III.ÚS 1308/25 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 1308/25 ze dne 30. 9. 2025 Odškodnění za neuzavření veřejnoprávní smlouvy o vymezení chráněného pracovního místa   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Svatoně a soudkyně zpravodajky Veroniky Křesťanové a soudkyně Daniely Zemanové o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti Komplexní služby věřitelům, s. r. o., sídlem Prokopova 164/12, Praha 3 - Žižkov, zastoupené JUDr. Jakubem Svobodou, Ph.D., advokátem, sídlem Na Perštýně 362/2, Praha 1 - Staré Město, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 30 Cdo 6/2025-431 ze dne 25. února 2025, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, a České republiky - Ministerstva práce a sociálních věcí, sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha 2 - Nové Město, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se zamítá. Odůvodnění: I. Stručné shrnutí podstaty nálezu 1. Ústavní soud se v tomto nálezu zabývá vztahem mezi rozhodováním správních soudů o žalobě proti jinému zásahu v souvislosti s uzavíráním veřejnoprávních smluv a odškodněním za nesprávný úřední postup. Dospívá k závěru, že nezákonný zásah konstatovaný pravomocným rozhodnutím správního soudu je nesprávným úředním postupem. 2. Ústavní soud za ústavně souladný označil názor Nejvyššího soudu, že posouzení důvodnosti žádosti o vymezení chráněného pracovního místa je věcí správních orgánů a přezkum jejich rozhodnutí je věcí správních soudů. Jejich úvahu nelze nahrazovat rozhodnutím civilního soudu v odškodňovacím řízení, není-li na vyhovění žádosti dán právní nárok (ve smyslu bez dalšího - bez možnosti správního uvážení), což zde není. Civilní soud by totiž musel nahradit široké uvážení správního orgánu s kým a za jakých podmínek smlouvu uzavře, k čemuž není "vybaven". 3. Ústavní soud se rovněž zabýval podstatou rozhodnutí civilního soudu, který zamítá žalobu na náhradu újmy způsobené nesprávným úředním postupem, který má spočívat v neuzavření veřejnoprávní smlouvy, v situaci, kdy rozsudek správního soudu konstatující nezákonný zásah byl zrušen a řízení před správními soudy dosud probíhá. Ústavní soud dospěl k závěru, že takové zamítnutí žaloby je rozhodnutím pouze pro tentokrát. Po skončení řízení ve správní linii musí mít stěžovatelka možnost (v závislosti na výsledku řízení) domáhat se odškodnění za případně zjištěný nesprávný úřední postup. II. Vymezení věci 4. Stěžovatelka, která "dodávala" obchodní společnosti REI, s. r. o., zaměstnance na pozici vrátných pro 24hodinovou ochranu objektu, měla s Úřadem práce České republiky - Krajskou pobočkou v Hradci Králové (dále jen "úřad práce") v minulosti uzavřenou dohodu o vymezení chráněného pracovního místa podle § 75 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění účinném do 31. prosince 2017. Tou byla vymezena chráněná místa pro tři zaměstnance na pozici vrátného na dobu tří let do 11. dubna 2016. 5. Žádostí ze 4. března 2016, doručenou úřadu práce 7. března 2016, požádala stěžovatelka o vymezení chráněného pracovního místa pro tři zaměstnance na další tříleté období. Úřad práce žádost opakovaně zamítl. 6. Napadené usnesení Nejvyššího soudu staví na závěru, že (přímo) ze zákona neplyne státu (úřadu práce) povinnost uzavřít dohodu o vymezení chráněného pracovního místa. Neplynula-li úřadu práce taková povinnost, stát podle Nejvyššího soudu pro absenci příčinné souvislosti neodpovídá za újmu, jejíž náhrady se stěžovatelka v řízení domáhala. 7. Stěžovatelka tvrdí, že napadeným rozhodnutím byla porušena její ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 1 a čl. 36 odst. 1 a 3 Listiny základních práv a svobod a ústavní stížností se domáhá zrušení rozhodnutí. 8. Stěžovatelka se před zahájením řízení o náhradu újmy v civilním řízení, z něhož vzešlo napadené rozhodnutí Nejvyššího soudu, domáhala ochrany v soudním řízení správním. Nevyhovění žádosti na uzavření dohody napadla správní žalobou zprvu koncipovanou proti nevyhovění žádosti jako rozhodnutí a později změněnou na žalobu proti jinému zásahu. 9. Úřad práce žádost stěžovatelky ze 4. března 2016, doručenou úřadu práce 7. března 2016, zamítl opakovaně, poprvé e-mailem z 11. dubna 2016, který potvrdil písemností "Žádost o vymezení chráněného pracovního místa - zamítnutí" ze 4. dubna 2016. Po zásahu Městského soudu v Praze pak znovu 10. června 2019 písemností označenou "Opakované projednání žádosti o vymezení chráněného místa". 