III.ÚS 2377/19 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 2377/19 ze dne 23. 6. 2020   Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudce Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatele R. S., zastoupeného Mgr. Tomášem Greplem, advokátem, sídlem Horní náměstí 365/7, Olomouc, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8. ledna 2019 č. j. 8 To 443/2018-3439 a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8. ledna 2019 č. j. 8 To 444/2018-3449, za účasti Krajského soudu v Brně, jako účastníka řízení, a Krajského státního zastupitelství v Brně, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 22. 7. 2019, stěžovatel navrhl zrušení v záhlaví specifikovaných usnesení Krajského soudu v Brně (dále jen "krajský soud") z důvodu tvrzeného porušení jeho základních práv zaručených čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). 2. Stěžovatel je v řízení vedeném u Městského soudu v Brně (dále jen "městský soud") pod sp. zn. 90 T 160/2015 trestně stíhán pro trestný čin napomáhání k neoprávněnému pobytu na území republiky podle § 341 odst. 1 a 2 písm. b) trestního zákoníku, který měl spáchat - stručně řečeno - tím, že v rámci výkonu své advokátní praxe vykonávané v Brně prováděl veškerou právní agendu spojenou se zápisy cizích státních příslušníků (především Ukrajiny a Vietnamu) jako jednatelů obchodní společnosti X (dále jen "společnost X") a se získáváním povolení k jejich dlouhodobému pobytu na území České republiky, přestože cizí státní příslušníci ve skutečnosti funkci jednatelů dané obchodní společnosti nevykonávali. Uvedeného jednání se měl dopustit ve spolupachatelství se spoluobžalovanými osobami cizí státní příslušnosti. 3. Usnesením městského soudu ze dne 13. 9. 2016 č. j. 90 T 160/2015-2537 bylo trestní stíhání stěžovatele podle § 223 odst. 1 trestního řádu zastaveno, neboť soud dospěl k závěru, že trestní stíhání je promlčeno. Krajský soud poté uvedené usnesení městského soudu zrušil, a to usnesením ze dne 14. 3. 2017 č. j. 8 To 25/2017-2688 a městskému soudu uložil, aby věc projednal a rozhodl. Krajský soud stran promlčení uvedl, že cizí státní příslušník H. T. N. figurující v původní obžalobě podle důkazních podkladů obsažených ve spise dne 17. 12. 2013 podával další žádost o povolení k trvalému pobytu, pročež je patrné, že během promlčecí doby nyní stíhaného trestného činu mohlo dojít ke spáchání dalšího trestného činu napomáhání k neoprávněnému pobytu na území republiky, který by takto přerušil běh promlčecí doby podle § 34 odst. 4 písm. b) trestního zákoníku. Krajský soud městskému soudu uložil, aby doplnil dokazování vyžádáním obou spisů Ministerstva vnitra ČR, odboru azylové a migrační politiky (dále jen "správní orgán") č. j. OAM-27345-7/TP-2013 a č. j. OAM-22737-15/DP-2011, a uvedl, že případnou otázku spáchání dalšího trestného činu musí potom soud nalézací posoudit jako otázku předběžnou podle § 9 odst. 1 trestního řádu. Teprve poté, co si městský soud objasní, zda nedošlo ke spáchání dalšího skutku přečinu napomáhání k neoprávněnému pobytu na území republiky i v roce 2013 a posoudí v tomto kontextu danou situaci, může rozhodnout, zda jsou splněny podmínky pro to, aby mohlo být trestní stíhání zastaveno z důvodu promlčení trestního stíhání stěžovatele. 4. V mezidobí do opětovného nařízení hlavního líčení podala státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Brně dne 12. 7. 2017 na stěžovatele a spoluobžalovaného V. H. obžalobu právě pro skutek označený krajským soudem ve výše popsaném usnesení, který byl kvalifikován ve spojení s jednáním již projednávaným městským soudem pod sp. zn. 90 T 160/2015 jako přečin napomáhání k neoprávněnému pobytu na území republiky podle § 341 odst. 1 a 2 písm. b) trestního zákoníku. Usnesením městského soudu ze dne 17. 7. 2017 sp. zn. 12 T 93/2017 byly obě věci spojeny ke společnému projednání a rozhodnutí s tím, že věc bude nadále vedena pod sp. zn. 90 T 160/2015. 5. Rozsudkem městského soudu ze dne 22. 3. 