III.ÚS 1265/16 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 1265/16 ze dne 19. 6. 2018 N 114/89 SbNU 723 K právu nezletilého být slyšen; náležité odůvodnění rozhodnutí   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Nález Ústavního soudu - senátu složeného z předsedy senátu Radovana Suchánka a soudců Josefa Fialy (soudce zpravodaj) a Jiřího Zemánka - ze dne 19. června 2018 sp. zn. III. ÚS 1265/16 ve věci ústavní stížnosti K. Z. a I. H., zastoupených Mgr. Zuzanou Candigliota, advokátkou, se sídlem Burešova 615/6, Brno, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 9. února 2016 č. j. 23 Co 42/2016-1030, 23 Co 44/2016, usnesení Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 9. října 2015 č. j. 4 P 340/2001-857 a usnesení Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 17. prosince 2015 č. j. 4 P 340/2001-952, 4 P a Nc 724/2015 o prodloužení předběžného opatření umístění K. Z. do výchovného ústavu, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích a Okresního soudu v Ústí nad Orlicí jako účastníků řízení a Kl. Z. a Okresního státního zastupitelství v Ústí nad Orlicí jako vedlejších účastníků řízení. I. Výrokem I usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 9. února 2016 č. j. 23 Co 42/2016-1030, 23 Co 44/2016 a usnesením Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 9. října 2015 č. j. 4 P 340/2001-857 byla porušena základní práva K. Z. zaručená v čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 12 odst. 2 Úmluvy o právech dítěte a dále základní práva zaručená v čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. II. Výrokem II usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 9. února 2016 č. j. 23 Co 42/2016-1030, 23 Co 44/2016 a usnesením Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 17. prosince 2015 č. j. 4 P 340/2001-952, 4 P a Nc 724/2015 bylo porušeno základní právo K. Z. a I. H. zaručené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. III. Usnesení Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 9. října 2015 č. j. 4 P 340/2001-857, usnesení Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 17. prosince 2015 č. j. 4 P 340/2001-952, 4 P a Nc 724/2015 a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 9. února 2016 č. j. 23 Co 42/2016-1030, 23 Co 44/2016 se ruší. IV. Návrh na přiznání náhrady nákladů řízení o ústavní stížnosti se zamítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí 1. Rozsáhlou ústavní stížností se stěžovatelky domáhaly zrušení v záhlaví uvedených usnesení Okresního soudu v Ústí nad Orlicí (dále jen "okresní soud") a Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích (dále jen "krajský soud"), majíce za to, že byla porušena jejich práva a svobody zakotvené v čl. 4 odst. 4, čl. 8 odst. 1 a 2, čl. 10 odst. 1 a 2, čl. 32 odst. 1, 4 a 5 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 5 odst. 1 a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), čl. 3 odst. 1, čl. 5, čl. 6 odst. 2, čl. 7 odst. 1, čl. 9 odst. 1, čl. 12, 16, čl. 18 odst. 1 a 2, čl. 20 a čl. 37 písm. b) Úmluvy o právech dítěte a čl. 10 Evropské úmluvy o výkonu práv dětí. 2. Stěžovatelka I. H. (dále jen "matka") a vedlejší účastník Kl. Z. jsou rodiči stěžovatelky K. Z. (dále jen "dcera"), jíž bylo v době vydání rozhodnutí okresního soudu a krajského soudu, která jsou napadena ústavní stížností, 15 let. Usnesením okresního soudu ze dne 26. 5. 2014 č. j. 0 Nc 5423/2014-9 bylo k návrhu Městského úřadu Česká Třebová (jakožto orgánu sociálně-právní ochrany dětí) nařízeno dle § 924 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a § 452 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, (dále jen "z. ř. s.") předběžné opatření spočívající v umístění dcery do Dětského diagnostického ústavu, střediska výchovné péče, základní školy a školní jídelny se sídlem v H. (dále jen "diagnostický ústav v H."). Návazně zahájil okresní soud usnesením ze dne 27. 5. 2014 č. j. 4 P 340/2001-529 řízení ve věci péče o dceru. 3. Z vyžádaného soudního spisu se dále podává, že okresní soud dalšími usneseními opakovaně prodlužoval předběžné opatření vždy o jeden měsíc. Šlo o usnesení ze dne 24. 6. 2014, ze dne 24. 7. 2014, ze dne 21. 8. 2014, ze dne 22. 9. 2014, ze dne 23. 10. 2014, ze dne 20. 11. 2014, ze dne 19. 12. 2014, ze dne 22. 1. 2015, ze dne 20. 2. 2015 a ze dne 20. 3. 2015 (první dvě potvrdil k odvolání matky krajský soud usneseními ze dne 23. 7. 2014 a ze dne 25. 8. 2014). Dne 7. 