III.ÚS 1722/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 1722/23 ze dne 7. 5. 2024   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudce zpravodaje Milana Hulmáka a soudce Tomáše Lichovníka o ústavní stížnosti stěžovatelky Euro Queen, a. s., sídlem V Holešovičkách 1443/4, Praha 8, zastoupené JUDr. Davidem Mášou, advokátem, sídlem Na Zderaze 1275/15, Praha 2, proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 19. dubna 2023 č. j. Ars 1/2023-23 a proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 10. ledna 2023 č. j. 41 Na 1/2023-21, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Praze, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Obsah ústavní stížnosti 1. Stěžovatelka podala v zákonné lhůtě prostřednictvím advokáta a po vyčerpání všech procesních prostředků, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů; dále jen "zákon o Ústavním soudu"), ústavní stížnost. Domáhá se zrušení v záhlaví označených rozhodnutí, neboť má za to, že jimi byla porušena její práva podle čl. 10 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Jak vyplynulo z ústavní stížnosti, přiložených listin a spisu, stěžovatelka podala dne 9. 1. 2023 ke Krajskému soudu v Praze (dále jen "krajský soud") návrh na vydání předběžného opatření podle § 74 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), ve věci ochrany osobnosti. Stěžovatelka se cítila bezdůvodně dotčena na cti, pověsti a dobrém jménu ve vztahu k její provozovně formulací otázky, která byla předmětem místního referenda. Krajský soud usnesením ze dne 29. 11. 2022 č. j. 59 A 38/2022-206 určil, že návrh na konání místního referenda na území statutárního města Kladna ze dne 27. 9. 2022 nemá nedostatky, a vyhlásil místní referendum o otázce: "Souhlasíte s tím, aby Statutární město Kladno na celém svém území, z důvodu ochrany veřejného pořádku a zvýšení bezpečnosti ve městě, učinilo veškeré možné kroky ve své samostatné působnosti k bezodkladnému zamezení provozu hazardních her uvedených v § 3 odst. 2 písm. d) a e) zákona č. 186/2016 Sb., o hazardních hrách?", přičemž referendum se konalo současně s prvním kolem volby prezidenta republiky ve dnech 13. 1. a 14. 1. 2023. 3. Usnesením ze dne 10. 1. 2023 č. j. 41 Na 1/2023-21 krajský soud návrh odmítl z důvodu nepřípustnosti. Návrh posoudil podle § 38 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "s. ř. s."). Podle soudního řádu správního lze předběžné opatření vydat pouze v průběhu soudního řízení, nikoli před jeho zahájením. Vzhledem k tomu, že v dané věci nebyl podán návrh ve věci samé, krajský soud návrh na předběžné opatření věcně neprojednával. Krajský soud poučil stěžovatelku o tom, že kasační stížnost zde není přípustná. I přes výše uvedené poučení podala stěžovatelka proti usnesení krajského soudu dne 12. 1. 2023 u krajského soudu podání nazvané "odvolání", adresované Vrchnímu soudu v Praze. Krajský soud si vyložil toto podání podle jeho obsahu jako kasační stížnost a předložil je Nejvyššímu správnímu soudu. Nejvyšší správní soud napadeným usnesením kasační stížnost odmítl pro nepřípustnost, neboť proti usnesení o předběžném opatření není podání kasační stížnosti přípustné. 4. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítá, že o jejím návrhu na předběžné opatření rozhodovaly nepříslušné soudy, tedy soudy správní. Napadá "logicky chybný závěr, že cokoliv souvisí s referendem, patří pouze správním soudům a nikoho se to nemůže neoprávněně dotknout, nebo že se ten nemůže bránit". Stěžovatelka namítá, že konání referenda dopadne i do jejích soukromých osobnostních práv. Stěžovatelka podaným návrhem nebrojila proti konání místního referenda ve statutárním městě Kladně, pouze nesouhlasí s formulací otázky, která je dle jejího názoru návodná, zavádějící a zasahuje do jejích práv. II. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem 5. Ústavní soud posouzení procesních předpokladů řízení o ústavní stížnosti rozdělil do dvou částí s ohledem na formulaci jejího petitu. Nejdříve se zabýval naplněním procesních předpokladů řízení a opodstatněností ústavní stížnosti v části, v níž směřovala proti usnesení Nejvyššího správního soudu. Poté se zabýval splněním procesních předpokladů řízení ústavní stížnosti v části, v níž směřovala proti usnesení krajského soudu o zamítnutí návrhu na vydání předběžného opatření. 6. Ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího správního soudu byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastníkem řízení, v němž bylo toto usnesení vydáno. Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je zastoupena v souladu s požadavky § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu. Ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva. Ústavní soud proto shledal naplnění všech procesních předpokladů řízení o ústavní stížnosti v části, v níž směřovala proti usnesení Nejvyššího správního soudu. 7. Ústavní stížnost proti usnesení krajského soudu o návrhu na vydání předběžného opatření byla podána opožděně. Dle § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze podat ústavní stížnost ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Proti usnesení krajského soudu nebyl přípustný žádný opravný procesní prostředek, který by zákon stěžovatelce k ochraně její práva poskytoval. Jak je uvedeno výše, kasační stížnost přípustná nebyla, o čemž krajský soud stěžovatelku ve svém usnesení poučil. Není-li přípustný žádný opravný procesní prostředek proti usnesení krajského soudu, který by zákon stěžovatelce k ochraně jejího práva poskytoval, je třeba lhůtu k podání ústavní stížnosti odvíjet od doručení usnesení krajského soudu (usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 6. 2005 sp. zn. III. ÚS 156/05). K jeho doručení stěžovatelce prostřednictvím jejího zástupce došlo dne 10. 1. 2023, lhůta k podání ústavní stížnosti tak uplynula dne 10. 3. 2023. Ústavní stížnost stěžovatelka podala dne 27. 6. 2023, tj. po uplynutí lhůty k jejímu podání. V části, v níž ústavní stížnost směřovala proti usnesení krajského soudu, ji Ústavní soud proto odmítl dle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu jako návrh opožděný. Námitkami směřujícími proti usnesení krajského soudu se z tohoto důvodu Ústavní soud podrobněji nezabýval. III. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti 8. Ústavní soud připomíná, že je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti. Není tedy součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy), není jim instančně nadřízen a do rozhodovací činnosti soudů zasahuje až tehdy, dojde-li k porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody [srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 25. 1. 1995 sp. zn. II. ÚS 45/94 (N 5/3 SbNU 17); všechna v tomto usnesení odkazovaná rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na https://nalus.usoud.cz]. III. a) Napadení rozhodnutí dočasné povahy 9. V posuzované věci jde o nařízení, resp. o zamítnutí návrhu stěžovatelky na nařízení předběžného opatření. Ústavní soud setrvale judikuje, že způsobilost předběžného opatření jako opatření prozatímní povahy zasáhnout do základních práv a svobod účastníků řízení obecně vyloučit nelze; předběžná opatření však zpravidla nedosahují takové intenzity, aby mohla zasáhnout do ústavně zaručených práv účastníků řízení, neboť při rozhodování o předběžném opatření se nerozhoduje o právech a povinnostech účastníků s konečnou platností, nýbrž jde o opatření dočasného charakteru, jímž není prejudikován konečný výsledek věci. Jeho účelem je zatímní úprava práv a povinností, která nevylučuje, že ochrana práv dotčenému účastníku bude posléze poskytnuta konečným rozhodnutím ve věci [srov. např. nález ze dne 14. 9. 1994 sp. zn. IV. ÚS 43/94 (N 41/2 SbNU 27) či bod 13 nálezu ze dne 4. 6. 2019 sp. zn. IV. ÚS 802/19]. 10. Platí tedy, že posouzení podmínek pro vydání předběžného opatření, resp. pro zamítnutí návrhu na vydání předběžného opatření, je věcí obecného soudu, neboť závisí na konkrétních okolnostech věci [srov. nález ze dne 10. 11. 1999 sp. zn. II. ÚS 221/98 (N 158/16 SbNU 171), ze dne 21. 11. 2001 sp. zn. IV. ÚS 189/01 (N 178/24 SbNU 327) či ze dne 12. 4. 2012 sp. zn. II. ÚS 868/12 (N 80/65 SbNU 91)]. Ústavní soud je tak povolán toliko ověřit, zda rozhodnutí o návrhu na vydání předběžného opatření mělo zákonný podklad (čl. 2 odst. 2 Listiny), bylo vydáno příslušným orgánem (čl. 38 odst. 1 Listiny) za dodržení zásad řádně vedeného soudního řízení či nebylo projevem svévole ve smyslu čl. 1 Ústavy a čl. 2 odst. 2 a 3 Listiny [viz např. nález ze dne 10. 11. 1999 sp. zn. II. ÚS 221/98 (N 158/16 SbNU 171)]. Z uvedeného se proto podává, že dočasná povaha předběžného opatření sice vede Ústavní soud ke zdrženlivosti, nevylučuje však, že i v uvedeném řízení mo