10. Navazující rozhodnutí správních soudů dokreslují celkovou situaci a jejich existence a závěry týkající se uzavírání veřejnoprávních smluv mají význam i pro úvahy v této věci, proto je níže zprvu reprodukován i jejich obsah. III. Řízení před správními soudy 11. Stěžovatelka se proti zamítnutí žádosti úřadem práce opakovaně bránila zásahovou žalobou. Městský soud oběma žalobám vyhověl. 12. Poprvé se tak stalo rozsudkem č. j. 11 Ad 12/2016-71 ze dne 29. ledna 2019. První zamítnutí žádosti stěžovatelky o vymezení chráněného pracovního místa považoval za nezákonný zásah a přikázal úřadu práce, aby v porušování práva stěžovatelky nepokračoval. Uvedl, že postup úřadu práce, spočívající v neuzavření dohody o vymezení chráněných pracovních míst, byl v rozporu s principy řádného procesu, nebyl řádně odůvodněn, vykazoval prvky svévole a diskriminace a došlo jím k porušení základních zásad činnosti správních orgánů. 13. Podruhé rozhodl městský soud rozsudkem č. j. 8 A 94/2019-83 ze dne 20. listopadu 2019. Opět vyslovil, že zásah, spočívající v (druhém) zamítnutí žádosti stěžovatelky o vymezení chráněného pracovního místa ze dne 4. března 2016, je nezákonný a opět přikázal úřadu práce, aby v porušování práva stěžovatelky nepokračoval. 14. Městský soud na rozdíl od předchozího rozsudku vyslovil, že žádosti stěžovatelky mělo být vyhověno (bod 39 rozsudku č. j. 8 A 94/2019-83), tedy, že dohodu měl úřad práce se stěžovatelkou uzavřít. Městský soud rovněž uložil úřadu práce, aby žádosti stěžovatelky vyhověl (bod 41 téhož rozsudku). 15. Oba rozsudky městského soudu napadl úřad práce kasační stížností. Nejvyšší správní soud rozsudky č. j. 3 Ads 125/2019-57 ze dne 27. dubna 2023 a č. j. 2 Ads 1/2020-90 ze dne 18. května 2023 oba rozsudky městského soudu zrušil a žaloby odmítl. Ač postup městského soudu odpovídal tehdejší judikatuře, neobstál ve světle rozsudku rozšířeného senátu č. j. 4 As 65/2018-85 ze dne 23. února 2022. Podle něj je totiž sporem z veřejnoprávní smlouvy, který řeší správní orgán ve sporném řízení (§ 141 správního řádu), také spor o uzavření veřejnoprávní smlouvy. K řešení sporů o uzavření veřejnoprávní smlouvy je tak příslušný nadřízený orgán (úřadu práce) a nikoli jako první soud. Stěžovatelka měla vyvolat sporné řízení ve věci sporu z veřejnoprávní smlouvy, městský soud tak neměl žaloby stěžovatelky projednávat, neboť byly nepřípustné (§ 85 odst. 1 soudního řádu správního). 16. Stěžovatelka oba rozsudky Nejvyššího správního soudu napadla ústavní stížností, o které Ústavní soud rozhodl nálezem sp. zn. II. ÚS 1732/23 ze dne 5. února 2025 tak, že oba rozsudky Nejvyššího správního soudu zrušil. Uvedl, že ve světle judikatury z doby, kdy se stěžovatelka na správní soudy obracela, byla její žaloba přípustná. Odkázal na svou judikaturu, podle které není namístě kategorický závěr, že se nový právní názor musí použít vždy. Jiný postup bude přicházet v úvahu za předpokladu, že jej odůvodňují konkrétní okolnosti věci při zohlednění práv všech dotčených účastníků řízení, zejména jednali-li by tito účastníci v důvěře ve správnost dosavadní judikatury a použití nového právního názoru by vedlo k nepřiměřenému zásahu do ústavně zaručených základních práv a svobod. Ústavní soud označil použití závěrů rozšířeného senátu Nejvyšším soudem za mechanické a rozporné se zněním aplikovaného rozsudku rozšířeného senátu. Uložil Nejvyššímu správnímu soudu, aby obě kasační stížnosti posoudil způsobem, který by stěžovatelce nenávratně neodepřel přístup k soudu. O těchto kasačních stížnostech Nejvyšší správní soud doposud znovu nerozhodl. IV. Občanskoprávní řízení o náhradu újmy 17. Stěžovatelka neuzavření dohody považuje za nesprávný úřední postup a tvrdí, že jí v souvislosti s takovým postupem vznikla majetková i nemajetková újma, za kterou jí odpovídá stát v režimu zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon č. 82/1998 Sb."). Náhrady újmy se domáhala žalobou z 11. listopadu 2019 podanou k Obvodnímu soudu pro Prahu 2, ten o ní vedl řízení pod sp. zn. 22 C 67/2019. 18. Požadovala, aby soud uložil vedlejší účastnici povinnost zaplatit stěžovatelce na náhradu újmy 430 581,03 Kč. Tuto částku vymezila jako součet pěti nároků: a) náhradu škody za neobdržené příspěvky na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením od druhého čtvrtletí roku 2016 do druhého čt