevyšší státní zastupitelství s podnětem podle § 12 odst. 3 zákona č. 283/1993 Sb., k provedení kontroly skončených věcí. Shora specifikovaným vyrozuměním bylo zmocněnkyni sděleno, že Nejvyšší státní zastupitelství nevyužije svého oprávnění a kontrolu nenařídí. Od doručení tohoto vyrozumění dne 23. 3. 2026 odvodil navrhovatel lhůtu k podání ústavní stížnosti. 4. Ve svém podání navrhovatel odmítá závěry orgánů činných v trestním řízení, má za to, že jsou neúplné, nedostatečné a nesprávné, vycházejí z mylných informací (ve skutečnosti měl druhý účastník nehody couvat), a proto se domáhá zásahu Ústavního soudu. K oprávnění Nejvyššího státního zastupitelství zvrátit předchozí závěry, odkazuje na výkladové stanovisko ze dne 4. 3. 2003 č. 2/2003, podle kterého kontrola "prováděná podle § 12 odst. 3 zákona [283/1993 Sb.] může vyústit v opatření v podobě uložení, aby státní zástupce postupoval podle § 157 odst. 2 věty první trestního řádu nebo aby zvážil takový postup". 5. Podle čl. 2 odst. 3 Ústavy a čl. 2 odst. 2 Listiny je stát oprávněn vykonávat moc jen v případech, mezích a způsobem, který stanoví zákon (tzv. zásada enumerativnosti veřejnoprávních pretenzí). Zákon stanoví podmínky, za nichž může poškozený v trestním řízení uplatnit opravné prostředky. Proti rozhodnutí policejního orgánu je přípustná stížnost (§ 141 a násl. trestního řádu); podle § 142 odst. 1 trestního řádu je k podání stížnosti oprávněna osoba, které se usnesení přímo dotýká (o jejíchž právech nebo povinnostech bylo usnesením rozhodnuto) anebo ten, kdo dal k vydání usnesení podnět. 6. Podle § 72 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") může ústavní stížnost podat ten, kdo tvrdí, že v řízení, jehož byl účastníkem, bylo porušeno jeho základní právo nebo svoboda. Podle § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat do dvou měsíců ode dne doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli poskytuje. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu je takovým posledním prostředkem vyrozumění o provedeném dohledu vyššího státního zastupitelství podle § 12d zákona č. 283/1993 Sb., kdy jeho doručením začala navrhovateli běžet lhůta k podání ústavní stížnosti. 7. Jak je patrné i z vyrozumění Nejvyššího státního zastupitelství, nelze podnět k postupu podle § 12 odst. 3 zákona č. 283/1993 Sb., považovat za poslední procesní prostředek podle § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, neboť jde o prostředek, který nepřísluší účastníkovi trestního řízení. "Nařízení kontroly skončené věci je výlučným oprávněním nejvyššího státního zástupce. Toto opatření je konstruováno jako mimořádné a fakultativní. Mimořádnost spočívá v tom, že nařízení kontroly skončené věci nepředstavuje standardní, ale pouze výjimečnou formu kontroly ... fakultativnost je dovozována ze skutečnosti, že se uplatňuje pouze na základě rozhodnutí nejvyššího státního zástupce, jehož úvaha je zásadně volná a tento není omezen žádnými limitujícími podmínkami" (viz LATA, J., PAVLÍK, J., ZEZULOVÁ, J. Zákon o státním zastupitelství. Komentář. 2. vydání. Praha: Wolters Kluwer ČR. 2024, s. 87). Tento závěr vyplývá i z výkladového stanoviska Nejvyššího státního zastupitelství č. 2/2003 k § 12 zákona č. 283/1993 Sb. 8. Jak je i z výše uvedeného patrné, rozhodnutí o posledním procesním prostředku bylo zmocněnkyni navrhovatele doručeno dne 16. 12. 2025. Nejpozději v pondělí dne 16. 2. 2026 tak uplynula lhůta, v níž se mohl navrhovatel obrátit na Ústavní soud se svým podáním, učinil tak ovšem teprve dne 22. 4. 2026. Odvozovat lhůtu k podání ústavní stížnosti od vyrozumění (jeho doručení) Nejvyššího státního zastupitelství není možné, neboť jde o procesní prostředek, který navrhovateli nepříslušel. 9. Ústavní soud chápe dopad důsledků dopravní nehody, jíž byl navrhovatel účasten, promeškání lhůty k podání ústavní stížnosti je však překážkou, pro kterou nelze o podání navrhovatele rozhodnout jinak. 10. S ohledem na uvedené je nutné na návrh hledět jako na podaný po zákonné lhůtě, a proto Ústavní soud návrh odmítl podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu. Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné. V Brně dne 28. dubna 2026 Jan Svatoň v. r. soudce zpravodaj