2018 č. j. 90 T 160/2015-3240 byl stěžovatel pro skutek přidaný pozdější obžalobou (viz bod 4 tohoto usnesení) zproštěn obžaloby podle § 226 písm. a) trestního řádu, neboť nebylo prokázáno, že se skutek stal. Městský soud uvedl, že nebylo prokázáno, že by se stěžovatel seznámil s obsahem příloh žádosti o povolení k pobytu (tj. smlouvy o výkonu funkce jednatele ve společnosti X a potvrzení o výši průměrného čistého měsíčního příjmu vydaného společností X) žadatele vietnamské státní příslušnosti jménem H. T. N. Žádost o povolení k pobytu totiž podal sám žadatel a pro tento úkon nebyl zastupován stěžovatelem, neboť podpis stěžovatele a otisk razítka jeho advokátní kanceláře na plné moci udělené H. T. N. byly pouze vytištěny na barevné tiskárně. Nebylo zjištěno, že by stěžovatel do správního spisu nahlížel. Dále stěžovatel neadresoval a nepředložil správnímu orgánu v řízení vedeném pod č. j. OAM 27345/TP-2013 jediné podání, v němž by tyto dokumenty zmiňoval či argumentoval jejich obsahem. Z datové schránky stěžovatele bylo správnímu orgánu doručeno pouze jedno podání, a to blanketní odvolání proti prvostupňovému správnímu rozhodnutí. Stěžovatel se tak mohl o skutečnosti, že byly správnímu orgánu předloženy dotčené listiny (smlouva o výkonu funkce jednatele a potvrzení o výši průměrného čistého měsíčního příjmu) dozvědět toliko z písemností jemu doručovaných správním orgánem, tj. z rozhodnutí ze dne 27. 3. 2014, kterým byla žádost žadatele o povolení k trvalému pobytu zamítnuta, a z rozhodnutí odvolacího správního orgánu ze dne 31. 3. 2015, kterým bylo rozhodnutí správního orgánu prvního stupně zrušeno. Z provedených důkazů nelze pod aspektem zákonného znaku úmyslu spjatého se skutkovou podstatou přečinu napomáhání k neoprávněnému pobytu na území republiky podle § 341 odst. 1 trestního zákoníku bez důvodných pochybností dovodit na straně stěžovatele nezbytnou složku vědění, konkrétně znalost stěžovatele, že žadatel H. T. N. přiložil k původní žádosti předmětné přílohy. Je možné pouze usuzovat, že se s touto skutečností stěžovatel seznámil, ale nelze to považovat za prokázanou skutečnost. Pokud tedy nebylo prokázáno, že stěžovatel o této skutečnosti jednoznačně věděl, pak není prokázáno, že stěžovatel jednal zaviněně. 6. Současně usnesením městského soudu taktéž ze dne 22. 3. 2018 č. j. 90 T 160/2015-3248 bylo podle § 223 odst. 1 trestního řádu zastaveno trestní stíhání stěžovatele pro zbylých 38 skutků, neboť městský soud shledal, že trestní stíhání je promlčeno. Toto rozhodnutí odůvodnil následovně. Z provedeného dokazování vyplynulo, že stěžovatel v rámci výkonu své advokátní praxe poskytoval právní služby směřující k obcházení zákonů České republiky, čímž umožnil 38 žadatelům o pobyt na území České republiky získat pobytové oprávnění nelegálně. S ohledem na jeho prokázanou znalost fungování společnosti X musel vědět, že tato společnost nevykonává žádnou činnost a jednatelství žadatelů bylo pouze fiktivní. Přesto tyto žadatele zastupoval ve správních řízeních o udělení povolení k pobytu. Jediným účelem společnosti X poté, co její koupi stěžovatel zprostředkoval, bylo vytvářet fiktivní podklady pro žádosti o povolení pobytu cizích státních příslušníků v České republice, o čemž stěžovatel musel vědět. Stěžovatel naplnil po objektivní i subjektivní stránce zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu napomáhání k neoprávněnému pobytu na území republiky podle § 341 odst. 1 trestního zákoníku spáchaného ve spolupachatelství se spoluobžalovaným V. H. Vedle toho však nebylo prokázáno naplnění znaku "organizované skupiny", neboť nebyl prokázán společný úmysl u dalších dvou spoluobžalovaných, tudíž nešlo o sdružení nejméně tří trestně odpovědných osob. Současně však městský soud uvedl, že trestní stíhání bylo zahájeno usnesením policejního orgánu ze dne 18. 9. 2015 doručeným stěžovateli téhož dne, promlčecí doba činila podle § 34 odst. 1 písm. e) trestního zákoníku tři roky a tato počala běžet nejpozději nabytím právní moci rozhodnutí o povolení žadatele k pobytu. Ve všech 38 dotčených případech nabyla příslušná správní rozhodnutí právní moci více než tři roky před zahájením trestního stíhání stěžovatele. Vzhledem k tomu je trestní odpovědnost stěžovatele promlčena a jeho trestní stíhání bylo zastaveno. 7. K odvolání státního zástupce Městského státního zastupitelství v Brně (dále jen "městské státní zastupitelství") krajský soud usnesením ze dne 31. 7. 2018 č. j. 8 To 217/2018-3313 zrušil napadený rozsudek městského soudu č. j. 90 T 160/2015-3240 (viz bod 5 tohoto usnesení) a vrátil věc k dalšímu projednání městskému soudu. Krajský soud shledal, že napadený rozsudek vykazuje závažné vady spočívající zejména v nejasnosti a neúplnosti skutkových zjištění, jakož i v tom, že se městský soud nevypořádal důsledně se všemi o