III.ÚS 1958/24 – Ústavní soud

III.ÚS 1958/24 ze dne 23. 9. 2025 Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudce zpravodaje Jiřího Přibáně a soudkyně Lucie Dolanské Bányaiové o ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. Stanislava Polčáka, zastoupeného Mgr. Lucií Tycovou Rambouskovou, sídlem Národní 973/41, Praha 1, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne ze dne 25. 4. 2024, č. j. 25 Cdo 3856/2023-95, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 8. 2023, č. j. 22 Co 107/2023-75, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 17. 5. 2023, č. j. 10 C 36/2023-38, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 5, jako účastníků řízení, a Seznam Zprávy, a. s., sídlem Radlická 3294/10, Praha 5, zastoupené Mgr. Sebastianem Machem, advokátem, sídlem Slezská 2127/13, Praha 2, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Vymezení věci a řízení před obecnými soudy 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (Ústava) a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv podle čl. 10 odst. l a 2, a čl. 36 odst. 1 a odst. 3 Listiny základních práv a svobod ("Listina"). 2. Stěžovatel se domáhal publikace omluvy podle zákona č. 46/2000 Sb., o právech a povinnostech při vydávání periodického tisku (tiskový zákon), v periodiku vycházejícím výhradně online. Nižší soudy stěžovateli nevyhověly. Odvolací soud své rozhodnutí postavil na dvou otázkách: vyslovil, že (i) podle stávající judikatury i právní úpravy není možné stěžovatelově požadavku vyhovět. Současně stěžovateli osvětlil, že (ii) i kdyby stávající úprava umožňovala publikaci omluvy v periodiku vycházejícím výhradně on-line, stěžovatel svůj nárok zažaloval špatně. Stěžovatel posléze podal dovolání, v němž učinil spornou pouze otázku (i) řešenou odvolacím soudem, nikoliv otázku (ii). Nejvyšší soud stěžovateli tento postup vytkl. Ve svém odmítacím usnesení odkázal na ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu, podle níž bylo-li by řešení - jinak jistě zajímavé - právní otázky pouze akademické, Nejvyšší soud není oprávněn se k ní vyslovovat. O takový případ podle Nejvyššího soudu šlo (zvoleným postupem dovolatele) v případě otázky (i). Pro řízení před Ústavním soudem bylo podstatné, zda je ústavní stížnost stěžovatele (resp. dílčí argumentace) vůbec materiálně přístupná a zda je Ústavní soud oprávněn se ke klíčové otázce publikace omluvy v online periodiku vyslovovat. Dospěl k závěru, že nikoliv. 3. Obvodní soud pro Prahu 5 zamítl v záhlaví uvedeným rozhodnutím žalobu, kterou se stěžovatel domáhal, aby žalovaná vedlejší účastnice uveřejnila odpovědi ve znění: 1) "Odpověď JUDr. Stanislava Polčáka, advokáta a europoslance na článek STAN se neshodne na návratu Polčáka. Politik našel zastání ve svém hnízdě: Je zcela nepravdivé tvrzení, že bych si za právní pomoc při získání odškodného za výbuch muničních skladů ve Vrběticích pro okolní obce ´řekl o částku 7,75 mil. Kč´. Právní služby, poskytované mnou jakožto advokátem obcí v okolí vrbětických muničních skladů posuzovala Česká advokátní komora, která zamítla dne 1. 6. 2022 všechny podané stížnosti jako nedůvodné, když neshledala, že bych se dopustil porušení jakéhokoli předpisu, upravujícího postup advokáta při poskytování právních služeb. Zároveň věc posuzoval i Evropský parlament, který dospěl dne 14. 10. 2022 k závěru, že při zastupování obcí v okolí Vrbětic jsem neporušil žádná finanční pravidla či pravidla o střetu zájmů stanovená Evropským parlamentem pro své členy. Nebyl jsem ve střetu zájmu politika a právníka. JUDr. Stanislav Polčák" a 2) "Odpověď JUDr. Stanislava Polčáka, advokáta a europoslance na článek Polčák se oklepal z Dozimetru. Znovu chce být naplno ve STAN: Je zcela nepravdivé tvrzení, že bych si za právní pomoc při získání odškodného za výbuch muničních skladů ve Vrběticích pro okolní obce ´řekl o částku 7,75 mil. Kč´. Právní služby, poskytované mnou jakožto advokátem obcí v okolí vrbětických muničních skladů posuzovala Česká advokátní komora, která zamítla dne 1. 6. 2022 všechny podané stížnosti jako nedůvodné, když neshledala, že bych se dopustil porušení jakéhokoli předpisu, upravujícího postup advokáta při poskytování právních služeb. Zároveň věc posuzoval i Evropský parlament, který dospěl dne 14. 10. 2022 k závěru, že při zastupování obcí v okolí Vrbětic jsem neporušil žádná finanční pravidla či pravidla o střetu zájmů stanovená Evropským parlamentem pro své členy. Nebyl jsem ve střetu zájmu politika a právníka. JUDr. Stanislav Polčák". 4. Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným rozsudkem potvrdil rozsudek nalézacího soudu ve výrocích o zamítnutí žaloby i ve výroku o náhradě nákladů řízení; a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že (i) stěžovatel nemá právo na uveřejnění odpovědi podle tiskového zákona, neboť vedlejší účastnice nevydává periodický tisk a jí provozovaný zpravodajský server Seznam Zprávy není mutací tiskového zpravodajství, jedná se čistě o elektronické (internetové) médium. Dále dovodil, že (ii) i pokud by se tiskový zákon na internetové zpravodajství aplikoval, nevyhovovaly by stěžovatelem požadované odpovědi (téhož znění) obsahovým zákonným požadavkům, neboť text odpovědi je zavádějící a zastírá, jak byl dohodnut mechanismus výpočtu odměny a kolik činila konečná částka požadovaná žalobcem na odměně. Kromě toho má stěžovatel k dispozici jiné právní instituty ochrany před zásahem do osobnostních práv (požadavek na zdržení se konkrétních výroků, jakož i nároky satisfakční, mezi něž patří i konstatování neoprávněnosti zásahu soudem), které ostatně využil. Žaloba je tedy z obou těchto důvodů neopodstatněná, proto rozhodnutí nalézacího soudu potvrdil. 5. Nejvyšší soud dovolání stěžovatele odmítl. Zdůraznil, že je vázán obsahem dovolání v rámci tzv. kvalitativního rozsahu dovolacího přezkumu podle § 242 odst. 3 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, "o. s. ř.". Pro přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. je klíčové, zda je dovolatelem vymezená právní otázka pro napadené rozhodnutí určující, či nikoliv (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2013, sen. zn. 29 NSČR 53/2013). Účelem dovolacího řízení není řešit v dovolání předestřené teoretické (hypotetické) otázky bez podstatnějšího významu pro posouzení správnosti napadeného rozhodnutí (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. 28 Cdo 316/2019, ze dne 9. 4. 2019, sp. zn. 28 Cdo 3648/2018, či ze dne 18. 5. 2020, sp. zn. 32 Cdo 1078/2020). Spočívá-li rozhodnutí odvolacího soudu na posouzení více právních otázek, z nichž každá sama o sobě vede samostatně k výsledku dosaženému rozhodnutím odvolacího soudu, není dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. přípustné pro řešení otázek dalších (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 663/2003, č. 48/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní). 6. Námitky proti vyloučení aplikace tiskového zákona nemohly podle Nejvyššího soudu založit přípustnost dovolání, neboť zodpovězení této otázky by bylo bez významu pro výsledné rozhodnutí věci, není-li dovoláním účinně napaden závěr odvolacího soudu o nedostatku textu požadované odpovědi. Napadené rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na dvou právních závěrech, z nichž každý samostatně zakládá důvod k zamítnutí žaloby, a to jednak na závěru o nepřípustnosti aplikovat tiskový zákon (proti němu směřují relevantní dovolací námitky), jednak na závěru, že ani v rámci tohoto předpisu by žaloba neobstála pro nepatřičnou formulaci požadované odpovědi. S tímto druhým závěrem dovolatel polemizoval jen tak, že nebylo-li provedeno dokazování k jeho postupu při zastupování obcí, nemohl prokázat, že postupoval správně a že se nedopustil neoprávněného lobbingu, takže jsou sdělení vedlejší účastnice nepravdivá. Přehlíží ovšem, že odvolací soud v tomto směru neprováděl dokazování také proto, že shledal vadu navržených odpovědí již v jejich nesouladu se skutkovými tvrzeními v žalobě, tedy pro takové nedostatky textu odpovědí, že bez ohledu na ověření pravdivosti údajů publikovaných vedlejší účastnicí o mechanismu určení výše odměny za zastoupení obcí a o střetu zájmů dovolatele, nemohla by publikace odpovědi dosáhnout zamýšleného účinku, neboť navržený text je "obsahově mimochodný". Text totiž poukazuje na závěry České advokátní komory a Evropského parlamentu, které ovšem neobsahují pro věc podstatnou informaci. Vzhledem k tomu, že dovolání takto postavený závěr o neadekvátnosti znění dodatečné informace nezpochybňuje, nemůže věcný přezkum právní otázky použitelnosti tiskového zákona ovlivnit výsledek řízení, a dovolání je tak nepřípustné jako celek bez ohledu na případnou opodstatněnost jinak jistě významné otázky vymezené v dovolání. Z těchto důvodů dovolání odmítl. II. Argumentace v ús