III.ÚS 2615/23 — Ústavní soud

NALUS - databáze rozhodnutí Ústavního soudu       III.ÚS 2615/23 ze dne 9. 9. 2024 Opatření k zajištění práv zvlášť zranitelných obětí v trestním řízení   Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky   Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudce zpravodaje Josefa Baxy a soudce Jiřího Přibáně o ústavní stížnosti stěžovatelů 1) Jana B. a 2) Jiřího C. (jedná se o pseudonymy), zastoupených Mgr. Klárou Kalibovou, Ph.D., advokátkou, sídlem Eliášova 467/28, Praha 6 - Bubeneč, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 2. srpna 2023 sp. zn. 4 Tm 11/2022, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 2, jako účastníka řízení, a Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 2, Antonína D. a Jindřicha F. (jedná se o pseudonymy), jako vedlejších účastníků řízení, takto: I. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 2. srpna 2023 zaznamenaným v protokolu o hlavním líčení na č. l. 384 sp. zn. 4 Tm 11/2022, podle něhož se stěžovatelé nepovažují za zvlášť zranitelné oběti, byla porušena práva stěžovatelů na zachování lidské důstojnosti a osobní cti podle čl. 10 odst. 1, na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého života podle čl. 10 odst. 2 a na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Toto usnesení se ve vztahu ke stěžovatelům ruší. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti posuzované věci a dosavadní průběh trestního řízení 1. Stěžovatelé se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), domáhají zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím byl porušen princip legality zakotvený v čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a dále že byla porušena jejich základní práva zaručená v čl. 10 odst. 1 a 2, čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). 2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že u Obvodního soudu pro Prahu 2 (dále jen "obvodní soud") je vedeno (dosud neskončeno) trestní řízení proti vedlejším účastníkům Antonínu D. a Jindřichu F. (dále jen "obžalovaní"). Ti se podle obžaloby měli jako mladiství dopustit trestného činu ublížení na zdraví podle § 146 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen "trestní zákoník") a výtržnictví podle § 358 odst. 1 trestního zákoníku ve zkratce tím, že dne 28. 5. 2021 údajně nejprve slovně nadávali skupince osob včetně stěžovatelů "do buzerantů", proti čemuž se ohradil Pavel H. /jedná se o pseudonym/ (jehož ústavní stížnost proti témuž usnesení je u Ústavního soudu vedena pod sp. zn. III. ÚS 2613/23; dále jen "Pavel H."). Po vzájemné potyčce některých členů obou skupin mělo dojít k fyzickému útoku ze strany obžalovaných na stěžovatele, kteří jsou nyní stranami trestního řízení v postavení poškozených. Dne 13. 1. 2023 vydal obvodní soud trestní příkaz č. j. 4 Tm 11/2022-270, kterým obžalované uznal vinnými ze spáchání trestného činu tak, jak je popsán v obžalobě. Proti trestnímu příkazu podali oba obžalovaní dne 22. 1. 2023 odpor. 3. Zmocněnkyně stěžovatelů, Mgr. Klára Kalibová, Ph.D., (dále jen "zmocněnkyně"), dne 10. 5. 2023 písemně požádala obvodní soud o to, aby při výsleších stěžovatelů "byla učiněna potřebná opatření k zabránění kontaktu s obžalovanými" ve smyslu § 17 odst. 1 zákona č. 45/2013 Sb., o obětech trestných činů (dále jen "zákon o obětech trestných činů"), neboť by setkání s nimi mohlo vyvolat stavy psychického diskomfortu, čímž by došlo k jejich sekundární viktimizaci. 4. Hlavní líčení se poprvé konalo dne 17. 5. 2023 a došlo během něj k výslechu obžalovaných. Stěžovatelé se jej nezúčastnili, přítomna byla pouze jejich zmocněnkyně. Hlavní líčení bylo odročeno na 21. 6. 2023, na němž došlo k výslechu znalce a dalších tří svědků. Opět byla přítomna pouze zmocněnkyně (v substitučním zastoupení). Státní zástupce navrhl výslech stěžovatelů, poté případně i jejich konfrontaci s obžalovanými. Následně bylo hlavní líčení odročeno na 2. 8. 2023. 5. Zmocněnkyně stěžovatelů dne 10. 7. 2023 podala námitku proti návrhu státního zástupce na provedení konfrontace, neboť podle ní pro takový postup nejsou splněny zákonné podmínky. Zároveň uvedla, že stěžovatelé naplňují znaky zvlášť zranitelných obětí ve smyslu § 2 odst. 4 písm. d) zákona o obětech trestných činů a znovu požádala o jejich výslech v nepřítomnosti obžalovaných. Dne 19. 7. 2023 se zmocněnkyně opět domáhala vyjádření zejména ke statusu stěžovatelů jako zvlášť zranitelných obětí. Dne 20. 