III.ÚS 1511/24 – Ústavní soud

III.ÚS 1511/24 ze dne 17. 7. 2024 Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudkyně zpravodajky Lucie Dolanské Bányaiové a soudce Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatele Petra Hoška, zastoupeného JUDr. Kateřinou Martínkovou, LL.M., MBA, advokátkou, se sídlem Sokolská třída 966/22, Ostrava, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2024 č. j. 29 Cdo 3196/2023-1041, rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 2. března 2023 č. j. 4 Cmo 120/2022-890, rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 23. března 2022 č. j. 6 Cm 27/2017-715, ve znění doplňujícího usnesení téhož soudu ze dne 22. dubna 2022 č. j. 6 Cm 27/2017-724, a směnečnému platebnímu rozkazu téhož soudu ze dne 24. února 2017 č. j. 6 Cm 27/2017-14, za účasti Nejvyššího soudu, Vrchního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci, jako účastníků řízení, a obchodní společnosti WETCO, spol. r. o., se sídlem V Podluží 672/4, Praha 4 - Nusle, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti posuzované věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno ústavně zaručené právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i právo na ochranu vlastnictví podle čl. 11 odst. 1 Listiny. 2. Původní žalobkyně (obchodní společnost Raiffeisenbank, a. s.) se jako právní předchůdkyně vedlejší účastnice řízení po stěžovateli (žalovaném) domáhala zaplacení částky ve výši 3 565 872,64 Kč ze směnky vlastní vystavené obchodní společností HOPR TRADE CZ, s. r. o., za jejíž zaplacení převzal stěžovatel, jako avalista, směnečné rukojemství. 3. Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci (dále jen "krajský soud") směnečným platebním rozkazem ze dne 24. 2. 2017 č. j. 6 Cm 27/2017-14 uložil stěžovateli, aby zaplatil původní žalobkyni částku 3 565 872,64 Kč s příslušenstvím, směnečnou odměnu 11 886 Kč a náhradu nákladů řízení ve výši 179 488 Kč. 4. Vedlejší účastnice řízení vstoupila do řízení na místo původní žalobkyně na základě usnesení krajského soudu ze dne 2. 10. 2017 č. j. 6 Cm 27/2017-143. Vrchní soud v Olomouci (dále jen "vrchní soud") usnesením ze dne 8. 1. 2019 č. j. 4 Cmo 201/2018-328 potvrdil usnesení krajského soudu, přičemž konstatoval, že vedlejší účastnice řízení se stala (na základě rubopisu a předání) majitelem směnky. 5. Krajský soud rozsudkem ze dne 23. 3. 2022 č. j. 6 Cm 27/2017-715, ve znění usnesení ze dne 22. 4. 2022 č. j. 6 Cm 27/2017-724, ponechal směnečný platební rozkaz v platnosti (výrok I), rozhodl o náhradě nákladů námitkového řízení (výrok II) a o povinnosti stěžovatele zaplatit náklady řízení státu (k tomu doplňující usnesení). 6. K odvolání stěžovatele vrchní soud rozsudkem ze dne 2. 3. 2023 č. j. 4 Cmo 120/2022-890 potvrdil rozsudek krajského soudu (výrok I) a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II). Vrchní soud v prvé řadě shledal správným postup krajského soudu, který věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti stěžovatele v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen "o. s. ř."). V této souvislosti vyhodnotil jako nedůvodnou i žádost o odročení jednání podanou právní zástupkyní stěžovatele (odůvodněnou čerpáním dovolené). Již v okamžiku převzetí zastoupení si musela být vědoma toho, že právní službu spočívající v zastoupení stěžovatele u jednání dne 23. 3. 2022 nebude moci poskytnout. K tomu doplnil, že i kdyby krajský soud odňal stěžovateli možnost jednat před soudem (tím, že věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti), byla náprava této procesní vady zjednána v odvolacím řízení, v němž se jednání zástupkyně stěžovatele zúčastnila. Vrchní soud se dále ztotožnil se skutkovým závěrem krajského soudu ohledně pravosti podpisu stěžovatele na směnce jako směnečného rukojmího, a to včetně hodnocení znaleckého posudku předloženého původní žalobkyní, jakož i dalších závěrů krajského soudu vztahujících se k použitelnosti srovnávacích materiálů znalcem pro účely znaleckého posouzení. V této souvislosti též vysvětlil, proč neprovedl další stěžovatelem navržené důkazy. 7. Následné dovolání stěžovatele Nejvyšší soud usnesením ze dne 27. 