4. 2015 se konalo první jednání u okresního soudu ve věci samé. Okresní soud předběžné opatření dále prodlužoval usneseními ze dne 23. 4. 2015, ze dne 25. 5. 2015 a ze dne 23. 6. 2015. Dne 24. 6. 2015 podal orgán sociálně-právní ochrany dětí návrh na vydání předběžného opatření, kterým se dcera přemísťuje do Výchovného ústavu, základní školy, střední školy a střediska výchovné péče V. (dále jen "výchovný ústav ve V."), a to z důvodu ukončení povinné školní docházky. Okresní soud usnesením ze dne 14. 7. 2015 změnil předběžné opatření tak, že se dcera umísťuje do péče tohoto výchovného ústavu. Předběžné opatření okresní soud dále prodloužil usneseními ze dne 23. 7. 2015, ze dne 24. 8. 2015 a ze dne 21. 9. 2015. Dne 6. 10. 2015 matka navrhla zrušení předběžného opatření, in eventum přemístění dcery do Dětského domova T. Okresní soud usnesením ze dne 9. 10. 2015 č. j. 4 P 340/2001-857 (dále jen "usnesení okresního soudu ze dne 9. 10. 2015"), které je napadeno ústavní stížností, zamítl návrh na zrušení předběžného opatření i návrh na přemístění dcery. K odvolání matky krajský soud usnesení okresního soudu potvrdil výrokem I svého rozhodnutí ze dne 9. 2. 2016 č. j. 23 Co 42/2016-1030 (dále jen "usnesení krajského soudu ze dne 9. 2. 2016"), které je rovněž napadeno ústavní stížností. 4. Dne 12. 10. 2015 se konalo druhé jednání okresního soudu ve věci samé. Usnesením ze dne 21. 10. 2015 okresní soud znovu prodloužil předběžné opatření. Dne 30. 10. 2015 se u okresního soudu konalo třetí jednání, při kterém byl vyhlášen rozsudek, dle kterého se nařizuje ústavní výchova dcery, již okresní soud umístil do výchovného ústavu ve V., a proti němuž matka podala odvolání. Usnesením ze dne 25. 11. 2015 okresní soud znovu prodloužil předběžné opatření. K dalšímu prodloužení přistoupil usnesením ze dne 17. 12. 2015 č. j. 4 P 340/2001-952 (dále jen "usnesení okresního soudu ze dne 17. 12. 2015"), které je také napadeno ústavní stížností a jež bylo k odvolání matky potvrzeno II. výrokem usnesení krajského soudu ze dne 9. 2. 2016 (i proti tomuto usnesení směřuje ústavní stížnost). Okresní soud prodloužil dále předběžné opatření usneseními ze dne 25. 1. 2016 a ze dne 17. 2. 2016. Dne 1. 3. 2016 se konalo první jednání u krajského soudu o odvolání matky ve věci samé. Okresní soud prodloužil předběžné opatření usnesením ze dne 22. 3. 2016. Dne 29. 3. 2016 se konalo druhé jednání u krajského soudu ve věci samé, na kterém byl vyhlášen rozsudek, jímž krajský soud změnil prvostupňový rozsudek tak, že se ústavní výchova dcery nařizuje do 30. 6. 2016, přičemž po skončení ústavní výchovy se dcera svěřuje do péče matky a nad její další výchovou se stanoví dohled. II. Argumentace stěžovatelek 5. K otázce včasnosti ústavní stížnosti podané dcerou argumentovaly stěžovatelky tak, že je třeba posuzovat počátek běhu lhůty pro podání její ústavní stížnosti (až) od data doručení napadeného usnesení krajského soudu matce (tj. dne 22. 2. 2016), nikoliv opatrovníkovi dcery (tj. dne 18. 2. 2016), neboť teprve od matky se dcera mohla seznámit s obsahem daného usnesení. Kolizní opatrovník s dcerou v průběhu řízení nekomunikoval, nezjišťoval její názor a dcera se informace o řízení dozvídala až od své matky. 6. Svou argumentaci stěžovatelky rozdělily do několika okruhů. Nejprve zpochybňovaly legalitu umístění dcery do výchovného ústavu (část II.A ústavní stížnosti), poté se věnovaly legitimitě a proporcionalitě oddělení dcery od rodičů a splnění požadavku vhodnosti umístění dcery do ústavu uzavřeného typu (část II.B ústavní stížnosti) a následně požadovaly náhradu nákladů řízení před Ústavním soudem (část II.C ústavní stížnosti). Zákonný podklad pro umístění nezletilé do výchovného ústavu 7. Stěžovatelky nespatřují zákonný podklad pro přemístění dcery do výchovného ústavu (usnesení okresního soudu ze dne 14. 7. 2015), pro její další pobyt v něm ani pro realizaci nařízené ústavní výchovy v daném výchovném ústavu. 8. Uvedly, že právní úprava umožňující rozhodnout o umístění dítěte v zařízení musí být jasná a předvídatelná. Nejasná právní úprava nemůže představovat dostatečný podklad pro zásah do základních práv a svobod, zejména do práva na ochranu osobní svobody. Důvody pro omezení osobní svobody mohou být stanoveny pouze zákonem, který je nutno vykládat restriktivně. Jednoznačná právní úprava pro umísťování dětí do výchovných ústavů za účelem realizace rodinněprávních opatření podle stěžovatelek od 1. 1. 20