7. 2023 zaslal obvodní soud stěžovatelům přípis, ve kterém samosoudkyně sdělila, že se námitce proti návrhům státního zástupce nevyhovuje s ohledem na dosavadní výpovědi svědků a že trvá na výsleších stěžovatelů v přítomnosti obžalovaných. 6. Dne 2. 8. 2023 pokračovalo hlavní líčení, na které se stěžovatelé nedostavili, ačkoli během něj měli být vyslechnuti. Přítomni naopak byli oba obžalovaní a jejich obhájce, státní zástupkyně a zmocněnkyně, která opakovaně požadovala, aby stěžovatelé byli vyslechnuti v nepřítomnosti obžalovaných, neboť jsou zvlášť zranitelnými oběťmi, a proto musí být jejich žádosti vyhověno (§ 17 odst. 2 a § 20 odst. 4 téhož zákona). Uvedla, že stěžovatelé vyčkávají v blízkosti budovy soudu a jsou připraveni se na výslech dostavit, bude-li jim umožněno tento úkon podstoupit bez vizuálního kontaktu s obžalovanými. Samosoudkyně po výměně názorů se zmocněnkyní vyhlásila napadené usnesení ve znění: "Soud nepokládá poškozené H., B. a C. za zvlášť zranitelné oběti ve smyslu zákona o obětech trestných činů." 7. K tomuto rozhodnutí samosoudkyně poskytla ústní odůvodnění, které je zaznamenané v protokolu o hlavním líčení ze dne 2. 8. 2023 (č. l. 384 soudního spisu). Následně přerušila hlavní líčení na neurčito, a to za účelem vyhotovení usnesení o svém nevyloučení, neboť zmocněnkyně v průběhu hlavního líčení vznesla také námitku její podjatosti. I v rámci usnesení o nevyloučení ze dne 2. 8. 2023 č. j. 4 Tm 11/2022-387 (dále jen "usnesení o nevyloučení") se samosoudkyně vyjádřila ke statusu zvlášť zranitelných obětí. Stížnost proti němu zamítl Městský soud v Praze usnesením ze dne 21. 9. 2023 č. j. 67 Tmo 2/2023-447. II. Argumentace stěžovatelů 8. Stěžovatelé se považují za zvlášť zranitelné oběti ve smyslu § 2 odst. 4 písm. d) zákona o obětech trestných činů, neboť podle obžaloby byl trestný čin spáchán pro jejich sexuální orientaci a ze stejného důvodu existuje zvýšené riziko jejich druhotné újmy. Doposud s nimi jako se zvlášť zranitelnými oběťmi bylo nakládáno, o čemž svědčí i poučení, které obdrželi od policejního orgánu. V průběhu trestního řízení nevyšlo najevo, že by tohoto postavení zneužívali a nebyla vyvrácena presumpce zvláštní zranitelnosti ve smyslu § 3 odst. 1 zákona o obětech trestných činů. Jako zvlášť zranitelným obětem jim náleží práva plynoucí mj. z § 17 a § 20 zákona o obětech trestných činů. 9. Stěžovatelé spatřují porušení svých práv ve formálně nesprávném postupu obvodního soudu při určení statusu zvlášť zranitelných obětí, nepřezkoumatelnosti tohoto postupu kvůli chybějícímu odůvodnění a věcné nesprávnosti spočívající v chybné aplikaci zákonných ustanovení. 10. Obvodní soud pochybil, když o tom, že stěžovatele nepovažuje za zvlášť zranitelné oběti, vydal napadené usnesení, neboť tento status není na rozhodnutí soudu závislý. Vyplývá přímo ze zákona o obětech trestných činů a může se v průběhu trestního řízení měnit. Podle čl. 2 odst. 2 Listiny lze státní moc uplatňovat pouze v mezích stanovených zákonem a obvodní soud vydáním napadeného usnesení postupoval mimo svoji pravomoc. Stěžovatelé nesouhlasí, že samosoudkyně jako důvod toho, že jim status zvlášť zranitelné oběti nenáleží, uvedla mediální prezentaci Pavla H., s čímž oni sami nemají nic společného. Naopak, v návaznosti na článek, ve kterém byli zmíněni, se setkali s nenávistnými komentáři, které se jich dotkly. Otázku zvláštní zranitelnosti stěžovatelů samosoudkyně vypořádala i v rámci usnesení o svém nevyloučení, což je rovněž nepřípustné. 11. Stěžovatelé namítají, že podle § 20 odst. 4 zákona o obětech trestných činů lze uskutečnit výslech v nepřítomnosti obžalovaných při plném zachování jejich práva na obhajobu, neboť by stále mohli klást stěžovatelům otázky prostřednictvím soudu. Za nesmyslný považují požadavek obvodního soudu na provedení rekognice a konfrontace. Opakují, že jakékoli vystavení kontaktu s obžalovanými je pro ně traumatizující a oslabuje jejich procesní pozici, neboť mají v jejich přítomnosti obavu vypovídat. Neuznání statusu zvlášť zranitelné oběti jim zároveň brání v uplatňování nároku na náhradu škody a nemajetkové újmy, protože potenciálně nebudou schopni své nároky pod nátlakem tvrdit a prokazovat. Postupem soudu dochází k porušení principu rovnosti zbraní. Stěžovatelé v této souvislosti upozorňují, že vůči samosoudkyni uplatnili další námitku podja