3. 2024 č. j. 29 Cdo 3196/2023-1041 odmítl jako nepřípustné, neboť rozhodnutí vrchního soudu bylo v řešení otázek vztahujících se ke znaleckému posudku (§ 127a o. s. ř.), včetně jeho hodnocení krajským soudem, v souladu s ustálenou rozhodovací praxí. K dovolacím námitkám uvedl, že splňuje-li znalecký posudek předložený účastníkem řízení předpoklady určené v § 127 odst. 2 a § 127a o. s. ř., pohlíží se na něj jako na znalecký posudek vyžádaný soudem. Při posuzování pravosti podpisu na soukromé listině je pouze na uvážení soudu, které listiny připustí coby srovnávací podklad určený pro znalce, jenž má za úkol na základě příslušných odborných metod posoudit pravost podpisu fyzické osoby na příslušné listině. Znalecký posudek soud sice hodnotí jako každý jiný důkaz podle § 132 o. s. ř., odborné závěry v něm obsažené však hodnocení soudem podle § 132 o. s. ř. nepodléhají. Má-li soud pochybnost o věcné správnosti znaleckého posudku, popřípadě je-li znalecký posudek nejasný nebo neúplný, nemůže jej nahradit vlastním názorem. V takovém případě soud musí znalce požádat, aby podal potřebná vysvětlení, zejména aby posudek doplnil nebo jinak odstranil jeho nedostatky, popřípadě aby vypracoval nový posudek. Kdyby tím nebyla pochybnost o věcné správnosti znaleckého posudku, nejasnost nebo neúplnost znaleckého posudku odstraněna, soud za účelem přezkoumání znaleckého posudku ustanoví jiného znalce. Nejvyšší soud dodal, že polemikou se závěry vrchního soudu o pravosti podpisu směnky stěžovatel zpochybňoval skutkový závěr soudů nižších stupňů a napadal hodnocení důkazů provedených soudy nižších stupňů, čímž uplatňuje nezpůsobilý dovolací důvod a zpochybňuje správnost hodnocení důkazů. Námitkou, že krajský soud věc projednal v rozporu s § 101 odst. 3 o. s. ř. a rozhodl v nepřítomnosti stěžovatele, v důsledku čehož mu byla odňata možnost jednat před soudem, nevystihl stěžovatel způsobilý dovolací důvod, neboť jejím prostřednictvím uplatnil tzv. zmatečnostní vadu řízení ve smyslu § 229 odst. 3 o. s. ř. II. Argumentace stěžovatele 8. Stěžovatel nejprve shrnuje dosavadní průběh řízení a okolnosti předcházející vzniku sporu. Především namítá, že směnku jako směnečný rukojmí nepodepsal a podpis není jeho podpisem. Po celé řízení zpochybňoval pravost svého podpisu, přičemž klíčové pro rozhodnutí bylo řádné provedení znaleckého posudku z oboru písmoznalectví. Poukazuje na to, že obecné soudy rozhodly na základě znaleckého posudku předloženého vedlejší účastnicí řízení, přičemž znalec při jeho zpracování vycházel pouze ze srovnávacích materiálů, které mu předložila vedlejší účastnice řízení. I přes jím namítané vady znaleckého posudku byl jeho návrh na vypracování revizního znaleckého posudku zamítnut. Další pochybení krajského soudu spatřuje v tom, že mu bylo znemožněno být přítomen na jednání dne 23. 3. 2022, resp. že jednání tohoto dne se i přes jeho žádost o odročení z důvodu nemoci, konalo v jeho nepřítomnosti. III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 9. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, v němž byla vydána soudní rozhodnutí napadená ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s § 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario). IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 10. Ústavní soud připomíná, že není součástí soustavy soudů [čl. 91 odst. 1 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava")] a nepřísluší mu výkon dozoru nad jejich rozhodovací činností. Do rozhodovací činnosti soudů je Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele. 11. Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí, a jelikož mohl přezkoumávat pouze jejich ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, neboť nic nenasvědčuje porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod, kterých se stěžovatel dovolává. 12. Námitky stěžovatele směřují jednak k procesnímu postupu krajského soudu, který dne 23. 3. 2022 jednal v nepřítomnosti stěžovatele, jednak k provedení a hodnocení znaleckého posudku ohledně pravosti podpisu stěžovatele. Ústavní soud především zdůrazňuje, že s těmito opakujícími se námitkami s